Posts Tagged ‘růžičková kapusta’
Minulý týden byl velmi nadupaný tím, jak se vůbec nic nemuselo a nic nechtělo. Málem mě zajelo auto, přesto, že jsem běžela osvětlená a za krajnicí, pilně pilujeme naší dějepisnou hru – už do smrti budu vědět, kdo se narodil 14.května 1316. Slepice začaly snášet jedno vejce denně a my se psychicky připravujeme na příští týden, kdy začneme konvovat protože zamrzne voda. Jinak se neděje vůbec nic a mohlo by se takto nedít vůbec nic ještě hodně dlouho!
A protože se nic neděje, je ideální šance odpovědět některé připomínky, udané v anonymní anketě na stránce “ O virtuálním kopci“ Read the rest of this entry »
Tak jsme konečně zamrzli :-). Pan domácí seděl velikou část dne u počítače a hledal maximo-minimální teploměr. A to mě evokovalo historku, o kterou se musím podělit. Kdysi pan domácí už takový jeden záchvat s teploměrem měl – většinou takové záchvaty nutné potřeby mívám já, u něj je to velmi neobvyklé a také jak vidno, když už, předměty se opakují, prostě nedá si pokoj :-) no a tehdy se odehrálo to, že jsme si koupili digitální maximo-minimální teploměr – jedinou elektronickou věc v chalupě. Pan domácí měl strašnou radost. Teploměr jsme pověsili na zeď u okna a jeho sondy – malé nerezové špalíčky na kabelu jsme protáhli nějakou z mnoha děr ve zdi ven nad zem. A každý den se kochali, jak nám to pěkně měří, doma a venku a doma a venku a maximum a minimum….. A pak už přišlo jaro, venku metr sněhu a my jeli vlakem s malým miminem na trhy s drůbeží – 5 km pěšky na vlak, pak 5km v tom městě od vlaku a celé zpátky. Teploměr ukazoval -2 vzali jsme si jenom tlusté svetry – při -2 to je přece normální, bundy jsme měli na -5 a níže.
A tak jsme velmi brzy ráno vyrazili. Cestou dolů na vlak nám to bylo divné, jak jsme změkčilí, jak to, že nám je taková zima. Po městě na trh jsme šli už úplně zmrzlí, navíc trh zrušili a tak jsme zase jeli domů. Cestou do kopce v mírném větru jsme si říkali, že se musíme začít asi otužovat, abychom to zvládli, až přijdou opravodé mrazy. A hned jak jsme dorazili domů, sesypala se na nás smršť telefonů, maminka a druhá maminka a švagr a švagrová a všichni se ptali, jak to přežíváme ? A my, nemající tv ani rádio jsme odpovídali zcela bezelstně “ a co jako ?“ „No všude je -18, strašná zima, máme o vás strach, jestli jste nám nezamrzli !“. Tak jsme se zasmáli, že všude mají takovou zimu a my jen -2. Ale bylo nám to divné, tváře jsme měli ještě úplně červené, ve svetru byla dost zima… Rozuzlení je velmi prosté – milá sonda byla zapadaná sněhem a my už 14 dní měli -2 aniž bychom se jen na chvilku nad tím pozastavili…. a teď je to tu znovu…..ale nepodlehneme….
