Co noveho na kopci

Ještě nedávno jsem byla jako vášnivý čtenář celkem nespokojená s produktivitou čtení u svých dětí, přestože jsem úporně pracovala na tom, aby mi to bylo jedno. V současné době se má situace tak, že za posledních 14 dní jsme jeli třikrát do knihovny, což znamená  jednou koně, dvakrát kolo a naposledy dnes, kdy musel i Hugo jet také a vzhledem k tomu, že pan domácí seče otavy,jako můj pasažér. Hlavně do knihovny a hlavně on! Musel vrátit Maxipsa Fíka a to nutně. Až do té chvíle, dokud nebyl zcela přichystaný a nedržel se kola – to mi sdělil, že jsme ho vlastně ještě nedočetli a nesl si ho domů. To, že pojede už se tak nějak rozumnělo samo sebou. Takže kolo pana domácího s rámem, protože na něm je sedačka – tím přicházejí netušené ekvilibristické možnosti- sedačka je vpředu, nikoli vzadu- naštěstí. Znám i případ, kdy jsem jela na tomtéž kole a sedačka byla jak vpředu, tak vzadu a uprostřed rám. Velké štěstí, že v našem městě není semafor. Položila jsem to tehdy hned u baráku a to když to kolo padá  do boku, mužete si to přát jak chcete, ale vzhledem k tomu, že nohu – pokud nejste gymnasta v dobré formě a nepřehodíte jí přes zadní dítě, musíte jí prostě vyndat tím prostředkem, což jde při padajícím kole do boku věru blbě, tak ať chcete sebevíc, to kolo prostě jde dolů i s dvěma dětma i s vaší nohou pod ním. Je tam okamžik, takový malý excentr, kdy to kolo i s dětmi ve vzpřímené poloze držíte těsně nad zemí, ale nakonec povolíte.

Dnes byl sám, za to o 10 kg těžší a navíc- navíc v tý zelenině měli stále ještě ta báječná polská rajčata, takže cesta zpět, s 30kg na kole, v netušeném vedru- ráno cestou tam bylo celkem snesitelně, s batohem plným knížek a jedním dítětem daleko, předaleko vpředu, vyslaném, aby sdělilo panu domácímu, že nám má přijít naproti a pak potkavší úplně nahoře na kopci pana domácího, jak právě dosekal a divícího se, že Ester řekl, ať to kolo nechám u silnice, že pro něj dojde, dítě však už to nepovažovalo za nutné jít sdělit mě :-) a šlo si číst novou knížku, jsem se zařekla, že čtení je fajn, ale že bude nezbytně nutné pořídit čtečku !

A taky mám skluz, moc nepíšu, nacházím fotky různých jídel, která zapomínám pověsit, protože všechno roste, Eliška je pořád někde v Rumunsku, navíc řekla dětem, počítejte dny, za deset jsem u vás a my trpíme, protože lhůta dávnou uběhla a děti vyžadují Elišku, měsíček, zelí, kapusta, fazole, všechno vyžaduje Elišku a ona si nezodpovědně kdesi cestuje se svým březím psem. V pondělí navíc přijedou dva výborní Francouzi, kteří tu byli před dvěma lety jako woofeři a zítra přijede sestřenice Bára z Irska a já musim uklidit kurník- pro neznalé- to je obydlí pro hosty. Těším se na zimu!

A k zavařování fazolí 

– je poměrně velké množství zavařování fazolek a já znám čtyři oblíbené způsoby. Dnes první dva. Pevně doufám, že dojde i na další dva.  Dnes to jsou fazolky ve slaném a sladkokyselém nálevu. Sladkokyselé ideální na fazolky se smetanou, ve slaném pak na cokoli. Potřeba toho není mnoho- hlavně čerstvé fazolky, ať už zelené, žluté nebo fialové, nůž, sklenice a nálevy a samozřejmě zavařovací hrnec.

Na oba dva nálevy je potřeba nejprve fazolky natrhat, nožem odkrojit oba konce, u některých odrůd i spoj, fazolky omýt. To odkrajování je ideální činnost, pokud je přítomná návštěva, nejlépe taky se čtyřmi dětmi a to nejmladší sedí u přepravky s fazolkama a všech sedm ostatních nutně musí také odkrajovat. Je to celkem fofr, ale obě matky trochu nervní z kmitaíjících nožů a dělající hromádky fazolek daleko od přepravky. Naštěstí je to brzy přestane bavit. To nejmenší nikoli, jako většinou vždy.

Potom pečlivě vyvařit sklenice a pustit se do naplňování. Někdo raděj fazolky nakrájené, já raději vcelku. Sklenice naplním a pak zalévám.

Sladkokyselý nálev

Na 1 litr vody- 0,3l 8% octa, 70 g cukru, 30g soli. Do každé sklenice pak 1/2 bobkového listu, trochu pepře a dvě kuličky nového koření. Fazolky zalijeme horkým nálevem a sterilujeme 30 minut při 90*C. Nezchlazuji, protože fazolky potřebují tolik času na rozvaření, že jsem radši, když hezky dojdou.

Slaný nálev

Slaný nálev už je trochu složitější. Je třeba buď tlakový zavařovací hrnec, nebo dvojí až trojí zavařování. Ovšem plnění je o to jednodušší. Do každé sklenice  s naskládanými fazolkami nasypeme půl lžičky soli. Zalijeme horkou vodou. Sklenice uzavřeme a sterilueme buď v tlakovém zavařovacím hrnci 90 minut nebo normálně, při 100*C minut 60. V tlakovém hrnci to pro nás tímto končí. V normálním pak je třeba druhý den opakovat zavařování při 100*C na 45 minut.  Po sterilaci v normálním hrnci je díky dalšímu zahřívání druhý, pro jistotu lze i třetí den, sklenice ještě po zavaření zchladit.

Příští dva návody na uchování fazolek budou podstatně jednodušší a budou vyžadovat minimální invenci

11 Odpovědi to “Sterilované fazolky slané a sladko-kyselé”