Co noveho na kopci

Tak jsem se zase malinko přepočítala.  Září – měsíc klidu, vše odroste, nebudeme muset plít, začnu si hezky zvesela, tak jak to člověk zná z romantických obrázků, sbírat vše s písní na rtech, košíkem v ruce, budu svěží a budu plesat nad vlastní zeleninou. Děti kolem mne budou běhat a s  náručemi plnými mrkve mi pomáhat, smát se na celé kolo a svět bude hezčí a zářivější.

Realita je však zcela jiná. Skutečně jsem přestala plít, protože všude je už tak veliká zelenina, že i kdyby narostl plevel jako blázen, už jí najdu. Kedlubny giganti mají minimálně tři kila, zelí kolem čtyř, mrkve stačí tři do kila a to tam není nikde hnůj, jen kompost. Každý den si říkám – ty giganty to chce už sklidit, ovšem základní podmínka je vyklizený sklep, takže jsou stále na zahradě. Když jdu sbírat zeleninu, běžím celkem v poklusu, protože je to většinou tehdy, když právě vařím a čas pro její přidání se blíží, vůbec  na sobě nemám rozevlátou sukni se zástěrou, ale většinou jsem bosa nebo v holinkách. Sandály většinou zapomenu někde mezi záhony.  Děti jsou sice hlučné, nikoli však romanticky. Jejich nejoblíbenější současnou hrou je boj na trampolíně, při čemž zápasu dvou, kteří skáčou a ve skoku nejen naznačují různé karatistiké výkopy, přihlíží ten nejmenší, který leží na boku, oběma rukama si chrání zcela instiktnivně hlavu a brečí – dlouze a usedavě, protože se někdo z okolí nepodíval, jak dělá salto a tím mu ukřivdil a on je nešťastný, nebo tam zase leží, protože ho někdo kopne, nebo tam leží, protože ho nenechají skákat. V každém případě leží a řve. Nějaké sbírání zeleniny je vůbec nezajímá, ale dnes jsem rozhodnutá dát jim dvacetilitrový hrnec a nepustit je domů, dokud nebude plný rajčat. A svěží jsem v momentě, kdy si představím svou předdvouletou běhací epizodu. Představuji si zasněně, jak si nazouvám tenisky, mizím a přede mnou dvě hodiny ticha a klidu.  Chystám se na to, hned jak se má naivní představa září jako klidného a práce prostého měsíce změní na říjen.  :-)

Dnes tedy recept na čočkovou polévku z dvojí čočky

Není čočka jako čočka  a ta dnešní polévka je hned ze dvou.  Jsou to čočky od Alnatury- černá a taková hnědo-červená. Obě mají tu výhodu, že se nemusí namáčet – lze je použít neprodleně po nápadu, že čočková polévka je přesně to pravé k obědu.  Navíc ke 100 g čočky od obou jsou potřeba ještě 2 větší cibule, 300 g mrkve, 100 g růžičkové kapusty, 100 g petržele, celerová nať, asi 6 středních listů kadeřávku, sůl, pepř, bobkový list,nové koření, 2,5 l vody,  trochu oleje.

Nejprve do hrnce trohu oleje  a mírně osmahnout cibulku, nakrájenou na kostičky. Na ní pak nasypat směs jemně nasekané mrkve s petrželí. Přidat trochu soli, pepř, nové koření a bokový list a zalít 2,5 litry vody.  Do vody pak přidat nakrájený kadeřávek na proužky a nakrájenou růžičkovou kapustu – růžičky na půlku a v momentě, kdy už je voda teplá, tak propláchnutou čočku. Vše vařím, dokud není čočka měkká, postupně ještě dochucuji zmíněným kořením podle chuti a jemně nasekanou celerovou natí.

7 Odpovědi to “Čočková polévka”