Dnešní listopadovo–červencový den byl parádní. Trochu ho kazila důslednost pana domácího, který se po půlce snědených rolád rozhodl, že víc ne, dokud nebude dřevo, voda, slepice, kachny atd. A kolem stolu to šumělo, halasilo, bouchalo se do stolu asi půl hodiny. Zůstal neobměkčen. Já k tomu říkám, „jasně, dáme si ještě taky něco slanýho, nějaký normální jídlo“. Tak se všichni vrhli na nakrájený jádel na talíři, křičíce – „já už slaný měl, už můžu tu roládu“?
Taky mám objednaný nový mlýnek na obilí, ale zrovna mění výrobce motory a tak to trvá, už to trvá deset neděl a já pokorně čekám, protože tenhle fakt chci. Je to můj šampión a už se těším, až opětovně pověsíme náš mlýnkový článek, po prvním uveřejnění stažený, neboť článek má za sebou krušnou historii, kterou ti, co ho čtou nevidí, kvůli vůli zvenčí přepracovaný (vysvětlím následně v článku), ale zase je parádní, že se díky něčemu zlému člověk dostal k tomu dobrému, co by mě nebýt článkového intermezza minulo, totiž k parádnímu mlýnku.
Taky se těším na letošní zimu nezimu, neboť úroda místní pšenice byla bezvadná, pšenice vypadá krásně, jak ta lepková, tak ta škrobová, sklep se vesele plní sýry, mám zásek na sendviče a tousty a bejgly a pizzy a vůbec… můj čas běhání vypršel, právě nastala životní etapa „a zítra bude dvojitej sendvič s grilovanou zeleninou a kupou sýra“ a obávám se, že pak se bude muset životní etapa – „ráda běhám“ – zase vrátit.
Dneska tedy klasická roláda – jak světlá, tak tmavá
Tuto roládu je možné upéci jak ve světlé tak v tmavé barvě. Když má člověk vše po ruce, stačí, když návštěva zavolá čtvrt hodinky předem a dá se to stihnout. Je to jako téměř každá roláda poměrně rychlá záležitost, ale i přesto je nutné dodržet pár zákonitostí.
- je nezbytné postupně vychytat, z kolika přesně vajec váš plech potřebuje – málo je špatně, ale moc také není dobré; vrstva těsta je pak příliš tlustá, těsto praská, může i v troubě téci k jedné straně
- tento recept počítá s celozrnnou pšeničnou přesátou moukou; při použití této mouky doporučuji srolovat roládu hned po upečení a stažení z pečicího plechu (po vychladnutí opět rozrolujeme a naplníme)
- plnit můžeme dle vlastní invence
Suroviny na 1 roládu: vejce, trochu cukru s vanilkou, trochu soli do bílku, na 1 vejce 30 g cukru krupice a 40 g mouky celozrnné pšeničné mouky a 1 lžíci horké vody – na jeden střední plech používám těsto ze 3 vajec (na 1 plech tedy 3 vejce, 90 g cukru a 120 g mouky a 3 lžíce horké vody).
Na krém na 1 roládu: vykapaný domácí jogurt, kysanou smetanu (hustší domácí, v případě kupované je třeba dávat pozor při mixování, aby krém nebyl příliš řídký) – v mém připadě je to na dvě rolády 175 g lučiny, 125 g kysané smetany, 25 g cukru a 225 g šlehačky našlehané) a jako bonus mražené jahody.
Nejprve je nutné oddělit bílky od žloutků. Bílky osolíme špetkou soli a vyšleháme do sněhu. Když je sníh tuhý, přidáme asi třetinu cukru a zamícháme. Pak vyšleháme žloutky s cukrem, přidáme trochu cukru s vanilkou, případně kvalitní kakao, pokud si přejeme tmavou variantu. Přišleháme horkou vodu. Pak opatrně přimícháme pouze rukou a stěrkou mouku a sníh z bílků.
Pečlivě vyložíme plech papírem, na který naneseme těsto. Pečeme v troubě horké 200 °C – minutku dávám na 8 min.
Ihned po upečení stáhneme papír z plechu a opatrně roládu zatočíme.
Mezitím, co roláda chladne si připravíme krém. Rozmixujeme domácí vykapaný jogurt s kysanou smetanou a vyšlehanou šlehačkou. Přidáme trochu cukru a pozor, malá jobovka nakonec. Do krému přidávám jednu tmavou upečenou roládu, která je ze 3 vajec, 90 g cukru a pouze 90 g mouky. Není to nutné, ale máme to tak rádi. Tuto roládu upeču a neroluji, pouze ji nakrájím na malé kousky a přimíchám ke krému.
Tímto krémem naplníme roládu, posypeme krájenými mraženými jahodami, zarolujeme a ještě ozdobíme krémem vršek rolády.
Zdravím na kopec a moc se těším na stáhnutý článek o mlýncích (a páterovi) :-))