Když jsme začali poprvé sekat seno pro naše zvířata, s ideou, máme ovečky, bude to hračka- kompletní systém vari – nám zaručoval příjemné proběhnutí prací. Reklamní slogan je jedna věc, realita pak často zcela jiná. Nejen, že hektar, který jsme tehdy měli,respektive 7000 m, byl pro tento stroj na hraně, ale mnohem horší bylo to, že po dosečení člověk smrděl, jak kdyby nebyl v 650m. na samotě, ale pracoval na Nuseláku ve špičce.
Vidina čistého potahu nás přivedla ke koním. Leč ouha – to byste nevěřili – koně mají jednu základní nevýhodu – oni sice to seno, které jsme potřebovali, čistě udělají, ale zároveň ho několirát více sežerou – takže ze 7500 metrů bylo najednou 8 hektarů. A to už přibyly i kozenky a králíci..
Kozenky sežraly vše, na co přišly. Líza – kterou jsme dostali od veterináře by si snad dokázala vyrobit i paklíč, aby se dostala z jakéhokoli uzamčení a králíky jsme nejedli, protože jsme je nezabili a mnohým kolem zrovna králíci chcípali na něco a nám se potvory množili a množili, jeden Karlík jednou utekl na půdu, kde prožil zimu, pak jsme ho odlovili, dali do kotce k Pepíkovi a Karlíkovi se narodilo 18 králíků – prostě Měšťáci !!!
No a protože všichni do jednoho netoužili po ničem jiném, než po krásně křupavém seně, museli jsme začít uvažovat – jak na to !!!
Časem jsme se také setkali s podobně žijícími lidmi a máme tady nedaleko jednu moc fajn rodinu – na rozdíl od nás dost velké dříče a jejich pan domácí přivedl našeho pana domácího na myšlenku a posléze i na obrázky toho, jak pěstují a hospodaří Amishové, jaké stroje vyrábějí v Německu a v Anglii, obrázky a fotky konkrétních lidí s konkrétnimi stroji. Tam začala etapa úporného snažení po něčem podobném.
Náš dosavadní strojový park byl hodně podobný všem městským emigrantům. Začínali jsme ,jak píšeme výše, motorovým dvoukolákem zn. Vari, ovšem velmi brzy jsme zjistili, že tudy cesta nevede. V podstatě jsme podarovali místního pana polesního a udělali velkou akci. Koupili jsme Zetora třicítku. Protože, když někdo hospodaří, musí mít traktor !!! Jenže – přišla první zima a nám, svobodným lidem, prostě zmrzla voda v motoru a prasknul blok. A tady jsme zjistili, že je to sice hezký, ale že s tím strojem se my, prostě nedomluvíme. Tak,když pan opravář, který ten blok motoru opravoval jásal nad tím, jak je to i s tou záplatou pěkný stroj, tak jsme mu ho prodali. Jmenoval se Tonda a dlouho u nás nepobyl ! ten traktor :-))
Tak už jsme věděli, kudy ne, ale pořád nebylo jasný, kudy ano. Sečení s koňmi byl velký problém. Pořídili jsme malé koně a velkou koňskou sekačku. Do kopce chodili na prázdno a stěží vytáhli sekačku. Pak se shodila dolů lišta a pořádně popohnali koně – nejlépe směrem k domovu, to dostávají huculové grády! a takto stále dokola.Nakonec sečení podstatně zlepšila výměna kravské žačky s místním zemědělcem za dvouradličný pluh za traktor – my jsme dávali pluh a získali kravskou sekačku -menší a lehčí.
Pak se zapřáhli do „hapťapťáku“ – neboli koňské obracečky. To vypadal pan domácí jako obrovský pavouk, který neustále míhá nohama a přehrabuje seno, jako kdyby v něm něco hledal. To už se nám ale začalo moc líbit.Nevýhoda hapťapťáku byla skrytá ve větru. Bydlíme na dost větrném kopci a pokud fouká, vyhozené seno do vzduchu vlítne do hapťapťáku a namotá se kam jen to jde. Takže to je jedna ku jedný – otáčení a čištění stroje od sena.
S pár intermezzy – protože to jsme měli naše první dvě kobyly a úplně první byla trochu místní potvora – to ovšem věděl každý, kromě nás. My jsme to zjistili po pár dnech, po rozkouslé košili a vytrženém kusu prsa veterináře a po 30×20 cm hematomu na břiše v osmém měsíci těhotenství. Fanča byla prostě dokonalá škola absolutního koňského laika ! a právě s obracečkou se jednou ocitl pan domácí v potoce, tedy ne jednou,ale po prvním připřáhnutí do tohoto – pro ní pekelného stroje. Sjeli , no sjeli – bylo to kolmý, takže skočili spolu zhruba 3-4m sráz dolů, Fanča byla šedivý kůň, takže naprostá napodobenina Šemíka. Pan domácí si před potokem říkal – bude to dobrý skok, ale pak už jen pozoroval, jak kůň je překvapenl, že při odrazu se ho cosi drží jako klíště….a svůj původní plán na přeskok změnil na pouhý seskok :-))) dolů a její věrný Horymír je na tolik paličatý, že jí neopustil, což jí vyvedlo dost z míry a znovu to nezkoušela.
Koňská pohrabačka byla taky moc romantická, žádný motor, klidná jízda, žádné hlučné komíhání klepet jako u obracečky, jen dělání pěkných řádků. Bohužel to bylo trochu komplikované, protože jsme je museli dělat horizontálně, kvůli sbírání a pro nás by vertikální řádky byly mnohem praktičtější, ale to se vše dalo ještě zvládnout.Nakonec jsme jí vyměnili za sopa – pohrabačku o několika kolech, která nám slouží dodnes perfektně.
Pak ovšem nastal moment nejhorší, kvůli kterému jsme právě trávili mnoho bezesných nocí nebo naopak plno nocí s naplňenými sny o sebraném senu. Nastalo sbírání sena a to nešlo jinak,než s vidlemi a žebřiňákem. Ať jsme dělali co jsme chtěli, buď vidle, nebo zaplatit traktor s horalem a nechat si to svézt k seníku a tam už to sami naházet a našlapat, nebo si zavolat traktor s lisem a vše si nechat slisovat, nebo traktor s lisem a baličkou a vše zesenážovat. Vše máme za sebou. Jezdili k nám postupně, každý rok nějaká jiná alternativa, každý rok hledat někoho, kdo sám dělá svá sena a nemá nejmenší chu´t ještě si někde přivydělat a každý rok nervy, jestli někoho najdeme. A stále žádný výhled, jak získat ten báječný stroj za koně, se kterým to vše zvládneme. Ten nový německý byl za 300 000,- kč, anglický o něco málo levnější, ale o mnohe ne.
Tak jsme psali na různá učiliště, ale tam chtěli přesné výkresy, sháněli různé šikovné montéry, ale nic, nic, nic. Až jednou se pan domácí rozhodl, a že si koupí malotraktor domaděl – a udělá si to sám. Jeden na fotce se nám moc líbil ale byl bohužel prodaný, nicméně pán, co ho vyrobil, byl nadšený z toho, nač to chceme, to že ještě nedělal a že se do toho klidně pustí. Na otavy – to znamená do konce srpna, už budeme v klidu a stroj bude doma! My byli nadšení také. Sice jsme nebyli nadšení do srpna, ale až do června – téměř rok, občas jsme už ztárceli hlavu, protože pán nikam příliš nespěchal, ale nakonec, to dopadlo dobře, stroj jsme získali, vychytali na něm všechny mouchy, doopravili různé nesrovnalosti,vyměnili nefunkční části, protože to bylo vše děláno ze starých věcí, jako třeba hydraullické čerpadlo, prasklou převodovku, lamelu od spojky, pak také celý diferenciál, ale vzhledem k tomu, že nikdo jiný to nebyl ochoten udělat, vždy jsme nakonec byli rádi, že je to tak, jak to je.
A protože ubylo mnoho vody v potoce, než se k nám zmíněný stroj dostal, měli jsme také hodně času na uvažování a vyměnili naše stádečko sedmi huculů za dva velké, těžké, chladnokrevné noriky. Dlouho jsme uvažovali, stejně jako u koza versus kráva. Bude to větší. Bude to silnější. Bude to náročnější. Ovšem stejně jako koza versus kráva – opak byl absolutní pravdou. Bylo to sice větší, ale rozhodně klidnější a pracovitější. Bez huculů bysme se asi nikdy nenaučili, co je to kůň. Člověk musel být mnohem citlivější a huculové jsou ohromně empatičtí. Jsou to koně, kteří přilnou. Jsou ideální na brašnu a dlouho cestu na hřbetě. Nemají rádi práci, za každou zatáčkou v zápřeži, která vede směrem domů, přidávají do kroku. Pan domácí je nikdy nenechal, aby si dělali co chtějí, dělali to, co chtěl on, ale stálo ho to mnohem více úsilí, než u koní které jsme si pořídili posléze. Tedy lépeřečeno, pan domácí tvrdě volil, kdy je nechat, aby si dělali co chtějí a kdy museli dělat to, co chtěl on. Nebylo to jednoduché se s huculama rozloučit – byla to tvrdá lekce pragmatismu, útěchou nám budiž, že všichni šli na výborné místo a mají se snad dobře.
Nejprve než odešli však došlo k vzájemnému poznávání Huculů a Bábela – Slezského Norika –
Koupili jsem nakonec Noriky dva , valacha a kobylu, matku a syna a jsme více než spokojení.
A s tímto párem jsme se pustili i do práce s naším novým potrem – potažním traktorem. Máme v něm motor z eresa, je to diesel, chlazený vzduchem. Převodovka je tam z multikáry. Má zhruba 20 koní a utáhne bez problémů vše, co ZETOR 30. Potr je složený ze tří samostatných náprav.
Dvě přední, z toho jedna je vybavena motorem, hydraulickým čerpadlem a ovladačem hydrauliky a vývodem pro pohon pracovních strojů.
Druhá je vybavena pouze ruční hydraulickou pumpou. Obě dvě se dají používat samostatně anebo se k nim připřáhne (ke každé zvlášť) náprava třetí, která je vybavena rameny a třetím bodem pro upevnění nářadí.
Za přední díl s motorem se zapřahá na přímo lis, tažená obracečka, která zároveň dělá z dvoukolky čtyřkolku, rozmetadlo.
Za přední díl bez motoru s ruční hydraulikou se zapřahá zadní vozík , který lze použít na tahání dřeva nebo pro práci na poli, kde je potřeba přizvednout nářadí.
Zadní vozík však lze zapřáhnout i za přední motorový, například se pak za oba zapojí protiběžná lišta busatis na sečení trávy.
Vše je variabilní, je to docela lehké bez zbytečného železa a v kombinaci vzájemného spřežení pomocí kulového zapojení , je to pro nás ideální.
Spotřeba tohoto stroje je dost malá, vloni jsme spotřebovali na 10 ha sečení, obracení a lisování zhruba 40 l nafty. (něco však bylo sečeno jen koňskou sekačkou bez motorového pohonu a pohrabání je děláno sopem). Což znamená asi 120 kč na hektar :-) Samozřejmě jsou tam i nevýhody. Stroj není klimatizovaný, není v něm slyšet rádio, je tam trochu horko a je tam cítit nafta :-))) a zásadní nevýhoda, je to domaděl, takže vše se opravuje tak narychlo, jak se sežene jaký díl a děti po usnutí z něj zásadně padají dolů :-)))
Na balíky používáme lis gallignani, který je naprosto stejný jak od pottingera, je koupený z druhé ruky, postupně zjišťujeme, kde všude byl bouraný :-))), ale funguje a výborně, což je dost zásadní. Bouračka – nebouračka. Balíky váží zhruba 30-35 kg, jsou tedy velmi dobře manipulovatelné, balí se do sítě, kterou lze koupit v Jutě Dvůr Králové a jeden balík vydrží zhruba na dva hektary louky. Samozřejmě podle množství trávy. V současné době potřebujeme na dva těžké koně a dvě krávy s teletem zhruba 550 balíků na zimu. Počty jsou jednoduché, je to zhruba jeden balík na jedno zvíře na den.
Protože je seno slisované, velmi dobře se skladuje. Nemusí to být vždy půda nebo seník, stačí i venkovní seníky, kde leží balíky na podlážce – to je nutné, dřevěná podlážka, na kterou se balíky vyskládají a pak je stačí přikrýt plachtou tak, aby do nich nezatékala voda. Balíky vydrží na louce mezi posečením a svezením a mohou zmokout, nijak jim to neuškodí, nesmí být však postavené na hlavu. Na placatou část. Musí ležet na boku, na zaoblené části, placatou stranou do boku, aby neteklo do nich.
Děkuji za krásné obrázky a přírodní způsoby, přírodní život. Mám to také rád. Sháním pozemek. http://www.andelske-leceni.cz a http://www.co-jist.cz
Predpokladam, ze nezvládnete sami, konmi udelat vsechno seno co potrebujete?
Mate nejake konske rozmetadlo? Nebo jak to delate s hnojem??
Zdravím. Už pár let seno zvládáme dělat jen s koňma. Ale byly časy, než jsme se zařídili a měli jsme fakt jenom koně a vidle – koně, vidle, pohrabačku a koňský obracák a žebřiňák. V těch bájných časech jsme to zvládali taky, ale jen tři roky. Pak jsme rezignovali. A občas se spolehli na výpomoc. TE´d, co je potr, absolutně bez problémů. Kůň udělá veškerou práci, neumí jen cokoli zvednout ze země. A tady se dostáváme, jak se to dělá s hnojem. Máme starý malý vidle mT8-050 – před nimi ručně, s vozíkem za koňma. Jinak máme rozmetadlo a to připojujeme za potra, přivežený z Německa, malinký, 1,5 tuny, aby to pro koně v kopcích nebyla žádná dřina.
ahoj na kopec,my jsme kousek od vás,na Libné.ted jsem,před dořešením problemu POTR,rád bych se u vas zastavil a okoukl jak jsi to vyřešil ty a taky bych moc rád ukázal své ženě ,jak to taky jde.moc se nelišíme,ale trochu přeci.naposled jsem u vás byl s Kájou kr.pomoct nakládat dva huculáčky a koukám,že se posouváte,super!taky by mě moc zajímalo,jestli si myslíš,že stačí jen ta koňská žačka,10 ha? kdyžtak písni,mějte se krasně.Michal
Jidáš zdraví Michala. Końská žačka je výborná, ale má několik nedostatků. Nemůžeš sekat brzo ráno, protože je rosa, tím pádem kola smykujou a nejede kosa. b)Pokud nestihneš posekat v ideálním termínu a tráva začne podrůstat, už to taky neusekne, už to neuštípneš. Je naprosto ideální na otavy. S deseti hektarama nevim, pokud je ideální rok, deset hektarů bez problémů zvládneš, ale pokud víc prší a na sečení je málo času, šetřim koně a udělám tři hektary. Proto, pokud to jde koňskou, seču koňskou, ale když koňská už nebere, nebo je špatný počasí a musím sekat ještě za deště, abych stihl dosušit, používám právě busatisku za potra. Zastav se, není problém o čemkoli dát řeč.
ahoj díky za rady.hned jak to prace dovolí tak jsme tam.jak se ti povedlo sehnat lis?moc jich není.Michal
Mňam! Já vždycky měla radši když se udělal takovýhle tvaroh doma, právě s kakaem, ale teda z kupovaného tvarohu, no…:-) ale to je MŇAMKA!!! A co teprve ten váš, z megatučného tvarůžku, jejdanánku, ten musí chutnat ještě o to víc! :-)
@Blázen: Zdravíme, jsme trochu v rozpacích, co vám odepsat. Odpovídat není na co, protože nebyla položena žádná otázka. Hodnotit, jestli náš život, tak jak ho žijeme, má nebo nemá smysl, je zhola nemožné. Jaké je pro to kriterium? Kdo máme právo to hodnotit?
Váš komentář je napsaný tak, že v podstatě jakákoli reakce na něj by byla omluvou, neboť je napsaný útočně a z naší strany není za co a proč se omlouvat. Takže jak na to?
Možná snad jedině , právě proto, že s vašimi názory v podstatě v mnohém souhlasíme, zkusit se zamyslet nad posunutím úhlu pohledu .Zkusit si pár věcí ještě jednou přečíst a přehodnotit, jestli se tam opravdu píše o tom, o čem v komentáři píšete vy.
Projekce? Vlastní interpretace? Nespojily se nějak záhadně nějaké škatulky?
Jinak hodně štěstí do vašeho dalšího života……
takže lidi … ste totální blázni … prošel jsem tim samym … bydleli sme 950 m n.m. v Krušnejch … ano … kozy … koně … slepice … králíci … smysl to nemá žádnej … poslední zvíře jsme prodali po 18 letech (vloni) a už je tu jen kocour (vlastně už sem ho měsíc neviděl) … tady ve vsi a v kraji spousta rodin „hospodaří“ … má nějaké to prase, dobytče, koníka, slepice a ušáky … mají vlastní brambory, seno i obilí, někdo i zelí a zeleninu, ovoce samozřejmě, to roste bezúdržbově … bohužel musím říci, že o tomhle lidskej tvor nejni … jelikož člověk vystačí s absolutním minimem potravy (asi s jednou desetinou toho, co se běžně jí), dále psychika jednoznačně vítězí nad tělem … takže je jasný, že ten údajně zdravej a přirozenej způsob života a stravování je jen projekce, autosugesce …. to se dá ale udělat i konzumací rohlíků z Penny a meditací …. nebo pomocí dobrýho pokecu s dobrejma kámošema … přetváření krajiny pomocí 200 let starejch postupů nemá žádnej smysl, je to jen koníček, hobby, nic se tim nevytváří pro druhý lidi … a taky je zjevný, že tyjete z výdobytků civilizace …berme to tak, že recyklujete … každej kutil, kterej si poslepuje z odpadu něco funkčního, prodlužuje životnost toho či onoho polotovaru-odpadu … to beru … … jinak … na plnohodnotnej život (uživení se a zatopení si) se všim všudy stačej dva hektary …. půlka louka (pole), půlka lesík …. ale, …za co si budete platit doktora a kde je vaše solidarita s dnešníma důchodcema a dlouhodobě nemocnejma lidma? … ta společnost je jedna velká rodina a každej člověk mezi 18-99 lety by měl vysolit tak asi 5.000 měsíčně těm, co eště nebo už nemůžou … ve volnym čase lze samozřejmě okopávat brambory a obracet seno nebo hrát na kytaru … dělal sem to roky …
tady de vo to, že ty autsajdři a alternativci vždycky žijou na úkor těch druhejch … ta společnost se nějak vyvíjí a když někdo jenom schlamstne veškerý zkušenosti lidí před nim,používá v minulosti krví a potem a slzama tvrdě vydobytej odpad tý technický civilizace … tak je pokrytec … si myslim, že lidi maj bejt s lidma a ne si hrát na svym písečku …
Jidáš si myslí,že smysl to má. Jidáš si myslí,že pokud se postaráme každý sám o sebe a při nadbytku sil o své nejbližší okolí, ubereme moc moci mocichtivým a povládneme každý sobě.
Jidáš nesouhlasí s tím, že by člověk měl přetvářet krajinu. Jidáš si myslí, že jakýkoli zásah do krajiny není žádoucí. Jidáš se proto snaží používat především svou sílu, ale Jidáš se neliší od ostatních, je slabý a pohodlný. Jidáš i přesto nechce podrážet sám sebe.
Jidáš žije na rovině etické, nikdy nebral zřetel na rovinu zdravotní ! a především rovina praktická je mu vlastní. Myslet na zdraví je jako uzavírat hrdlo flašky, aby nám nevytekla voda a nevšimnout si, že nemá dno.
Jidáš nesouhlasí s množstvím potřebné plochy půdy pro rodinu. Pokud by byla tak malá, je třeba velmi intenzivního používání prostoru i s malým množstvím stravy, se kterým Jidáš souhlasí a například u lesa, je to moc velký zásah do organismu.
Solidarita – Jidáš si myslí, že člově by se měl především postarat sám o sebe a ti se zbývajícími silami by se měli postarat o své nejbližší okolí. A neřešit to plíškama a papírkama, o kterých si Jidáš myslí, že jsou tady pouze k tomu, abysme nemuseli jako slepička běhat po všech čertech jenom kvůli tomu, že potřebujeme pro svého kohoutka kapku vody.
Alternativa- Jidáš stejně jako Blázen reaguje podráždně, když někde vycítí hru na život. Jidáš cítí, že je to podobné , jako když si hrají děti. Nepostarají se sami o sebe a musí se o ně postarat někdo jiný.
Jidáš je Báznovi vděčný, že mu ukázal možnost, kterou je Jidáš ochoten používat pro formu vyjádření. Jidáš dlouho čekal s odpovědí – protože nemá rád slova. Považuje je za pouhé klece pro myšlenky a ne vždy dostatečně veliké :))
Jidáš je rád, že Blázen napsal.
Dobry den posilam na kopec! Vsechno supr, co delate, delate proto, ze se vam to libi, kritika nekritika ostatnich. Sami s pritelem zijeme mimo civilizaci, nasim domovem je maringotka, mame ovce, kozy, kone a par dalsich zvirat – a zvysoka kasleme na ti, kteri sem chodej jen a jen ohrnovat sve rypaky a hledaji v nasich loukach nejakou tu zakazanou rostlinku, bo takto zit mohou snad jen blazni, fetaci nebo alkoholici. to, co mame, mame prave proto, ze se nam to libi a pri praci venku odpocivame od svych praci – pritel je programator a praci posila cestou internetu, ja pracuji ve zdravotnictvi na docela narocnem pracovisti – a tak se jen smejeme, jak jsou ti lidi z civilizace kratkozraky. Nebo zeby zavideli onu svobodu, co nam dala nase pevne rozhodnuti, ze zivot lze zit i jinak, nez pred televizi? Prejo hodne zdravi a krasne jaro a leto!
ty jsi evidentně pořádný skeptik,že …
nevím jestli jsi 18 let žil tak jak říkáš ve vlastním hospodářství tak by jsi tohle jak žijí „Na kopci“ měl pochopit o to víc,18 let života je už sakra dlouhá doba,jestli jsi se zbavil zvířat je jiná věc to je na zvážení každého z jakého důvodu -co je a co není pro něj nejenom ekonomicky výhodné …
nebudu rozebírat tvá slova jen mě zarazilo tohle – „lidi maj bejt s lidma a né si hrát na vlastním písečku“
kdyby nebylo takových lidí tak je tu jen spousta super a hyper marketů s produkt dovezenými bůchví odkud a bůhví z čeho vyrobené
pokračování /nějak mi blbne PC asi to bude mýma rukama/
vracím se k předešlému příspěvku,chtěla jsem napsat ,že kdyby nebylo takových lidiček kteří dodnes udržují
svá políčka,sejou,plejou,okopávají a většinu prací dělají ručně za pomoci minimální techniky ,páč každý
ten komerční zásah do pole se odráží na kvalitě ať už plodiny nebo dál chovaného zvířectva,nehledě na to ,že nepoužívájí žádné chemikálie a podobně,takže pořád je tu rovnováha mezi zemí a člověkem,sklidím co si zaseju
a co nesmím klidně prodám,mám svoje vypěstované jídlo a vztah k práci,vážím si potom sam sebe,že jsem v něčem soběstatačný v něčem nezávislý a kdyby takových lidiček nebylo tak by celý národ byl vážně nucen se krmit těma „sračkama se supermarketů“ takto aspoň existuje pořád možnost žít jinak než je běžné a „in“…
každý má tu volbu …
Nechápu tu větu – že žijí na úkor státu … jako proč kdo se stará o ně jestli mají co jíst,jestli jim neteče na hlavu,jestli mají co pro dobytek a tak dále … co takový bezdomovec,narkoman,různé nefakčenka co žijí ze sociálních dávek co takový dávaj státu o co se oni přičini … o nic ,jen natáhnou ruku a čekej až stát dá za nic … dneska je taková doba,pokud se starám o sebe o rodinu a po státě nic nechci,tak stát ani neví, že žiju
ten si jen vzpomene když je čas platit daně a v horším případě jsem označen za něco nenormálního,
bohužel nejen z kopce se tohle vytrácí ,postupně to odpadá i na vesnicích a za chvíli dojde k tomu,že děcka z vesnic budou jezdit do ZOO koukat na krávy a králiky a budou se divit,že tohle je to co dostane na talíř a není to z pytlíku … bohužel tohle jsou ty jakoby civilizační technické pokroky … vytrácí se umění práce,
člověk si přestává vážit svých rukou a toho,že s nima dokáže něco vyrobit,vypěstovat … a pak mít radost,že třebas tohle co zrovna mám na talíři jsem se o to sám postaral ….
proč bych dělal to či ono,když si to mohu koupit,zatravním pole zahrady,postavím si bazének a je to a pak se n a ostatní dívají z patra,když to nemám já,tak proč to máš ty …
Nevím,možná to beru z hlediska pohledu toho,že sami máme pole,zahradu kus hospodářství a jsem zvyklá být v mnohém soběstačná a nezávislá na produktech co nám nabízí stát …
Jste nádherní fanatici, přeju hodně energie.
Noriky miluju!
Jar.
Je to dřina, úplně cítím jak mě svědí celý člověk z toho sena na zpoceném těle! Ale ty koně upřímně závidím. Já je měla od mala zakázaný ze zdr. důvodů, ale kde můžu, tak se k nim přimotám.Tak máme alespoň psa!V koutku duše cítím tu potřebu zdrhnout z města, ale na rovinu přiznávám, že jsem srab a tak zůstávám, úsměvně bojuji z civilizací a technickými vymoženostmi(paradoxně jsem technik) a nakonec se zavřu v kuchyni se starými kuchařkami. Snad vítězím aspoň nad rychlým občerstvením poctivou domácí stravou!!! 8-)
A koně a děti prostě nádhera O_Ojá jen zírám
Máš to moc hezky napsáno a nafoceno,prostě tak jak to postupně šlo,funkční nářadí a stroje jsou jedny z nejdůležitějších věcí pro fungování hospodářství a sehnat dneska něco co je opravdu funkční a podle představ je někdy vážně zázrak