Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Archive for Březen, 2011

Diskuze u pana Cuketky pod jedním článkem a především Kami a její australský jogurtovač mě opět přivedli k dopsání pár informací o domácím jogurtu. Stěžejní stále zůstává tento článek – jak děláme domácí jogurt, ovšem celou dobu, co jogurt dělám, neustále přemýšliím o jogurtovači. Používám, jak již je zmíněno v článku tento jogurtovač. Tedy používám- spíš nepoužívám, protože má několik negativ – pro mě několik negativ. Jednoznačně je na malé množství. Když dělá jogurt, tak většinou minimálně ze dvou litrů mléka. No a jiná negativa vlastně nejsou :-)), ale vzhledem k tomu, že je na elektřinu- rozhodně na zanedbatelné  množství a jogurty, které dávám pod peřinu jsou udělané naprosto stejně, tak jogurtovač používám víceméně na odchov kuřat, když někdy máme jednodenní :-)) Read the rest of this entry »

Když prší, je nutné dobrat energii .-) a když navíc den před tím bylo tak zdravé jídlo – špenátový nákyp, není vůbec třeba se obávat nezdravé smaženiny. Navíc jsem si neprozřeteně přečetla diskuzi pod článkem pana Cuketky – Kokino a dostala neutišitelnou chuť udělat hezké páteční zákuskové odpoledne, zvlášť, když nám přijede naše pražská oper Eliška. Už má na jaro slíbený prostor v našem kurníku, který si však musí hezky zútulnit, za to, že bude mít takovej bejvák. Mě to možná čeká taky, protože dneska našel pan domácí takovýhle hezký článek, balzám na jeho duši – dřevěný podzemní dům . Ukazoval mi fotky pro jistotu odspodu. Pak jsme došli až nahoru, kde je kalkulace a já zkusila ještě jeden pokus, když jsem tvrdila, že 3000 liber je milión osmset tisíc :-)). Neprošlo to. 180000 už bylo neargumentovatelných. Je tam taky ale ještě napsáto tisíc hodin lidské práce a protože my jsme dost pohodáři, dá se to převést 1hodina na tři hodiny kopcové práce, tudíž 3000 hodin práce a to už snad možná je argument, že nám stačí, to , co máme :-)).

Zákusky na zítřek jsou v plném proudu a dnešní jídlo už není, ale děti začaly skvěle loupat brambory  a tak mi to není zase až tak líto :-))    Na cibulové kroužky jsou potřeba dvě až tři veliké cibule, podle počtu členů u stolu. Dále olej na smažení, voda, sůl a hraška. Druhá varianta- na talíři jsou obě dvě je místo hrašky použít vejce a strouhanku.Navíc ještě sladká paprika.  Read the rest of this entry »

Po koláčích a sladkostech je potřeba se trochu umírnit a zařadit nějaké zdravé, ne moc vzhledné, ale přesto celkem chutné jídlo. Pipky snáší ostošest – většinou s nadcházejícími Velikonocemi stabilně stávkují, ale letos- letos prostě mráz nemráz, tma netma, letos jim to šlape holkám. A tak toho využívám a snažím se dělat jídla nikoli vajecprostá, ale vejcíplná! Včera to byla rychlá tvarohová buchta v trojitém provedení a k mé radosti byla ještě dnes na snídani :-).  Dnešní večeře je trochu do barevna, červená mrkev, zelený hrášek a s trochou turmeriku byla rýže červeno-zeleno- žlutá. Příloha jí pak dodala patřičnou tmavě zelenou, která svou vizáží vyloženě sváděla myslet si, že to musí být zdravé jídlo :-)

Na barvnou rýži jsou třeba dva hrnky rýže celozrnné, 4+1/2 hrnků vody, trochu soli, trochu oleje, lžíce turmeriku a asi 300g mrkve a asi 250g hrášku.Black caraway – lžíce. Na špenátovou omeletu pak dva mražené špenáty, sůl, osm vajec,  250 g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 250g tvarohu, 2 stroužky česneku a jedna větší cibule.Na posypání balkánský sýr.

Nejprve je třeba vložit do hrnce olej, vložit rýži, chvíli restovat, pak posypat turmerikem,černým kmínem,  zamíchat, osolit a přilít vodu. 2,5 x více vody než je objem rýže.Zároveň s vodou přisypávám zeleninu- mrkev na kostičky, hrášek celý- nepůlený :-) a zamíchám.  Rýži uvařit do měkka. Read the rest of this entry »

Bylo to k večeři, bylo to celkem zdravý, celkem dobrý, celkem sytý. Dalo se to za tepla i za studena. Co to je? Ta fotka k tomu prostě svádí .-)

Je to jednoduché. Když jde někdo za selku a má mít v ruce ošatku, je potřeba taky něco do ní. Máme doma nádhernou nůši, tak jsme chvíli přemlouvali, že ještě ušiju bílý čepec a půjde za pekařku místo selky, napečem housky a bude prodávat jednu za 3 kč, tudíž spojíme příjemné s užitečným, ale Ester se to nelíbilo .-)). A tak nezbylo, než se pustit do koláčů. A protože zrovna v sobotu bylo málo máslo, bylo třeba vymyslet nějaké bezmáslové, což není u koláčů zrovna lehké, ale nakonec pomohla Veska a její recept na vynikající olejové koláče.  Nádivku jsme udělali trojitou, jednu tvarohovou, makovou a také povidla.  Rozhodně se s olejovým těstem velmi hezky pracuje, krásně kyne, je vláčné – není třeba ho příliš podsypávat, prostě nádhera.

Na olejové koláče je třeba: 100g cukru, 4 žloutky, 40g droždí, 1/2 litru mléka, 3 dcl oleje, 800 g celozrnné mouky pšeničné přesáté, lžička soli, trochu vanilky a trochu citronové kůry.Olej na potření koláčů. Veska dělá koláče plněné tvarohem a sypané drobenkou, ovšem já potřebovala nutně klasické české koláče a tak žádný tvaroh zabalený, jen nádivka a bez drobenky.

na nádivku tvarohovou:  500g  tvaroh, cukr dle chuti, moučkový cukr s vanilkou, trochu citronové kůry a 3 žloutky. na nádivku makovou: mák 200g, asi 5 lžic cukru, trochu moučkového cukru s vanilkou, 3 kapky hořkmandlové Read the rest of this entry »

Jak říká pan domácí, nebýt dobrých známých, co nám přinášejí dobré zprávy a co inspirují naše děti k bohulibým společenským akcím, asi by se náš život velmi zúžil na náš kopec. Ale když už někdo přijde a přinese informaci, že se v malé vísce za kopcem  koná karneval, tak se nejprve ohlédneme doufajíc, že děti nejsou na blízku a pokud jsou, je nám jasné, že není úniku. Byly. Ale samotné maškarní nebylo všechno. Děti se navíc rozhodly, že pan domácí musí s nimi. Nedalo to zase tak mnoho přemlouvání  a rozhodnutí za jakou masku – to bylo vcelku také jednoduché. Horší to měly děti,které to měnily z hodiny na hodinu, jen nejstarší se rozhodla, že půjde za selku a to mě zase jímala hrůza, protože bylo nezbytně nutné najít prostěradlo na halenu a nějakou látku na sukni a vytáhnout šicí stroj. Ti mladší byli mnohem méně náročnější, ostříhali jsme pár per slepicím na čelenku, našli princeznovské  šaty made in USA  od tetičky, co odpočívají ve chlívku, nenašli medvěda made in USA, co už odpočívá někde na pravdě boží a tak místo medvěda byl  malý pirát- Jackova posádka. Read the rest of this entry »

Tak jsem asi ten poslední z posledních, kdo by mohl psát o kávě. Nejsem kávový barbar – nikoliv, protože za svůj život jsem vypila zhruba 5 šálků kávy. Možná i méně než pět. Takže barbarem těžko se nazvat někdo, kdo kávě nedělá špatné jméno- já jí nedělám žádné :-).  Nicméně  vlastnictví domácího vševěda z roku 1929 mi dává prostě hroznou chuť – nemůžu odolat, napsat o kávě, co je psáno tam. Je to kávová poezie a moc by mě zajímalo, co si o zmíněných informacích myslí kávomilci a kávoznalci :-) totiž jak se liší ode dneška- doby téměř o 80 let pozdější

Víte jak se káva získává? Co je to kofein? Co je to káva syrová? Co je káva černá a káva bez kofeinu? Jak se káva praží, vaří, skladuje a porušuje? Je toho mnoho, z mého pohledu dost zásadní informace a neradno nějakou vynechati, takže vřele doporučuji si před přečtením článku uvařit dobrý šálek kávy, sednout do křesla a začít… :-)

Co je to  káva?

Káva náleží k nejrozšířenějším kulturním požitkovinám a pěstování kávovníku nabylo jejím rozšířením v různých zemích zaoceánských takových rozměrů, že kávovník náleží dnes k rostlinám světové kultury tak jako obilniny, třtina a cukrovka nebo brambory. Obecně má se za to, že byla káva odedávna nápojem Východu , ale není tomu tak, neboť i Arabové, od nichž ji ostatní, zejména evropští národové kulturní dostali, poznali ji sami teprve počátkem 15.století, dostavše ji z Habeše, kde od nepamětných dob byla již známa. Ovšem Arabie byla pro země Západu po celá staletí jediným pramenem nákupním a i dnes nevyrovnatelná mokka, jež zůstala ideálem kávy, tam výhradně v provincii Jemenu se daří.

I na východě netěšilo se požívání kávy nijak rychle, neboť teprve v polovici 16.století dostalo se do Cařihradu a potřebovalo celé století, aby odtud rozšířilo se do ostatní Evropy, kamž kávu zavedli nejprve Benátčané. Obecně rozšířilo se požívání její nejprve v jižní Itálii, Londýn měl svou první kavárnu r. 1652, v Marseillu zřízena roku 1671, v Paříži r. 1672, ve Vídni, Norimberku a Řezně r 1683, v Hamburku r..1684, v Stuttgartě r. 1712  a v Berlíně r. 1721. A trvalo opět století i déle, nežli se káva rozšířila do širších vrstev lidových. Bedřich II. učinil v Německu pražení  kávy státním monopolem; ve státních pražírnách platilo se za kávu šestkrát tolik co u kupců a jen osoby duchovní a vyšší úředníci dostávali dovolení zvláštnímilisty k pražení kávy ve vlastních domácnostech. Mělo se tím vůbec brániti požívání kávy v širších vrstvách, aby za ni mnoho peněz do ciziny se nevydávalo. R. 1744 pila se káva při většině evropských dvorů a ve vyšších kruzích společnosti, pro svou drahotu platila však za lahůdku jen pro bohaté. Read the rest of this entry »

Takový malý závdavek příštímu příspěvku, na který se fakt, ale fakt těším – tedy já se z něj těším už teď, v době přípravy, ač nejsem jeho veliký příznivec. A právě „Fidžán“ se objeví v příspěvku. Znalci věci jistě budou vědět o čem se píše, když se píše o „Fidžánu“. Má to co společného s gastronomií, není to žádný chyták, je to prostě a jednoduše název pro ,…. tak se moc těšíme na odpovědi .-))

Dnes měla přijet po dlouhé době půlka mé rodiny, chlapi pracovali, tak jen maminka, Verunka a dva synovci. Co uvařit?  říkala jsem si  a protože pro tolik dětí se mi nechtělo připravovat stůl a talíře – jsou všechny dost malé – nemyslím tím, že dokud jsou děti malé, tak je nekrmím z talířů :-)), ale vzhledem k tomu, že šest malých dětí už je pěkný bugr a jedna místnost  a člověk chce mít občas taky klid a po dlouhé době si něco říct, tak je potřeba udělat něco, co strčí do pusy a nebudou tak moc hluční :-)). A tak padla volba na koblihy. Chtěla jsem zkusit něco nového a tudíž vyndala prvorepublikovou kuchařku Anuše Kejřové a nalistovala – ale ouha- pět receptů na koblihy. Volba padla na koblihy obyčejné  kynuté. Na rozdíl od těchto mých koblih je tam ušetření trochu vajec a jsou přesto jsou  výborné. Rozdíl jediný je v tom, že používám mouku celozrnnou pšeničnou místo normální a na smažení na koblihy se nevzdávám své oblíbené kombinace, kterou mi kdysi poradila jedna starší paní, a že prý je to nutné- namixovat půl na půl ztužený tuk a olej- to že je prý ta finesa, která způsobí úspěch. Anuše Kejřová doporučuje smažit ve 3/4 litru přeškvařeného másla.  Navíc doporučuji koblihy rozvrhnout tak, aby se koblihy dělaly vícekrát za sebou, protože tuk lze použít na koblihy ještě jednou, je škoda se ho zbavit jen pro jedno pečení koblih. Omlouvám se všem odpůrcům přepalovaného oleje, ovšem dělám to jen s koblihami a zase na  koblihy.

Tak suroviny: 1/2 kg mouky, 40 g práškového cukru, 220  ml mléka, 30g droždí, citronová kůra z jednoho citronu, 3 lžíce rumu – dávám o dvě více než Anuše, 4 žloutky, 60g másla, marmeláda, zrníčka z jednoho lusku vanilky, 1/2 litru oleje a 125 g ztuženého tuku.

Nejprve vložím do mísy mouku, udělám v ní důlek a do důlku rozdrobím droždí. Přidám trochu cukru, trochu mléka, zamíchám a nechám vzejít kvásek. Když vzejde, přidám žloutky, rozpuštěné máslo,rum, zbytek cukru, mléka, vanilku a citronovou kůru. Vše řádně uhníst na ne úplně tuhé těsto, těsto je spíše řidší a musí se hníst opravdu dlouho, dokud se v něm nedělají jemné bublinky.

Těsto i  s mísou přikryji a přendám na teplé místo. Zhruba po hodině začne těsto vylézat z mísy ven. Dnes to bylo jen tři čtvrti hodiny. Těsto vyndám na pomoučněnou desku, rozválím docela tence, méně než půl cm a druhou stranou hrníčku- tedy hrdlem vykrajuji kolečky. Na kolečka ihned kladu  marmeládu, přiklopím druhým kolečkem, jemně namačkám okraje, aby se kolečka spojila Read the rest of this entry »

Už dlouho jsem ho chtěla zkusit, pročítala různé diskuze, jaký recept na ten pravý a nakonec stejně tím,že je z celozrnné mouky, nemůže to být přesně ten pravý, jemný a tak nadýchaný jako z bílé mouky, ale to vůbec nevadí. Inspirovala jsem nakonec volně receptem z  apetitonline, ale jak uvedeno výše, mouka je celozrnná pšeničná přesátá, mouky je o 200 g více , protože jinak bylo těsto velmi řídké a do krému přidávám tvaroh.  S těste se velmi hezky pracuje a je pravda, že majolka ho opravdu nadýchá více, než je normální kynuté těsto. Takže pro milovníky celozrnných koláčů jeden příjemný recept- tedy trochu kalorická bomba, ale to občas musí být… Read the rest of this entry »