Co noveho na kopci

K podobnému tématu se vracím podruhé a je velmi vhodné, postavit si oba články vedle sebe. Tedy dnešní a také ten první.

Po delší době jsem si tedy zase otevřela Masanobu Fukuoku, protože po návštěvě Janky a Ondry se u nás doma rozvinula dost zásadní debata ohledně mulčování a permakultury. To je ale natolik rozsáhlé téma, že potřebuje mnohem větší přípravu  a publikované myšlenky pana Fukuoky, které se věnují jídlu jsou natolik zásadní, že předbíhám téma permakultura a přírodní hospodaření a pokračuji v načaté debatě ohledně potravin.

Masanobu Fukuoka – původním povoláním mikrobiolog  je velký propagátor přírodního hospodaření a líbí se nám proto, že jeho myšlenky jsou založeny na přemýšlení a nikoli na jakékoli doktríně či systému. Proto zapomeňte toto jméno, pokud byste chtěli nahlas říci – dělám něco podle Fukuoky, to by totiž znamenalo, že pan Fukuoka prohrál. To je přesně to, proti čemu bojoval – bojoval za vlastní otevřenou mysl, připravený rozum a přirozenost. Zmiňuji ho zde proto, že je nesmysl vymýšlet vymyšlené a proto, že jeho myšlenky se velmi hezky čtou. Je to pohlazení po duši a dvojnásobné, když si člověk předem pustí video Food ink.

Tedy k myšlenkám, které jsou blízké asi nejenom nám, a které jsou pro jakoukoli debatu ohledně potravin stěžejní. Masanobu Fukuoka píše ve své knize – Revoluce jednej slámky: předesílám- je to vlastní překlad ze slovenštiny, tedy shovívavost prosím.

Přehnané touhy  lidstva jsou základní příčinou současného světového dilematu. „Raději rychle  než pomalu, raději více než než méně“. Prudký vývoj směřuje přímo k blížícímu se kolapsu společnosti. Směřuje k oddělení člověka od přírody.Zemědělství se musí změnit z velkých mechanizovaných kolosů na malé farmy, které budou zakotvené jen v životě samotném.

V současosti už nikdo nemá čas na poezii. Už nikdo nepíše Haiku. Během studených zimních měsíců se pouze pár vesničanů vytratí na den, dva na lov na zajíce. Volný čas teď vyplňuje televize a už vůbec není čas pro tyto prosté chvíle oddychu, které tak obohacovaly život rolníka.

Dělat si starosti o výdělek, rozšiřovat hospodářství, pěstovat ziskové plodiny, expedovat je – to není cesta farmáře.

Rozlomené zkušenosti na polovinu a nazvání jedné strany fyzickou a druhé duchovní, omezuje a mate. Lidé nejsou závislí na stravě. Konečně, ani nemůžeme vědět, co je vlastně jídlo. Nejlepší by bylo, kdyby lidé přestali i jen myslet na jídlo. Podobně by bylo dobré, kdyby si přestali dělat starosti s hledáním skutečného smyslu života. Nikdy nenajdeme odpovědi na velké duchovní otázky a je to dobře, že jim nerozumíme. Narodili jsme se a žijeme na zemi tváří v tvář realitě života. Život není ničím víc než výsledkem narození se. Cokoliv lidé jedí, aby žili, cokoliv si lidé myslí, že musí jíst, je jen jejich výmyslem. Svět je uspořádaný tak, že když lidé odloží svou vůli a nechají se namísto toho vést přírodou, není důvodu se obávat hladu.

Žít tu a teď je pravým základem lidského života. Když se tímto základem stane naivní vědecké poznání, lidé začnou žít jako by byli závislí poze na škrobu, tucích a bílkovinách a rostliny na dusíku, draslíku a fosforu. A vědci bez ohledu na to, kolik už toho prozkoumali,  nakonec začnou uvědomovat, jaká je příroda ve skoutečnosti dokonalá a záhadná. Věřit tomu, že výzkumem a vynálezy může lidstvo vytvořit cosi lepšího než příroda, je iluzí. Usuzuji, že lidé po všech zápasech, které podstoupí, přicházejí k něčemu, co můžeme nazvat nesmírnou nepochopitelností přírody.

Pro farmáře tedy platí – služ přírodě a vše bude v pořádku. Hospodaření bylo kdysi posvátnou prací a když lidstvo opustilo tento ideál, vzniklo moderní komerční hospodaření. Když začal rolník plodiny měnit, zapoměl na skutečné principy zemědělství. Jistěže, i obchodník hraje svou úlohu ve společnosti, ale glorifikace obchodních společností má za následek odvázání lidí od poznání skutečného pramenu života. Zemědělství jako zaměstnání uprostřed přírody má blízko k tomuto prameni. Mnoho farmářů nevnímá přírodu, i když v ní žijí. Mně se však zdá, že farmaření přináší mnoho příležitostí pro vyšší uvědomění.

„Nemůžeme vědět, zda jaro přinese vítr či déšť, ale dnes budu pracovat na poli“ – jsou slova staré lidové písně vyjadřující pravdu o hospodaření jako o způsobu života. Farmář se nepozastavuje nad tím , jak dopadnou žně, zda nebude nedostatek potravy, je šťastný, že seje semena a stará se o rostliny vedené přírodou.

Přírodní strava

Když se nad tím zamyslíme, slova „přírodní strava“ zná každý, ale není přesně jasné, co ve skutečnosti znamenají. Mnozí si myslí, že přírodní stravou jsou jídla, která neobsahují žádné chemikálie či aditiva, další zase, že je to konzumace produktů v takovém stavu, v jakém se nacházejí v přírodě.

Na otázku, zda je používání ohně a soli při přípravě jídel přirozené nebo nepřirozené lze odpovědět kladně v obou případech. Když je strava primitivních lidí, živících se pouze těmi rostlinami a živočichy, které se vyskytují volně v přírodě  přírodní, potom potravu připravovanou se solí a ohněm nemůžeme nazvat přírodní. Ale když namítneme, že za dávných časů získané vědomosti o používání soli a ohně byli získané z přírody, postom strava takto připravená je dokonale přírodní. Je dobrá ta potrava, při které se použily lidmi vyvinuté postupy, nebo je dobrá jen potrava, zísakná přímo z přírody? Lze o kulturních plodinách mluvit jako o přírodních? Kde dát hranici mezi přírodním a nepřírodním?

Příčinou nejasností je fakt, že existují dvě cesty lidského poznání – rozlišující a nerozlišující. Lidé si obyčejně myslí, že svět se dá dokonale poznat jen tehdy, když ho rozanalyzujeme, rozškatulkujeme. Proto slovem příroda se obyčejně označuje příroda vnímaná analytickým intelektem.

Odmítám prázdný obraz přírody vytvořený lidským intelektem a jasně ho odlišuji od přírody samotné, jak jí vnímá to nerozlišující v nás. Věřím, že příčinou poruchy ve světě je chybné vnímání přírody. Když ho vymažeme, zmatky pominou.

Příroda zachycená vědeckým poznáním je příroda zbavená života, strašidlo, které má kostru, no, ne duši. Příroda zachycená filozofickým poznáním je teorie vytořená lidskou spekulací, strašidlo s duší, ale bez struktury.

Neexistuje jiný způsob, než se dostat k nerozlišujícímu poznání, než přímá intuice. lidé se ho snaží uvěznit do známého rámečku zvaného instinkt. Ve skutečnosti je to však poznání, které pochází z bezmezného pramene. Kdo chce pozat pravou podobu přírody, ať opustí škatulkující mysl a překročí svět relativity. Od počátku neexistuje východ ani západ, ani čtyři roční období, ani jin a  jang. Vědecké pravdy a různé filozofie jsou pojmy relativního světa. Tam platí jejich pravda, tam mají svou hodnotu. Například, pro moderní lidi, kteří žijí v relativním světě, narušují přírodní pořádek a způsobují degeneraci svého vlatního těla i duše, může systém jing-jang posloužit jako vhodný a účinný prostředek, ukazující jak obnovit pořádek. Takovéto cesty můžeme  považovat za užitečné teorie, které pomáhají lidem dostat se ke kondenzované, kompaktní stravě, dokud nedosáhnou skutečné přírodní stravy. No a když si uvědomíme, že konečným cílem člověka je překročit svět relativity a vstoupit do říše svobody, potom plahočení se v poutech jakékoli teorie je politováníhodné. Když je jedinec schopný vstoupit do světa, ve kterém se dva aspekty jing a jang vrátí do své původní jednoty, poslání těchto symbolů končí.

Když očekáváte na konci tunelu jasné světlo, temnota tunelu trvá o to déle. Když už nehledáte, co byste chutného snědli, vychutnáte cokoli, co jíte. Je lehké nanosit na jídelní stůl skutečnou, jednoduchou přírodní stravu, ale těch, kteří dokáží takovouto hostinu skutečně vychutnat je málo.

Vnímání přírodní stravy

Přírodní stravu vnímám stejně jako přírodní hospodaření. Právě tak, jako se přírodní hospodaření přizpůsobuje přírodě jako takové, přírodě, jak jí chápe ne-analyzující mysl, přírodní strava je způsob stravování, kde potrava nasbíraná přímo v přírodě, nebo plodiny vypěstované pomocí přirozeného zemědělství a ryby lovené přirozenými metodami, se získávají bez záměrné činnosti pomocí ne-rozlišující mysli.

A když říkám o ne-záměrné činnosti a ne-metodě, uznávám samozřejmě moudrost získanou postupně, v průběhu každodenního života. Plodiny vyvíjející se desetitisíce let společného života s lidmi nejsou výsledkem pouhého analytického poznání hospodaření, proto je nemůžeme považovat za potravu vzniklou přirozeně. Avšak neustále se měnící odrůdy, které se nevyvíjeli v přirozených podmínkách, ale vyvinula je zemědělská věda, vzdálená od přírody, i masově produkované ryby, ústřice a domácí zvířata, vypadávají z této kategorie.

Kultura jídla

Na otázku proč jíme, pouze málokdo z nás dokáže odpovědět něco víc, než že potrava je potřebná na udržení života a růstu těla. Za tím je však hlubší otázka vztahu potravy a lidského ducha. Zvířatům se stačí najíst, pohrát si a spát. Bylo by výborné, kdyby se i lidé uměli těšit z jídla, z prostého koloběhu dne a pokojného spánku.

Budha řekl.“ Tvar je prázdota a prázdnota je tvar.“ A protože „tvar“ v budhistické terminologii znamená hmotu  nebo věci a prázdnota mysl, chce tím říci, že hmota a mysl jsou jedno. Věci mají různé barvy, tvary a chuti  a lidská mysl přeletuje tu a tam přitahovaná jejich různými vlastnostmi. Ve skutečnosti však hmota a mysl jsou jedno.

Chuť

Říká se-“ nemůžeš vědět, jak chutná nějaké jídlo, dokud ho neochutnáš „. No, i když ho ochutnáš, jeho chuť se mění podle času, okolností a dispozic ochutnávající osoby. Vědci definují podstatu chuti tak, že izolují různé složky a určují poměry sladkosti, slanosti, hořkosti, kyselosti a štiplavosti. Ale chuť se nedá stanovit analýzou, ani jen špičkou jazyka. Těchto pár chutí vnímá jazyk, ale dojem sbírá a interpretuje naše mysl.

Přírodní člověk může dojít k přírodní stravě, protože jeho instinkt pracuje dobře. Je spokojený s jednoducou stravou : je chutná, výživná a užitečná jako každodenní lék. Potrava a lidský duch se sjednotí.

Moderní lidé ztratili svůj čistý instinkt a ztratili schopnost nasbírat si sedm jarních bylin a vychutnat je. Hledají celou škálu chutí. Jejich stravování je neuspořádané, rozdíl mezi tím, co mají a nemají rádi se zvětšuje a jejich instinkt je víc a více popletený. V tomto stádiu začnínají lidé  dávat do jídel silné koření, používat složité kuchařské postupy a tím více se prohlubuje jejich zmatek. Potrava a lidský duch se navzájem odcizily. Většina lidí je dnes dokonce odloučená i od chuti rýže. Celozrnná rýže se rafinuje, průmyslově opracovává a výsledkem je jen nechutný škrob. Obroušené rýži chybí jedinečná vůně a chuť rýže celozrnné. Proto se koření a doplňuje vedlejšími jídly a omáčkami. Lidé se mylně domnívají, že nezáleží na tom, že potravní hodnota rýže je nízká, protože vitamínové doplňky a jiná jídla jako maso či ryby dodají chybějící živiny.

Chutné jídlo není chutné samo o sobě. CHutné je pouze tehdy, když ho člověk za chutné považuje.I když mnoho lidí pokládá hovězí či kuřata za pochoutku, pro člověka rozhodnutého z fyzických či duchovních důvodů nejíst maso, jsou odporné. Děti umějí být šťastné, když si hrají nebo když nedělají vůbec nic. Rozlišující dospělý si však určuje, co ho udělá šťastným a když ty podmínky má, je spokojený. Jídla mu chutnají ne proto, že mají jemnou, přirozenou chuť a poskytují výživu, ale protože jeho chuť se přispůsobila myšlence, že jsou chutné.

Slyšel jsem o příběh o lidech, kteří oklamaní liškou snědli koňský trus. Není to směšné, lidé dnes jedí myslí a ne tělem. Mnohým lidem  nezáleží na tom, zda mají v jídle glutaman sodný, chutnají jen špičkou jazyka, proto se dají lehce oklamat. Nejprve lidé jedlli jednoduše proto, aby žili a jídlo bylo chutné. Moderní lidé začali přemýšlet, že když si jídlo nepřipraví, nebude chutné. Když se nebudete snažit udělat jídlo delikátním, zjistíte, že příroda to už udělala za vás.

Hlavně bychom se měli snažit, aby jídlo samotné mělo dobrou chuť, namísto toho o co se dnes hlavně snažíme- dodat jídlu chuť.

Ironií osudu je, že všechny opravdu chutná jídla vymizela. Lidé se snaží vyrobit chutný chleba a chutný chléb vymizel. Ve snaze vytvořit bohatá luxusní jídla se vytvořila jídla bezcenná a teď je apetit lidí neuspokojený.

Při nejlepších metodách přípravy jídel se přirozená chuť uchovává. Každodenní moudorst starých lidí umožnila přijít na růzé způsoby uchování zeleniny- kvašení, sušení, solení a jiné, při kterých se zachovává i chuť zeleniny samotné.

Jeden z problémů je, že se západní věda o výživě vůbec nesnaží přizpůsobit stravu přírodním cyklům. Výsledkem je strava izolující člověka od přírody, obavy z přírody a všeobecný pocit nejistoty. Dalším problémem je, že se celkem zapomíná na duchovní a citové hodnoty, i když je potrava přímo spojená s lidským duchem a emocemi. Když se na člověka díváme pouze jako na fyziologický objekt, není možné pochopit stravu v její celistvosti. Když se sbírají fragmenty informací a zmateně se spojují, výsledkem je nedokonalá strava odvádějící od přírody.

V jediné věci existují všechny věci, když však sneseme všechny věci na jednu kupu, nevznikne ani jedna věc…

Západní věda není schopná pochopit toto pravidlo východu, můžeme zkoumat, analyzovat motýla jak dlouho chceme, motýla však nevytvoříme. Kdyby se západní vědecky vypracovaný způsob stravování uvedl do praxe v širokém měřítku, co myslíte, jaké praktické problémy by nastaly? Po celém světě by muselo být dostatek hovězího po celý rok, vejce,mléko, zelenina, chléb a jiné potraviny. Vznikla by potřeba velkovýroby a dlouhodobého skladování. Už jen v Japonsku způsobilo přijetí této stravy  pěstování letní zeleniny, salátu, okurek, baklažánů a rajčat v zimě. Nebude to dlouho trvat a od farmářů budeme žádat, aby sbírali plody ebenovníků na jaře a broskve na podzim.

Je nerozumné očekávat, že se zdravá, vyvážená strava dá dosáhnout přísunem rozličných složek bez ohledu na roční období. V porovnání s rostlinami, které zrají v přirozeném čase, obsahuje zelenina a ovoce vypěstované mimo sezónu za nepřirozených podmínek méně minerálů a vitamínů. Nedivme se, že letní zelenina pěstovaná na podzim či v zimě nemá tu chuť  a vůni jako zelenina pěstovaná pod sluncem organickými metodami.

Chemické analýzy, nutřiční koeficienty a pod. jsou hlavní příčinou omylů. Strava předepsaná moderní vědou je vzdálená od tradiční stravy a podlamuje zdraví lidí.

Shrnutí způsobů stravování

Stravu současného světa můžeme rozdělit do čtyř hlavních kategorií

• Nedbalé, vybíravé stravování řídící se jen chutí. Takto se stravující lidé jsou zmítaní z boku na bok svými vrtochy a rozmary. Tento způsob stravování můžeme nazvat nevázaným prázdným jezením.
• Běžný výživářský způsob stravování většiny lidí, který je založený na biologických závěrech. Výživná jídla, které se konzumují, mají udržet tělo při životě. Toto stravování je možné označit jako materialistické, nebo vědecké.
  
• Strava založená na duchovních principech a idealistické filozofii. Většina „přírodních“ způsobů stravování, se svým omezováním jídel, patří do této kategorie. Je možné jí nazvat jako stravu principu.
  
• Přírodní strava řídící se vůlí  nebes. Veškeré intelektuální poznání jde bokem. Tuto stravu je možné nazvat stravou ne-rozlišování, neanalyzování.

Lidé nejdříve opouštějí prázdné stravování, které je pramenem nespočetných chorob. Potom, když se zbaví iluzí o vědecké dietě, která se pokouší udržovat jen biologický život, pokračují mnozí dále ke stravě principu. Nakonec, když i tento způsob překonají, přicházejí k ne-rozlišující stravě přírodního člověka.

Lidský život se neudržuje svou vlastní mocí, příroda dává lidským bytostem život a udržuje je při životě. To je vztah  člověk-příroda. Lidé si nevytvářejí stravu z přírody. Ta je darem z nebes. Potrava je potravou a potrava není potravou, je částí člověka a je oddělená od něho.Přírodní strava je možná, když strava, tělo a mysl jsou v dokonalé jednotě s přírodou. Tělo se drží svého instinktu, jí, když mu chutná, nejí, když mu nechutná. Tehdy je svobodné. Není možné předepisovat pravidla a složky přírodní stravy. Určuje se sama podle místních podmínek, potřeb a tělesné konstituce každého člověka.

Stoupenci stravy principu jsou stržení jednotlivostmi lidského poznání a začínají si všímat pouze oddělené objekty bez toho, aby pozali hranice tohoto poznání. A když se pokouší zachytit smysl přírody ze širšího a dalekosáhlejšího pohledu, unikají mu zase nepatrné věci, které se odehrávají u jeho nohou.

Nemoc přichází, když se člověk oddělí od přírody. Závažnost onemocnění je přímo úměrná stupni tohoto odcizení. Když se nemocná osoba vrátí do zdravého prostředí, nemoc často zmizí. Když dojde odcizení přírodě až do extrému, počet nemocných se zvyšuje. Potom silně toužíme po návratu k přírodě. Při hledání ztracené cesty zpět k přírodě však není jasné, co je vlastně ta příroda a tak snaha vyjde často nazmar.

Dokonce i když člověk žije opět jednoduchým životem v horách, může mu uniknout pravý cíl. Při křečovitém úsilí se vám nikdy nepodaří dosáhnout vytouženého cíle. Lidé v městech mají nesmírné těžkosti při získání přírodních potravin. Nedají se získat, protože farmáři je přestali pěstovat.

Když se podíváte do obchodů se zdravou výživou v současnosti, najdete tam podivnou směs čerstvých i balených potravin, vitamínů a dietetických doplňků. V literatuře se uvádí často mnoho různých druhů výživy jako přírodních a zdraví nejvíce prospěšných, jeden říká: že je zdravé vařit potraviny společně, druhý říká, že společně vařené potraviny vedou pouze k nemoci. Za určitých okolností s v určitém čase mohou být všechny z těchto názorů správné a lidé jsou z toho zmatení. Nebo lépe řečeno – zmateného člověka pomýlí tyto teorie ještě více.

Příroda je v neustálé změně, mění se okamžik od okamžiku. Lidé nemohou zachytit skutečnou podobu přírody, tvář přírody je nepoznatelná. Pokusit se zachytit nepoznatelné do teorií a doktrín je jako chytat vítr do sí´tky na motýly. Lidstvo je jako slepec, který sám neví, kam míří. Tápe okolo sebe paličkou vědeckého poznání a je závislé na tom, co mu určí správné a špatné. Když se ale strefíte do černého na nesprávném terči, udělali jste chybu !

Co tím chci říci? Nejezte hlavou, tedy zbavte se analytické mysli. Pro člověka má základní význam vyvinout v sobě citlivost, která mu sama pomůže vybrat si jídlo. Myslet pouze na samotné jezení a nechat ducha bokem je jako navštívit chrám, číst sútry a nechat Budhu před chrámem. Lepší než studium filozofických  teorií o dosáhnutí pochopení jídla je dospět k teorii na základě své každodenní stravy.

Masanobu Fukuoka

Tolik má potřeba o podělení se seriózním přístupem. Článek měl psát pan domácí a měl být zařazen do Proplků, ovšem je zcela jasné na první pohled, že pan domácí nejen, že by netrávil čas psaním tak dlouhého textu, ale ani kontrolou, jak ho píšu já, aby mohl být pak zařazen do jeho proplků, jenomže jiná kategorie , kam ho zařadit tady zatím není, takže ho tam stejně dávám, navíc mi můj pokus o serióznost zcela poničil, protože se několikrát během dne ptal, zda už jsem tam dala jeho „haiku “ :-)))a vzhledme k případnému nařčení z cenzury si nemohu dovolit jí tam nedat – tak aby bylo jasné, že je to vlastně článek pana domácího, a že máme opravdu hodně, hodě a hodně času, přidávám ještě trochu zimní poezie, která tedy nebyla napsaná v zimě u stolu při petrolejce, nýbrž v hospodě a možná že dokonce i v létě :-)) a navíc hrozně dávno

Všude jsou na to reklamy,

neplýtvejte potravinami!

Billboardy a krátké skeče,

žrádlo ze všech koutů teče

Dobrá bašta, tu sem naval

Do koše patří jen obal,

A i ten roztřídit máš

život pak prý půjde snáž….

Vážení přátelé, přečetla jsem si něco o tom, jakou strukturu má haiku Forma haiku vychází ze starší tradice básní renga („řazená báseň“) skládaných skupinově. Forma řazených básní podléhá řadě pravidel s tím, že úvodní nejdůležitější sloka (jap. hokku) vystihuje jako uzavřený celek téma celé řady. Následuje sloka wakiku s verši o 7–7 slabikách, která rozšiřuje význam předchozí sloky. Pak následuje třetí sloka opět v rozsahu 5–7–5 slabik a opět další sloka. Tímto způsobem vznikaly básně o 36, 44, 50 a nejčastěji o 100 slokách. Řazené básně ojediněle dosahovaly délky 1 000 až 10 000 slok.a když jsem to řekla panu domácímu, že jeho se haiku svou strukturou příliš nepodobá, odpověděl mi zcela nekompromisně, že jeho haiku je lepší, má tam víc těch čísel a rýmuje se ! Nicméně vzhledem k poslední větě – Řazené básně ojediněle dosahovaly délky 1 000 až 10 000 slok to dopadlo myslím dobře :-))

A nakonec přidávám video

8 Odpovědi to “Raději rychle než pomalu, raději více než méně podruhé”