Archive for 2011
Pampeliška obecná je další velmi zajímavou rostlinou, navíc hojně rozšířenou – alespoň u nás :-) Podle herbáře pana Janči a Zentricha dokáže květ pampelišky „vyčistit krk od hnisu“, což je pro střídání současných horkých dní s chladnými docela přínos. Navíc existuje i likér na podzim sbíraného kořene, který se naloží do žitné a je posléze k použití ke snižování hmotnosti :-). 
Měla jsem letos v úmyslu udělat několik hodně sklenic falešného kapari z nerozvitých poupat pampelišky, ale bohužel…. bylo s tím takové práce, že několik mnoho sklenic se změnilo ve sklenici jednu, kterou jsem nezavařila, nýbrž naloženou použila do salátu a na lezení po čtyřech, sbírání dalších malinkých poupat, odlupování nadbytečných lístků, proplachování a další nakládání jsem při přesazování všech jarních sazeniček jaksi rezignovala…. tak příště :-) Read the rest of this entry »
Včera večer jsem se dost smála. Dost hodně a přála bych si to ještě trochu prodloužit, protože po vytrženém dalším nervu ze zubu je
smíchu vždy zapotřebí. Večer mi psala Verunka jak jela v autě s mámou a synovcem. Synovec- jsou mu čtyři, se během cesty otočil na mojí maminku, podíval se na ní, zamyslel se a pak se zeptal “ Stáňo, ty si necháváš narůst fousy?“ :-))). Vrátilo mě to o několik let dozadu, když pan domácí měl své zádumčivé období a rád opakoval, že nemocný se má nechat v klidu umřít. Jednou přijeli jeho rodiče, sedíme všichni u stolu a maminka několik mnoho minut vyprávěla o jakési nemoci. Malá Ester, které bylo tehdy taky kolem čtyř pěti let pozorně poslouchala a nakonec pravila: p.d. říká, že nemocný se má nechat v klidu umřít „:-)). Byla jsem v tu chvíli neskonale vděčná, že to nejsou rodiče moje :-) a ze sloganu se stala pevná součást běhu naší rodiny :-).
Kytky a zelenina, sazenice a vůbec- vše je parádnický. Odnesly to rajčata a dýně, ale nějaká rajčata se nakonec vzchopila a semínka dýní jsem po cestě od zubaře koupila nové, navíc švestky začaly krásně kvést až den po mrazech, což nám udělalo obrovskou radost, takže jsme na tom dobře, lépe než slimákáři a vedraři. :-)
Dnešní jídlo je velmi lehké a protože je tu dost horko, hodně práce venku a člověk nechce trávit příliš času v kuchyni, tak také jednoduché a rychlé. Inspirovalal jsem se italskou kuchařkou, rychle upekla obyčejnou veku z těsta na konzumní housky a šup na vejce.
Na zapečené vejce, jak říkají děti- pizzu bez pizzy je potřeba 1 velká cibule, olej, vejce dle potřeby strávníků – v mém případě 8 kousků, 3větší rajčata, stroužek česneku, snítka pažitky, sůl a oregano, sladká paprika. Read the rest of this entry »
Mám maminku, která nebyla nikdy žádná vášnivá kuchařka. Dávala mně a mojí sestře do života rady typu – „nejen chlebem živ je člověk“ nebo „nejlepší kuchařky vyrůstají v rodině, kde matka neumí vařit“ .-) a má velikou zálibu ve sbírání krásných kuchyňských předmětů a v dětství tolik nenáviděných kořenek, které jsme museli umývat. Bylo jich nekonečně mnoho. Z NDR, z NSR, z laboratoře, ze železné neděle, kdy se mnou chodil táta po Praze a vykřikoval oslavné ódy u každé popelnice a ne všechny kořenky byly plné koření, nicméně to nevadilo, protože to nebyl jejich prvořadý účel :-). Výhodu to má tu, že jsem některé zdědila, ač se maminka stále těší plnému zdraví .-)- to jen předcházím zbytečným nedorozuměním :-)). A další výhodou je, že maminka pochopila, že některá její ponaučení nepadla na úrodnou půdu, a že mě osobně ten chleba, co nás živí, moc baví a maminka teď kupuje různé drobnosti do kuchyně mně a já mám z nich dost velikou radost. Dnešní oběd například se moc hodily formičky na soufflé, které se mi zvlášť líbí. Jsem za to ráda obzvláště proto, že pan domácí je dost velký pragmatik a díky tomu tak něco jako dárek u nás funguje stylem „jasně, objednej si to, když to potřebuješ !“. Takže nejprve člověk začne přemýšlet, zda to opravdu potřebuje … a u toho obvykle skončí :-))))
Dnes se stalo několik zásadních věcí. Nejen, že na dnešek nasněžilo, ale především pěkně mrzlo, takže ze skleníku, kde byla veškerá má práce z posledních dvou měsíců, hezky nakelímkovaná se stalo krematorium :-). Je ale zajímavý, že to, co bylo ve fóliácích přímo v zemi, to většinou vydrželo. Bazalka v jednou květináči je napůl zmrzlá a černá a napůl krásná – prostě takový přirozený přírodní výběr. Pukancová kukuřice mi tam nepěkně visí z poličky omrzlá dolů, rajčata jsou v čudu, zůstaly potvory ty malý rybízový, který jsou hlavně pro zlost. Co mě fakt mrzí jsou různé dýně, ale taky nějaké vydržely. Otázka je, co bude dnes v noci. Prostě zasadíme co zbyde a už nikdy nebudeme přemýšlet o tom, že bysme v sobotu jeli na farmářský trh do Skalice s přebytkem sazeniček – jak říká pan domácí- dokud nejsou peníze nezbytně nutné a je jich dost, žádná zbytečná aktivita nazmar!!!! Navíc došel opravený foťák a tak už nebude stránka tak smutná a hlavně – přežila snad Arnika, můj nejdůležitější medikament, takže třikrát sláva ! Read the rest of this entry »
Tak je tu zase zima. U nás krásných deset centimetrů a já jsem neskonale vděčná panu domácímu, že mi stejně jako každý rok zabránil ve vysazovací dubnové a raně květnové euforii. Celer a košťáloviny tedy odpočívají v klidu ve skleníku a ve fóliácích a my čekáme na návrat léta :-). Nečekaně jsem musela s jedním dítětem odjet do Prahy a zase jsem se nestačila divit , proč tam bydlí tolik lidí :-)). Kadý návrat do rodiště a míst svého dětství a mládí by měl být nostalgickou vzpomínkou – stále tu nostalgii hledám a ne a ne jí najít :-). Dnes jsme to vzali hned na otočku autobusem zpátky a naštěstí po výstupu zastavil pán ve škodovce a ptal se na jakousi cestu, která vedla naším směrem. Tak jsme mu velmi ochotně nabídli, že mu to přímo ukážeme, a že se ty dva kilometry klidně svezeme s ním. Asi neměl moc na výběr. Od schránky nás čekali ještě další dva v teniskách a mikinách a docela drsnou fujavicí těma deseti centimetrama a stejně bych to už za to možství lidí, reklam, skleněných kanceláří, aut a obchodních center s plným luxusem, nevyměnila. Díky Bohu za kopec. Každý výjezd, který i není nijak příjemný je pak v konci o to příjemnější vděkem za to, že je člověk doma. Doma měli také radost, že jsem odjela, protože potom, co ráno otevřeli oči a zjistili, že venku vládne lednové počasí s plnou fujavicí a navíc nejde proud, natáhli peřiny ještě více k bradě a v klidu si předčítali do doby až dlouho poté, co ostatní uklízejí nádobí z oběda .-) A ve dveřích jsem se pak setkala s tradičním uvítáním-pozor – přijel bachař .-))
Dnešní buchta je zase původní. Chtěla jsem něco s tvarohem, ale bez másla- což se mění, protože jak začala tráva, kráva šla opět na 20 litrů. Ale když jsem pekla tuhle buchtu, ještě měla méně. Těsto není nikterak příliš řídké, dá se s ním dobře pracovat a hnědá část se do těsta dá nandat krásně lžičkou a vytvarovat do požadovaného tvaru. Alespoň přibližně :-) Read the rest of this entry »
Když odjel Vítek a Hugo se ptal, zda k němu může na chatu, řekla jsem mu, že může, ale že Vítek odjel. Jóóó´?Dneska? “ ptal se 
Hugo a já přisvědčila. Druhý den jsme se o něčem bavili a padlo slovo „dneska“. Hugo okamžitě zareagoval a pravil “ takže Vítek odjel, když je dneska“ ? A ráno jsme jeli na kole od zubaře a Hugo nám přibíhal vstříc. “ Kde ste byli ? ptal se a já na to “ dneska jsme byli u zubaře“. Hugo okamžitě – “ dneska? a to odjel Vítek? a proč je pořád dneska?“ :)) Očekávám dostatečně důvtipnou odpověď, jak tříletému dítěti vysvětlit, proč je pořád dneska a proč tudíž neustále Vítek odjíždí :-)). Budu za ní velmi vděčná :)
Druhé dítě bylo dnes zase chloubou rodičů, když sedělo na křesle a bez pípnutí si drželo kapesník v ruce, pusinku oteklou až k uchu a čekalo, až mu pan zubař, který musí na šestileté dítě díky svým dva a něco metrům působit ještě více dramatickým dojmem než samotná představa vrtačky :-), tak až mu vyvrtá zub. Poslušně držela a držela beze slova, i když se pustil ještě do druhého zubu. Já v noci taky moc nespala, ale pohled na tvář Jentl ráno vytlačil mé zuby z hlavy – ovšem hledíc na ní na křesle, sebrala jsem odvahu a zmínila se i o svém problému :-)). Za odměnu, se mohla dívat na to, jak se na křesle posunuji vzhůru pod vrtačkou já :). Pak naložit na poště krabici s jahodama, zvládnout ve dvou objet správně kruhový okruh na kole, aby Jentl opět jako ráno nejela přímo a zastavit se v bazaru, kde prodává velmi hezká a štíhlá prodavačka, jednoznačně o sebe pečující a navíc příjemná. zapředli jsme rozhovor a paní prodavačka pravila, že obdivuje, že máme zvířata, protože ona se bojí i slepice a pak mi sdělila, že to pro nás musí být taky hezký, žít takhle venku, prohlédla si mě od hlavy k patě včetně mé ulomené dvojky a dodala, že to je dobrý, když manžel pracuje v lese, že tam mám jistotu, že tam ho nikdo neklofne ! :-)) Snažila jsem se vymyslet, jak to myslela a už jsem neměla sílu sdělit, že v lese ani moc nepracuje. :-)
No a pak už jen vymyslet jak nejlépe a nejradostněji po tom kopci domů zpracovat ty dva litry kefíru, co se mi tu nashromáždily :-)Kefírová buchta je jasná a jako to před ní vyhrály bramborové noky s bylinkami a žampionová směs. Read the rest of this entry »
Díky Radkovi a Jessice se k nám po pár letech dostala opět „kefírová houba“. Dávám do uvozovek, protože pan domácí neúprosně tvrdí, že to nemůže být „houba“, ale o tom později :-). O pár let starší a o čtyři děti chytřejší, což je dost důležité, jsem hotova si tento poklad nyní hlídat mnohem pečlivěji než kdysi. Zároveň ale zase začal kolotoč zjišťování toho, co je to skutečně kefír, co že je to ta „houba“ a jaká je nejlepší příprava. Na internetu koluje ve velmi podobné verzi několik návodů. Např. wikipedie, jejíž výklad je nejvíce podobný tomu, který jsem posléze našla v Domácím Vševědovi praví, že Kefír je kvašený nápoj původem z Kavkazu a také z Tibetu. Nejčastěji se při jeho výrobě používá ovčího, kozího a kravského mléka a „kefírového zrna“ – se zrnem už souhlasí i pan domácí :-). Původně byl podle wikipedie kefír vyráběn v kožených vacích, které byly zavěšeny u vchodu, a když kolem někdo šel, zaklepal na vak, aby mléko zůstalo smíchané s kefírovými zrny.
Podle Domácího Vševěda je pak kefír – kyfír nebo kyppe – kvašený nápoj, neboli přirozeně peptonisovaný produkt z kravského mléka, obvyklý na Rusi a připravovaný v novější době ve větších nebo lázeňských městech evropských jakožto nápoj lehce stravitelný a živný, který předepisuje se často rekonvalescentům. Pohříchu kefír obyčejným způsobem připavený mění rychle svou povahu, takže jednak jen tři dny je poživatelný, jednak účinek jeho podle postupu kvašení každého dne je jiný. prvního dne působí prjímavě, nejlepší je dvoudenní a třídenní již vyvolává zácpu, starší však zejména v teple se rychle rozkládá a jen v ledu ještě dá se zachovati. Read the rest of this entry »
Jak to vše začalo slepicemi
Je to už nějaký čas, kdy jsem reagovala na dotaz ohledně chovu slepic. Dávám ho tedy na náš web, protože chov slepic tak, jak ho znají ti, kdo vyrostli v hospodářství je bez drobných nuancí, které se mohou !!! vyskytnout těm, kteří berouce chytrou knihu do ruky, opustivše právě město,jsou naprosto přesvědčeni o tom, že co chtějí, stane se !!!
bez předních zubů, trochu koktal a byl nesmírně příjemný. Posléze jsme se dozvěděli, že je to pan Inženýr starosta místního města, toho času ve výslužbě a že vyměnil místo starosty za stodolu s kuřaty, která dovede do stáří 8 týdnů a prodá – a nejsou ledasjaká -jsou to americká nosná !!!Inu zajásali jsme a koupili jich tehdy 20. Ještě než jsme je ale přivezli, tak jsme si v hlavě a posléze snad i na papíře namalovali, jak jim uděláme luxusní kurník. Úplně to vidím jak dnes – sedíme u stolu a povídáme o tom, jak bude mít kurník na jižní straně skleník, dokonalá krmítka, samospadávací dvířka na kukaních, kolik musí být kukaní, dotékání obilí, dotékání vody – kapénkovou napáječku, popeliště, pískoviště a spodní část odsouvací na kompost, no prostě slepičí ráj na zemi. Inu začali jsme stavět. Během jednoho odpoledne jsme z přivezených krajinek, pod kterými málem klekl vozík i auto, protože pan domácí řekl, že krajinky co váží 1000 kg se na vozík musí naložit a k nám že to není zase až takový kopec – jsme postavili budovu, dva metry vysokou, metrdvacet širokou se čtvercovou základnou. Střecha plochá, mírně zkosená – takový trochu větší záchod, ale měl okénko :-) . Pardon – dvě. Vycpali jsme ji polystyrenem a ten pak překryli lepenkou. No a bylo hotovo, koza se nažrala…. slepičky měly kde bydlet a my si nezničili svůj sen. Budova dostala své jméno, protože jako mnoho dalších budov zde jsme po dokončení zjistili, že mírně padá k jihu (nevadí, však tam bude skleník )) jsme jí dali jméno „pipíza“ Read the rest of this entry »
Velikonoční týden probíhá celkem klidně a monotónně. Každý den sem jezdí pes, aby zkusil, jak je na tom fenka a včera, 15. den, když už jsme to téměř odepsali, a kdy stále majitel psa neztrácel naději, fena štěkala na psa jak jen to šlo, kdykoli se přiblížil, my leželi v internetových informacích, jaká barva krve, jaké štěkání,na jakou stranu ocas atd. atd. a podle všeho – tedy konec – tak na tuto chvíli oba čekali. Včera to tedy konečně klaplo a nás čekají za dva měsíce možná krásná chlupatá štěňata. My!! chceme jedno. Děti chtějí také každý jedno :-). Vzhledem k tomu, že ale přijdou ještě kachny, nových dalších pět slepic, kobyla pojede k hřebci – vyhlašuji konkurs na případné nové majitele těch úžasných štěňať, které zbydou, a které ještě nejsou na světě- možná třeba ani počaty, ale my tomu věříme :-) Pes si dal nakonec koupel, po tak výborném výkonu a my se mu několikrát omluvili, že jsme ho podceňovali .-)) Bohužel je zrovna foťák v záruční opravě a fotíme jen takovým, co nám taky na opravě řekli, že je plný písku, a že to je nesmysl opravovat :-) a tak máme koupel ženicha všude trochu mázlého :-)
A místo tradičního mazance dnes vzhledem k počasí vynikající zmrzlina. Z těch všech domácích je to jednoznačně číslo jedna. Dostali jsme jako dárek palmový cukr fairtrade a pokud ho na zmzlinu nepoužijete, vězte, že to bude obyčejná vanilková, ale takto- to je tedy něco ! Read the rest of this entry »
Kráva se má telit za dva měsíce a my začínáme mít trochu problémy s máslem. Druhá kráva sice stále ještě dojí, ale už toho není mnoho. Na sýr, tvaroh i mléko habaděj, ale másla tak na chleba a sem tam nějaké pečení a tak se snažím si vypomáhat ostatními tuky, což znamená žádnými nebo olejem :-). A znáte to, někdy chcete udělat recept a ne a ne najít ten, ve kterém chcete jednu surovinu mít a druhou nikoli. Stejné je to s tvarohovým beránkem. Umínila jsem si, že musí být tvarohový, když je tolik tvarohu, ovšem potřebuji, aby zároveň splňoval podmínku – žádné máslo, nýbrž olej a to jsem nenašla. Tvarohové těsto, které jsem dělala s olejem se mi většinou zdrclo. A tak jsem se rozhodla, že si recept udělám :-). To je další, mnohem lepší dimenze vaření. Vytváření receptů.Vzhledem k tomu, že mám domácí vejce, tvaroh, obilí na pytle, tak jsem to prostě riskla a obávám se, že vzhledem k výsledku, bude se to opakovat častěji a častěji :-). Vařím většinou dle fantazie, ale základní věci, jako těsta například, jsem v podstatě poměrově dodržovala podle receptů. Dnes tedy vlastní beránek s bábovkou- velmi jemný, díky tvarohu vláčný, rozhodně nesražený a hlavně – je toho hodně .-))
Tato várka vyšla na jednu velikou formu beránka a jednu velikou formu bábovky. Bylo třeba 10 vajec, 0,5l oleje, 500 g celozrnné mouky pšeničné přesáté, citronová kůra, dva prášky do pečiva, 500g cukru krupice,lžíce moučkového cukru s vanilkou, 300 g tvaroh , dvě lžíce kakaa a žádné mléko ! Read the rest of this entry »
Jak jsem psala ve Velikonocích, v tuto dobu se časo a na mnoha místech pekli velikonoční ptáčci. Obyčejné sladké pečivo, které symbolizovalo příchod jara. A to, že je obyčejné se odráží i do těsta, které není tučné, není příliš překombinované, jen obyčejné kynuté těsto. Na oči ptáčků někdo pužívá pepř, jiný pak hřebíček. Děti volily hřebíček, že se jim více líbí a je pravda, že hřebíčkoví ptáčci jsou hezky provonění. Nicméně moji s pepřem za nimi příliš nezaostávají .-)
Na ptáčky je třeba 1250 g celozrnné mouky pšeničné přesáté, 4 lžíce oleje slunečnicového, 4 vejce, špetka soli, 250 g cukru, 1/2 litru mléka, 60 g droždí, lžíce rumu a trochu citronové kůry. Vejce na potření.
Nejprve si připravím do mísy mouku, důlek v mouce , nasypu droždí, špetku cukru, 125ml mléka a udělám v dálku kvásek. Ihned jak vzejde, což je v tomto teple v podstatě hned .-)- cca 5 minut, tak přidám droždí, olej, kůru, cukr, rum a nakonec mléko. Pozor, těsto je třeba dlouho hníst. Nejprve je hrudkovaté, teprve po nějaké době hnětení krásně nadýchá, zjemní a zhládne .-)
Těsto nechávám kynout asi hodinku na teple a po této době si přichystám vymazaný plech, na který kladu pomazané ptáčky rozkvedlaným vejce. Motání ptáčků je velmi jednoduché. Stačí ulomit kousek těsta, udělat v ruce dlouhý váleček, který se jednoduše zauzluje. Jednoduchý klasický uzel. Předek uzlu je hlavička na které vytvarujeme zobáček a vložíme oči- buď tedy zmiňovaný pepř nebo hřebíček a ocásek mírně rukou zplacatíme a nožem na 3x nakrojíme- to bude ocásek. Ptáčci nemusí příliš dlouho chladnout a přesto, že nejsou plněné žádnou nádivkou, jsou výborné. Read the rest of this entry »