Archive for 2011
Je jaro a k jaru patří naprosto samozřejmě rozmnožování. A protože nechceme, aby tady jediný singl byla naše psa, tak jsme se rozhodli, že jí spojíme s nějakým psem. Ženicha už máme vyhlídnutého nedaleko. Naše psa je z velmi luxusního páru Bernského salašnického, který si majitelé koupili pro další chov. V sedmi měsících fenka poprvé hárala, tak zavřeli psa- Berňáka a ve správný den přeskočil sousedův Leonberger 2,10 vysoký plot a fenku zvesela oplodnil a ta ve svých 10 měsících porodila 9 štěňat :-). Byla to štěňata z toho nejlepšího- nejcenějšího prvního vrhu :-). Majitelé štěňata rozdávali a my si zavolali už s křížkem po funuse. Paní mi do telefonu sdělila, že kdyby jich bylo třináct, za dvě hodiny jsou pryč. Druhý den ale milá paní volala, a že si pro poslední štěně nepřijel pán a nás má poslední číslo v telefonu a tak jsme si přivezli domů Paše- P jako Pikinky a jako adoptivní š jako štěně.
Teď jí jsou čtyři a našli jsme jí na nedalekém nádraží nádherného Leonbergera, který pouští hrůzu vždy, když běžíme kolem. Majitel byl hrozně rád a první tři správné dny jezdil k nám, ale nechtělo se ani fence, ani psovi. Třetí den jsme vzali milou fenku k pánovi do auta, a že to zkusíme u psa, protože ona už se zdála svolná. Pes ale stále nic. Zkoušela jsem ještě volat VErunce, jak to je, když pes nemá zájem, že fena už stojí, dává ocas na stranu, u pc seděl naše španělská oper, aby mohl vidět gambrinus ligu a u nohou mu ležel jeho desetiletý labrador, kterému se také zatím nikde nezadařilo. A VErunka neznalá situačního rozpoložení v místnosti – telefon je nahlas, říká- Read the rest of this entry »
U nás je to podobné jako o Vánocích. Jako nekřesťané Velikonoce neslavíme- tedy tak jak je jejich slavení obvyklé. Přirozeně se do této doby ovšem odráží odcházející zima, snášející slepice ostošest, vyrůstající první byliny a tak vlastně tak nějak přirozeně Velikonoce slavíme :-)) Víceméně je to takové přivítání jara, ale protože děti rozum pobraly a mají rádi mazanec a beránka, tak u nás tyto nezbytné atributy nechybí. Navíc k nám každý rok chodí zajíc, který po lese poschovává spoustu nezdravých věcí. Děti si pověsí na strom večer svůj plátěný pytel a druhý den na stromě buď visí, nebo ne. Už zhruba tři neděle počítají, jak dlouho ještě ? :-) Máme i malovaná vajíčka, protože na umělé hodiny výtvarné výchovy a pracovního vyučování nezbývá příliš času ani chuti, tudíž tyto předměty se doma odehrávají za pochodu díky přirozeným ročním svátkům. Moc rádi bychom v dětech pěstovali jakýsi alespoň minimální vkus a zapomněli tak na průmyslové barvy – bohatě by nám stačila cibule a cibule a cibule, ale děti to vidí jinak. :-)) A tak je zelený stůl, červená kuchyně a podlaha modro-žlutá.
Podle české stravy lidové byly Velikonoce za pohanských dob oslavou jarní rovnodennosti, tedy vzkříšení celé přírody ze zimního spánku. Jako jiné výroční svátky s sebou přinášejí mnoho starých zvyků, z nichž některé, např. vynášení Mořeny- Morany, spadají právě do pohanského období. K pozdějším zvykům pak patří stavění máje, pouštění věnečků a velikonoční pomlázka.
Ale zpátky k jídlu :-) Právě o Velikonocích se spolu setkávají dvě krajnosti – Křesťané začínají nejdelším a nejpřísnějším půstem, který vrcholí právě na Velký pátek a dále se pokračuje hojností a štědrostí v jídle . Půst na Velký pátek byl nejpřísnější v celém roce. Jak píše Miro Zlatúš z Letovicka “ Na ten deň každé, e ten névečí spoščenec, keré celé rok nende do kostela, de do kostela líbat křížek“.
Důležitou součástí tohoto velkého pokání za celý rok byl ovšem i přísný půst, tak přísný, že sám hospodář obyčejně nejedl celý den nic, jen vajíčko po slunce západu, a také nekouřil ani nešňupal – myšlen tabák pravděpodobně :-)) Read the rest of this entry »
Venku je nádherně, ve skleníku roste Bok choy – cože to je? No, tak to by mě taky zajímalo :-)), ale na obrázku to vypadá velmi hezky, a roste to zdárně, minimálně tak 500 sazenic. Už je tady zase také můj megalomanský sklon, cokoli co alespoň trochu vyroste- přesadit a využít. A do toho tady je Eliška, která mi pomáhala zrýt fóliáky a přesadit do nich saláty, které když přesazovala, tak pravila „Ježíši, to je roztomilý – a nebude jim takhle rozesazeným od sebe smutno? „:-)) Podotýkám, že Eliška je vystudovaný bakalář zemědělský :-)) Šlo nám to moc hezky. Hugo si mezitím půjčil velké nůžky a ostříhal všechny šlahouny ostružin co našel a přišel nám zahlásit, jak je šikovný a jak nám pomáhá. Pan domácí byl naštěstí někde hodně daleko :-))
Už jsou tu také velikonoce a jak se to pozná? Jednoduše- přirozeným zavoskováním a zabarvením červeno-modro – zeleně dřevěného stolu – nikoli v rámci velikého předvelikonočního úklidu, ale v rámci malování vajec :-), a protože už tady kolem chodí děti jako hladoví psi a neustále říkají dokola- beránek, mazanec, jidáše, beránek, vajíčka, mazanec…… a protože na kraslice je potřeba vejce vyfouknout a tudíž jsou smíchané žloutky s bílky, které na výše zmíněné potřebuji oddělené – no na mazanec ani snad ne:-), tak dnes jen taková malá, obyčejná, dvojbarevná buchta.
Na buchtu je třeba na jeden plech- 4 vejce, 1+1/2 hrnku cukru krystal, 3/4 hrnku oleje, 2 +1/2 hrnky mouky celozrnné pšeničné přesáté, 1 prášek do pečiva, trochu citronové kůry, 2 lžíce rumu, 2 moučkového cukru s vanilkou, 1 hrnek mléka a 1/8 l podmáslí. Dvě lžíce kakaa a na polevu bílek a moučkový cukr 200g.
Na této buchtě je velmi důležité zpracování. Nejprve je nezbytné napěnit co to jde vejce s cukrem. Měla by to být velmi nadýchaná pěna. Pak se postupně přidá vanilkový cukr a pomalu olej. Přidá se rum a citronová kůra. Read the rest of this entry »
Díky Janě 85 v tomto příspěvku ve fóru jsem se neodbytně pustila do něčeho, co jsme už přes jedenáct let neochutnali, totiž k 
tlačence. Byla jsem upřímně zvědavá, jak bude chutnat tláča bez masa :-) a šla rychle na to. Navíc, Veska mi obratem poslala do schránky pytlíky na salám- na širší salám, do kterého jsem klidně tlačenku byla ochotná zabalit a tak už tomu nic nebránilo. Bylo to tedy trochu složitější, protože neznám šmakouna, tak jsem si trochu pozměnila složení a toto složení si ve většině dělám doma, takže taková domácí tlačenka se trochu protáhne. Zatím jsem jí dělala dvakrát, výsledek chu´tový je pro vegetariána naprostá paráda, s cibulí a octem prostě vynikající- ale ta estetika. Jana jí má kompaktní, průhlednou, jednoduše hezkou. Moje je rozplizlá, nekompaktní a jednoduše nehezká :-). Při druhé várce jsem i zvětšila množství agaru, ale obávám se, že to ničemu nepomohlo. Proto upozorňuji vřele na tlačenku Jany a přijímám jakoukoli radu na rozplizlost- budu na tom pracovat samo nadále i já :-))
Do své tlačenky jsem koupila dva pytlíky sojových kostek, dále jsem udělala 200g seitanu, 200g tofu , tři lžíce hrášku, dvě lžíce sterilované červené papriky, a v jednom případě sůl, česnek, nové koření, bobkový list ,shoyu a pepř na vodu, ve které vařím jak kostky tak seitan, v druhém případě jsem uvařila kostky i seitan v dršťkové omáčce z hlívy ústřičné.Dále nezbytný sáček agaru, či dva. Read the rest of this entry »
Dnes nám přijela pražská oper Eliška a jeli jsme dámskou jízdu na kole k zubaři. Ne , že by Eliška taky potřebovala, ale jela zkouknout svůj letní apartmán a tak jsme si to dali spolu a ještě s Ester. Trochu pršelo, trochu sněžilo, ale byl to moc hezký zubařský výlet :-) Moje nemocná šestka se konečně po pár návštěvách rozhodla demaskovat a ukázala se v plné kráse. Do dnes se totiž chovala jako nemocná pětka, která sice možná taky byla špatná, ale nakonec byl jako zásadní zdroj potíží usvědčen zub jiný. Ono, jako by to nebylo jedno. Jeden špatný a druhý taky :-)). Není nad to, mít v jídelníčku hodně, ale fakt hodně vápníku. A tak jsem nakoupila spoustu nezdravých dobrot na zajíce, pro
tože do Velikonoc už možná dolů nepojedeme, jenomže jsem neprozřetelně poslala děti vyndat věci z tašek na kole. Někdo to má v hlavě, někdo prostě v zubu :-)) Koupila jsem taky zásobu bobů na to-fu, protože domácí bylo vynikající a má to ty dietetické účinky :-))) a taky výbornou italskou rýži parbolied a dva nové rýče a pak taky máme vynikající obchod, kde se Elišce moc líbila jedna sádrová houba :-) a já se svými trapasy zazářila u pokladny u krabičky plné plastových kroužků, když jsem vesele prohlásila, že vypadají jako kroužky na slepice. Paní prodavačka mě ujistila, že to taky jsou kroužky na slepice :-) a já nakonec k těm plastovým čudlíkům na fóliáček , které nesmí vidět pan domácí, protože tady někde ještě jsou staré v kyblíku :-),ale prostě je nemůžu najít- koupila pět slepičích kroužků na nových pět slepiček – jen byla veliká mela, jakou barvu. Vyhrála to zelená.
Tedy k té cizrně a polévce- cizrnová polévka je prostě výborná !:-))
Na polévku je třeba jedno balení cizrny – 500g, olej, cibuli, sůl, pepř, nové koření, bobkový list, dvě vejce, zelená řeřicha.
Nejprve je nutné namočit cizrnu v hrnci, aby byla ponořená alespoň dva centimetry nad cizrnu. Druhý den se cizrna slije, v hrnci rozpálit olej, osmahnout cibulku a vložit cizrnu, osolit, opepřit, vložit nové koření a zalít vodou. Necháme vařit, dokud nebude cizrna měkká- jemná- nebude úplně měkká :-)). Když je měkká, přikvedlám dvě vejce, rozmíchám a nechám chvilku povařit. Nakonec přisypu hrst zelené nakrájené řeřichy.
Cizrna beraní- takzvaný římský hrách a je to opravdu takový veliký světlý hrách. Není zcela kulatý, spíše trochu hrbolatý a má jeden takový hezký zobáček, je to prostě taková sympatická a roztomilá luštěnina.
Cizrnu můžeme vypěstovat buďto tmavou a ta má menší semena nebo větší a tam jsou právě semena větší a barvy světlejší. Cizrna je rostlina teplomilná a pochází ze Střední Asie a Indie, ale pěstuje se i v Americe, Austrálii, Jižní Evropě a byly doby, kdy pěstovala i na Jižní Moravě a Slovensku. Podle wikipedie byla zřejmě vyšlechtěna před 7000 lety v oblasti jihovýchodního Turecka nebo Sýrie. Ovšem velmi zřídka zplaňuje, víceméně se jedná o pěstovanou rostlinu. Read the rest of this entry »
A je to zase tu. Už snad nevratně. Už snad nenasněží!! A jako každé jaro, vzbouzí se ve mně netušené síly, o kterých si na podzim vždy myslím,že už se nikdy neobjeví :-) . To je ta nádhera přirozeného roku v hospodářství- i když upřímně, my se zase moc nepředřeme :-)) A spolu s jarem vstávají panu domácímu vlasy hrůzou na hlavě, protože každý podzim proklamuju, jak příští rok bude klidný, nic nechci, vůbec nic. Nic nebudeme dělat a budeme se jen kochat a jen tak si občas něco zasadíme :-)). Pak však přijde leden, kdy se už nosí domů ze skleníku hlína a začíná se vysévat celer, následují papriky a z trošky už jsou dvě bedničky celeru a pár truhlíčků paprik, takové a makové a ještě nějaké. Pan domácí obrací oči v sloup, ale druhým dechem objednává v zahradnictví muchovníky, kustovnici a jednoho chlapa a několik ženských rakytníku. Projíždí inzeráty a nakupuje sazeč brambor- sama se divím- vždyť letos máme sázet jen trošku :-)).
A pak přijde únor, papriky i celer začínají vylézat, ale není zatím kam sázet, ruce svrbí, inzerátů na různé stroje za koně přibývá, ale naštěstí není auto, které by je dovezlo :-) a pak , pak je tu konečně březen. Jenomže i když to vypadá, půda je pořád zmrzlá, nejde nikam kopnout, i kdyby člověk chtěl a tak je taková zvláštní vyčkávací nálada. Read the rest of this entry »
Když už jsem tento týden v sojovém rozpoložení, muselo zákonitě dojít i na „Tofu“, sojový tvaroh. Kupované tofu je pro šestičlennou rodinu celkem ekonomicky náročné, navíc člověk nemá příliš velikou kontrolu nad tím, z jaké soji je vyrobené. Tak jsem se rozhodla, že si zkusím domácí a zjistím, jak je to náročná operace. Výsledek předčil mé hluboké očekávání. Soja je mou nejneoblíbenější rostlinou :-) a proto to nebylo až zase tak složité- předčit mé očekávání, ale to, co se mi vyrobilo stojí rozhodně za námahu s tím spojenou. Nejen, že se vyrobí velmi dobré, vláčné tofu, ale také ještě poměrně veliké množství okary- sojové drti na další zpracování – tu my ovšem dáváme slepicím, protože nám nechutná vůbec .-)
Podle wikipedie pochází tofu z Číny, kde se začalo vyrábět již dvě století před naším letopočtem. V sedmém století našeho letopočtu se povědomost o tofu rozšířila do Japonska a posléze také do Vietnamu, Koreji a Thajska – některé zdroje však prvotní výskyt v Číně zpochybňují a před Japonsko staví Koreu. Ale tak jako tak, ve všech těchto zemích patří dnes k tradičním jídlům. V západních zemích bylo poměrně neznámé až do poloviny minulého století, ale postupně se začalo rozšiřovat. V současné době lze tofu nejen koupit zcela běžně, jako balíček zabalený ve vakuových obalech, ale také lze velmi jednoduše a celkem nenáročně na čas a peníze vyrobit i doma. Read the rest of this entry »
Taky už vám doma ledacos kvete? Podběl, petrklíč, sadanky, bledule a…. ještě další a další. Poznáte co kvete takto krásně tady nám? :-) Je to malá hádanka na víkend, ale je poměrně lehká, takže víceméně hádanka na příští sobotní hodinku :-)
Dnešní recept je původní. Chtěla jsem jen podle chuti udělat bábovku více chutí. Říkám si, nebudu troškařit, na jednu formu alespoň 6 vajec. Jenomže… vejce se s cukrem nespojila do pěny a tak mi nezbylo, než vzít znovu čtyři, ušlehat pěknou pěnu a těch původních šest s cukrem tam zašlehat. Není to tedy zase bábovka jen tak na snídani s kupovanými bio-vejci. Je z deseti a to by jen na vejcích byla docela náročná :-)). Nicméně je velmi chutná, hodně nadýchaná a čtyřchuťová.
Na tuto bábovku je třeba tedy : 10 vajec, 1+1/2 hrnku cukru, 400g celozrnné přesáté mouky pšeničné, 1 prášek do pečiva, 125 ml mléka, 3/4 hrnku oleje, lžíce cukr
u s vanilkou, lžíce kakaa, 2 lžíce kokosu a 2 lžíce uvařené silné bílé kávy.
Nejprve je nutné vyšlehat žloutky s cukrem do husté pěny. Poté se pomalu přidá vanilkový cukr, po částech olej, mouku, mléko a tuhý sníh z bílků. Nakonec se nalije část těsta to pečlivě vymazané a vysypané formy a zbylé těsto se rozdělí na tři díly. Do jednoho se zamíchá kokos, do dalšího kakao a do posledního silná bílá káva. Read the rest of this entry »
Prarodiče pana domácího žili dlouhou dobu v Bavorsku a u nich jsme si také zvykli na klasický německý chleba s lněným semínkem. Ale dlouho po změně režimu se přestěhovali zpět do Čech a bylo po chlebu :). Rodiče vozili do Čech z německých návštěv nejen chleba, ale ten u mě bodoval jako číslo jedna.
Byl vynikající nejen čerstvý, ale i úplně totálně ztvrdlý. Miluju tenhle chleba a za těch pár let, co už není jsem na něj docela zapomněla. Ale pak přišla knížka Dana Leparda a já tam pod stránkou Německo, našla právě jeho. Okamžitě se mi vybavila jeho chuť a s ním spojené libé situace :-) A tak jsem se do něj konečně pustila. Jediný rozdíl od receptu je ten, že do Danova receptu patří dvě lžičky prášku z naklíčeného ječmene. Má tento proces moc hezky popsaný a rozhodně se na něj chystám, ovšem nyní nemáme doma ječmen, takže tentokrát je to bez něj. Pamatuji se, že originál chleba byl v poměrně malých a úzkých šiškách. Dan Lepard má recept pouze z 250 g mouky. Já dělala čtyřnásobné množství na dvě šišky. On dělá dvě šišky právě z těch 250 g a je pravda, že to bude asi správná gramáž i originálního chleba. Read the rest of this entry »
Konečně jsem se k tomu dostala. Ale zdaleka není výsledek i po spoustě dlouholetých pokusů takový, jaký bych si představovala. Ale nevadí, určitě napíše někdo, kdo má podobnou zkušenost a dostal se dál. Nemám ráda soju, raději pšenici a pšeničnou bílkovinu, ale pokusy s pšenicí, ať už spousta moučných či z naložené a rozemleté čerstvé a posléze vařeno ve vodní lázni, tak tyto pokusy vždy dopadly — prostě moučně.Takže nakonec nejlepší výsledek je ze sojových bobů a seitanu, který si dělám sama. Výsledek je takový, že konzistenčně se nejvíce podobá lunchmeatu nebo paštice. Příliš nechutná samotný, jako třeba rostlinné kupované párky, ovšem jako paštika na chlebu a zvláště opečený jako lunchmeat nebo jako pomazánka na chleba je vynikající.
Na dost veliké množství, stačí bohatě dělat z poloviční dávky, je potřeba pytlík sojových bobů- 0,5 kg hlavně vřele doporučuji kontrolovat, aby to byly boby ne GMO. Dále pak malý pytlíček agaru, 4 lžíce kukuřičného škrobu a 150g pšeničného seitanu. 4 lžíce slunečnicového oleje. Obrovské množství oblíbeného koření :-) – sůl, paprika, pepř, nové koření, majoránka, česnek, prostě jak libo. 250 ml vody a nemám žádná střívka ani salámový papír, takže hrníčky, klasické čtvrtlitráky.
Nejprve ze všeho si večer předem naložím sojové boby. Druhý den je rozmixuji čerstvé tyčovým mixérem, přidám agar, nakrájený seitan na kousíčky, kukuřičný škrob , vodu a olej, Samozřejmě koření. Vše znovu spolu se seitanem promixuji a hmotu nandám do hrníčků a vložím přímo do vodní lázně, tak aby voda dosahovala těsně pod okraj. VAřím zhruba hodinu. Vyklápím až po vychladnutí. Read the rest of this entry »