Archive for 2011
Včerejší den zase patřil k mírným perlám. Děti jsou v lese, já ryju ve fóliáku a pan domácí řeže na katru. Před domem štěká strašně pes na někoho, kdo na druhé straně rokle – cca 150m od domu stojí na cestě se psem a buďto fotí, nebo točí nebo telefonuje. Každý se věnujeme svému. Neuběhne ani dvacet minut a pes štěká znovu a přes tu samou rokli vidíme naproti policejní auto. Trvá to chvíli než
dojede, než objede les, kde není vidět. Je to přesně rok, co stejné auto – jsou ostatně všechna asi stejná :-) přijíždí nahoru, dva policisté s kamennou tváří sedí uvnitř,stáhnou okénko a přejí si pana domácího. Pravím poslušně – protože já jsem vychovaná ve strachu k policii :-), že pro něj tedy dojdu, co potřebují? Oni, že pana domácího. Tož tedy jdu. Přijde pan domácí, policisté stále sedíc v autě mu oznámí, že si ho žádá kriminálka v nejmenovaném městě a aby jim nadiktoval svůj mobil. „Mobil nepoužívám a číslo na domácí telefon neznám „, praví pan domácí. Takže nezbytný pan domácí zdá se býti celkem zbytným a telefon diktuji já. Oni vytáhnou okénka a Read the rest of this entry »
Dnešní den byl pestrý – přírodověda, skladba – vážení, to je paráda taková skladba. Doporučuji každému rodiči zopakovat si předmět, přívlastek rozvitý, příslovečné určení a doplněk, větu hlavní a vedlejší, těším se upřímně, co se mi dnes bude zdát :-)
Také pak přijela návštěva – přijela si pro kohouta a s dovolením vkládám autorský kompliment našemu kohoutovi
“ Už jsme po práci v klidu a teple, ale předchozí hodiny byl docela šrumec, nejvíc kolem osmé, kdy jsme přijeli a vložili dědoj do ruky krabici s kohoutem. Vzal ho tedy a odnesl do chlíva ke slepicím. Slyším: „ten je ale velkej a fešák….ježíš mariá von mě utek!!!!!!!!!!“ a najednou vidím přes dvůr běží černý stín a za ním ještě větší černý stín – to byl děda a závodil s kohoutem kolem baráku. Tak jsem se nechala strhnout davem běžících a přidala se do těsnýho závěsu. Kohout pořád první. Oběhli jsme 2x barák, stodolu a za vyzývání ostatních během běhu je zvali k príma honičce. Vše ale dopadlo dobře. Děda musel v chladné větrné noci sundat kabát a po důmyslné hohoutově schovávačce se dědovi podařilo kohouta odlovit. Nyní je umístěn v teple chlíva. Všichni jsme se nahrnuli dovnitř a obdivovali krasavce. Vskutku výstavní kus. „
No ale dnes nebyl k večeři kohout, víš Rachade, dnes bylo něco mnohem jednoduššího :-)
Není každé zdravé jídlo nechutné, není každá pohanka nedobrá a tahini není jen humus. Vše má několik úhlů pohledů a dnešní jídlo je velmi rychlé, dobré a navíc dost vyvážené. Je to jídlo zcela ideální, protože je vegetariánské, veganské, je pro celiatiky i ty, kteří trpí intolerancí laktózy. Je ideálně sacharidové, bílkovinné i tučné, prostě takové akorát. Navíc nejmladší syn se mě dnes ráno po probuzení zcela upřímně zeptal, „jestli jsem taky někdy byla mladá ?“ :-) a tak předcházím jistému nadcházejícímu, totiž, až se mě zeptá, „zda jsem taky někdy byla hubená?“ a místo výborného jablečného křehkého koláče, na který dám recept hned zítra, si vymýšlím jídlo dnešní. Je to fakt jídlo lehké a oddechové, nicméně dnes vzniklo a ode dneška ho mám ráda ! :-) Read the rest of this entry »
S dovolením Jany uveřejňuji kompletně nafocený návod na domácí sýr bez syřidla. Znám recept na výrobu domácího taveného sýru pomocí prášku do pečiva a to z toho důvodu, že jsem kdysi sháněla v malém množství tavící sůl na sýr, pro výrobu sýra taveného. Malé množství bylo minimálně 25 kg a protože nějak podvědomě jsem už tehdy neměla o taveném sýru, potažmo o tavících solích příliš valné mínění, 25 kg bylo opravdu na zkoušku mnoho. A tak jsem si pečlivě přečetla složení tavících solí a zjistila, že jedna z nich není nic jiného, než prášek do pečiva. Zkusila jsem. Sýr se krásně natavil a a zůstal natavený podobně, jako bolševický taveňák. Tvrdý obdélník taveného sýru. Jistojistě tam těch solí patří více, aby z toho bylo jemně mazlavé „Lipno“. Problém je ten, že chuťově je sýr celkem štiplavý, ať dělám tavený z čerstvého či dobře vyzrálého a tak jsem postupně od „tavení“ upustila.
Proto mě tedy zaujal recept Jany, která dělá totéž, nicméně místo prášku používá sodu, kteřážto do tavících solí nepatří a navíc místo sýru tvaroh. Trochu skepticky jsem si řekla, že se do toho pustím. Tvarohu je hodně, mléka také. Tak jsem to zkusila jednou, podruhé, potřetí, počtvrté…. a vždy to bylo výborné. Pak jsem recept nadiktovala Heleně, která má kozy a ta ho udělala z kozího. Prý je to z kozího spíš taveňák, ale prý také moc dobrý.
Tedy – výsledný produkt připomíná a to velmi – supermarketové tvrdé sýry určené na smažení – takové ty levnější. Je velmi, ale velmi podobný neekologickým plátkovým sýrům, takovým, které jsou každý zvlášť zabalené. Chápu, že průmyslově vzít kilo tvarohu, určité množství mnoha druhů solí, chvíli vařit, nalít do formy a šmidlik – je mnohem ekonomicky výhodnější než nechávat zrát a ošetřovat tvrdé sýry. Ovšem na druhou stranu, v domácím provedení je výtěžnost sýru mnohem menší než při výrobě sýra klasického. Což ovšem zákonitě nemusí platit pro výrobu průmyslovou. To je příliš tenký led, na který bych se nerada pouštěla. (Chlorid vápenatý…. atd. atd.) Read the rest of this entry »
Je tu neděle a tak je čas na nějakou malou, pro většinu asi pravděpodobně zcela jasnou hádanku. Není to tak dlouho, co jsem viděla krátké video o tom, jak malé děti ve škole nedokáží rozeznat různé druhy zeleniny. Byly to sice děti, sice americké děti, sice je to dost daleko, aby nás to tížilo, ale nezadržitelně se to blíží asi i k nám a tak je čas se jen nesmát, nedivit případně nežasnout, ale čas od času si pohrát s vlastním úsudkem. Postupně se zlepšovat ve „zbožíznalství“. Pouze podle vzhledu, ty děti taky nemohly ochutnat :-).
Je asi evidentní o jakou surovinu se jedná, možná i ne, není však už tak jednoduché určit druh a tak se ptám, co to je?
Začal podzim, kromě vybílení vápnem a přípravy na pečení cukroví, která není ovšem zatím žádná je spousta času a tak se postupně otevírají další netušené webové možnosti. Zima je však dlouhá :-) Dnes je stále ještě podzim a k tomu patří neodmyslitelně v kuchyni dýně a to také proto, že ve sklepě se začíná sem tam nějaká kazit. A tak se k nim ubírám stále častěji a častěji. V posledním komentáři je to návod na jiný druh dýňové marmelády, či spíše džemu, v hlavě je to spoustu receptů, recepty na dýňové stránce utěšeně narůstají a já jsem chtěla vyhlásit soutěž o nejlepší dýňový recept s první cenou, kterou by samozřejmě byla dýně, ovšem pan domácí je zásadně proti soutěžím a já jako poslušná manželka musím mít nějaký prostor jak si případně vydobýt důležitější třecí body, než-li je dýňová soutěž, tudíž rychle, poslušně a bez řečí ustupuji. Nicméně vůbec to nebrání nikomu, aby napsal svůj oblíbený recept na dýni na milión způsobů právě třeba na dýňovou stránku, klidně to nazývejme interně i soutěží a klidně za nejlepší, nejúchvatnější a nejdokonalejší recept udělím cenu. :-) a ještě taková malá mikrosoutěž, když už nesoutěžíme :-).
Děti se již od počátku roku učí antonyma, synonyma, homonyma. Je to takový nepochopitelný systém ten náš školský. Začínají s tím v druhé třídě, pokračují v třetí, kde to proberou znovu, ve čtvrté si to hezky připomenou do detailů a v šesté se jede odznovu. Read the rest of this entry »
Dýňové koláče inspirované Cirilem Hitzem (preventivně podotýkám, že je to skutečně Círa s měkkým „i“), dopadly dobře. Snažila jsem se o maximální zachování jak postupu tak surovin, ovšem dýně je potvora velmi různorodá, je dost specifická, protože je velmi mnoho druhů a i když je použit druh jeden, je tam trochu jiné složení vody, tudíž je potřeba s receptem pracovat.
Jak píše Ciril Hitz – tento druh koláčů, či briošek v jeho podání, kombinuje horkost použitého koření spolu s chladem sladké dýně. Někteří prý tvrdí, že to není úplně ono na snídani – že je to na snídani trochu dekadentní, ale pro desert k odpolednímu čaji je to perfektní. Já tvrdím, že je absolutně nemožné tento koláč upéci, aby byl ráno teplý a ať se někdo opováží mi říci zítra ráno, že není dobrý na snídani!.-) Read the rest of this entry »
Pokud jste rádi, že se orientujete v souslovích jako „glykemický index“, „zdravé jídlo“, “ parní hrnec“, „chutná zelenina bez tuku“ – tak pak na tento článek jednoduše zapomeňte :-).
Bezmasé jídlo neznamená automaticky jídlo nechutné a také to automaticky neznamená jídlo zdravé. Lidské chuťové pohárky se oblbují velmi těžko a jak člověk jednou pozná smažené, velmi těžko se toho zbavuje, pokud nemá uzavřenou dohodu o neútočení se žlučníkem, žaludkem, nebo prostě pokud není natolik disciplinovaný, že to, co už pochopil, dokáže i realizovat v praxi.
Takže dnes to je zcela opačně – je to zelenina chutná, smažená, k tomu jako příloha zelenina restovaná, brambory s trochou másla a navíc jako bonus ještě domácí tatarka. Ale stojí to za to! Je to rychlé, je to barevné, je toho hodně a roste to právě teď.. Stačí skočit na záhon, otrhat kapustu, vytáhnout mrkev, co ještě zbývá a jeden pórek z řady. Skočit do kurníku pro vejce, do sklepa pro brambory. Jediné, co je „import zvenku“ je olej, ale budiž mu přáno – na mojonézu raděj řepka, na smažení zeleniny upřednostňuju slunečnici. Lis na olej nekupujeme ! :-)
Jídlo je více než jednoduché, zelenina se nevaří, neblanšíruje, nenamáčí – nedělá se s ní kromě omytí vůbec nic. No – okrájí se konečky růžičkové kapusty a okrájí se dočista pórek a očistí mrkev. Read the rest of this entry »
Večer když se rozsvítilo světlo před vchodem, vejít do dveří bylo jen pro odvážné nebo reálií znalé. Read the rest of this entry »
Dnes byl báječný den- tři děti ze čtyř poprvé v životě sbalily batoh, došly 4km na autobus louky, pole, les, ten jim ujel , tak tam čekaly další hodinku. Pak do knihovny a do všech obchodů a my s Hugem zase naproti, až je rodiče, kteří k nám dnes přijeli, přivezou. Stalo se – u silnice, u schránky vyskakují děti z auta a zhruba 10 minut křičí jedno přes druhé, kde byly, co viděly. Jedno dítě vytahuje bílý jelení lůj a druhé okamžitě bonzuje, že zítra mají přivézt o polovinu levnější, ale že si nedaly říct a Kvído, že nutně potřeboval taky jelení lůj, ale když ho koupil, zjistil, že ho vůbec nepotřebuje a navíc vůbec neví, proč zrovna modrý lůj musí být s „placentou“. A že měly salát, rohlíky a větrník…..
Dojeli jsme domů a já jsem právě v extázi !!:-). Rodiče přivezli balík od americké tetičky a zcela nepřehlédnutelné místo v balíku mají dvě knihy – příslib na příjemně provařenou, či vypečenou letošní zimu. Chtělo by se mi zvolat – “ a mám ho!“, ale zvolání přehlušuje listování v knize a zakládání pršovými kartami, co je třeba nejdříve. Karet zdá se málo :-)
Peter Reinhart a jeho Whole Grain Breads – Chleby z celozrnné mouky a druhá, neméně zajímavá – Baking Artisan Pastries and Breads a jak jsem si jí tak listovala, říkám si, to jsou výborné sladké recepty, ty skořicové šneky znám, ty jsou jako od Reinharta a toto je také jeho rukopis – samozřejmě – je to kniha podložená kým jiným než Peterem Reinhartem a Cirilem Hitzem – s dvd jako s přídavkem – vážení, je to fakt poprvé, co mám knihu s dvd – tedy bylo jich více, ale ke mě se už vždy dostaly jen dvd bez. :-)
Pan domácí sleduje mé dvd a občas prohodí – no, to není jako tady, to když béře se do ruky pravítko, aby se změřilo těsto, mě při tom zcela samovelně napadá, co vlastně ještě nemám, vůbec mi to nechybělo a teď jsem najednou zjistila, jak je to dobré :-)) Budu se snažit, aby se na tuto stránku dostalo co nejvíce receptů….
Po delší době také prohlížíme pozorně anketu ohledně dobrovolné skromnosti – 159 lidí, co se pokouší dobrovolně uskromnit a 11 lidí, kteří dělají s novou škatulkou radost panu domácímu… a tak přemýšlím jak se tyhle dvě nové knihy slučují s dobrovolným uskromněním – jak moc je potřebuju? Jak moc jsou zbytečné ? ……. potřebuju je moc :-)))
Dnes večer jsme po dlouhé době sami. Eliška odjela v sobotu na rodinný oběd a také trochu popracovat za peníze, Karol dnes ráno stopem
do svého přechodného působiště a my jsme osiřeli. Škoda, protože Eliška se tak nedočkala výsledků naší započaté práce, která zdála se býti v počátcích velmi úsměvnou – ne tak na konec – dnes večer naopak vyvolává na tváři úsměv příjemný a sebeuspokojující. Read the rest of this entry »