Archive for 2011
Taky máte občas období, kdy člověk propadá sebelítosti, nebo naopak nějaké aktivní období, nebo melancholickou náladu či pro změnu uvolněnou? Pak někdy narazíte na hudbu, která přesně opisuje to, co lze tak těžko slovy vyjádřit. Každý asi máme nějakou takovou svou. Pan domácí jich má spoustu od Jiřího Schmitzera :-),nebo alespoń téměř neustále už po mnoho let slyším “ to je přesný“! Já tuhle jednu
Máte nějakou svojí ?
http://youtu.be/mWH4avHgie0
Dýně se zadařily ! Je jich trochu – o dost – více, než spotřebujeme do jara a tak dávám na vědomí informaci, že máme dýně na prodej. Máme Hokaida, Kabochu, VEltruskou obří, Paprikovou menší, nějaké patizony. Kromě obří dýně, ze které je výborné kandované ovoce, jsou to především zimní druhy, které velmi dlouho vydrží a jsou proto vhodné na přezimování do sklepa.
Jejich působnost je hlavně v oblasti polévek, zapékání, ale i na zavaření, pyré, restování a grilování. 
Cena je dlouhodobý problém. Už jsem si udělala i seznam, co co stojí, podle cen dole v zelenině. Měsíc na to jsem začala dokonce používat váhu. Ale pak ten květák na váhu položím, vidím kolik váží a stejně se mi to v hlavě překalkuluje nějak zcela jinak. Prostě mi to všechna ta zelenina přijde zbytečně moc těžká. Read the rest of this entry »
Letos si fakt užíváme podzim. Víkendy jsou hodně návštěvní, ale poslední dobou i pracovně návštěvní, někdy i pracovní dny, někdy i celý týden. :-) Včera jsme dosklidili dýně a tu hromádku dýní pohromadě mám vůbec nejraději. Je to nádherná směs barev a už vím, že tu oranžovou měsíčkovu příští rok vyměním za více dýní a více špenátu. Měsíčku to neublíží, protože se vehementně vysévá sám a tam kde budou příští rok brambory, tam bude asi i obrovské množství této oranžové potvory, která je nádherná a samorozmnožovací. Zvláště, když jí roste 70 metrů. 
Dnešní jídlo je hodně dobré, nejen chuťově, ale také esteticky a spolu tvoří jeden dokonalý celek. Pomohla mi výborná kniha „Vegetables“ od healthy home cooking, na kterou nedám dopustit. Není to nijak komerčně vypilovaná kniha, o to v ní jsou lepší recepty a ráda jí listuji a ráda jí používám. Read the rest of this entry »
Dýně jsou moje oblíbené rostliny. Rostou jen s nepatrnou pomocí, stačí nahrabat na jaře na hromadu z patviny všechno, co se nahrabat po zimě dá, zasadit dýně a čekat. Sem tam je trochu protrhat, vyplít a zase čekat. A pak přijde podzim a s ním podzimní favorit – dýně. Je veliká, což je u nás doma jednoznačné plus.
Je hezká na pohled a navíc je velmi rozmanitá. Letos mám mnohem více druhů dýní než obvykle a to díky americké tetičce. Ale jsou i jídla, která nám vůbec nechutnají, nebo chutnají jen zpočátku, jako například dýňová šťáva nebo čistý dýňový krém. U šťávy u nás nepomůže sebevíc ananasu – který tedy upřímně řečeno většinou ani moc nemáme – po přečtení Harryho Pottera, kde se to dýňovou šťávou jen hemží jme neodolali a šťávu zkusili, ale bylo to pravděpodobně naposledy a pyré zase zpočátku jde, ale ty konce…. Read the rest of this entry »
Tak je to tu! Dvě zbyly a kupodivu ty nejhezčí. Je dost potřeba, aby si je někdo vzal, protože Eliška začíná vážně uvažovat, že by si jedno tedy nechala a to vzhledem k tomu, že jí Špulky začínají značně vyčerpávat, není úplně ideální situace.Špulka to zvládá skvěle, i když si taky asi oddychne, až si mrňavce něko odveze, ale Eliška….. prostě taková úžasná nabídka se nenabízí tak často. Jsou to dva psi, jeden je krkonošský plnofous, jeden je pražský ohařovitý fousek …. pořád lepší než, když se štěńata narodila našim a ty je pojmenovali – zaltý „retardrívr“
Mají krásnou mámu, krásnou babičku, určitě mají i krásného otce. Jejich velikost v dospělosti bude zhruba- hlava na úrovni kolene.
Cena je více než shovívavá – přidáme k nim nějaký sýr, třeba i tvaroh, rohodně nějakou zeleninu……
Prošly poslední narozeniny- čtvrtého dítěte a Hugo si musel vybrat, co bude jako hlava rodiny dělat. Při snídani dva dny před na to přišel “ Pojedem hledat poklad a až ho najdem, pojedeme do „penimarketu“ a tam si koupim tikťaky.
A pak pojedem domu. “ Žádná zabijácká voda, žádné cyklovýlety, jen poklad a „penimarket“ :-) Přízemně uklidňující. Poslední dny byly více než hektické. Jeli jsme na zimní nákup s koňma. Tedy hlavně jsme jeli koupit další zelňák, ale na ten jsme zapomněli. Na náměstí jsme udělali kolečko- toaletní papír, knihovna, kokosový suk a také nás obestoupili místní přátelé Cikáni a vyprosili si žíně. Máme s nimi vůbec dobrou družbu. Jednou jsme koupili pěkný housle a kukačky bez přední desky. Vzali nás pro kukačky až do kuchyně, pak nám je hodinář vyspravil a od té doby máme svobodné hodiny, kukačka má permanentní výhled ven. Přední deska na hodiny je na pořadu dne už několik let. Read the rest of this entry »
O zelí nejlépe začít výpisky z České stravy lidové : „Velmi hojně sázejí brambory, všeobecně kobzole, jak rané, tak pozdní, jež se zelím hlavní jsou výživou lidu chudého. U většího hospodáře nakládají až přes 20 věder strouhaného zelí….. Na Valašsku se pak tradovalo “ Zemňáky a zelí, to je pro hófery, zelé a zemňáky, to je pro sedláky“. A ne jinak – “ Dnes budeme mět jabka(brambory) se zelím a zítra si vohřejeme zelí s jabkama“. „É co, žádné strach, máme velké škopek zelí a plné sklep jablek, tak je na zemo postaraný“. Protože přesně ukazují, jak je to se zelím u nás – tedy u nás jako v Čechách. 
A Česká strava lidová píše dále : V chudších krajích postavila se mísa plná zelí doprostřed stolu a k zelí se daly brambory nebo krajíce chleba. Stejné zvyky podle různých pramenů panovaly všude a zelí je naší hlavní a národní pochoutkou. Zelí bílé i červené, čerstvé i naložené.. Je to chudé zelí v horách, zahuštěné jen syrovým bramborem, i výborné zelí z Moravy, zasmažené , české dušené s jalbky. A zelí právě proto, že se mu daří všude, i v horších podmínkách, je levné a dostupné celý rok. Read the rest of this entry »
Tak jsem se zase malinko přepočítala. Září – měsíc klidu, vše odroste, nebudeme muset plít, začnu si hezky zvesela, tak jak to člověk zná z romantických obrázků, sbírat vše s písní na rtech, košíkem v ruce, budu svěží a budu plesat nad vlastní zeleninou. Děti kolem mne budou běhat a s náručemi plnými mrkve mi pomáhat, smát se na celé kolo a svět bude hezčí a zářivější.
Realita je však zcela jiná. Skutečně jsem přestala plít, protože všude je už tak veliká zelenina, že i kdyby narostl plevel jako blázen, už jí najdu. Kedlubny giganti mají minimálně tři kila, zelí kolem čtyř, mrkve stačí tři do kila a to tam není nikde hnůj, jen kompost. Každý den si říkám – ty giganty to chce už sklidit, ovšem základní podmínka je vyklizený sklep, takže jsou stále na zahradě. Když jdu sbírat zeleninu, běžím celkem v poklusu, protože je to většinou tehdy, když právě vařím a čas pro její přidání se blíží, vůbec na sobě nemám rozevlátou sukni se zástěrou, ale většinou jsem bosa nebo v holinkách. Sandály většinou zapomenu někde mezi záhony. Děti jsou sice hlučné, nikoli však romanticky. Jejich nejoblíbenější současnou hrou je boj na trampolíně, při čemž zápasu dvou, kteří skáčou a ve skoku nejen naznačují různé karatistiké výkopy, přihlíží ten nejmenší, který leží na boku, oběma rukama si chrání zcela instiktnivně hlavu a brečí – dlouze a usedavě, protože se někdo z okolí nepodíval, jak dělá salto a tím mu ukřivdil a on je nešťastný, nebo tam zase leží, protože ho někdo kopne, nebo tam leží, protože ho nenechají skákat. V každém případě leží a řve. Nějaké sbírání zeleniny je vůbec nezajímá, ale dnes jsem rozhodnutá dát jim dvacetilitrový hrnec a nepustit je domů, dokud nebude plný rajčat. A svěží jsem v momentě, kdy si představím svou předdvouletou běhací epizodu. Představuji si zasněně, jak si nazouvám tenisky, mizím a přede mnou dvě hodiny ticha a klidu. Chystám se na to, hned jak se má naivní představa září jako klidného a práce prostého měsíce změní na říjen. :-) Read the rest of this entry »
V Čechách není příliš mnoho možností, kde zakoupit kulturu na sýr. A když už člověk kupuje kulturu a syřidlo, platí poštovný, zase by byl rád, zvláště, pokud nevlastní mrazák, kde musí být kultury uskladněné, že si koupí ty, co by si přál najednou. 
Ale je jasné, že to není tak jednoduché. Jeden e-shop prodává košer a vegerariánské syřidlo a část kultur, druhý prodejce zase syřidlo, které je živočišného původu, ale má kulturu na Nivu. A protože si děláme sýry pro sebe a nechce se nám objednávat zbytečně mnoho a nechce se nám taky stále to poštovný :-), vyhrál tentokrát obchod s vegetariánským syřidlem a velmi dobrými kulturami, jak jsem zjistila posléze. Ten druhý s nivovou kulturou si nechávám až na zimu, kdy bude v chodbě zase -14 a nebudu pro ně muset 7 km do mrazáku pod kopcem. Read the rest of this entry »
Vegeta je přísada do jídla, je to směs sušené zeleniny, různého koření a soli. Pokud ale má člověk zeleniny, že zrovna neví co s ní, nechce se mu s ní nijak zásadně připravovat, zavařovat a přesto by jí měl rád celou zimu pěkně po ruce, není nad to, udělat si vlastní vegetu doma sám. Navíc lze docela slušně experimentovat. Nechat usušenou zeleninu samotnou, smíchat jí s paprikou a získat tak vegetu paprikovou, s česnekem, se solí, majoránkou, tymiánem, prostě ráj pro fantazii.
Já osobně, protože už mám plnou polici třílitrovek plných sušených čajů, sušených rajčat, fazolí, máku, hub, není málo místa a pan domácí má dost jiné práce, než dělat další polici, tak si dělám vegetu čistě zeleninovou a zbytek si podle vlastní chuti přidávám až těsně před vařením. K nějakému mixu ale určitě taky dojde. Read the rest of this entry »