Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Když máte úspěšný týden, nemusí se vždy skončit stejně dobře, jako začal :). Sehnala jsem Elišce odvoz – bude to parádnický odvoz, milý člověk. Dojela úspěšně k zubaři a gratulovala si, jak jsem zvládla hezky incident na kruháči, když do něj Ester vjela v protisměru (nejelo tam žádné auto, což mi mé zásluhy značně usnadnilo). Nasbírali jsme maliny, přemluvili Jentl, že narozeninová túra nebude v Krkonoších, ale blízko nás a pak to přišlo.

Všichni spali, já se vzbudila velmi záhy a rozhodla se, že konečně přestanu být při zemi a pustím se do Farfaliiných preclíků. Vše jsem si přichystala, zatopila v kamnech venku, protože má být šílený vedro a nechci topit doma a zadělala svůj recept, neboť nechci čekat na fermentované těsto. Když mi vykynulo těsto, udělala jsem krásné preclíky, a přesto, že to bylo z celozrnné mouky, šlo to výborně. A nastal moment chemické odvahy. Bez starostí jsem vzala louh, nasypala do vody a počkala, až se rozpustí. Mé půlroční váhání, jako by se vytratilo kamsi do nenávratna. Vzala jsem obrovskou latexovou červenou rukavici a rozhodla se, že preclík tedy vylouhuji. Ovšem, přišel první moment, který se mi snažil překazit mou odvahu. Rukavice byla tak akorát na Hagrida, na konci prstů bylo asi dva centimetry volného místa a já stála nad preclíky na stole jak tydýt a přemýšlela, jak preclík vezmu do ruky.

Nakonec zvítězil duch nad hmotou, sundala jsem jednu rukavici – žádné obavy, nesáhla jsem tam, zas natolik má obava z louhu neodplavala :-), ale vzala jsem velkou naběračku a preclík vylouhovala v ní. Pak ho ležérně vložila na papír na plechu, posypala hrubou solí a začlo mě to bavit. A už si to štráduju k lesu, kde máme venkovní kamna. To je také trochu delší anabáze – přes pečení chleba pod hrncem,  v zemi, na topeništi, nepečení, tak nakonec jsem po těchto všech pokusech uklidila všechen šrot, abych z něj vyhrabala stará kamna, našla pláty, našla někde rouru na komín a zatopila. Šlo to skvěle. Bylo mi skoro do zpěvu.

Vložím preclíky do trouby, zakolíčkuju troubu, aby držela dvířka zavřená, podložím jí obrovskou šamotovou cihlou, aby dvířka držela i dole a zamnu si ruce.

Přicházím za deset minut a přesto, že voda na plotně vře, trouba stávkuje, jako vždy, taky proto jsou kamna ve šrotu. Preclíky se v troubě skoro vaří – je tam maximálně 125°C a já  mám okamžitě v hlavě všechny statě o louhu, kdy se odpaří a stane se z něj neškodná soda, jakou potřebuje teplotu, jak jsou preclíky v háji. Utíkám domů, rychle zatápím, vedro nevedro a přemisťuji plech do trouby. Za půl hodiny vytahuji krásně tmavé, skoro až moc, lesklé a křupavé preclíky. Pochybnosti řádně přetrvávají. Ale odvažuju se a preclík rozlamuji – křupe neskutečně. Je velkobublinkatý a voní typickou vůní. Odvažuji se ještě více a vkládám ho do úst.  V ten moment mě okamžitě začně svrbět jazyk, mám pocit, že jsem snědla něco „hodně divnýho“ a aniž bych polkla, okamžitě putuje preclík ke slepicím. Uvažuji, zda jsem ideální klient na zkoušení léků pro skupinu „placebo“, neboť v momentě, kdy byl preclík v kyblíku, jazyk stává se zcela normálním.

Dívám se na zbytek těsta, a že ho je hodně! a uvažuji, zda překonám svůj předsudek. Oko mi padá na lahev s louhem, kde je napsáno „technický  louh“, když to měl být potravinářský. Mé racionální já mi tvrdí, že je to jedno, že je tam vzorec, že je to ok. Mé iracionální já pozorují právě  probíhajícího Huga, kterého vidím posléze ve špitálu se spáleným krkem a už rozbaluji balíček s jedlou sodou. Vytvářím horkou vodu se sodou, kterýmžto roztokem preclíky potírám místo louhování.  Vyhazuji také pomazánku z cukety, kterou právě dokončil probudivší se Kvído a do které nakrájel cibuli dosud neumytým louhovým nožem, kterým jsem ty čtyři preclíky nařízla. Jsem paranoidní!  Milá Farfallo, já do toho investovala tolik invence – napsala kamarádovi chemikovi, ať mi to potvrdí, že to je ok, než to dám dětem, ale napsal mi, že to není jeho parketa, a že to někomu doporučí, aby mi řekl víc. To bylo kdysi :). Žádný další chemik nedorazil. Já fakt chtěla, ale mé louhové předsudky, jsou ještě horší než cokoli jiného. Eliška by je určitě snědla, ale ta přijede až nevím kdy a já si je tak přála !!! No, takže preclíky odolaly – ty čtyři krásný maj slepice,  mé hrdlo je zcela v pořádku a zase až zapomenu na dnešní ráno, skočím do toho znovu rovnýma nohama :-))

Na obyčejné fádní nelouhové preclíky

Na těsto je třeba 1 kg celozrnné mouky pšeničné přesáté, 50 g másla, 500 ml vody, sůl, 80 g droždí.

Nejprve přišel na řadu kvásek, pak zadělat těsto – vše se zadělává vodou a nechat kynout. Po hodině leze v tomto horku těsto z mísy. Udělat preclíky, nechat je kynout chvíli na plechu, potřít roztokem jedlé sody rozpuštěné ve vroucí vodě (nelouhuji, jen potírám), posypané hrubozrnnou solí nebo mákem. Poměr sody a vroucí vody je vrchovatá polévková lžíce sody na litr – ovšem koncentrace a efektu louhu to nikdy nedosáhne.

Jsou výborné, křupavé, nejsou to klasické německé louhované, ale můj mozek nevaří a nemám pocit, jak vraždím svoje děti :-)). Rozhodně zkuste Farfaliny preclíky, ta akce stojí za to! a pak určitě napište, jak se povedl.

8 Odpovědi to “Já a louhované preclíky”

  • no jo preclíky :-) taky se u nás teď pečou docela často.. a ano v klasické louhované variantě.. nemám děti a tak se bojím jen o dva.. a zatím oba přežíváme ve zdraví :-) věřím troubě a jejím vysokým teplotám, které louh zneškodní :-) a rukavici zatím taky nemám.. dělám to dvěma vidličkama.. stejně jako když obalujete chleba ve vajíčku.. fakt to stojí za pokus!

  • Mirca:

    Pozdrav všem na kopci! Milá Kláro, Vaše stránky se na prázdniny staly literaturou č.1. Knížky,které byly nachystané na hromadě k přečtení ve dnech volnějších, se na mě tak akorát vyčítavě dívají a dívají…(Nebojte, holky, taky na vás dojde.)Na Vašich stránkách jsem prostě „uvízla“ – mám kolem sebe ráda prostor, je mi nejlépe na čistém povětří a taky doma neradi jíme to, na co už moc sáhla cizí ruka. A moc se nám líbí, když pak mezi regály říkáme – tohle nejíme, tohle nepotřebujeme, tohle si radši vyrobíme doma…:-)
    Klobouk dolů před Vaší odvahou při práci s louhem…riskla už jsem toho dost,a tak červíček hlodá, zda nezkusit. Je mi jasné, jak to dopadne – nakonec se, potvora, dohlodá a já si půjdu koupit gumové rukavice (priorita – ohlídat správnou velikost:-) )
    Dnes jsem pekla housky sypané mákem a poprvé zkusila vyrobit domácí tofu – povedlo se, jen musím pořídit větší hrnec. Já si v těchto činnostech lebedím. A pokud zrovna neřádím v kuchyni,jsem k dohledání buď venku na zahrádce nebo co nejdál od města(na kole), nebo…zakutaná na Vašich stránkách. On mi v září humor dojde! :-)Ať se na kopci dílo daří! Mirka

    • :-) díky moc, to je moc milý. Proč vám dojde humor v září? :-)

      • Mirca:

        Noo…Skončí prázniny a tudíž dovolená. Do svého letní staromilské pohody budu muset chtě-nechtě nacpat systémové pracovní povinnosti :-) (výučba). Ne, teď vážně – že mi dojde humor bylo řečeno drobet s nadsázkou,naši filozofii žít si „to naše v klidu a pohodě a hlavně po svém“ to rozhodně nevykoření, jen začne být zase trochu hektičtěji. Značnou část svých vnitřních úvah pak budu zase věnovat otáce zásadní – jak se co nejrychleji přiblížit svému snu udělat se sami pro sebe a systémy nám nevyhovující přestat podporovat :-). Doufám, že tenhle sen si jednou splním, a proto si ho náležitě hýčkám.
        Krásný den na kopec.

        • Díky:-), já to tak nějak pochopila, jen jak u sebe září spojuju s tím, že začíná učení, tak jsem uvažovala, zda učíte také děti doma. Vůbec mě nenapadla skončená dovolená např. :-))

  • Tenhle článek mě vážně pobavil… Já tedy rozhodně vím, že do preclíků s louhem se nikdy nepustím (tak odvážná si zase nepřipadám), ale naopak mě hodně zaujala možnost simulovat louh sodou v horké vodě a tak bych se ráda zeptala, zda jsou nějaké doporučené poměry, kolik by mělo být vody a kolik sody?

    • Jasně, omlouvám se, já to tam zapomněla napsat v euforii, že jsem zdravá :)Je to vrchovatá lžíce sody na litr vody. :-)

      • Tytka:

        Dobrý den na kopec,
        dnes jsem zkoušela alá louhované bagety a výsledek předčil má očekávání. V receptu se dává 50g jedlé sody na litr vody a v uvedené směsi se vytvarované preclíky ( u mě tentokrát bagety)ovaří 30 vteřin jako knedlíky, pak přendají na plech,nechají oschnout a potřou žloutkem a případně posypou solí a upečou. Jsou fakt výborný, chutnají jako kupované tyčinky, taková ta nepopsatelná slastná chut´:o)))))))).

Přidejte komentář na Anonym