Květen už bývá všude kolem téměř léto, u nás většinou doznívá zima a i za průměrné jaro jsme rádi. Letos to ovšem bylo parádní. Zvládli jsme dodělat (téměř) jezírko, nasadit do něj čolky a zeleného a hnědého skokana a postupně přidáváme vodní rostliny, které nám, také postupně, Pixie vytahuje. Takové jezírko je skvělá investice. Pokud pominu mínusy (práce a nervy, jak to vše udělat), oplývá jezírko samými plusy. Večerní a ranní koupání s panoramatem Krkonoš bez zdlouhavého návratu do kopce od rybníka, vyčištění hlavy, poměrně rychlá a výrazná proměna ekosystému. Najednou je tu obrovská spousta ptáků (jsme v blízkém okolí v podstatě jediný zdroj vody), neskutečné množství zvuků, celonoční žabí mručení, pozorování odparu i přítoky a v neposlední řadě elán do instalace okapů a poměrně sofistikovaného svodu ze střechy (což na sebe zase váže uklidnění před nadcházející zimou a ledem na zápraží). V únoru jsem nepředpokládala, že by to letos mohlo klapnout. Stála tam tůň, tak nějak ohraničená dvěma kládami a nic nenapovídalo tomu, že bychom se už v květnu mohli koupat. Ale nasazení pana domácího a pomoc Elišky a dětí byla nadprůměrná :).
Také jsme jako celá rodina došli na konec soutěže příběhů 20. století a to úspěšně. Lépe to nešlo. Navíc bylo plno a tak jsme své místo při vyhlašování výsledků přenechali oběma babičkám a mohli s panem domácím v klidu očekávat doma, jak to dopadne. Sice soutěž vypracovávala od A do Z jen Ester., ale protože s dětmi sdílíme všichni v podstatě vše, byli jsme přítomni výběru pamětníka, koupi diktafonu, výběru pamětníků ostatních dětí (letos pamětníci neklapli, nicméně desítky videí na you tube ohledně osmačtyřicátého tu proběhly), pak jsme po příjezdu z nahrávání poslouchali asi tisíckrát Angeliku s E. a pak jen pozorovali, jak se pere s tím, aby se to vešlo do 10000 znaků. První jsme to četli a pak jsme už jen čekali a mezitím opět poslouchali a četli všechny další příběhy, často velmi, velmi povedené.
Všem rodičům, kteří mají děti vřele doporučujeme tímto projít. Dlouhé debaty o 20. století stojí za to.
Přijeli Dave a Kaddie z Nového Zélandu a Německa a docela si také sáhli. Dave byl schopen každé ráno vstát, nanosit dřevo, zatopit, tahat s panem domácím šutry, dělat v lese kůly a plečkovat docela vyprahlé pole, naprosto ideální pomocník! Kaddie zase zaklekla a s Eliškou plely a plely, až se jim z pod rukou kouřilo. 
Také postupně socializujeme jalovičku.
A v neposlední řadě jsem se dostala zase o krůček dál v knize, ale netuším, kdy bude hotová, pracuju na tom a tak zatím, než vyjde alespoň řádně ucelená záložka na horní liště stránky. Vše o chlebu a pečivu tedy zde.
Krásný červen a léto všem!
Dobrý den,
jezírko je nádherné.
Zajímalo by mne, jak jste vyřešili přítok a odtok.
Nebo se jen jednou napustí?
Zdraví Iva.