Author Archive
Dnešní recept je původní, tedy vlastní. Jedná se o velmi jemné kynuté pečivo a uvedené množství je pro šestičlennou rodinu. Proto je pro menší rodinu nutné množství surovin upravit. Také příprava šneků je časově malinko náročnější – začínám je dělat v podvečer a hotové jsou na snídani – to proto, že se dělají z těsta kynutého přes noc. Read the rest of this entry »
Jaro je hezké, ale hladové. Letos není pouze hladové, ale také suché a bude hůř – pravděpodobně. Není nad to, mít před chalupou malý, roztomilý rybníček. Ale také není nad to, když si člověk neplné své sny příliš rychle, když si je poctivě hýčká! To je neméně důležité. To je letošní velké téma – rybník. Ono to bylo i loňské téma a možná, že bude i napřesroční! Read the rest of this entry »
Také máte po zimě spoustu česneku a už ho máte mnoho nasušeného a mnoho zavařeného a nechce se vám dělat pasta jen se solí? Veškeré takové zpracování česneku je již v tomto článku. Nabízím další možnost a tou je česnek připravený k okamžitému použití s tím bonusem, že není konzervovaný solí. Čím tedy? Utřený česnek na pastu se konzervuje v tomto případě olejem. Lze použít olej olivový, lze použít také slunečnicový.
Navíc – tuto pastu je velmi vhodné ochutit i jinými surovinami. Pokud nemáte ani česnek, ani medvědí česnek, není nic jednoduššího, než se podívat na mapu svého okolí, kde by se dal sehnat. Na fotkách lze vidět česnekovou pastu se zeleným pepřem, paprikovými floky a sušenou feferonkou, nebo právě aktuální zbývající česnek po zimě spolu s česnekem medvědím. I zde se samozřejmě fantazii meze nekladou. Česnek připravený tímto způsobem neztratí svou barvu, zůstává hezky světlý – pokud díky ostatním surovinám nepřejme jejich barvu a je třeba – pokud ho máme větší množství, nechávat si v kuchyni pro přímé použití jen malou skleničku a zbytek uchovávat v chladu. Read the rest of this entry »
Běžně to funguje tak, že se člověk rozhodně něco udělat, pak to udělá poprvé, podruhé, ještě několikrát, vypiluje a pak o tom sem napíše článek. Tentokrát to bylo tak, že jsem dostala nečekaný e-mail od Bruna, zdali nechci recept na turecký med. Že chodí často na stránku, již mu k něčemu pomohla a tak by také rád přispěl nějakým svým know how. I zajásala jsem. Sice jsem měla různé návody z internetu a párkrát vyzkoušela, ale přiznávám, bez teploměru, bez sirupu a většinou byl tedy výsledek nevalný.
Bruno mi velmi ochotně poslal jak recept, návod, tak své fotky, které jsou mimochodem skvělé – jeho med je fantastický a přidávám proto i do tohoto článku s jeho svolením jeho výrobky. A také jsem mu napsala, že nedám hned první med, co budu dělat, to je jasné. Nejprve to vypiluji. Ale vše je jinak. Z čistě prozaického důvodu nepiluji dále a dále do dokonalého výsledku, protože je to tak cukrově náročné, že to ani nejde a zase mi je líto Brunův návod na stránky nedat. Read the rest of this entry »
Právě proto, že je jaro, všude spoustu práce (čímž netvrdím, že se nás to týká:-))a hlavně, všude spoustu vajec, je potřeba nějak hezky spojit praktické s užitečným a vejce sázet do každého jídla v neomezeném množství :). Cholesterol necholesterol, však až si všechny pipky sednou, zase vejce nebudou a tělo to přirozeně vyrovná. Dnes navíc návod na to, jak využít vajíčka pro velmi rychlé jídlo, které je ovšem také příjemné v tom, že se dá udělat v přitažlivé formě. Read the rest of this entry »
Malá upoutávka na velmi rychlou záležitost – navíc v efektní formě. Určitě někdo děláte? Copak to bude? A taky už sejete? A ryjete? A jezdíte na koních a chodíte pro vejce s košíkem? :))
Na kopci nám začalo jaro. Když jsme začínali s touto stránkou, ani náhodou jsme si nemysleli, že tuto větu budeme psát vícekrát, než jednou. Ale tak se to nějak seběhlo, že stránka pokračuje a jara se stále opakují. Letos je to vskutku jaro báječné. Sice suché a obáváme se malinko, že bude následovat poměrně suchý rok, ale jinak poslední půlrok byl více než milostivý. To možná v květnu ani pan domácí nebude prodávat chalupu a nebude chtít někam na jih.
Dnes se mnou Hugo pracoval neúnavně ve skleníku, sázel a při tom mluvil, plnil kelímky hlínou a při tom mluvil, odnášel kopřivy a přitom mluvil a pak si sedl na bobek, dlouze vzdychl a prohlásil – „Ty se taaaaaaak mááááš!!!“ Já říkám “ Jak to Hugo?“ – “ No, protože máš takovýho pomocníka!“. Zcela vyčerpána nikoli prací, ale jeho maxipřednáškou, musela jsem se hluboce zamyslet, koho tím myslí :). Pak doma Hugo několikrát neopoměl nadhodit „Ježííši, já jsem tak strašně šikovnej!“. Děti jsou zrcadlo prý. Také sami sebe chválíte? My evidentně ano. Zvířata nemluví a někde to slyšet musel. :)
Včera jsme měli takovou rychlou večeři. Tato kombinace surovin je celkem nezvyklá, ale rozhodně není špatná. Navíc je vše uvařeno v cuku-letu. Důležitým článkem je vejce, na které jsem však použila sýrovou formu ve tvaru srdce, ale každý si jistě poradí, jak použít jako formu něco jiného,například vánoční formičky na linecké košíčky :) Read the rest of this entry »
No, není to dárek pro vás, ale je to přátelský tip na hezký dárek, který je rozhodně hoden toho, aby jím bylo podarováno. Je to i hezký dárek pro toho, kdo si ho koupí. U zrodu toho, na co dnes chceme dát tip, stál známý, tudíž ano – jsme malinko předpojatí, předem pozitivně zaujatí a navíc mu celou dobu držíme palce, aby ho tento projekt nepoložil, nemusel prodat dům a odstěhovat se do města, nicméně i přes naši predpojatost nám přijde výsledek jeho snažení fakt povedený. Proto si nenecháváme ujít možnost upozornit na takový docela těžký, v pravém slova smyslu – 5 kg vážící dárek, který věříme, bude se v rodinách dědit.
Je fakt, že obdarovaný by měl mít nějakou, alespoň vzdálenou souvislost s krajem, který leží na severovýchodě Čech, vedle polských hranic, s krajem, který již má svůj zenit za sebou, neboť už jednou – kdysi, spadal mezi nejbohatší části Čech. I když není to rozhodně nezbytné. Pro milce historie je tato kniha skutečným pokladem.
Read the rest of this entry »
Společné učeí s dětmi přináší často okamžiky neuvěřitelné, častěji pak dětské odpovědi jsou zcela racionální, jen my, pod tlakem mnoha let vzdělávání, bereme je jako úsměvné
Nedávno to byla angličtina a určování zvířat. Došlo na klokana…… jak zcela přirozeně odpoví dítě, když chcete vědět, jak se řekne klokan? :)
Během mé běžecké kariéry se mi ozvala známá z Prahy, co vzala kamaráda, a že se tu proběhneme po skalách, trasu 25 km dlouhého závodu. Vůbec nechápu, kde jsem vzala tu drzost kývnout na to, že jim budu dělat průvodce (jako kdyby netušili, že na stejné trase to minule z plánovaných 23 bylo 35 kilometrů a možná chtěli poznat i luxusní vyhlídky, na které tak ráda vybíhám- omylem), a že poběžím s nima. 25 km dlouhá štreka po skalách, s převýšením 1000 m není vůbec lehká ani jen tak, hezky s chůzí a se psem, natož když si na psa hraju já a snažím se zuby nehty držet návštěvy. Navíc jsem si disciplinovaně vzala batůžek s pitím a hruškou, protože to tu znám, ale pro jistotu jsem se zaptala, když to tu znám, že, jestli si na pětadvácu už berou pití. Prý ne, to je v pohodě, to máme na dvě a půl hodinky. Tak jsem disciplinovaně batoh taky nevzala. Ale itinerář jsem si v kapse nechala, pro jistotu. Cca na 15 km jsem se málem rozplakala. Neustále je přesvědčovala, že klidně můžou běžet napřed, že mi to vůbec nevadí – i když netušim, co bych dělala, když jsme byli zrovna v půlce a tam i zpátky to bylo stejně daleko a stejně úporný terén. Oni na to neustále kontrovali, že ani náhodou, že nám to jde moc hezky. Celá trasa končí neskutečným hrdlořezákem, kde se člověk těší na seběh k hospodě, ale při seběhu bylo na cestě bahno a hospoda byla zavřená. Pokolikátý – i když to byl bezvadnej běh, jsem si říkala, mám já to zapotřebí, tu svojí hlavu? Nemám ! :) Read the rest of this entry »