Author Archive
Přišla zima a dnes je nádherně. Všude mráz, svítí sluníčko a naše malá slepička snesla první vajíčko. Malé, hnědé, roztomilé. Přesto nedokážu odpovědět na otázku, jak dlouho má kuře malá vajíčka :). Mám taky nový progres – protože jsem celkem veliký čtenář, nebo lépe řečeno – byla jsem, do té doby, dokud nepřišly děti a já nezačala usínat přesně pět sekund po ulehnutí, měla jsem potřebu svou čtenářskou vášeň nějak navrátit do svého života. Nyní je to v naprosto ideální kombinaci – čtečka a mp3. Jenomže mluvené slovo není vždy k dispozici a tak jsme došli i přes počáteční nevůli k programu který e-knihu načítá. Stačí si pak jen vybrat hlas, zda má předčítat muž či žena a už to frčí. Při běhu a práci mp3, večer v posteli čtečka. No a díky tomu nastal okamžik zlomu – je to totiž velmi ale velmi veselé. Program je naprogramován na češtinu, tudíž anglická slova čte česky. Proto člověk málem přeletí přes kořen v lese, když se zakucká, protože slyší Ukázka z knížky :-) Do toho se ozve velmi důrazně naprogramované „ne“ nebo velmi výrazné, vysokým hlasem vykřiknuté „ahoj“, které se vůbec, ale vůbec nehodí intonačně do okolního textu. Nicméně zatím mě to ohromně baví :-). Read the rest of this entry »
Tak po dlouhé době zase jeden článek pro přihlášené. Blíží se dvouleté výročí naší stránky a tak jsme tak v přišedší zimě a mírné depresi bilancovali.
Za ty dva roky jsme se ocitli v dost jiném světě, než na který jsme byli zvyklí. Získali jsme spoustu příjemných duší, kteří chodí pravidelně na stránku, někteří komentují a tím přispívají mnohem více, než sami tuší, protože každý komentář je potenciální rada někomu, kdo se ocitl ve stejně svízelné situaci. Stejně velký dík i těm, kteří čtou a nepíší. Je to motivace – člověk má pocit, že je to k něčemu. Nepopírám, že ten pocit může pseudopocitem být, ale neberte mi ho :-). Read the rest of this entry »
Americký jablečný páj, neboli apple pie je velmi typickým americkým pokrmem. Jedním z nejtypičtějších. Američané používají jablečný koláč v mnoha svých rčeních, například „jako jablečný koláč“ což znamená „typicky americký“. Často je spolu s baseballem, hot – dogem a Chevroletem, apple pie používán v marketingu pro zdůraznění velmi americké věci či záležitosti. Ovšem otázka samozřejmě je, proč je jablečný koláč tak typicky americký.
Jablečný moučník velmi podobný jablečnému páji byl oblíbeným moučníkem za vlády Alžběty I. v Anglii, nebo klasický německý jablečný štrúdl a jablečné severské koláče na podobné bázi. Jiní jazykové tvrdí, že sehrál roli také marketing a marketingová komise Cotland z New Yorku, kde začla veliká kampaň na počátku minulého století, kvůli prudkému poklesu prodeje. Tato kampaň právě zahrnovala ustálené fráze jako “ Jedno jablko denně a nebudete potřebovat lékaře“ nebo „Tak americké jako jablečný koláč“. Read the rest of this entry »
Jak jsem psala u burákového másla, pasty z ořechů a semen jsou velmi dobré a celkem jednoduché, pokud člověk vlastní ruční lis na olej. Dělají se za studena a už se nám podařilo docílit i mnohem lepší sezamové pastě, než na počátku. Jediný fígl tkví v tom, že se musí sezam jemně opražit. Míru opražení už si musí každý zkusit sám, co komu vyhovuje.
Pokud člověk nasype do násypky piteby – ručního lisu na olej, jen obyčejné, suché sezamové semínko, poměrně rychle začne být práce s lisem náročná. Fyzicky náročná. Na rozdíl od sezamového oleje, kdy se pod lisem zahřeje lampička a olej ze sezamu teče jednoduše, zastudena se sezam lisuje mnohem hůře. Zkusila jsem semínka vlhčit – namočit a zbavit přebytečné vody a umlít, ale bez valnějšího výsledku. Opět se sezam seštosuje vpředu, kde vytvoří kamennou vrstvu a tam, kde má téci pasta, neteče nic. Read the rest of this entry »
Minulý týden byl velmi nadupaný tím, jak se vůbec nic nemuselo a nic nechtělo. Málem mě zajelo auto, přesto, že jsem běžela osvětlená a za krajnicí, pilně pilujeme naší dějepisnou hru – už do smrti budu vědět, kdo se narodil 14.května 1316. Slepice začaly snášet jedno vejce denně a my se psychicky připravujeme na příští týden, kdy začneme konvovat protože zamrzne voda. Jinak se neděje vůbec nic a mohlo by se takto nedít vůbec nic ještě hodně dlouho!
A protože se nic neděje, je ideální šance odpovědět některé připomínky, udané v anonymní anketě na stránce “ O virtuálním kopci“ Read the rest of this entry »
Uběhl rok jako nic a možná si vzpomenete na perníkový speciál, kde stále platí nabídka – za recept a fotky oblíbených perníčků, jedna hezká stará knížka mailem. Ofocená v pdf. Dnešní perníčky, které přidávám do sbírky jsou velmi specifické a to tím, že je to vegetariánský recept. Neobsahuje ani vejce, ani máslo a mléko. Slepice pauzují, vejce ani jedno, krávy jsou březí a másla málo. Navíc co je, to vypíjí tele a dokud ho neoddělíme, nebude skoro nic. A tak jeden příznivý recept pro pečení bez těchto dvou surovin.
Na čistě rostlinné perníčky je třeba 1100 g celozrnné pšeničné mouky, 300 g včelí med, 100g cukr moučka, 500 g pampeliškový med. (pokud není, lze použít cukrový sirup – roztok cukr a voda). 300 g olej, 2x prášek do perníky, 3 lžíce perníkového koření, 2 lžíce kvalitního kakaa, 100 g maizeny – kukuřičného škrobu. Read the rest of this entry »
Jedním z důležitých předmětů, které se děti učí, a který mám navíc velmi ráda, je dějepis. Pan domácí vyučuje zcela přirozeně – na otázku padne odpověď a já na to jdu vědečtěji :-)). Vyzkoušela jsem vše možné, abych jim ho přiblížila co nejlepší formou. Naposlouchala jsem toulky českou minulostí a pokoušela se jim je nějak jednoduše podat. Pustila jim z internetu schůdné dokumenty, někdy i neschůdné :-), čteme knížky, encyklopedie….. zatím nejvíce bodovaly „Dějiny českého národa“, upravené jako komiks, které dovezla Eliška. Stejně tak stejnojmenný seriál v archivu ČT. Něco mělo úspěch, něco méně, až přišel nápad, který zatím vyhrává na celé čáře. Desková hra. Zásadní vtip ovšem není v tom, že deskovou hru připravíme my, ale že si jí připraví samy děti. Další plus pro mě. Read the rest of this entry »
Právě jsem se ocitla zase v období, kdy jsem musela volit, zda něco chci či nechci. A to já nemám ráda. Většinou to jde ve stejných fázích. Přilítne nadšení a netrpělivost, že ho nikdo nesdílí. Pak většinou nějaká akce, z nadšení plynoucí. Pak obava, zda to nebylo unáhlené. Pak zvednuté obočí pana domácího, následované rušením akce a pak smíření, že ideální je stav takový, jaký je a ještě, že k akci nedošlo :-). Ale už jsem velká holka, toto martýrium jsem již prošla mnohokrát a tak se už přistihuji u toho, že se hned zpočátku zarazím a před zahájením akce směřuji rovnou k jejímu konci, šťastná, že opět neprojdu svou smyčkou.
Pro mě je v kuchyni zásadní jeden elektrický spotřebič, a tím je mlýnek na obilí. Zbylé dva – robot a ponorný mixér jsou zbytné. I když se to nezdá, po delším zamyšlení bych rozhodla nechat si kuželku – ponorný mixér a robota bych obětovala. Neudělá nic, co nedokážu ručně. Ovšem ponorný mixér – třeba majonézu z celého vejce bez něj neudělám, přepasíruji vše, ale mám osypky, jen když si to představím. Používám ho na všechny pomazánky, používám ho denně minimálně 2x. Read the rest of this entry »
Mé dvanáctileté životní působení mezi dětmi a zvířaty se evidentně podepisuje na stavu mého mozku :-). Dnes jsme šli odevzdat Marušce poctivě kohouty, jako dík za zapůjčené kvočny, díky nimž máme vysezená kuřata a Hugo vezoucí vozíček mi říká “ A Maljánka skáče na Máží!“ „Nene“, já na to, „Už? vždyť je ještě docela mladá, že už by měla říji?“ „Jo“, Hugo na to, „Fakt skáče“. „A kdys to viděl?“ „Když jsem šel plo vozejk“. „Aha a fakt skákala? Zadníma nohama?“ a Hugo zcela pragmaticky „Jo!, ale pčedníma spíš Klálo!“ :-). Takže už i mé nejmladší dítě mě intelektuálně dohnalo a … předehnalo :-) Read the rest of this entry »
Tak jsem se dostala k první fázi reportu ručního lisu na olej. Vegetariáni zbystřete, vegani – zbystřete více, milovníci arašídového másla jakbysmet! A nejen jeho, ale také všech ostatních past, které se dají udělat z ořechů, slunčnice, sezamu.
Ruční lis na olej je záležitost pro gurmány, rozhodně to není lis na to, aby si člověk koupil desetikilový pytel slunečnice a jal se lisovat, aby měl do nádrže praktického zahradního traktůrku nebo do motorovky. Je to lis na to, aby si člověk udělal svou sklenici dobrého, velmi aromatického oleje. Není to zase taková legrace vychytat všehny suroviny, vychytat, jak mají být vlhké, jak suché, jak má být lis teplý, jak studený….. ale pasty….
to je jiná …. pasty jdou celkem samy, mohou je lisovat děti, není to věc fyzicky náročná, vzhledem k výše napsanému, ani psychicky a tak první report od lisu je právě o burákovém máslu a o pastě z ostatních ořechů. Buráky jdou jednoznačně nejlépe. Vlašské ořechy o něco málo hůře, ale stále si je mohou děti natočit na namázání rohlíku. Stejně tak je to s neloupanými mandlemi. Loupaným bych se v souvislosti s marcipánem a lisem ráda věnovala samostatně. No a sezam a tedy sezamová pasta, na rozdíl od oleje, kde lze udělat sezamový olej nejjednodušeji, je už o něco fyzicky náročnější. Zatímco burákové máslo netrvá příliš dlouho, sezamová pasta je trochu náročná i na čas. Trvá déle. Read the rest of this entry »