Co noveho na kopci

Author Archive

Najít si systém pro učení doma, takový, aby si člověk nehrál na „školu“, děti se něco naučily a přitom v podstatě ani neměly tušení, že se učí, aby je to přitom bavilo a nebylo to příliš náročný na přípravu, tak tohle všechno skloubit dohromady trvá hodně dlouho. Člověk hodně často tápe, často je rád, že za něj můžou zaskočit koupené pracovní sešity, často si není jistý. Ale jsou i dny, kdy vše klape jak na drátkách. Tento k nim patřil. Děti v jednom okamžiku četly, psaly, učily se anglicky a navíc byl uvařený oběd :-))).  Rozhodly se uvařit podle receptu, který si sami najdou, přepíšou na papír a pak to tedy sami uvaří. Ze tří připravovaných jídel vyšlo nakonec jen jedno, protože na smetanový puding nebylo v tu chvíli 700 ml smetany :-)), ale recept se alespoň přečetl a napsal. Krupicová kaše podle Sandtnerky se i uvařila, ale nebyla až zase tak dobrá, protože na dotaz, co znamená 11 lomeno dva l jsem odpověděla, že to je půl litru. Teprve až po uvaření a shlédnutí kamnené hroudy, která měla být pětiporcí a stačila sotva pro jednoho jsem si knížku přečetla a zjistila, že to byl litr a půl. A třetí věc, totiž mrkvová polévka z anglické kuchařky „soup„, vyšla na 100%.

Na polévku je třeba: 500 g mrkve, dvě lžíce slunečnicového oleje,1 jablko,  1 větší cibule, lžíce tumeriku neboli curcuma, sůl, pepř, 1,2 l vody, tři vrchovaté lžíce smetany a smetana na ozdobení na talíři. Starý chleba a olej na osmažení.

Nejprve je nutné dát rozpálit do hrnce dvě lžíce oleje, na které se nasype lžíce turmeriku. Nechá se po dobu jedné minuty míchat a pak se přidá cibulka nakrájená na kostičky, oloupaná mrkev nakrájená na kolečka a  jablko nakrájené na kousky. Vše se zamíchá na prudko a pak se hrnec odloží malinko bokem a nechá se za občasného míchání 15 minut jemně restovat. Po 15 minutách se nalije 1200 ml vody, trochu soli a pepře a vše se rozmixuje. Hrnec se vrátí na kamna a přidají se do něj tři vrchovaté lžíce smetany. Smetana se nechá rozpustit a polévku můžeme podávat. Podáváme jí s opraženým chlebem na oleji – chleba nakrájíme na kostičky a opražíme na pánvi s olejem. Polévku v talíři pak ještě zdobíme jednou lžící smetany.

Dneska se konečně oteplilo, navíc přišla do schránky vanilka, na kterou se těším už od předvánoc. Měla přijít, ale česká pošta má občas mírně nestálé služby. Nepřišla.  Vanilku jsem koupila u pražské firmy vanilkové lusky a s naprosto čistým svědomím jim udělám reklamu. Zkušenostní reklamu :-)). Jakmile zjistili, že vanilka nedošla, požádali o zjištění na své poště, zda tam není nijak nikde založená a když jsem je mailem ubezpečila, že legálně na poště nikde neleží, okamžitě mi poslali na vlastní náklady vanilku novou s tím, že si tu nedošlou po třiceti dnech vyreklamují. Neměli už tu samou, co jsem chtěla, poslali delší lusky se samozřejmou omluvou. Někdy to někomu prostě funguje a příště si vanilku koupím rozhodně tam.  Nicméně, abych jí měla, musela jsem nazout pohory a dojít do schránky, což čítá i s cestou zpět čtyři kilometry a trochu jsem si to prodloužila, protože byla mlha taková, že kdyby byla jen o něco málo větší, možná bych si došla až pro lusky do Prahy. Můj orientační smysl ve spojení s mlhou vždy přináší ovoce ve formě neobvyklých zážitků :-)).

Dnešní jídlo je rychlé, poměrně syté, s vitamínovým mrkvovým salátem a není až zase tak moc náročné na suroviny. Je třeba brambor – tolik, kolik je rodina zvyklá, že sní jako přílohu. 6 vajec, 3 střední cibule, sůl, sladká paprika, 8 lžic mouky celozrnné pšeničné přesáté, větší sběračka mléka, olej, hořtice, kečup a 150 g  strouhaného sýru.

Nejprve ze všeho je třeba oloupat brambory, omýt je a podélně nakrájet na plátky – ani tenké, ani tlusté. Zhruba půl cm. Plátky poklademe na plech, který jsme nejprve jemně polili olejem a olej roztáhli po celém plechu. Plátky brambor srovnáme pěkně vedle sebe, osolíme, posypeme paprikou a dáme péci na zhruba 200 st. C.Během pečení občas zkontrolujeme a pokud se už na bramborách udělá jemná krusta, můžeme je již jemně palačinkovou podběračkou otočit.

Mezitím si dáme do litrové nádoby 6 vajce, sběračku mléka, sůl, 8 lžic celozrnné mouky přesáté a pečlivě zamícháme. Vezeme si střední plech, na kterém necháme na plotně rozpálit olej, přisypeme na olej na kostičky nakrájenou cibuli a ještě než je cibule hnědá – to je důležité, protože pokud by již byla hnědá, po přilití vajec by se spálila – nalijeme na cibulku celou nádobu s vaječnou hmotou.

Počkáme tak dlouho, dokud hmota nedrží pěkně tvar. Pak rozřízneme na plechu na půlku a podběračkou každou půlku otočíme. Jakmile je omeleta hotová, vyndáme jí a nakrájíme na trojúhelníky.

Na talíř vložíme pečené brambory, pak naskládáme na sebe trojúhelníky omelety, které pomažeme vždy buď hořticí či kečupem a posypeme strouhaným sýrem.

Jako oblohu přidávám mrkvový salát s jablky, který je velmi jednoduchý. Jsou to jen nastrouhané mrkve s nastrouhanými jablky, ochucené cukrem, zalité vodou tak, aby byla hmota ponořená a je přidána šťáva z minimálně jednoho citrónu.

Ideální kombinace, když zbyde jídlo, ze kterého se dá udělat posléze jídlo jiné, neméně chutné. Tak je to i s včerejší čočkou. Nejdřív si ale nenechám ujít poreferovat,  jak jsme měli včera Danielový den :-)) Nejprve se mi ozvala jedna Daniela mailem a nabídla mi půjčení Petera Reinharta. Za čož jsem nesmírně vděčná, protože jsem večer zkoušela kreditní kartu dcery- zařídila si dětský účet u komerční banky, neboť chtěla plyšovou berušku a hodně poctivě spoří a stává se z ní správný občan :-)), ale tu mi to tedy zcela nekompromisně odmítlo. Jako kdyby to vědělo, že chci zneužít to nebohé dítě. Tak pak došlo na pana domácího, ale ten byl neméně nekompromisní. Jeho naší kartu fakt ne. Tak co má pak dělat taková poctivá žena v domácnosti, co si chce upéct chleba na Amazonu? :-))) No, ale Daniela z mailu to vyřešila za mně. Patří jí veliký dík. No a pak psala Daniela druhá, čerstvá prvomatka, která v pořadu pro matky konečně zjistila, jak ušetřit – neotevírat na dlouho dveře lednice a vypínat elektrický kartáček ze zásuvky :-)). Dobrá rada nad zlato, předpokládá ovšem, že člověk ten elektrický kartáček a lednici vlastní. V opačném případě neušetří a neušetří….:-)

Tak ta čočka -pokud zbyla a nám zbyla , tak není nic jednoduššího a věřte tomu, je to dokonce v knize vegetarian delicious…jako samostatné jídlo, než veškerou čočku se zeleninou smíchat s kaší s čočkou, přidat dvě vejce a trochu mouky celozrnné pšeničné přesáté , aby bylo těsto kompaktnější a udělat karbanátky, které obalíme ve strouhance a dáme smažit do oleje. Ke karbanátkům je vhodný například zelný salát, který se udělá z  nakrájené jedné hlávky zelí, ochutí se lžící sojové omáčky shoyu,dvěma lžícemi olivového oleje,  přidá se nakrájených 150 g bílého sýru a ochutí se pepřem, solí, citronovou šťávou a  lžící black caraway.  Karbanátky se nakonec ozdobí domácí majonézou.

Dnes máme Tři krále a nikomu se nechce vynést stromeček pro kobyly. Venku je strašná zima a neustále, už zhruba dva měsíce permanentně čekáme, kdy už bude teplo. Zatím to vypadá na zítra. Dnes ráno se vzbudil Hugo moc brzy a začal vedle mě vypočítávat, kolik má peněz v prasátku a že si koupí auto. A pak si taky koupí bejka!!! a telátko a rozkládací dům, jako máme my!

Málokdo má rád všechno jídlo. Já třeba ano:-)). Ale většina lidí má něco, co nerada. Pan domácí je velmi nenáročný, má rád jakékoli dobře udělané jídlo, jenom čočku moc nemusí. A to je vždy výzva, aby čočka být mohla a navíc chutnala. Dnes jsem opět otevřela kuchařku „Lahodná vegetariánská kuchyně krok za krokem“ a inspirovala se plněným žampionem.  Je to poměrně náročný recept na suroviny, ale jde o suroviny, které se dají běžně sehnat. Je to recept, kdy je třeba dávat pozor na posloupnost kroků, nicméně stojí za to. Pan domácí byl spokojen :-)))))) i děti. Read the rest of this entry »

Ráno jsem trávila sněním o Peteru Reinhartovi a jeho chlebových knihách. Chtěla jsem jen jednu – tu o pečení z celozrnné mouky. Na Amazonu pak ale vyjeli jeho další knihy a já si prohlížela přístupné stránky, totiž rejstřík a pár fotek a zasněně se dívala a představovala si, že je mám v ruce a už z nich peču. Ale asi to neklapne. Jéžíška nedržíme, narozeniny neslavíme a pan domácí drží teorii, že si přece nezkazíme to nejhezčí – procházení si své cesty k žádanému výsledku.  V podstatě s ním souhlasím, ale toho Reinharta bych si stejně přečetla :-)) A možná by mi to pak bylo i líto,,, tak zatím svou cestou….

Dneska je to jedno pečení a tři různé chleby. Jde jen o různé kombinace různých mouk. Společné mají všechny tři jedno a to stejný kvásek.

280g kvásku jsem ráno zadělala 900g žitné mouky (kterou jsem tentokrát přesála přes cedník), aby se to dobře dělilo třemi a zadělala 1,5 litrem teplé vody. Zamíchala a dala na teplo. Read the rest of this entry »

Tak nám začal úplně obyčejný rok. Postupně řídnou návštěvy, už se jí i něco jiného, než štoly, cukroví, oplatky a nakládané papriky :-), pan domácí si dopisuje se Skuprzem a leží ve filozofických myšlenkách, a přemýšlí, aby mu řádně odpověděl a já bych mnohem raději viděla, kdyby ležel mezi rozdělanými dlaždičkami, klidně podkládajíc si Descartem kolena a klidně by mu je Skuprz mohl podávat – ty dlaždičky. :-)  Jsem totiž nyní mnohem více, než na filozofii světa, zvědavá na to, kdy bude položena dlaždička poslední. Je to povrchní to moje uvažovní a přízemní a tak, abych si dodala trochu sebevědomí, jdu zpět ke svým mandalám a tentokrát je to výtečný celer, dušený v broskvové šťávě.  Celer je výborná věc, ale podotýkám, není to jídlo pro děti, nebo alespoň pro mé ne. je pro děti příliš silný, je to příliš intenziví jídlo. Doporučuji proto hlavně pro dospělou společnost nebo pro děti toho celeru jen tak „trošičku“.

Na dušený celer je třeba: 1 větší celer, 1 citron, 1 velkou plechovku cca 820g nakládaých broskví, sůl, olej, 2 cibule, brambory, 2 lžíce másla na brambory, 1 lžíci Shoyu omáčky, 2 lžíce solamylu – bramborového škrobu.

Nejprve ze všeho je nutné oloupat, očistit a omýt brambory, nakrájet je a do osolené vody uvařit. Mezitím si rozpálit olej  na hodně a vložit do něj oloupanou a na plátky nakrájenou cibuli. Oloupat celer, rozpůlit ho a nakrájet na plátky zhruba 3/4 cm silné. Když je pěkně hnědá cibulka, vložíme na ní na prudko plátky celeru, pěkně otočíme, posolíme a nakapeme na ně šťávu z celého citronu – vymačkáme ho co to jde. Pak celer přiklopíme. Občas odklopíme, promícháme plátky, otočíme je a když jsou už pěkně naměklé, nalijeme na ně šťávu z celé plechovky broskví. Opět dochutíme solí podle chuti, přiklopíme a necháme dusit do měkka. Ne příliš dlouho. Po chvíli ochutnáme celer, zda je dost měkký, nasypeme na něj dvě lžíce bramborového škrobu, promícháme a když omáčka pěkně zhoustne, nalijeme na ní jednu lžíci sojové omáčky shoyu. To už je poslední operace. Pak už stačí jen nandat na talíř brambory, které jsme slili a promíchali s dvěma lžícemi másla, celerové plátky a ozdobit půlkou broskve naplněnou buď brusinkami či rybízovou marmeládou či jakoukoli marmeládou.

Naše uvažování o oplatkách nastartovala hlavně zmrzlina, protože jsme zjistili, že zmrzlinové kornoutky nejsou zrovna libá záležitost, a že by nebylo vůbec marné si udělat svoje. Hledali jsme všude možně. Nakonec jsme našli jakýsi elektrický oplatkovač ze Slovenska, ale doma dělaný a říkali jsme si, nemusíme mít vše. Zase další krám domů, tři tisíce pryč a jistota, že bude fungovat žádná. Navíc jsme ani neměli jistotu, zda i nám vydrží entuziasmus a nebude to jen zbytečná bedna ležící po většin času na polici v chlívku. Ale jiskřička byla zažehnuta ! A pak…. pak jsme přišli na článek Farfally u pana Cuketky a ten jiskřičku dokonale rozhořel. Farfallin článek je čtivý a my začali hledat více, lépe a radostněji.Navštěvovali jsme pravidelně aukro, ale stále jen orezlé, poměrně drahé oplatkovače. Už jsem přestala doufat….. Read the rest of this entry »

Silvestr, jako už tradičně, se u nás příliš neslaví, lépeřečeno, neslaví se vůbec. Většinou se nás postupně x lidí zeptá, co děláme na Silvestra, my většinou řekneme, že nic, že jsme doma. Někdy jsme sami, někdy se k takovému neslavení doma přidá až 14 lidí. Vždy je to taková sázka do loterie, ale odmítám dělat nějaké zvláštní pohoštění, zvlášť, když většinou každoročně nevíme, kdy to vlastně je :-)). Mezi Vánoci zcela vypustíme jakýkoli tok času a dny, které během roku ještě jakž takž stíháme registrovat, o Vánocích nás prostě úplně míjí, protože návštěvy, pokud chodí, nedodržují nedisciplinovaně víkendy, což nás dokonale zmate a my naprosto ztrácíme jakýkoli pojem o čase. Stejně tak tomu bylo letos. Ale přišli si k nám půjčit z nedaleké chaty pekáč pro odvoz štěněte od silnice a tak jsme zjistili, že je 30. :-)) Žádné veliké přípravy, ale vyndali jsme druhou štolu ze skříně a  naložené papriky v oleji. Jak štola, tak papriky dapadly nad očekávání. Papriky doporučuji nechat týden v místnosti a po týdnu je dát do chladu. Štola se rozkládala tři neděle a stojí za to! Chutná velmi rumově -rum se v ní krásně rozležel. Ale pak se ozvala návštěva, že dorazí a já k těm paprikám nic neměla  a dávat  k nim štolu nebylo příliš košer a tak jsem se rozhodla, že se konečně pustím do dlouho zvažované páně Cuketkovy Pain á l´ancienne -bagety. Chystám se na ně už dlouho, ale pořád jsem to oddalovala a nechtělo se mi, až teď. Tak jsem večer podle návodu zadělala těsto – jenom vodu s moukou, zadělala a dala do chladu mezi okna. Ráno přidala obyčejné droždí Read the rest of this entry »

Nedávno jsem dostala v komentáři prosbu ohledně lisu na sýr.  Tak dnes se k tomu dostávám.

Lisování sýrové hmoty je důležité proto, aby se spojila sýrová zrna. Sýry, které nemají být tvrdé, těm stačí lisování vlastní vahou. Lisování se děje zhruba v rozmezí 4-24 hodiny a je důležitý i postup lisování. Nejprve by se mělo lisovat na menší tlak a později na větší. V praxi to znamená, že například u tohoto sýra si dávám závaží nejprve na nejbližší zářez, později na nejvzdálenější. Dělám ale i sýry, kdy dám závaží jen na první – nejvzdálenější zářez, protož jdu spát a odmítám k tomu vstát :-)).  Jde o to, aby syrovátka odtékala nejprve pomalu a později více a více. Jako závaží lze použít cokoli. Buď veliké závaží, ve kterém je vyvrtaný závit a zavrtaná da něj jakási šibenice, za kterou se věší závaží, nebo naplěnou pet lahev pískem či vodou, zavázanou provázkem pod víčkem a pověšené – lisuji zhruba na 6 kg, ale veliké sýry se lisují až 25 kg závažím.

Spodní deska je prostě dřevěná deska, lze použít například velké kuchyňské prkénko. To ostatní jsou prostě prkýnka s vyvrtanými dírkami. Vše je spojeno vždy šroubkem a matkou.  Lze si lis nastavit přesně na to, co potřebujeme. Spodní deska je tak přesně akorát veliká na to, aby byl lis stabilní, možná by mohla být o něco širší.

Prkénko, které se položí na sýr je ideální udělat přesně na průměr nádoby jen s malou vůlí. Takže pokud máme více nádob je dobré mít i více přesných, raději tlustších prkének. Menší kroužek je dost důlžitý. Tento je z rozpadlého dřevěného koně, takže mám čtyři :-)), ale je potřeba jen jeden a vždy se položí ještě navrch přikrývacího prkénka. Je to proto, že prkénko má během lisování tendenci se sklápět, když není přesně vystředěné. Toto malé s dírkou zabezpečí to, že vše krásně drží.

Tady tedy obrázek s rozměry lisu. Na jeho výrobu není třeba žádná exotická věc, jen malinko šikovnosti, vrtačka a chuť ho vyrobit.

Je to pracant a rozhodně bych ho nedala pryč. I přes to, že je objemný a své místo zabere, stojí za to – samozřejmě pro toho, kdo pracuje s mlékem častěji. Jinak to bude hlavně hezký doplněk do kuchyně.

Lisy na sýr existují v mnoha variacích. Jsou lisy vertikální, ale i horizontální, ktré si můžeme představit jako hever na ležato. Tady malá galerie lisů, které jsem našla na internetu jako alternativa lisu dřevěnému. V každém případě mi pákový lis zatím vychází jako nejpraktičtější. Ty ostatní jsou ovšem možná jednodušší na výrobu a proto je sem dávám pro ty, kteří chtějí mít rychle lis, který je multifunkční – například lis číslo jedna, jenž  lze s úspěchem kombinovat s domácí posilovnou :-)))

http://justinsomnia.org/2009/02/how-to-build-a-cheese-press/

Nejsvobodnější je pravděpodobně ten, kdo nemá vůbec nic. A k tomu je bohužel nezbytně nutný jeden základní předpoklad – nesmí být žena :-). Protože sáhněme si do svědomí, my, kdo jsme se narodily jako žena – aktivita je nám vlastní a dost často i aktivita nejen naše, nýbž i aktivita našeho okolí. Pasivita věšinu žen zabíjí – pouštím se na tenký led, ale je to výsledek našeho pozorování odsud, z kopce. A pan domácí je sice muž, ale muž párovaný a ten to má většinou tedy také spočítaný. A protože svou inteligenci využívá hojně k tomu, aby měl klid, udělá pro svou ženu, co jí na očích vidí . Minimálně verbálně :-)))  Aby dosáhl však skutečného klidu, tak musí občas dojít od slov k činům. A protože právě pan domácí má rád svobodu, zaplatil doménu a webhosting, aby posunul hranici toho“vlastnit zdarma“ ovšem méně svobodněji za „vlastnit placeně“, ale s větší svobodou a především, umožnit mi netušený rozvoj v oblasti tvorby webové stránky,kerýžto rozvoj na blog. cz (budiž mu země lehká – poskytl nám báječný prostor v době, kdy jsme stále ještě netušili, jestli to psát či nepsat) dosáhl absolutního vrcholu. A protože pan domácí moc dobře ví, že kdo si hraje, nezlobí, souhlasil ještě ke čtyřem dětem, dvěma kravám, dvěma koňům, psovi, 18ti slepicím, jednomu kohoutovi a nepočítaně koček ještě s vlastní webovou stránku.

Od počátku bylo jasné, že webovou stránku si musíme udělat sami. Protože co si člověk udělá sám, k tomu má vztah. Navíc přišly vánoce, u  nás doba maximálního klidu, hezká chřipka a tak byl ideální prostor začít zjišťovat, co je to wordpress, server, databáze SQL, začít insalovat pluginy – totiž zásuvné moduly, aby si pak rozradostněn tím, jak to hezky udělal přečetl,jak stejně jako člověk , co utíká z města, pořídí si vždy jako první kozu, že i primostránkovač si nejprve natahá na server vše co jde, aby pak člověk zjistil, že mu to třeba i nefunguje, či že mu to dokonce může škodit. Nicméně stránka už funguje a to si teprve koupím knihu, protože se mi to ohromně líbí ! :-)) Oba předchozí blogy  jsou tedy spojeny do jednoho, dost jednoznačně ale stránkami a rubrikami odděleny a i nadále se stránka chová jako blog a pokud mě to stále bude bavit psát a pana domácího fotit, tak se bude  jako blog chovat i nadále:-)

Na konec tedy prosím o shovívavost, protože dělat něco, co člověk dělá dnes a denně je jedna věc a dělat něco o čem neví vůbec nic a co ho zákonitě baví nejvíc :-) je věc druhá. Upřímně se přiznám, že po tom, co jsem pod staré články s co nového na kopci nakopírovala i komentáře přímo do komentářů, do receptů už jsem je kopírovala jen natvrdo do článku. Nechtěla jsem o ně přijít, protože často doplňují recept, tak snad to nikomu nebude vadit.  A třeba taková krásná ikonka krávy, která  měla web doprovázet vedle adresy, ta mi tam potvora prostě neskočí a neskočí, ale až si koupím tu knížku :-)))