Vážení přátelé – znáte to taky? Pokud jste poctiví sami k sobě a dokážete odhadnout své schopnosti a možnosti, tak neznáte. Já to také umím,být poctivá sama k sobě, vždy do té doby, než mi okolnosti a vše kolem dají jasně najevo, že jsem zase vedle. Odbíhám z domova opět pravidelně, je mi dobře po těle i po duši a to vždy do momentu, než zjistím, jaký jsem tragéd. Včera jsem slovo tragéd zcela ignorovala a rovnou jsem se nazvala „blondýnou“. Vše je obsaženo ve dvou termínech – dlouhý běh a orientační smysl. :-). Dlouhý běh proto, že kdo má čtyři a více dětí, je mu jasné, že odběhnout či odejít někam na doslech je zcela kontraproduktivní. Orientační smysl a to dokonalý, má pan domácí. Jenže neběhá. No a včera jsem zase zabloudila a nejhorší je, že ten orientační smysl není tak katastrofální, aby se člověk někde objevil a vůbec nevěděl kde je, ale je na minimální úrovni, což je horší, protože celou dobu člověk přesně ví, kde vyběhne, přesně ví, že je to o tři a půl kiláku dál, než vyběhnout chtěl a to už má jedenáct za sebou a nemůže s tím vůbec nic dělat. Rozbalit zbytek tady»
Pipiny se dočkaly a mají na letošní zimu zesílenou stěnu o 50 cm. Rozbalit zbytek tady»
Včera, v pozdních hodinách přijela Eliška. Její první kroky vedly logicky k centru místnosti, totiž ke stolu. Její první slova po překřičení nadšení dětí byla “ ááá, copak to tady máme dobrýho?“ Pan domácí se smál a já vytušila, že dovolená skončila :). 
Ale Eliška mě převezla, a když jsem dnes v podvečer šla doběhnout – to je ale velmi zajímavý obrat :-), šla tedy doběhnout pro kultury do mrazáku pod kopcem, upekla tři koláče a dva chleby. Neběžela jsem to zase tak dlouho, aby to vše stihla celý, už to kynulo,:), ale pomoc to byla veliká. A taky tu byl naše španělská oupair Vítek a tak jsem ještě zapálila zase a znovu nový lis na olej. Pan domácí zase a znovu prohodil „ááááááááá, jdeme olejovat“ s očima v sloup a vylisovali jsme další pytlík sezamu a pytlík vlašáků, které ráno Eliška vyloupala. My dvě jsme křepčili kolem lisu a obě neustále zvedaly palce na znamení toho, že lis je jednička, pan domácí a Vítek stáli opodál (pokud pan domácí neběhal s francouzákem kolem lisu, neutahoval a nakonec netočil klikou) a velmi skepticky se ušklíbali. Čím byli skeptičtější, tím více jsme my dvě skákaly, ochutnávaly vlašákový olej, lily si ho na rohlík a velmi ocenily Vítkovu mimochodnou poznámku, že by mohl ze Španělska přivézt pytel oliv. Rozbalit zbytek tady»
Je tu nepořádek, nemáme večeři, ale přišel lis na olej!!! Jdu zase olejovat a to se tedy těště na report, protože tak dobrý salát, s domácím olejem z buráků, sezamu a oliv jsme doposud neměli :)
a už to fičí!
Ideální den – zuby nebolí, protože tam nejsou, děti nezlobí, protože lítají s drakem – učení odpoledne, neboť bude pršet. Slepice jsou druhý den ve svém novém kurníku a doma je ticho – neuvěřitelná věc. Ke snídani proto může být něco náročnějšího, než chleba, máslo, sýr a tak se pouštím do palačinek s jablečno – švestkovým kompotem. Chtěla jsem přidat i dýni, ale byla jsem přehlasována.
A pro nepřizpůsobivé členy rodiny pak jednu veganskou verzi bez cukru. Jsou to čistě rostlinné palačinky, s uvařenou špagetovou dýní. Když jsem je dělala poprvé, byli dříve než normální a ostatní mi je snědli, neboť netušili, že to nejsou klasické palačinky, což je známka toho, že to nemůže být tak hrozné. Pan domácí sice trochu mručel, že to není jako vždycky, ale co se jídla týká, pan domácí má, řekla bych, ty nejcitlivější senzory.Dnes tedy dělám rovnou dvě pánve a to najednou.
Na ty rostlinné je třeba 170g vody, 13 g hrašky, 60 g celozrnné pšeničné mouky přesáté a trochu soli a oleje na smažení. Dále pak uvařená špagetová dýně, pár kapek olivového oleje a provensálské koření. To je vše.
Nejprve nalijeme do misky vodu, přidáme hrašku a rozmícháme. Trochu osolíme a přidáme mouku. Rozmícháme a smažíme jako klasické palačinky. Z tohoto množství uděláme tři malé palačinky.
Špagetovou dýni dáme vařit, propíchanou a ve slupce. Uvařenou jí rozkrojíme a vydlabeme „špagety“, tedy dýňový vnitřek. Posypeme provensálským kořením a jemně pokápneme olejem. 
Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny jako e-knížka Zelenina z Kopce – čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.
Dnes jsme měli velmi hezký a perný den. Vzbudili jsme brzy pana domácího a vyrazili vstříc povinnostem. Už v sobotu v noci ve tři jsem se budila, kde že je tentokrát stomatologická pohotovost, ale naštěstí pak usnula a zub dal pokoj. Když se ozval, vzal pan domácí kroucené jehly – stomatologův dar a jal se čistit kanálky. Podiven, kam až tu jehlu strká, pilně čistil a dočistil až do dneška. Dneska už mi došlo, že tudy cesta nepovede a nepovedená pětka šla ven. Ptala jem se s účastí, jak moc musím plakat, abych dostala, stejně jako Hugo, rajský plyn, ale nakonec jsem ty protivný injekce zvládla. Pak měly být očkovány tři děti ze čtyř a Huga jsem vzala naštěstí do ordinace ještě dříve, než mi přestalo působit anestetikum. Po třech zcela zvládnutých dětech a po jednom zaníceném trháuní Hugova zubu jsme v ordinaci měli něco jako rugbyový zápas a pan domácí slyšel, že očkují našeho Huga asi 150 m daleko od dětské doktorky. Inteligentní paní doktorka navrhla dát injekci hned zkraje, což bylo jedině správné řešení. Díky tomu totiž pak už Hugo spolupracoval a nemá alespoň v papírech, že je ve svých 5 letech nespolupracující asociál. Poznal jak srdce, stoleček, houbu, tak i žlutou, červenou a zelenou, slyšel, viděl a dokonce pozdravil. Rozbalit zbytek tady»
Naše nová ultraekologická, ultra nízkonákladová a energeticky spořivá stavba se blíží ke konci. Pan domácí byl dnes přerušen v jejím dodělání, protože slíbil vytahat z nedalekého lesa dřevo s Bábelem a my si díky tomu nasbírali do vozu spoustu jablek a švestek. Udělali rychlomošt a za srdnatého pokřiku dětí „My máme hlad!“, pustili se do přípravy obědovečeře. Inspirována včerejším komentářem Pipi, procházejíc při každé cestě na záchod kolem hory dýní, béřu jednu a vrhám se na dýňové hranolky. Spolu s kvasnicovým primátorem, domácí majonézou nebo její čistě rostlinnou verzí a vařeným novým červeným bramborem je to výborná večeře.
Potřeba je obyčejná dýně, nedělala jsem z moučnějšího hokaida, ale z klasické veliké dýně. Dále je třeba maďarská paprika – na té maďarské trvám, druh papriky je opravdu velmi důležitý. Tato je jemně pikantní, ale přesto velmi jemná. Patří k dražším sladkým paprikám, ovšem na zeleninu stojí za to. Dále sůl a trochu curry. Olej. A ideální je litinový plát do trouby.
Dýni okrojím od kůry a nakrájím na hezké, pravidelné hranolky. Do mísy nasypeme maďarskou papriku, curry a sůl. Promícháme a hranolky nasypeme do směsi. Obalíme řádně – na dýni se krásně koření nabalí neboť se dýně ihned po nakrájení začne trochu potit a je vlhká. Pak stačí vložit dýňové hranolky na rozpálený litinový plát do trouby a necháme péci. Pozor! Dýně je velmi rychle hotová, stačí dvacet až dvacet pět minut.
Pak stačí už jen slít uvařené brambory, udělat majonézu a zelný salát. Na salát je třeba den odleželé nakrájené čerstvé zelí, osolené a okmínované. Přidáváme hrst rozinek, olivový olej, trochu balzamikového octa, dvě nastrouhaná oloupaná jablka, trochu soli a citronovou šťávu. Vše promícháme v míse a můžeme podávat spolu s dýňovými hranolkami a 
uvařeným bramborem.
Pipi díky a všem ostatním doporučuji – zkuste dýni jako hranolky !
Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny jako e-knížka Zelenina z Kopce – čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.
Slíbila jsem v komentáři článek o všech dýních, se kterými pracuji, k čemu jsou a nejsou, ale musí to počkat. Neříká se nadarmo – sliby chyby a 
kolem mě se to hemží vším možným, co od dodělání tohoto počinu neustále odtahuje. Ale bude :). Zatím přidám jeden podzimní dýňový recept na guláš. Než jsem šla vařit, skládali jsme s Hugem cibuli a vázali jí do copů. Když přišel k cibuli, vykřikl – „Tý jo, to je ale cibule!“ já na to “ Však musí být na celou zimu“ a Hugo „No jo, ale já nejim cibuli, protože je pálivá a česnek taky ne“. „Jenže jako chlap by ses měl naučit trochu pálivý jídlo vyrdžet!“ Následovalo zamyšlení a pak vítězoslavný pohled „No joooooo, to jooooo, to chlap musí, já taky ťik – ťaky vydržim !!“ :-) Rozbalit zbytek tady»
Opět nastal podzim, kdy nejen, že se to kolem hemží takovými pošetilostmi, jako je spousta práce, ale navíc začíná klepat silně na dveře hluk. Čím dříve se stmívá, tím více jsou děti doma, navíc jsou doma víc, protože se více učí než o prázdninách a já i pan domácí se začínáme opět utíkat do svých uzavřených aktivit – být chvilku sám. U pana domácího to vypadá tak, že najednou z čistého klidu vystřelí od stolu a utíká pryč. Ptám se vyděšeně, kam jde? „Není tu Hugo – dodělat rychle kurník!“ :-)). Jinak se totiž v pravidelných intervalech otevírají dveře a nakukující hlavička Huga, stojícího za dveřmi z velikou gumovou palicí kontroluje – „Je tu pan domácí ?“. Když jsou s člověkem děti 24 hodin denně, nedá se nic dělat, někdy před nimi musí utéci :-). No a já jsem si vybrala na příští rok jednu moc povedenou akci, o níž je mi jasné, že jí nelze zvládnout :-), takže budu celý rok oblažovat v intervalech jednou denně, vždy po doběhu, pana domácího, zda se to dá uběhnout? A taky jsem si našla moc pěkný, asi hodinový strečink, ale řekla jsem si, že se nemůžu takhle dlouho protahovat, když je tu takovej bordel, takže nejprve uklidim, abych na to protahování měla hezkej pocit. Na protahování zatím nedošlo :-). A tak se prodlužuje trochu doba mezi články, protože buďto ta všudypřítomná práce, nebo návštěva, nebo běh, nebo touha po strečinku a články šly trochu bokem.
A navíc jsem musela do Prahy do školy a druhý den se se mnou sešel pan domácí a děti v Lysý, na výstavě Kůň. Děti to navrhly a pan domácí neprozřetelně kývnul. My tam nikdy nechtěli! Nikdy nebyli! A už taky nikdy nebudeme! Ale děti, jako by nám četly myšlenky, hned ve vlaku na cestě zpátky, s velikými koženými kovbojskými klobouky za 80 Kč na hlavě a medailonkem s koněm na krku, sdělily nám – „To bylo parádní, příští rok jedeme, i kdybysme tam měli jet sami!“ A večer při příjezdu jsme zjistili, že čtyřhektarová ohrada se našim miláčkům zdála malá a uspořádali pořádný mejdan , všechny sudy s obilím poválené, jeden Bábel dokázal otevřít – umí otevřít obruč a sundat plastové víko a všude pšenice. Koně se pásli poslušně vedel ohrady, takže jsme ještě za tmy chytali koně, lili do Slávy flašky oleje, protože jsme netušili, kdo pšenici sežral a Slávinka je na ní trochu náchylná a s hrůzou zjistili, že druhý den má Hugo narozeniny. A tak jen velmi rychlý dort. Rozbalit zbytek tady»
Září je velmi zapeklitý měsíc. Než se doma vše zajede do správných kolejí, než si každý večer uvědomím, že dělat policajta je nesmysl, že je mnohem lepší připravit se na další učící den nějakou zajímavou motivací a sedět pak nad tou motivací, aby jí děti okamžitě sepsuly, prokoukly, udělaly a já se s vnitřním brekem a venkovním naštváním vrhla na to, být zase na chvilku policajtem, aby se to celé večer opakovalo .), když vidím ty drobečky nebohý, jak upřímně spí. Jenže jak se vzbudí, dělají takový bugr, že často na svou pracně udělanou motivaci zapomenu ještě dřív, než na ní vůbec dojde. Neumím si představit mít ve třídě víc než čtyři děti. Byla bych vyprahlá, vynervovaná stará panna. :)
No a poslední dobou se toho u nás kumuluje nějak mnoho. Stále jsem přemýšlela, jak setřást děti při běhu. A tento týden se to podařilo. Hurá!!! Vlk se nažral a koza zůstala celá. Já vyběhnu, a nařídím dětem hodinky na 40 minut odpočet. Pak vyjede pan domácí s Ester na koni a když zapípaj hodinky, vyběhnou zbylý tři nejmenší děti nám naproti. Je to bezva. Hugo má pocit, že stíhá, tedy on stíhá a akorát to zvládne. Ostatní taky a všichni jsou spokojení. Jen Ester přijíždí pravidelně cca 30 minut velmi rozvážnou chůzí po panu domácím, který se i po hodinovém běhu vřítí domů šílenou rychlostí a Sára stále cválá i na místě a pak to doma bonmotuje tak, že Sára a Esteřin Charlie jsou jako já a on. Jeden žene šíleně dopředu a cválá na místě, druhý nespěchá. Zásadně nikam nespechá :-)).
No a po příjezdu tedy další večerní pomazánka. Tentokrát falešná lososová. Opět velmi jednoduchá a zdařilá. Stačí na to jedna mrkev, 3 lžíce rostlinné majonézy , sůl, pepř, jeden list suché řasy nori trochu citronové šťávy. A vše se rozmixuje mixérem a je to!