Jsem ve svém živlu. Ještě když tu byla Eliška, snesli jsme spolu a ještě s Ester z kurníku malá kamínka, když byl pan domácí někde pryč, aby až přijede, vše bylo hezky ve skleníku nainstalováno, protože poslední, co chce člověk slyšet, když má opak tvůrčí krize – nejsem schopná najít správné slovo:) – je “ kdo to zase bude uklízet?“. Když už to stojí na místě, většinou to pan domácí spolkne a odejde kroutíc hlavou :). No a protože má v noci mrznout, poprvé topím, olalá, ze skleníku jde kouř, uvnitř bylo 16°C, už je tam jen 8, ale já nezoufám, chodím na zdravotní procházku á hodinu – přikládat, v rámci ekologické stopy sbírám všechny popadaný větve v okolí a jestli tam ráno přijdu a bude tam nula, oběsím se:).
Jinak pan domácí má novou zábavu. Hledá koně. Ne naše, ty najít není problém, stojí u bedny se senem a pokud nejsou tam, tak jsou u ohrady v místě, kde za ohradou sídlí sud se senáží, hlavou sledují každého kdo vyjde z chalupy a už od dveří ho provázejí velmi hlasitými zvuky – zní to přesně jako – “ tak dělej a otevři sud!“ Takže ty nehledá. Hledá nějakého koně, který nebude na práci, bude na něm moct jezdit bez sedla, jak to on hezky umí, bude si s ním hrát a bude ho respektovat – pan domácí koně. Ví jen, že už nechce hucula :-). Už tři dny slyším – to je on,lépeřečeno ona – hledá klisnu, tu ne, tu taky ne, ta je hezká, ale stojí všechno co máme. Ale dnes vykřikl zcela jasně, že jsem si byla jistá, že to je ono. Já říkám,“tak mi řekni co to je!“, “ ne, to musíš vidět“. No, upřímně, neošidím vás o to:-)) Jak říkala Petra, které jsem to sdělila – alespoň už nebudete mít problémy s vodou. Jednou za čas dojedete k rybníku a pak vydržíte zase nějaký čas bez vody :).
No a dneska už definitivně slezl sníh tam, kde byla vloni zelenina a kromě zaječích bobků tam je spousta spadané růžičkové kapusty z košťálů, které ožrala kráva a pórek a tak je jasný, že to musí být něco z těchto dvou surovin a navíc celý řádek cibule jsme si tam uschovali. :). A přemýšlela jsem s čím, aby to bylo jiný a tak mě napadlo, že nejlepší bude citrón a karamel. Rozbalit zbytek tady»
Když pan domácí zaplatil vlastní hosting, dali jsme si na stránku statistiku a nechci lhát, stalo se naším rituálem podívat se, kolik lidí se dívá. A za tu dobu co se díváme, bylo pár zapamatováníhodných okamžiků. První velký skok bylo zhruba 80 lidí denně z pravidelných zhruba deseti a to v momentě, kdy na stránku zavítala Šárka Škáchová -Gurmánka a napsala k sobě na blog článek. Bylo to nečekané a dost milé. Když chodilo na stránku cca 80 lidí denně, stejně nečekaně napsal o blogu zprávu na svůj facebook pan Cuketka. My se zase dopoledne podívali na svých dopoledních cca 15 lidí a ve statistice bylo napsáno – 350. V poklidném běhu chalupy infarktový stav :-). Od té doby jsme nějak vychladli a nechávají nás statistiky celkem v klidu, až na jeden moment. Pan domácí si oblíbil statistiku „země“. A zcela unešen hlásil asi před půl rokem, že se na stránku dívá pravidelně někdo z Kuvajtu. Nic jiného od té doby nesleduje – jen Kuvajt.:-)) Kuvajt se stal jeho oblíbencem, synonymem pro statistiky na naší stránce. Ovšem posledních 14 dní pan domácí chřadne. Zmizel mu Kuvajt. Marně jsem se snažila pana domácího uchlácholit, že je Kuvajt na dovolený, že se třeba přestěhoval zpátky do Čech, nic nepomáhalo. Kuvajt je Kuvajt. A dnes – Kuvajt je zpět a pan domácí pookřál. Bože díky!!! Rozbalit zbytek tady»
Včera jsem zapomněla napsat zásadní věc. Pan domácí to totiž považuje za velmi vtipnou situaci a to jsou mé systémové schopnosti. V poště mám nové tři složky – semínka, semínka vyřízená a semínka odeslaná. Systém zcela jasný, že? Prostě přijde mail s prosbou o semínka, hodím to do semínek, pak na něj odpovím, hodím to do vyřízené a pak je na poště odešlu a hodím to do odeslaných. Zní to velmi jednoduše :)). Realita je
taková, že po včerejším koupení obálek v papírnictví a papírové pásky, po sezení na poště, kdy jsem se asi dvěstěkrát zeptala pana domácího, zda je v pohodě, že musí čekat a jestli nechce někam třeba jít a kdy mi asi po dvěstěprvé řekl, že je úplně v pohodě , že se mu tu moc hezky sedí a může ozorovat lidi a jestli ho pořád budu rušit, a ať se pořád neomlouvám, že se nemůže soustředit!, po tom, co vedle nás seděla fantastická paní, kolem devadesátky a psala u stolku, u kterého jsem já přebalovala do obálek kukuřici a měsíček, dlouhatánský dopis a vypadala hrozně něžně, potom jsem to odeslala, uklidili jsme pod sebou a přijeli domů a já zjistila, že jsem si ale nenapsala, komu jsem to odeslala a koho tedy do kolonky odeslané zařadit :) Pak je jak uznáte každý systém dost naprd a pan domácí měl záchvat smíchu, že je tu opět Klářina úžasná logistika. Takže až někdo dostane čtyři obálky s kukuřicí, nedivte se a až někdo nic, ozvěte se prosím neprodleně:)) Rozbalit zbytek tady»
Dnešní den by byl býval byl protivný – zase sněží, místo toho, aby to co je stále ještě občas někde na zemi roztálo. Fouká. Vůbec není hezky. Navíc jsme měli jet na FÚ, ale jedno z dětí skočilo z balíků a narazilo si něco na noze a nebylo by tak schopné dojít čtyři kiláky na autobus a čtyři z něj. Ale přestal být protivnej hned dopoledne, protože padlo rozhodnutí, že děti zůstanou doma a půjdeme sami s panem domácím. Navíc, dnes nám jakýsi mail připomněl, že je MDŽ – tedy ne, že by to pro nás byl nějaký důležitý svátek, ale byl to den, kdy mě jako čtrnáctileté dovolil pan domácí, abych s ním šla na horách nakoupit pro bandu ostatních lidí na chalupě – pokud jste tedy dodnes měli za to, že romantický začátek vztahu, který trvá dalších 24 let je dle amerického scénáře v koktejlových šatech u vína ve stopce, s načechranými vlasy, luxusním menu a jiskrou v oku, tak věřte, že může začít tím, že jdete někam, kde házíte do kletru sto rohlíků a pán nad penzí se na vás dívá a praví “ no jo, mladá si to nakoupí a mladej, aby to odtáh:-))! Rozbalit zbytek tady»
Na stránce jak pod domácím kváskem, tak i pod všemi chleby je veliké množství komentářů od všech, co chleba nezkusili a chtějí :), co ho zkusili a co jim zcela elementární věci pro toho, kdo peče běžně, nepřijdou vůbec základní a jasný a také věc ukázaná je většinou často názornější. Proto tedy toto obyčejné video na základní bochník celozrnného chleba.
Zhruba před deseti dny jsem odložila na kraj pracovního stolu robota a vrátila se v rámci zachování vlastní fyzické kondice zpět k veliké keramické míse, kterou mi nechal udělat pan domácí a jsem ráda, že i video je bez nějakých zásadních materiálních vstupů. Chleba je základní surovina a lze si ho doma udělat dobrý, voňavý a chutný bez všech oblíbených zbytečností.
Na výslovné přání pana domácího také vkládám video v původním znění :), bez podbarvení hudbou. Dokonalejší by to podle něj ovšem bylo, kdyby Jentl zpívala místo Sto zvířat J.H. Krchovskýho :)
Takže video není žádný pokus o umění, nýbrž pomoc těm, kdo tápou a prosím o shovívavost :)
Tyto dva chleby jsou výsledky z minulého videa, které se bohužel smazalo .
A zde vynikající výsledek diskuze a přímý link na něj, aby do budoucna nezapadl v historii dějin – totiž Víťův chleba, jakožto chleba pekaře. Pro mě osobně zásadní Víťovo prohlášení – „moc se s tím….. nebo jak se to říká jinak… “ :-)
Už není zima. Sice tu bude zase -8, ale zima není. To je otázka mentálního cvičení. Zjistili jsme s Eliškou, že pokud jde člověk do kurníku, má tam osm spacáků a myslí si, že je plus dva, použije jen tři, je mu krásně, i když se druhý den ráno dozví, že bylo -6. Tak to asi s naší hlavou často je. A protože není zima, může se sázet, i když jsou občas sněhové plotny, že se do nich boříme až po kolena. Dnes jsme jeli s panem domácím na koni ke schránce a on mi otevřel své srdce. Pravil – “ vy se k sobě s tím Bábelem tak hodíte!“ rozuměj – s tím koněm, který má 650 kilo a je to nejmastodontovatější ze všech mastodontů. Je mi zcela jasné, že tím myslel jeho roztomilost, ale pro jistotu jsem se neptala. :) Pan domácí jezdí bez sedla a zcela plynule a přirozeně a já jedu se sedlem a celou cestu dolů i nahoru není slyšet nic jiného než pomalu a prrrrrrr a Bábe sakra prrrrrr – s rukama až u silnice. Pan domácí mi vždy se stoickým klidem poradil, jak mám dát ruce dolů a zaklonit se, jenže kam se zaklánět, když už ležíte hlavou na koňově zadku a on pořád cválá….. naštěstí se vždy po sto metrech natolik unaví, že ho začnu vždy a znovu mít ráda. Rozbalit zbytek tady»
Konečně slezla většina sněhu, tzn. dostaneme se do skleníku :) a tak jsme vozili hnůj – za pomoci pana domácího, přerývali skleník, zalepovali prasklá skla, zalévali sadbu celeru a těšíme se moc, že už se bude brzy vysévat. A tak otevíráme opětně náš přebytkový prodej ze dvora – zatím jen s měsíčkem, který nás provází už téměř rok, kdy jsme ho zasadili, po sběr, sušení, sklizeň, třídění semínek a teď zase nastane jejich opětovné vysetí.
Měsíček je na březen zatím jediný přebytek. Co to vlastně je měsíček, lze mrknout tady . A samotný prodej ze dvora je opět otevřený na horní liště jako předposlední záložka. A pomalu se tu kocháme pytlíky s pěti druhy špenátu a sedmi druhy dýní, se saláty a kapustami a těšíme se těšíme, až už to začne :)
Protože je člověk tvor hravý, nebo mě to alespoň ba, tak když jsem dělalala slad na chleba a na pečení vůbec, tak jsem si to rovnou šoupla i s žitem. Dělám meltu z čistě praženého žita, ale tak mě tak napadlo, že sladované žito je to pravé ořechové. Zajímalo by mě celkem, zda pražské kávoviny také sladují, či zda používají jen žito pražené, nicméně ať tak nebo tak, stálo to za zkoušku.
Co je melta, netuším zda ví každý. Mnohem více rozšířená je instantní káva, ale melta se už možná nepoužívá tak často, jako se používala dříve, kdy naopak káva byla na okraji zájmu. No, možná i zájem byl, ale …. :) Více o kávě a její historii v tomto článku věnovaném přímo jí.
Zpátky k meltě. Základní surovinou pro kávovinovou směs bylo vždy žito. Jeden druh melty se jmenuje přímo žitovka a je pouze z praženého žita. Melta jako taková je směsí žita, čekanky, ječmene a cukrové řepy. A celkem zásadním prvkem směsi je právě čekanka obecná, která obsahuje velké množství inulinu, což je potvora, která u určitých čeledí nahrazuje škrob jako zásobní látku. Je to bílý prášek, chuťově je spíše sladký, ale neumí ho využít živočišný organismus a ve střevě se tedy chová jako rozupustná vláknina. Dokáží ho však rozštěpit bakteriální enzymy a proto je zdrojem pro střevní bakterie. Má tzv. prebiotický efekt, což znamená, že díky tomu, že se ve střevě vyskytne, podporuje růst střevní mikroflóry a to je více než pozitivní.
Navíc, melta se odjakživa dává samicím králíků po kocení, stejně tak by se měla podávat ženám po porodu a na zvýšení laktace. Horší je to s žitem v období reprodukce, to není už tak košer :-)
Čekanka je krásná modrá kytka a její jediný problém je, že se většinou nenachází tam, kde bychom jí chtěli sebrat a už vůbec ne doma na přípravu melty :), ale když člověk ví předem, co chce, často se situace změní. Žito a ječmen nevidím jako zásadní problém, horší a podobné jako s čekankou je to s cukrovou řepou. Já však mám čekanku – , díky paní Eliškové i řepu ještě stále ve sklepě a žito i ječmen je také k dispozici, dokonce nasladovaný. To co nemám, je poměr. A tak to stále a stále zkouším – zkuste to schválně a můžeme se dopracovat k poměru nejlepšímu :-) Rozbalit zbytek tady»
V knížce Dana Leparda jsem našla hned na začátku pěkný recept na chleba, který obsahuje slad a samozřejmě i velmi jednoduchý recept na to, jak si slad doma připravit. Stejně tak Peter Reinhart často slad přidává do svého chleba a vůbec to má být prostě pecka. A protože nemám moc velký přístup ke sladu kupovanému, nebylo nic jednoduššího, než si ho zkusit vyrobit. Chyba lávky, že jsem odhlídla od Lepardovy kuchařky a začala iniciativně hledat ve zdrojích českého pivovarnictví. Je to hodně podobné jako s lasagnemi – „kupte hotové lasagne….“ tedy zde trochu modifikováno na „slad nedělejte, je to zbytečně zlouhavý, takže si ho kupte :)“.
A tak jsem tedy přečetla vše potřebné a vrhla se do toho. Vzhledem k tomu, jak zde psal někdo v komentářích včera, že je pro chleba bezvadné přidat opražené obilí – tak touto výrobou nemůžete vyloženě nic zkazit jen tomu opražení přidat jako bonus nasladování. Rozbalit zbytek tady»
Stává se vám občas, že na vás padne můra dokonalosti? Neptám se těch, co jsou dokonalí, pečliví, precizní a v pravém slova smyslu hospodyně či hodpodyňové. Protože ti to mají prostě od přírody a není to tudíž žádná ctnost :-). Ptám se těch, co jsou jako já. Nepečliví, ne moc pracovití, především netrpěliví a jednoznačně nesystematičtí – a nemusí mít ani všechny tyto mé přednosti :), bohatě stačí jen jednna. No a pak se stane, že přijde můra, vy máte pocit, že za nic nestojíte, že je všude nepořádek, což co si budeme povídat – on je – a to co vás nechávalo po dobu dnů , týdnů… dokonale v klidu, najednou se rozhodlo, že vám udělá těžkou hlavu. Vidíte každou věc, která není na svém místě několikanásobně zvětšenou a několikanásobně špinavější, zaprášenější, ošoupanější a ošklivější, než opravdu je. A všichni kolem za to můžou :)) a nikdo vám nepomáhá!
Jsou dvě cesty, jak z toho ven. První zastává pan domácí. Sednout si, uklidnit se a počkat, až to přejde. :) Na tu ale musíte přijít sami, protože pokud vám jí někdo poradí, je většinou první na ráně. Druhá možnost je vrhnout se na generální úklid. Štěstí je, že ta můra většinou přejde dřív, než člověk přejde do fáze druhé, totiž vytvořit systém, který posléze budu pečlivě praktikovat. To totiž člověku s mou náturou hrozí, že po šťastných pár dnech, kdy systém člověk dokáže udržet, přijde zákonitě deprese a systémový pád :). Ale opakování matka moudrosti, že :-) a tak je dobře si to hezky nacvičit a postupně se dostat do toho, že to nějak půjde samo.
A tak jsem si pro to, aby to šlo líp, přichystala takových pár rad z roku 1930 z knihy Učebnice domácích nauk od Ferdinanda a Anny Tomanových. A pevně doufám, že se kniha stane alespoň u někoho spouštěčem, ať v tom nejsem sama:)
A protože máte určitě praktickou kuchyni, kterou byste neměnili pořádek nepořádek, na kterou jste zvyklí, tak byste se mohli taky pochlubit a já bych se měla čím kochat. Stačila by mi fotka kuchyně – to mám ráda a pak něčeho, co je fakt vychytávka. Třeba já mám na stropě karisíť na které je zavěšené maximum potřebného nádobí. Výborná praktická věc, od Ikei , která to má železné, ušetřeno mnoho peněz a ani jsem nepotřebovala pana domácího :) Tedy – já jsem nepotřebovalal jeho pomoc, ale pak jí musel on sundat, předělat a znovu nandat :))- tak je to vlastně skoro vždy. Tak takové pěkné vychytávky, se kterými jste spokojení a které jsou praktické, které máte rádi a co fakt v kuchyni neoželíte – to mě opravdu zajímá. Za fotky díky a za komentáře bez fotek, co je vaše číslo 1 případně 2 budu taky moc ráda.
