Po malé konverzaci v komentářích pod článkem Domácí mýdlo , a taky poto, že zásoby v bandasce s mýdlem už se tenčí, rozhodla jsem se zkusit mýdlo z mléka, o které právě v dotazech šlo. Nejprve jsem našla v knize Přírodní mýdla od Susan Miller Cavitch sofistikovaný návod na mýdlo z kozího mléka, který tedy dávám k dispozici ke stažení zde. Rozbalit zbytek tady»
Určitě znáte dny, které provází celý den nějaký neustále se opakující prvek – neustále padá něco na zem, něco se rozlévá, chodí se všude pozdě, u nás to pak často je tak, že když jdeme dolů, čtyři lidi za den se na nás obrátí se stejnou větou – „vy máte ale krásný děti“ nebo jindy “ ty jsou všechny vaše?“ a zajímavé je, že vždy jde o stejnou věc. A dnes jsme šli s panem domácím sami dolů – tedy šli, připadala jsem si trochu jako na Aljašce – a ve schránce jsme našli balíček.Jaká radost – na balíčku bylo napsáno – Klára, Jidáš a děti – Na kopci a název našeho města —- a byl tam. Buď žijeme opravdu na velmi malém městě, nebo šla Česká pošta neuvěřitelně do sebe :-). No a protože je pan domácí všímavý, všiml si ihned na poště obrovské kampaně Balíček přímo do ruky! A od toho okamžiku neustále zastavoval každou pošťačku, kterou na poště uviděl a měl obsesivní nutkání se jí zeptat – nikoli měl, on se vždy zeptal – zda už nafasovala sněžnice ? Reakce zprvu žádná, ovšem po důrazném ukázání pana domácího na všudenapsanou větu Balíček přímo do ruky! bylo lzw vidět různé plejády změn obličeje -)))
A pak i po tomto vstupu jsme na poště dostali balíček další – který chrastil a na něm jméno, které nám nebylo zrovna dvakrát povědomé – ale byl to nakonec na rozdíl od prvního balíčku, jehož pisatele osobně neznáme – Honza, kterého jsme tu v létě viděli. A pak doma po bitce, kdo to vše rozbalí – v jednom dřevěný rébus – had, nástupce rubikovky, ruční, moc hezká práce a v druhém – dřevěná hra Quarto – moc hezká, ruční práce – báječná náhoda, moc milé překvapení, atribut dnešního dne :-)
A protože jsme byli dole, přineslli jsme si hlívu a udělali si z hlívy guláš a ke guláši hokaidovo – bramborové bramboráky – jak napsat líp bramboráky než bramborové, když nejsou jenom hokaidové a musí se to tam napsat a placky to nejsou a jsou to bramboráky? Bramborové bramboráky, to je opravdu blbost No – dilema:-)
Potřebné suroviny na guláš : 2 větší cibule, hlíva – půl kg, olej, sůl, pepř, sladká paprika, majoránka, česnek, celozrnná mouka pšeničná přesátá, trochu mleté feferonky.
Nejprve olej do hrnce se silnějším dnem, na rozpálený olej cibuli oloupanou a nakrájenou na kolečka a je důležité osmahnout do jemně hněda. Na cibuli pak vložit nakrájenou hlívu, chvilku míchat na ohni, pak přisypat sůl a papriku – opravdu dost papriky – minimálně čtyři lžíce. Hlívu s paprikou chvilku prosmahnout a poprášit moukou, podle citu, ale také minimálně čtyři lžíce mouky, dle potřeby lze dodat více, kterou řádně vmícháme do hlívy. Rozbalit zbytek tady»
Protože pro nemocného má býti nejlepší medicínou celožitný chleba s domácím máslem a medem a protože v ořechách-ořešíš (mimochodem gramatici- právě se učíme vzory podstatných jmen a „ořechách-ořeších-hradech – nám tam dělá trochu bordel :-) je navíc ještě rostlinný tuk, a hlavně, protože mě nadchl recept a nový Blog Farfally – vřele doporučuji navštívit, která mě navnadila zase po dlouhé době pustit se do ořechového chleba, tak se do něj tedy pouštím! Farfallo – díky :-)
Čtyři chleby, čtyři různé postupy -někde něco chybí, někde přebývá, někde je mouka jiná než jinde. Všude je pouze jedno stejné a to – jsou tam ořechy ! Celožitné jsem odvážila poctivě, žitno-pšeničný už jsem házela od oka. Navíc – dnešní recept je zatím na nejčernější- nejtmavší chleba, jakého jsem zatím doma schopná, pokud nepeču vyloženě z otrub. Rozbalit zbytek tady»
Asi snad už každý někdy v životě dělal prošívanou deku – rychlou tvarohovou buchtu, asi tu vůbec nejrychlejší. Nemám psát co jinýho, leda snad horečka,už bez ní, čaj se slizem, čaj na pocení, čaj, žížeň, smrkat, žížeň, -10 -12 -10 a tak se raděj rovnou vrhnu na tu buchtu
Potřebuji pouze 5 vajec, 2 hrnky cukru krystal nebo krupice, 4 lžíce kakaa, 1/2 hrnku oleje, 1 prášek do pečiva, lžíce vanilky a hrnek vody. 3 hrnky přesáté celozrnné mouky. Na nádivku pak 500 g tvarohu, 2 žloutky, citronovou kůru z půlky citronu, 3 lžíce maizeny nebo 1 vanilkový puding a cukr dle chuti. Rozbalit zbytek tady»
Zima, virózy, zvláště po návštěvě nějakého lidmi přeplněného místa, na což nejsme zvyklí. Ideální je mít doma černý bez a tužebník na horečku, petrklíč, jitrocel, yzop, diviznu, podběl a šalvěj na kašel, čas na ležení v posteli a hezkou diskuzi někde na netu:-) nebo na webové nalezení Matta Damona a jeho akční trilogie k velkému nadšení nemocných chlapečků a ne už takovému u pana domácího, ba přímo zděšení při zjištění, že to má tři díly :-))). Ovšem – stává se, že nasušené byliny chybí, 
člověk to podcenil a udělal málo jitrocelového sirupu, zvlášť, když má čtyři dět. A pokud venku -10 a bratru metr sněhu, 2km jen k silnici a pak ještě 5 k doktorce, takže není divu, že jsme tam za těch 15 let, co jsme tu, fakt moc často nebyli a využívali spíše vlastních prostředků než těch zaručených od farmaceutických firem. A tak jak tedy na kašel, když sirup došel ? Rozbalit zbytek tady»
Začíná to být takový folkór, že si napíšu menší článek o něčem, co bouřlivěji probíhá v komentářích předešlých článků. Přeroste to formu komentářů, navíc člověk začne na základě diskuze zajímat názor ostatních a tak dávám k dispozici tento článek jako hlásnou troubu pro vyjádření zkušeností s farmářskými trhy. Náš názor nejde vyjádřit zcela lehce, protože ho máme velmi rozporuplný a v současné chvíli si připadáme trochu jako černá ovce. Farmářské trhy se nám líbí. To v první řadě. Líbí se nám jako další prostor pro prodej vlastní produkce. Je obrovská škoda přerušení tradice trhů, na kterou se velmi špatně navazuje, nicméně vytáhnout z popela je samozřejmě lze. Rozbalit zbytek tady»
Už dlouho mi nebylo tak dobře jako teď, tedy v uvozovkách, protože z Prahy z přezkoušení jsme si přivezli nějaký bacil. To je vždy daň za cestu do hlavního města. Jinak je po přezkoušení, děti spokojené, já spokojená potažmo i pan domácí a kdyby nebylo toho bílého sajrajtu, co ho tu každou 
noc připadne minimálně pět čísel, přičemž jsme právě zhruba na devadesáti číslech, tak je ráj na zemi. Z Prahy máme zážitků spoustu, překvapující množství hospod, barů, kaváren a bister, podél cesty z Hlaváku na Karlov, na Karlák, na Kampu a na Břevnov, které každoročně přirůstají, setkání se Skuprzem a filosofické dvě hodinky Skuprze a pana domácího z kontejneru na tvrdý papír, kam se schovali před mrazem, zatímco zbytek rodiny navštěvoval tchýni. Na Karlově prostě buď do policejního muzea nebo do kontejneru. Se Skuprzem je to vždy trochu o hubu, ale tentokrát alespoň včas pan domácí zakročil, zakázajíc Skuprzovi kouřit – „až venku, mám tu tchýni, kdyby to chytlo, byla by ostuda!“. Nad pobytem v kontejneru se nepozastavil ani jeden, na rozdíl od okolo procházivších kolemjdoucích. Také občas zažijete situaci, kdy potřebujete vedle sebe někoho, kdo je nad věcí, je to pragmatik a nepodléhá zbytečné ustrašenosti a on je bohužel zrovna v kontejneru?Ne? Tak to buďte rádi! :-)) Rozbalit zbytek tady»
Každý z nás může mít někdy v životě důvod, proč se uchýlit k výrobě majonézy bez vajec. Ať už je to jakýkoli problém s vejci – jejich nepřítomnost ve spíži, nebo nařízené omezení cholesterolu či prostě chuť zkusit majolku trochu jinou – stejné konzistence ovšem jemně odlišné chuti, je právě mléčná majonéza ta správná volba.
Na tuto majolku je potřeba velmi málo – olej – 250 ml a 100 ml mléka. Já osobně používám mléko plnotučné. Dále stejně jako u normální majonézy sůl, pepř, trochu hořčice. To vše přidávám až po umixování základní majonézy.
Mléko vložím do vysoké nádoby, vloží se do mléka mixér a mléko se začne mixovat. Postupně se do mléka přilévá olej- v tomto případě slunečnicový a to tak dlouho, dokud nemá majolka žádanou konzistenci.
Dále přichází na řadu dochucení právě solí, pepřem, hořčicí, případně použijeme jogurt, cibuli, okurku, kopr, bylinky, česnek – vše je dovoleno :-)
Přikládám video, protože, kdo ještě majonézu z mléka nedělal, má k tomuto procesu možná trochu i nedůvěru:-). Není jí třeba, video jasně ukáže, jak jednoduchá je mléčná majonéza – zatím se mi ještě nikdy nestalo, že by se nepodařila.
Včera večer přijela Eliška a my přednesli Pipiin komentář k minulému příspěvku a tímto Pipi moc díky za inspirativní námět :-) a protože je toho celkem hodně, co z diskuze vzešlo, přenáším to sem pro inspiraci ostatním, jak je to v zemědělství. Vůbec si nedělám iluze o tom, že je to úvaha hrozně zjednodušená, ale v každém případě lépe alespoň zjednodušená než žádná. A předesílám, úvaha o chovu nikoli průmyslovém, nýbrž malochovu, něco více, než chovu zájmovém. Jde o to, že pokud budou potraviny stále tak maximálně podhodnocené jak jsou, není možný zásadní standard pro zvířata a naopak, pokud budeme ochotní platit alespoň o něco více za kvalitní potraviny vyprodukované v eticky přijatelném prostředí, ve kterém žijí zvířata, je celkem logické, že se najde více a více producentů a čím více bude producentů a čím více bude nás lidí, kteří budeme tuto etiku vyžadovat i za cenu o něco vyšší ceny, budou se eticky produkované potraviny stávat normou a cena půjde logicky alespoň v rámci konkurenčního boje trochu dolů.No možná dolů stejně nepůjde, protože se nikdy nenajde tolik lidí, kteří jsou schopní se postarat sami o sebe. A nadnárodní koncerny a průmysloví giganti budou vždy vymýšlet, jak získat zisk i z tohoto malého trhu.
Jde o to, že by si měl každý uvědomit, že práce se zvířaty je vždy prací s živým materiálem, je to práce celkem náročná, v případě malého a středního chovu slepic i fyzicky, protože je celkem prostá techniky a obstarává jí jen jeden element – a to člověk. A většina lidí, žijících na venkově má za cíl vydělat peníze a dostat se na standard lidí, žijících ve městě, ovšem nikoli přes etiku, řeší většinou ekonomiku, nikoli etiku. Je to otázka používání techniky, tudíž zadlužení, dotací atd. atd. V tomto videu
je velmi hezký moment, kdy farmář mluví o ceně pšenice, která je v dnešní době nižší, než cena posypové soli na silnice.Od připojení do EU říká farmář ve filmu, klesl počet farm o 1/4. FArmáři šli dělat něco jiného nebo šli do důchodu a není nikdo, kdo by to dělal. Jeho otec měl 12 hektarů a bez problémů s tím uživil celou rodinu a tento farmář musel farmu zvětšit šestinásobně, aby zajistil své rodině daleko větší standard. A to se týká RAkouska, kde jsou daleko větší dotace než v ČR. Rozbalit zbytek tady»
Když jsem byla naposledy u zubaře a viděla převoz slepic z kamiónu do místní drůbežárny, uvědomila jsem si, že je to zhruba rok, co jsme přijali poslední koupené vajíčko. Většinou se tak dělo na základě návštěvy rodičů, kteří bydlí 2 km od Makra a bývalé Hypernovy, nevím, jak se jmenuje nyní. Většinou je udolala nízká cena či akce, ale vzhledem k tomu, že to vždy mysleli jen dobře, dlouho nedošlo k tomu, že bychom dokázali stát tvrdě za svým. Postupně jsme vysvětlovali, že nepotřebujeme květáky za 25,- ze Španělska když máme svoje, či vejce za 1,50 s trojkou na začátku, když máme svoje a pokud dojdou, nedojde až do doby, kdy opět budou k ničemu horšímu, než že je prostě nebudeme mít – a tak postupně došlo k vzájemnému pochopení :-) a rok jsme bez vajec ze systému. (i bez květáků :-)
Jak jste na tom s vejci vy? Jíte je? A pokud berete do ruky vejce, víte vlastně co to je? Víte jakým způsobem žije slepice, která ho pro vás snesla? Možná si myslíte, že ano, ale možná tomu tak úplně přesně není a tak jsem vytvořila malý test, který by měl napomoci dalšímu prohloubení orientace v základních potravinách. Rozbalit zbytek tady»