Včera večer přijela Eliška a my přednesli Pipiin komentář k minulému příspěvku a tímto Pipi moc díky za inspirativní námět :-) a protože je toho celkem hodně, co z diskuze vzešlo, přenáším to sem pro inspiraci ostatním, jak je to v zemědělství. Vůbec si nedělám iluze o tom, že je to úvaha hrozně zjednodušená, ale v každém případě lépe alespoň zjednodušená než žádná. A předesílám, úvaha o chovu nikoli průmyslovém, nýbrž malochovu, něco více, než chovu zájmovém. Jde o to, že pokud budou potraviny stále tak maximálně podhodnocené jak jsou, není možný zásadní standard pro zvířata a naopak, pokud budeme ochotní platit alespoň o něco více za kvalitní potraviny vyprodukované v eticky přijatelném prostředí, ve kterém žijí zvířata, je celkem logické, že se najde více a více producentů a čím více bude producentů a čím více bude nás lidí, kteří budeme tuto etiku vyžadovat i za cenu o něco vyšší ceny, budou se eticky produkované potraviny stávat normou a cena půjde logicky alespoň v rámci konkurenčního boje trochu dolů.No možná dolů stejně nepůjde, protože se nikdy nenajde tolik lidí, kteří jsou schopní se postarat sami o sebe. A nadnárodní koncerny a průmysloví giganti budou vždy vymýšlet, jak získat zisk i z tohoto malého trhu.
Jde o to, že by si měl každý uvědomit, že práce se zvířaty je vždy prací s živým materiálem, je to práce celkem náročná, v případě malého a středního chovu slepic i fyzicky, protože je celkem prostá techniky a obstarává jí jen jeden element – a to člověk. A většina lidí, žijících na venkově má za cíl vydělat peníze a dostat se na standard lidí, žijících ve městě, ovšem nikoli přes etiku, řeší většinou ekonomiku, nikoli etiku. Je to otázka používání techniky, tudíž zadlužení, dotací atd. atd. V tomto videu
je velmi hezký moment, kdy farmář mluví o ceně pšenice, která je v dnešní době nižší, než cena posypové soli na silnice.Od připojení do EU říká farmář ve filmu, klesl počet farm o 1/4. FArmáři šli dělat něco jiného nebo šli do důchodu a není nikdo, kdo by to dělal. Jeho otec měl 12 hektarů a bez problémů s tím uživil celou rodinu a tento farmář musel farmu zvětšit šestinásobně, aby zajistil své rodině daleko větší standard. A to se týká RAkouska, kde jsou daleko větší dotace než v ČR. Rozbalit zbytek tady»
Když jsem byla naposledy u zubaře a viděla převoz slepic z kamiónu do místní drůbežárny, uvědomila jsem si, že je to zhruba rok, co jsme přijali poslední koupené vajíčko. Většinou se tak dělo na základě návštěvy rodičů, kteří bydlí 2 km od Makra a bývalé Hypernovy, nevím, jak se jmenuje nyní. Většinou je udolala nízká cena či akce, ale vzhledem k tomu, že to vždy mysleli jen dobře, dlouho nedošlo k tomu, že bychom dokázali stát tvrdě za svým. Postupně jsme vysvětlovali, že nepotřebujeme květáky za 25,- ze Španělska když máme svoje, či vejce za 1,50 s trojkou na začátku, když máme svoje a pokud dojdou, nedojde až do doby, kdy opět budou k ničemu horšímu, než že je prostě nebudeme mít – a tak postupně došlo k vzájemnému pochopení :-) a rok jsme bez vajec ze systému. (i bez květáků :-)
Jak jste na tom s vejci vy? Jíte je? A pokud berete do ruky vejce, víte vlastně co to je? Víte jakým způsobem žije slepice, která ho pro vás snesla? Možná si myslíte, že ano, ale možná tomu tak úplně přesně není a tak jsem vytvořila malý test, který by měl napomoci dalšímu prohloubení orientace v základních potravinách. Rozbalit zbytek tady»
Zima se u nás konečně rozvinula v plné kráse. Eliška se učila sobotu a neděli dojit – dostala rychlokurz, abychom mohli celá rodina v klidu odjet do Prahy na přezkoušení. Máří s Mášou Elišku natolik milují, že dnes ráno, když ve 4.15 odcházela na domluveného stopa k silnici, milé krávy si to našínovaly za ní. Do Prahy naštěstí nedošly. A děti samozřejmě neodolaly, a že tedy použijeme opět náš nový vaflovač. Tentokrát na košíšky, do kterých dáme salát, ale chyba lávky. Jak už psala farfalla, pokud chcete trubičku, na rozdíl od oplatky je třeba jí přidat na cukru. A to se jaksi se sýrovým košíčem neslučuje. A tak vaflové košíčky čekají až zase na zmrzlinu nebo nějaké ovoce a tentokrát jsme zůstali pouze u sýrových oplatek a salátu v misce – mističce :-)
Na sýrové oplatky je třeba: 3 vejce, 125 másla, 250 g pšeničné celozrnné mouky, 80 g sušeného tvarohu – homolek, 150-200 ml vlažné vody. Sůl.
Měkké – nikoli rozehřáté – máslo ušlehám s vejci, přesátou celozrnnou moukou, homolkami – pokud nejsou, lze nahradit nějakým velmi tvrdým a velmi aromatickým sýrem typu parmezán. Ale protože jsou to sýry velmi drahé, je lepší i z kupovaného nízkotučného tvarohu udělat pár homolek a nechat je usušit. Nakonec přidávám sůl a vodu. S vodou jsem zkusila experimentovat a těsto udělá velmi dobré oplatky s množstvím vody 150 ml, ale lze vodu přidat a stále jsou to oplatky křupavé.
Na rozdíl od sladkých vaflí je třeba dávat do vaflovače lžíci a půl těsta nebo i menší dvě a péci na stupeň 5. Možnou alternativou jsou oplatky dochucené samozřejmě různým kořením a bylinkami. Oplatky jsou výborné jak samotné, tak i k salátu – co dal sklep ! Rozbalit zbytek tady»
Když hlásí orkán nad Anglií, noční vichřici u nás, ale nejen hlásí, nýbrž i celou noc bouchá nad hlavou a za hlavou vše co jde, šustí fólie, padají stromy a tak, tak nejlepší je vědomí, že otevřený zub je zavřen, kanálky vyčištěny a vichřici si mohu v klidu užít – ovšem – nesmí se ulomit korunka na dvojce. Zubař se opět stal mou diářovou náplní a já tedy musela do toho úžasného počasí. Samozřejmě na stopa, ale bohužel mě museli vzít až pražáci, protože všichni ostatní se asi báli nebo co. Ve městě se mi povedla jedna velfare fotka, jak si jezdí pipky na výlet a pak stopem opět domů. Tentokrát jsme se málem vybourali, pán naproti to do nás „málem“ naboural, ale smyk nakonec bravurně vybral. A to se mě nedávno někdo ptal, proč necestujeme, že bychom zažili hodně dobrodružství. Není nad to, chodit občas k zubaři. Rozbalit zbytek tady»
Nastal zcela normální, obyčejný životní rytmus. Například návštěva zubaře. Celou cestu k autobusu i v něm jsme přemlouvala Huga, jak je to prima, sednout si na křeslo a nechat si zkontrolovat zuby, Jentl, chtíc mi pomoci, většinou v momentě, kdy už byl Hugo skoro rozhodnutý, prohlásila „podívej na mě, mě vythl tři!!!, víš jak to bolelo? a ani jsem nepípla!“ Hugo na lízátko, které jsem mu za výkon slíbila – že ho dostane od zubaře -v tom okamžiku rezignoval. Pak uvažoval a uvažoval a když už jsme byli v čekárně, zeptal se, zda půjdeme nakoupit. Po souhlasu se mu rozzářil obličej a pronesl, že si ho tedy raděj koupí!
Pak přišla na řadu má radost, protože v zubařské čekárně přibyly na stůl tři časopisy “ golf style“ a já zajásala, že se konečně podívám, jak je to s tím přiblížením tohoto bílého sportu běžným lidem, jak jsme si o tom onehdy s panem zubařem povídali. Jako na potvoru jsem časopis otevřela na stránce “ zjišťovali jsme za vás, jak je výhodné koupit si vlastní letadlo“.:-)
A pak pošta, kde čekal nůž od Rachada, což je teda báječný dárek a železářství, kde to miluju a kdy jsem si užila nevšední radost z nakupování – tentokrát totiž formiček na briošky a formiček na malou pizzu a obyčejného struhadla za 37 Kč. Výšlap domů a těšení 
se na nové briošky!
Dnešní polévka je extra výtěžná:-), proto už bez druhého jídla, samotná polévka vydá za obé. Jsou na ní potřeba dva pórky, dvě cibule, 150 g másla, 100g droždí, 2 vejce, celozennou pšeničnou mouku dle potřeby, černucha setá – asi polévková lžíce, sůl, nové koření, pepř,100 ml smetany.
Nejprve ze všeho je důležité rozehřát asi 50g másla a vložit na něj oloupanou a nakrájenou cibuli na kostičky a přidat na proužky nakrájené asi 2/3 pórku. Vše nejprve prudšeji a posléze za občasného míchání na mírném ohni vybarvit. Cibule i pórek chytnou barvu, nikoli však černou samozřejmě :-). Přichází na řadu sůl, nové koření, pepř a voda – zhruba 2,5 litru a nechávám drahnou chvíli cibuli i pórek vařit. Pak polévku rozmixuji ponorným mixérem.
Mezitím si rozpustím zbylé máslo, přidám droždí a když se droždí rozpustí, osolím, přidám černuchu setou a tolik mouky, aby nebylo těsto husté, ale ani tekuté. Chvíli míchám na kamnech a pak sundám a zapracuji dvě vejce. Lžičkou vkládám do vařící polévky nepravidelné knedlíčky – spíše větší. Po knedlíčcích vsypu do polévky zbytek pórku nakrájeného na kolečka. Nakonec vmíchám smetanu. Je potřba ochutnat, dochutit, dosolit, případně více smetany, podle vlastní chuti.
Polévka je hodně tmavá, hutná a jednoznačně zasytí :-)
Po vícero dotazech na možnost tisku a jako naposledy po komentáři Zdenka, který si pár receptů přepsal, aby s nimi vyděsil manželku :-), vkládáme na konec příspěvků tlačítko pro velmi jednoduché a intuitivní tisknutí do souboru pdf. Po kliknutí na tlačítko lze ještě vybrat, kterou část textu vymazat, protože chápu, že ten,kdo chce vtisknout recept, těžko si bude tisknout například našeho návštěvního kozla, výroky Huga či mé tohodnové rozčarování.
Je to tedy pomoc pro ty, kteří si chtějí jednoduše vytisknout do pdf recepty, vy, kteří si píšete do svého oblíbeného receptového sešitu ručně, či vy, kteří si nepíšete nic, berte to prosím jako pomoc bližnímu ostatnímu :-)
Takže jsem chtěla napsat – je to přesně rok, ale o den jsem to prošvihla – co jsme se přestěhovali do vlastního virtuálního doma z pronájmu, zatím rok spíše příjemný než nepříjemný. Báli jsme se báli, že nás na stránkách budou navštěvovat lidé typově ne úplně souznělí, a že občas někdo zaprudí. Opak je pravdou. Lidé chodí různí, pestrá společnost to je, všichni zatím dost korektní a ku vzájemnému prospěchu se tu virtuálně vídáme. Tedy doufám, že prospěch je i na druhé straně obrazovky :-).
Dokonce si někdo objednal svou stránku přes náš banner blueboardu v levém menu, čímž nám pomohl mít levnější webhosting náš a to nás neskonale těší :-). Díky všem za to -těm odtajněným, co přispívají do komentářů a do fóra, ale i těm, co to čtou inkognito.
Pan domácí se nekonec vzedmul k nadlidským výkonům a zprovoznil fotogalerii, i když vkládání fotek – opět vázne:-)), tam objednávka prostě nefunguje, já jsem si přes oblíbené zkoušení neshodila stránky,které mi daly takovou dřinu naučit se, jak se vytváří a tak si tu tak dál v poklidu žijeme a vypadá to,že se naše stránka vydá do druhého roku svého života – lépeřečeno – už se asi vydala.
Abych upřesnila neupřesněné, co se hromadí porůznu a v mailu a co občas vypadá jako informační infekce – tak ano, pan domácí platí sociální a zdravoní pojištění, ano k Elišce máme vztah blízký a kdo Elišku zneužívá více,to zatím s dovolením neodtajníme. Psát recepty v přehlednější verzi nedokážu – bohužel a kdyby někdo náhodou chtěl pomoci a napsal mi, jaký kuchyňský nůž fakt stojí za to, může sem – nebo kam chce. Budu mu neskonale vděčná.
Jsme spokojení ! Máme celkem klid a připravujeme se na lednové přezkoušení ve škole. A také adventní čas je pro mnohé časem návštěv a tak nás navštívili i rodiče, kteří nám přivezli dárek. Když už máme svou krávu, díky ní smetanu, slepice, díky nim vejce a zmrzlinovač a díky němu zmrzlinu, a když už jsou kornoutky takový sajrajt a misky se nedají sníst, a když je zatím vlastní oplatečnice sice slíbená, ale zatím v nedohlednu a je to stále oplatečnice na tenké lázeňské oplatky, nechali jsme si koupit na základě diskuze páně Cuketky tento obyčejný vaflovač na kornoutky.
Děti se nadšeně samy pustily do díla. Udělaly si samy těsto podle přidaného návodu, ani jsme nezkoušeli zatím žádné inovace, jen vyměnili mouku za celozrnnou a přidali jsme trochu vody, aby těsto nebylo tak husté – v původním receptu je 150 ml vody. A už se rozehřívalo a už to fičelo. Rozpálit, otevřít, doprostřed vrchovatou lžíci hutného těsta, pomalu zavřít, nechat na čtyřku asi dvě minuty, zkontrolovat, zda je oplatka hnědá, vyndat, natočit na kornoutek a nechat chvíli vytvrdnout. Navíc rozehřátá čokoláda, co zbyla z dělání cukroví, strouhaný domácí marcipán a tekutý karamel -no co mám povídat – s domácí zmrzlinou prostě zcela dokonalé.
125g másla, 3 vejce, 100 g cukru, lžíce moučkového cukru s vanilkou, 250g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 1 čajová lžička skořice a 200 ml vlažné vody.
Těším se velmi na kukuřičné tacos, sýrové oplatky, bylinkové oplatky s tvarohem, prostě hezká hračka pro nás. Eliško těš se !!! Nejen, že bude příště avokádo s pravými tacos, ale taky uděláme nějaký pořádný mexický fast-food ! :-)
Protože tělo by nemělo trpět zbytečnými skoky z extrému do extrému, není od věci udržovat ho v tomto ročním období, které je tukůhojné na podobné úrovni a ubírat mu postupně :-). Ovšem dá se milé tělo také trochu očůrat a ty tuky mu sice dodat, ale takové, které tělu spíše prospějí, a které zase tak jednoznačně hned neuloží a totiž tuky ve formě nenasycenýc mastných kyselin, kterých avokádo obsahuje až 20%. A také obsahuje docela velké množstí bílkovin – je proto tedy dost vhodné pro těhotné a kojící ženy. A tak by mě zajímalo, zda -li i tu může dojít k fenoménu „Mohamed a hora“. Je možné, že když budu jíst hodně avokáda…. :-)) Rozbalit zbytek tady»
Dnes jsme s dětma prohlíželi a třídili semínka na jarní a vlastně už na zachvilkové setí – za chvilku dojde na celer a papriky a moc se nám líbila tato semínka. Abych to trochu zkomplikovala a ztížila, je tedy fakt, že jsme si neobjednávali pouze zeleninu, ale to může být i zavádějící :-)
A tak prostá otázka – k jaké rostlině patří tato roztomilá semínka? 