Je tu okurková sezóna ! Dostala jsem bednu okurek a naše vytrvale rostou – zatím sbíráme salátovky, ale nakladačky už se mají taky čile k světu a těším se na vlastní sběr. Protože máme zavařené okurky moc rádi, patří ke každoročním chlívkovým sklenicím – tedy sklenicím uloženým ve chlívku na zimu, s dostatečně zajímavým obsahem. Byly doby, kdy jsem se s tím nijak nepárala, nepřemýšlela příliš nad obsahem, nad konzervanty atd. , milé okurky jsem prdla do DEKA a bylo po legraci. Okurky byly zavařené hned, protože se nemusely zavařovat, byly měkké, křupavé a to, že je to něčím vykoupeno, o tom jsem moc neuvažovala. Ale čas jde svou cestou a někdy se myšlení začne ubírat svým směrem :-)) a tak mi leží jedno Deko ve skříni už deset let a já si dávám závazek, že ho ještě dnes vyhodím. .-)
Když ne Deko, tak co tedy? Jednoduše sladkokyselý nálev – ocet , cukr, sůl, voda, koření a i v tomto případě, nesmírně důležitý je postup, totiž krátká, nejkratší možná doba sterilace a pak následná piplačka s ochlazením lahví. Piplačka proto, že všech šestnáct lahví, co se vejde do hrnce, musím vyndat, horkou vodu vylít do dřezu na nádobí, nechat tam trochu té horké a přilít studenou, vložit lahve – voda musí být teplá, aby nepraskly. Pak postupně odlévat a přilévat studenou, až budou zcela ochlazené. Kdo má doma studnu, a má v ní hodně vody, tak stačí pouštět do hrnce studenou – ovšem ne na sklenice, jednu sklenici vyndat a pouštět jen do horké vody a pouštět tak dlouho, dokud se sklenice neochladí, ale pomaaaalu – aby nepraskly, aby si stačily navyknout.
Dám do éteru svůj lák a teplotu a budu nesmírně ráda, když připíšete svůj oblíbený zavařovací recept. Okurky budou, nejsem žádný velký patriot a ráda vyzkouším nové, osvědčené a zaručeně nejlepší recepty.
Ale nejprve, než napíšu recept, tak něco o okurkách, protože nač jsou konkrétní recepty, když člověk nemá povědomí, co je to vůbec za zeleninu, jak se chová a jak se k ní chovali v minulosti?— otázka je, zda tato osvěta nepovede u většiny k rychlému nájezdu skříně s Dekem .-))
Podle vševěda se okurky považují všeobecně za těžce stravitelnou zeleninu, ale prý tomu tak není, nýbrž přípravou se teprve okurka těžce stravitelnou stává. Předně tím, že se z ní vymačkává voda, za druhé tím, že se upravuje s ostrým octem, solí a pepřem. Tato příprava pak může způsobovat zažívací problémy. Avšak okurka pojídaná svěží, pouze se solí a pepřem a chlebem , jest zcela lehce stravitelná. Rovněž okurku s cukrem a ochucenou citronovou štávou, snesou i lidé s churavějícím žaludkem a okurku se smetanou mírně kyselou snášejí dobře i ti, kteří si po pojídání okurek vždy na problémy stěžovali. Naproti tomu sterilované okurky jsou obtížněji stravované. Rozbalit zbytek tady»
Léto je léto. Pan domácí začíná být lehce sociálně neinteligentní :-)) Skoro až 
asociální. Léto je někdy sociálně náročné. Eliška odjela ve středu s tím, že pojede asi do Rumunska, a že pokud jí to nevyjde, vezme rumunskou vlajku, nějakou muziku a přijde .-)). Na Elišku se těšíme, neboť zapadla celkem přirozeně do rodiny a příliš z ní nevyčnívá. Po tom co odjela běhají děti kolem baráku a zpívají si od rána do večera “ nemám rád anarchii, tak jsem se dal k policii“ – není nad to tříbit hudební vkus dětem již v útlém věku. Zpoza baráku jim přinotovává pan domácí svým Schmitzrem a jeho „těžko- Anežko- něco udělám, co tě potěší, těžko, Anežko- dneska už se chlap v zoufalství nevěší „. Na druhou stranu, jsem vděčná, že tu běhají děti s punkem v ústech a vymazávají z mp3 jejich slovy “ pět angels“, které tam jsou nahrané a získají je rovnou s přístrojem. U pana domácího bych klidně i nějaký plytký song o lásce a nějakém jiném kýči klidně zkousla .-))
Už jsme si celkem zvykli, že letošní léto se nese v rytmu katastrofických scénářů a tak po Marii, býčkovi a Slávě přišel včera na řadu Bábel. Nepostaví se na nohu. Večer v šest k nám přijela sličná slečna veterinářka, co tu byla již před deseti lety na koni, kdy zdaleka veterinářkou nebyla, pobylu u Bábela dvě hodiny, prohmatávali s panem domácím vše co šlo a nakonec po tel. konzultaci se rozhodlo, že to zatím není definitivně ani zlomený, ani natažený, že snad nějaký nášlap a Bábel dostal zapařovací obklad – takový obklad pro koně, to je mnoho vaty, obvazů a stříbrné pásky a budeme čekat pár dní, zda se nějaký neviditelný hnis zviditelní. A to tam před příjezdem padla ještě jedna moje końská dávka arnikové mastičky. Ale toto už přestává být celkem legrace, už to bereme jako normál, takže už by to mohlo pomalu přestat :-))
Zahrada se umírnila, plevel přestal růst, měsíčku si nevšímám- nechávám ho v tomto období na semínko a tak se lehce stane, že když prší a člověk jde zkontrolovat, co voda položila, že najde v záhonu schovaných osm obrovských květáků. A tak jsem se rozhodla, že když je to léto, zase by se hodil nějaký hamburger. Navíc jsme tu měli návštěvu s holčičkou a chlapečkem a chlapeček si několikrát přidal s tím, že chce tohle „maso“, to, že mu moc chutná. Nejlepší pochvala pro vegetariánského kuchaře – když si malé dítě vezme květákový karbanátek a chce to maso ještě jednou ! Rozbalit zbytek tady»
Zavařování je v plném proudu. Mohl by to být proud tedy ještě větší, ale chybí
suroviny- zeleniny je dost, což o to, s ovocem je to však letos prachmizerné. Třešně žádné, borůvek málo, rybíz taky nic moc. Ještě, že alespoň Katka přivezla pár meruněk, které jsme zase ale snědli, takže marmeláda z nich taky žádná. Zvýšený limit pana domácího na počet marmelád – na 250 na rok asi letos tedy nebude :-)
Jsme tu taky po delší době sami a včera jsme úspěšně absolvovali tři preventivní prohlídky u lékaře- pohodové podotýkám, jen ty dětské ranní moče jsou stále jakýsi problém – skleničky připravené, nadepsané jmény všech dětí, ale pak, když je jdu vzbudit, většinou na to zapomenu. Pak děti prolévám a prolévám, mám nutkání dát všechny tři skleničky Kvídovi, aby to vzládl za všechny, ale je to nakonec poctivě každý do své- už to tedy většinou ale nebývá ta ranní :-) V těchto okamžicích vždy vzpomínám na prohlídku před čtyřmi lety, kdy pan domácí z nějakého důvodu nemohl, já byla těsně před porodem a byla opět hromadná prohlídka tří dětí. Měli jsme tu půjčeného formana, kvůli rychlému odjezdu do porodnice (protože jízdu na voze s koňma do poradny šest dní po termínu a následný odvoz sanitkou do porodnice, protože když mě viděl lékař, sanitku ihned zcela nepochopitelně objednal – jsem si nechtěla opakovat- asi stárnu ) což byl nakonec možná větší problém, jak jít pěšky, protože Hugo se narodil s váhou 4,5 kg, já měla břicho od nás až do Prahy a na situaci, kdy půl hodiny šteluji sedačku, abych se za ten volant vešla, tedy šteluji- jsem napresovaná za volantem a snažím se popadnout dech a sedačku posunout co nejdál dozadu, abych vzápětí zjistila, že v této pohodlné poloze zase nedosáhnu na pedály a přemýšlet jak takto dojedu k doktorce – s úsměvem dodnes vzpomínám :-)). Rozbalit zbytek tady»
Stejný salát na mnoho způsobů díky ochucenému oleji – to je ohromná výhoda domácí bylinné sklizně. A nejen saláty, ale i obyčejné těstoviny s ochuceným olejem a není třeba už ničeho. Na brambory, zeleninu, do majonézy, prostě a jasně všude. Udělat ochucený olej není žádné umění, v nejjednodušším případě lze sehnat nějaké byliny, s dostatečným předstihem koupit kečup ve skleněné láhvi, voskovaný papír, nůžky a gumičku a samozřejmě nějaký olej. V mém případě to je olivový a slunečnicový. Nikoli kombinace, nýbrž každý zvlášť.
Ve složitějším případě, který jsem již dávno vzdala a už ho nepraktikuji :-) je i dárková verze, kdy si člověk navíc ještě sežene láhev okrasnou, klidně i s úzkým hrdlem, která vypadá mnohem efektněji, protože díky tomu, že olej darujeme, vykonáme jeho zásadní poslání.
To, že už z něj byliny nepůjdou vyndat, že tam po odebrání části oleje a vykouknutí bylin ven začnou plestivnět, to už není zase až tak náš problém :-)) Pro sebe jednoznačně hrdlo velké, takové, aby šel olej pěkně přelít a nemusel se do nové láhve po 14 dnech překapávat po kapkách a připadat si při držení ruky nahoře a čekání a čekání a čekání až to překape a nemoci se hnout, protože pak by byl olej všude – trochu jako blbec :-) Rozbalit zbytek tady»
Je to podobné jako minulé léto – mnoho závazků, kolik toho napíšu a nějak to nestíhám :-). Se zvířaty to bylo v minulých dnech více než smutné. 14 let nic a pak se to semele najednou. Pojde kráva na intoxikaci, narodí se během naprosto nádherného nekomplikovaného porodu mrtvý býček a začne se třást kobyla- hodně podobně jako kráva.
Tentokrát jsme zavolali veterináře hned (krávě by nepomohl pravděpodobně ani jeho dřívější příjezd), možná by se dostala z toho sama, ale injekce vážící toxiny a následně je pak vyloučí s močí ven byla psychicky příznivější :-). Ráno jsme šla na pastvinu a zdálo se mi, že to, že stojí sama mimo koně je divný, ale šla jsem zase v klidu domů. Pak nám přijela moc milá kupující zeleniny, pan domácí šel ke zvířatům a už na mě volá- teploměr ! Mě tady prostě vůbec nic neposlouchá, jen pes na „můžeš“ to když má něco sežrat a spinkej. Rozbalit zbytek tady»
Sbíráme měsíček a začíná nám trochu přerůstat přes hlavu. Myšlenky typu – chtělo by to sušárnu – ale ničíme hned v zárodku. Na příští rok to má měsíček spočítaný. Letos byl zasetý tolik jen proto, že jsme si mysleli, že to horní políčko nezvládneme a zaořeme ho jako zelené hnojení. Ale přijela potvora Eliška, my to zvládli a teď nevíme co s tím. :-)) Příští rok ho bude jen čtvrtina a místo zbytku bude špenát :-))). Nicméně je to krása, ta barva je neuvěřitelná a i po usušení, sytě oranžový, když ho dávám do papírové tašky, do pytle, do ještě většího pytle…. Sběrna ho vybírá, ale všechny sběrny jsou bůhvíkde a jeden pytel je sice objemný jako malá kráva, ale váží sotva 3kg a už vidím, jak to nesu na poštu a poštovné vezme 75% částky, kterou dostaneme od sběrny, takže vlastně děláme letos takovou milou charitu pro Českou Poštu :-) A tak jsme raděj našlapali včera sklenici na olej a budu to pít ! Pořád, denně, s meduňkou a mátou- to je na nervy, aby mě přešly roupy na lány měsíčku.
Máme po eko-kontrole, předevčírem byly tři návštěvy pro zeleninu a včera dvě. Navíc všichni dost milí. S jednou návštěvou jsme se shodli, že kadeřávkové chipsy jsou fakt výborný, ale že si člověk musí dát bacha, aby ho nesnědl už namočený v olivovém oleji, ještě před upečením :-)). Další návštěva přijela na kole, dost nás s Eliškou naštvala, protože s tím vozíkem na malé děti za kolem vyjela až k chalupě a u nás to vyjede až domů jen Kvído (musím tedy dodat, že jednoznačně proto, že pan domácí má vždy na kole minimálně jedno dítě a 50 kg nákladu :-)), já končím kus za silnicí a volám – “ počkejte na mě!“ a jsem ráda, že za mnou většinou táhne kolo ještě Jentl :-) a vyměnili jsme zeleninu za moravské meruňky. Rozbalit zbytek tady»
Tento chleba se liší pouze jedinou věcí a to zaděláním nikoli vodou, nýbrž černým Primátorem. Byl natolik dobrý, že jsem neodolala a dávám sem foto. Je to tento chléb, kvásek je zadělávaný večer vodou s žitnou moukou celozrnnou a ráno již pšeničná hladká zadělávaná pouze pivem. Změna je také v sázení z ošatky, tentokrát jsem sázela rovnou z ošatky na plech do velmi horké trouby, nikoli překlopit a pak ještě čekat, než se sází. Poslední dobou se mi skutečně pokaždé potvrdilo, že díky tomu, že naše trouba je schopná hřát až do 500* C- smí se ovšem jen do 350 :-) a že tedy mohu sázet bochník na 300, tak že vždy dosáhnu nikoli tvrdé, ale vynikající křupavé vláčné kůrky. Je to ohromný rozdíl- nesázet tedy už chleba do chladné trouby, bude z toho šutr!
Je vedro, je dusno, všude kam se podívám je měsíček- nad kamnama, na půdě, v kyblíkách, na poli, míhá se před očima vždy, když je zavřu :-) Taky kolem nás roste všeude svízel – svízel povázka, který se dá zaměnit bez problémů za syřišťový a je na báječnou věc.
Je na to aby člověk neměl chuť k jídlu a neměl hlad. Naprosto zásadní bylina :-))). Kráva nám nasadila na začátek laktace laťku na 28 litrů, takže všude kysne tvaroh a sýří se sýr a včera jsme se byli podívat na krávu, kámošku pro Máří. Máme vybráno- bude to, když vše dobře dopadne Jerseyka křížená s Holštýnkou. Je černá s bílými fleky a její máma má vemeno až na zem- tož to jsme zvědaví, jaká to bude kravka a těšíme se na ní. Výlet to byl výborný- přivzali jsme s sebou i našeho španělskýho oper a Elišku, dělali jsme ochutnávku místních piv v různých hospodách po cestě a ze všech piv nejvíc nám nakonec chutnla malinovka v naší nejbližší hospodě. Prostě bližší košile než kabát :-) Rozbalit zbytek tady»
Je tu červenec a dlouho jsem dělala, že měsíček nevidím, ale už s tím bylo nutné něco začít dělat – lépeřečeno- začít sbírat. Jste často ve stresu? Ve stresu, který může časem být jednou z příčin vzniku rakoviny? Máte rakovinu v rodinné anamnéze? Máte problémy se žlučníkem, žaludkem, játry…… a s mnoha dalšími neduhy, být v sedmnáctém století a mít strach z moru – je měsíček ta pravá bylina pro vás. Samozřejmě je také velmi známou bylinou, ze které se používají dětšké masti a kosmetika. Prostě další perla. 
Měsíček je letnička a sbírá se většinou jako pěstovaná bylina. Občas zplaňuje a téměř pravidelně se vyskytuje tam, kde se pěstoval vloni. Drogou měsíčku je květ- okvětní jazýčky, ale také případně celý květ s kalichem a oboje sbíráme od poloviny června do konce srpna, někdy ještě i v září a sbíráme nejraději dopoledne. Někdy se však vyskytne mezi květy i žlutý měsíček zahradní a ten je na dvě věci – na krásu a na okrasu. Nikoli na použití tam, kde je třeba měsíčku. S tím tedy šup ven, než odkvete a my budeme chtít sbírat semínka. Rozbalit zbytek tady»
Jsme tady po delší době dnes zase sami, zvykám si na to, že tři plechy housek stačí na snídani, a že se nemusí hned jít zadělávat znovu. Mám nový provizorní sušák na měsíček a děti si začínají opět vydělávat- suší a suší a hledají sběrnu a taky máme nafasovánu cizrnu a kuskus a spoustu tahini, ale také jsem měla uvařený veliký hrnec hrachu a netušila co ještě kromě hrachové kaše a hrachové polévky, protože zavařovat se mi nechtělo a bylo potřeba rychle udělat pomazánku a tak jsem zkusila humus, ovšem místo cizrny s hrachem a nastojte, je to výborný. Po několika mnoha humusech, udělaných za poslední dobu jsem dospěla k názoru, že jednoznačně záleží na tom, nešetřit s tahinou a jemně kořenit. Římský kmín používám celý, nikoli drcený. Na svůj první humus jsem měla stacionární mixér, to když jsem si splnila malicherný desetiletý sen a pořídila si mixér kitchenaid. Jeden obchod ho zakcionizoval :-) a pan domácí pronášel jako vždy, „jak chceš, klidně, mě je to jedno“:-), což mě těch 10 let celkem odrazovalo, je to moc zodpovědnosti :-), ale nyní, po dlouhém půstu komerčního rozmaru jsme neodolala a mixér pořídila. Humus udělal velmi hladký, ale rozbil se ještě ve 14ti denní lhůtě- tedy možná byl rozbitý už od začátku, prostě mixovací nůž při každém použití vyjížděl ven a já díky tomu zjistila, že se vůbec, ale vůbec neliší od mé ponorné šestisetwatové ety, a že je úplný nesmysl, aby tu stál zase další krám a nyní je v servisu a čeká na první expertízu a já jsem celkem jednoduše vyléčená :-) Rozbalit zbytek tady»