Zapečený patizon s hokaidem a sýrem je přesně ideální jídlo někam do tepla, pod slunečník, do ruky vysoký koktejl do skla. No a tak my to jíme v tmavé chalupě, ve svetru, protože venku vůbec není srpnové počasí a o nějakém sklu se mi ještě do nedávna mohlo jen zdát. 
Ovšem… je to asi 14 dní, co se v nedaleké chatě konala svatba. Děti dostaly přísný zákaz tam chodit, protože nerada posílám děti někam, kam nejsou pozvaní, zvlášť, když jsou tam jen samí dospělí. Zvlášť, když jsou ty děti čtyři a nedělá jim vůbec problém neodejít. Pan domácí je zpoza rohu permanentně poňoukal, ať počkají ještě dvě hodinky, to, že už tam budou všichni prdlí a budou tam mít spoustu dobrot. Já z druhého rohu jako správná semetrika, že neexistuje, že to nejsou žádní známí, neteř majitelky, kterážto je víceméně babičkou našich dětí není to samé jako majitelka a tak teda nešly. Rozbalit zbytek tady»
V úterý jsme museli opět narozeninově z kopce, naštěstí jen pod kopec a protože máme Polsko co by kamenem dohodil, máme nedaleko i rodinnou polskou prodejnu a navíc osvícenou zeleninu, kde bere zelinář místní ovoce a zeleninu, v sezóně tedy i z Polska. Sice mám plný skleník a jeden a čtvrt fóliáku rajčat, ale ta velká jsou ještě zelená a ta malá sklidí za mě vždy někdo jiný, než tam stihnu dojít :-). Navíc je ráda zavařuju jen nakrájená. A tak nabídka krásných polských rajčat za 9,50 kč mě nenechala vůbec na pochybách, jak to bude letos s naší velikou spotřebou této suroviny. Jeli jsme s vozem a tak přidat 10 kg rajčat je pro kobyly jako nic.
Domácí kečup ovšem je tak dobrý a děti se neošklíbaly a dokonce prohlásily – no dobrýýý, s vařečkou v puse a červení až za ušima, že jsem včera sedla na kolo a jela pro další várku. Byl to takový osobní kardio-trénink. Přijela jsem do zeleniny úlně rudá, protože byl celkem silný protivítr a já, v hlavě – že chci závodit sama se sebou, místo abych se vezla, tak jsem šlapala a šlapala. Zaplatila jsem 20 kilo rajčat a vedle jednoho stánku s grilovaným seletem a za řevu horské dráhy – pod kopcem je zrovna pouť, jsem je začala cpát do tašek a do bedýnky na nosiči. Měla jsem limit do hodiny doma, ale už na rovince pod kopcem, když jsem měla na přehazovačce nejmenší tác a největší kolečko, kopec před sebou a nemožnost přehodit si ještě někam jinam, ten protivítr, co byl při sjezdu a logicky měl teď být tedy do zad – ten jsem tedy vůbec necítila, prevít se buďto zklidnil, nebo otočil, takže do hodiny jsme doma nebyla. Asi jsem moc dlouho nakládala ta rajčata .
Na 18 středních kečupových sklenic je třeba : 10kg rajčat, 1 kg cukru, 3/4 litru 8% octa, 1 kg cibule, 1 kg jablek, 1litr vody, 20 kuliček nového koření, 5 lžic mleté papriky, 50 kuliček pepře, 4 lžíce soli, 10 bobkových listů, 10 hřebíčků, 1 skořice celá, 4 lžičky skořice mleté.
Nejprve ze všeho omyjeme rajčata, vložíme je do hrnce, podlijeme litrem vody a trochu namixujeme. Pokud není k dispozici mixér, tak rajčata pokrájíme. Přidáme ocet, cukr- vzhledem k tomu, že každé rajče je jiné, každý má rád kečup jinak sladký, doporučuji přidávat cukr postupně a ochutnávat , oloupaná a na čtvrtky nakrájená a jadřinců zbavená jablka, oloupanou a na čtvrtky nakrájenou cibuli a koření. Lze dávat do čajového sítka, ale já vědomě dávám přímo do kečupu – skořici celou nakonec vyndám při nalévání kečupu, ostatní koření mixuji s rajčatovou hmotou posléze. Rozbalit zbytek tady»
Jsme doma milci sýrů. Máme svou krávu a je tedy jasné, že sýry máme především a hlavně svoje. Sýrař samouk prochází několika fázemi. U mě to byla fáze nadšenecká, kdy jsem sehnala veškerou možnou literaturu a četla a četla. Poté jsem si sehnala nejjednodušší cestou syřidlo a sýřila a sýřila. A po deseti letech se dostávám do fáze třetí. Prošla jsem deseti lety praxe formou pokus-omyl. Celkem neomylně už dělám obyčejné domácí sýry, které jsou sice stále vlastními originály, ovšem pokud bych si psala z každého sýru záznam, pravděpodobně by se mohly stát i opakovanými originály .-). Na 
to jsem ale do teď neměla náturu.
Časy se však mění. Usazuji se nebo co. Sýry mě nesmírně a hodně baví a tak se vrhám do třetí fáze s nadšeneckou prvotní euforií, ale zároveń s deseti lety zkušeností a praxe v pokusech a omylech :-). Mám objednáno a něco už i vypůčeno- zatím meziknihovní výpůjčkou 15 titulů o sýrech od roku 1909 až po dnešek, mám připravený foťák na ofocení, jsem natěšená a budu se se svými nově nabytými vědomostmi a zkušenostmi poctivě dělit – budu se sdílet .-)
Další věc, která mě k tomu přiměla byla komunikace s panem Dolomitem – s prominutím jsem si tak Milana soukromě pojmenovala. Je to virtuální partner do diskuze, který byl tak hodný, že si se mnou vyměnil více než malé množství mailů, zodpověděl mi vše, na co jsem se ptala, dělá sýraře v Dolomitech a jeho rady byly více než cenné. Vzala jsem si je k srdci a první, co jsem na své nové sýrové cestě udělala je to, že jsem se rozhodla nebýt konzervativní a používat to co používám jen proto, že to používám a poohlédla jsem se po jiných produktech, které jsou v první řadě zásadně bližší našemu přesvědčení, neboť nejsou vyráběny z žaludků dosud sajících telat. A já používala pouze a jen právě takové syřidlo, protože jsem byla celkem pohodlná měnit zaběhnuté. Mám plnou podporu pana domácího a kreditní karty, o kterou se stará on, protože já bych jí záhy ztratila :-) a dnes začínám prvním dílem, totiž základním vybavením. Rozbalit zbytek tady»
Blíží se podzim, bohužel – tady je zima, ranní mlhy, večer se dříve stmívá a to člověka nějak podvědomě nutí připravit se lépe na zimu. K tomu ještě dost rostou houby, našli jsme naštěstí i nějaké maliny a ostružiny, takže se blýská i na trochu marmelád. Včera na houbách jsme si zase užili krás našeho jazyka, když Hugo, vidíc zelenou holubinku, nadšeně na ní ukazujíc volal- „hele -holubička“ a pak, když se nám vzdálila Paše, lekl se, co to běží mezi stromy a když zaostřil, zvolal s úžasem „Kálo, medvěd!“
Eliška dětem vzkázala, že Rumunsko letos zvládne, že Špulka- to je ten malej, hluchej, bílej, modrookej pes- má břicho až na zem, takže je asi březí a že si mají odškrtávat dny,protože přijede přesně za deset. Od té doby každý den posloucháme- už za šest !!! a moc se těšíme, jak bude rodit Špulka někde poblíž a m
y budeme řešit, že tady tedy štěně milé Špulky rozhodně nezůstane, natož čtyři !
Ale zpět k dnešnímu zásobení se na zimu. Recept na tento salát mám od Marušky a uznávám- je výborný. Dá se jíst jak den uleželý a tedy jako čerstvý, nebo zavařit na zimu. V čerstvé verzi doporučuji ještě nějak trochu dokořenit, pan domácí říká, že je výborný, ale chutná hodně zdravě :-).
Na salát je třeba 2,5kg červené řepy, 1 kg paprik, 1,5 kg čerstvého zelí, 0,5 kg cibule, 300 g cukru, 300 ml octa, 200 ml oleje, trochu soli.
Nejprve je nutné okrájet z řepy listy , omýt jí a uvařit do měkka. Pak teprve řepu loupat. Řepa se potom nakrájí na malé kostičky, lze i ozdobným nožem, nastrouhá se zelí, nakrájí paprika na tenké nudličky, cibule na kolečka a vše se smíchá s cukrem, olejem a octem. Řádně promíchá a nechá uležet do druhého dne. Pokud se salát nesní, tak se druhý den nandá do sklenic a při 80*C se 20 minut zavaří.
Letošní léto je to celkme krušné. Mám velmi dobrou paměť, ale s počtem expedovaného kefírového zrna a měsíčku se mi začínají trochu slévat jména a tak, když napsala paní, že si přijede pro zeleninu a já si uvědomila, že už jsem jí posílala kefírové zrno, připsala jsem na konci mailu pozdrav z kopce do Popovic. A milí lidé, když přijeli, ptali se mě, že co je to s těmi Popovicemi? Bylo to jiné kefírové zrno, které putovalo do Prahy do pojišťovny a jehož nová majitelka má v Popovicích jakousi vzdálenou tetu a tak po mém mailu chudáci doma přemýšleli, odkud že znám jejich tetu .-)) Na jinou souvislost s nimi a Popovicemi nepřišli. Nemohli. Jednalo se o záměnu v mém osobním, zcela specifickém měsíčkovo-kefírovém světě :-). Udělali jsme výměnu zeleniny za marmelády, což tedy vřele vítám.
Dnešní jídlo je rychlé, trochu neobvyklá kombinace -červená řepa a houby, ale bylo to nutné. Obě bylo potřeba zpracovat :-).
Na toto jídlo je potřeba jedna veliká červená řepa, trochu máty, trochu saturejky zahradní. Košíček hub – u nás obyčejní poddubáci a pár klouzků, dvě cibule, sůl a kmín, olivový olej a také trochu slunečnicovéh. Jako příloha pak nové brambory, máslo a tvaroh.
Nejprve je nutné dát vařit neoloupanou červenou řepu. Pak oškrábat brambory a dát je vařit do osolené vody. Uvařené pak slít, promíchat s trochou másla a tvarohu. Mezitím, co se vaří brambory slít červenou řepu, oloupat, nakrájet na kostičky. Oloupat a nakrájet na kostičky cibuli. Nakrájenou cibuli si vložíme na olivový olej na pánev a po chvilce restování přidáme červenou řepu. Nasypeme na řepu nakrájenou mátu a saturejku a vše jemně promícháme. Necháme restovat asi dvacet minut na mírném ohni.
Tak máme za sebou druhé narozeniny. Když si Kvído vzpomněl, že chce jet na vodu, zdálo se mi to jako moc dobrý nápad. Pan domácí ale pravil, že to vůbec není špatnej nápad a v tom momentě jsem zbystřila. Při postupném narůstání vody a nadstavu Orlice metr a půl jsem začala ztrácet jistoty. Ale pan domácí, který tyhle světské radovánky zvládá výborně byl nad věcí a porobený zemědělec, který jel s námi a přibral si k ženě ještě jejich čtyři děti byl taky zcela nad věcí. Ale co já? A druhá matka?
Každý výjezd z chalupy by měl člověk brát jako odpočinkový den. Většinou je to však zcela naopak. Budíček ve čtvrt na pět- po zaspání až v pět a pak super rychlý maraton dojení a zároveň oblékání dětí. Celkem svižná cesta na vlak
Rozbalit zbytek tady»
Protože je právě cuketová sezóna, a protože dostávám hodně dotazů na konkrétní recepty z cukety, a protože spoustu lidí nerado tráví čas psaním slova „cuketa“ do vyhledávacího políčka a neradi si je vyhledávají v jednotlivých rubrikách, vytvořila jsem stejně jako pro špenát a stejně jako je to pak v zimě v plánu pro všechnu ostatní zeleninu :-)), samotnou stránku pro cukety. Stránka je na horní liště pod vegerecepty,
zelenina, jednotlivé druhy zeleniny. Pevně doufám, že další druhy nebudou čekat až na zimu, ale v zimě nejpozději :-))
Není to rozděleno na sladké a slané, ale tím lépe- alespoń člověk, když bude hledat slanou, zaujme ho zcela neplánovaně nějaká sladká :-)). Přeji tedy všem veselé cuketování a díky i za případný nový recept, který nesmírně ráda vyzkouším.
Kromě toho, že jsem si objednala mezivýpůjční službou asi patnáct nových knížek o sýrech, nové neživočišné syřidlo a mléčné kultury, které musí být v mrazáku jejž nemáme, ale který jsem zařídila tak, že si kultury nechám v mrazáku 7km daleko a budu je používat jen, když půjdu okolo :-), krom toho, že jsem až dodnes používala zavařovací teploměr a maximo-minimální a po vložení se do věci pana domácího a jeho tvrzení, že už mi dávno říkal, ať si koupím pořádný teploměr a po zakoupení pořádného jsem zjistila, že můj současný jeden ukazuje teplotu a 12*C nižší a druhý o 10*C nižší než je ve skutečnosti a po zjištění, díky lékařskému, že správně měří ten nový, a že tedy mé sýrové pokusy začínají zcela nanovo (někdy je lépe prostě nevědět :-), se u nás doma neděje v podstatě nic. Jenom narostlo strašně květáků a brokolic, všichni jsou na dovolených, nikdo je nechce a tak čtyři sežraly slepice, ty už vykvetly a zbytek je na mně. Tedy ne abych je zkonzumovala, ale něco s nimi udělala.
Další květákovo-brokolicové jídlo je tedy marinovaná směs s rýží. Je náročnější v tom, že je třeba začít večer, ale není to zase žádná hrůza vyvařovací. Je však třeba neustále ochutnávat, zda tomu ještě něco chybí nebo ne a konečná konzistence je podobná klasickým čínským rychlojídlům. Zelenina je díky tomu, že není vařená – uvnitř lehce křupavá a zvenku má příjemnou kukuřičnou krustu.
Potřeba je na něj: květák, brokolice, tři stroužky česneku, sůl, olivový olej, šťáva z půlky citronu, tři lžíce palmového cukru, tři lžíce medu, dvě lžíce maizeny, tři lžíce kukuřičné polenty instantní, dvě menší cibule, 100g rozinek, sladká paprika, kurkuma, balsamikový ocet. Rozbalit zbytek tady»
Člověk slovy Jonathana Swifta – nikoli „rozumný“, ale „rozumu schopný“ udělal obrovský zábor. Patří mu v Evropě v podstatě všechno. Poprvé si svou devastační roli lidé uvědomili až v roce 1872, kdy byl vyhlášen jako první národní park na světě Yellowstonský národní park v USA. V naší blízkosti to pak byl rok 1909 a devět národních parků ve Švédsku- a Češi vyčkávají a debatují ! A to až do roku 1963, kdy byl vyhlášen KRNAP.
Rozbalit zbytek tady»
A je to zase po roce tu. Náš narozeninový maraton dětí. Nejprve jsme si to, že nedostávají dárky, ale jsou hlava rodiny celkem dost chválili, teď je to rok od roku více a více náročné.
Včera to byla jízda do mlýna, který zprovoznil vnuk původního majitele, který kdysi na stejném místě zakoupil chalupu a vystavěl z ní mlýn. Nejprve ho zavřeli na pět let Němci, za černé mletí, protože mlýn je v Sudetech a to měl dost štěstí, že rovnou nedostal kulku. Pak osvobodili Bayreuth, kde byl zavřený spojenecké jednotky a milý mlynář se vrátil domů. O pár let později ho zavřel bolševik a v osmašedesátém si mlýn mohly zpět koupit děti… to jen velmi krátký výcuc z poutavého vyprávění současného mlynáře,který se se ženou rozhodl, že dědečkův mlýn uvedou opět v provoz a i přes původní neznalost řemesla mlýnského, otevřeli krásnou expozici,na které je vidět spousta práce. Rozbalit zbytek tady»