O zelí nejlépe začít výpisky z České stravy lidové : „Velmi hojně sázejí brambory, všeobecně kobzole, jak rané, tak pozdní, jež se zelím hlavní jsou výživou lidu chudého. U většího hospodáře nakládají až přes 20 věder strouhaného zelí….. Na Valašsku se pak tradovalo “ Zemňáky a zelí, to je pro hófery, zelé a zemňáky, to je pro sedláky“. A ne jinak – “ Dnes budeme mět jabka(brambory) se zelím a zítra si vohřejeme zelí s jabkama“. „É co, žádné strach, máme velké škopek zelí a plné sklep jablek, tak je na zemo postaraný“. Protože přesně ukazují, jak je to se zelím u nás – tedy u nás jako v Čechách. 
A Česká strava lidová píše dále : V chudších krajích postavila se mísa plná zelí doprostřed stolu a k zelí se daly brambory nebo krajíce chleba. Stejné zvyky podle různých pramenů panovaly všude a zelí je naší hlavní a národní pochoutkou. Zelí bílé i červené, čerstvé i naložené.. Je to chudé zelí v horách, zahuštěné jen syrovým bramborem, i výborné zelí z Moravy, zasmažené , české dušené s jalbky. A zelí právě proto, že se mu daří všude, i v horších podmínkách, je levné a dostupné celý rok. Rozbalit zbytek tady»
Tak jsem se zase malinko přepočítala. Září – měsíc klidu, vše odroste, nebudeme muset plít, začnu si hezky zvesela, tak jak to člověk zná z romantických obrázků, sbírat vše s písní na rtech, košíkem v ruce, budu svěží a budu plesat nad vlastní zeleninou. Děti kolem mne budou běhat a s náručemi plnými mrkve mi pomáhat, smát se na celé kolo a svět bude hezčí a zářivější.
Realita je však zcela jiná. Skutečně jsem přestala plít, protože všude je už tak veliká zelenina, že i kdyby narostl plevel jako blázen, už jí najdu. Kedlubny giganti mají minimálně tři kila, zelí kolem čtyř, mrkve stačí tři do kila a to tam není nikde hnůj, jen kompost. Každý den si říkám – ty giganty to chce už sklidit, ovšem základní podmínka je vyklizený sklep, takže jsou stále na zahradě. Když jdu sbírat zeleninu, běžím celkem v poklusu, protože je to většinou tehdy, když právě vařím a čas pro její přidání se blíží, vůbec na sobě nemám rozevlátou sukni se zástěrou, ale většinou jsem bosa nebo v holinkách. Sandály většinou zapomenu někde mezi záhony. Děti jsou sice hlučné, nikoli však romanticky. Jejich nejoblíbenější současnou hrou je boj na trampolíně, při čemž zápasu dvou, kteří skáčou a ve skoku nejen naznačují různé karatistiké výkopy, přihlíží ten nejmenší, který leží na boku, oběma rukama si chrání zcela instiktnivně hlavu a brečí – dlouze a usedavě, protože se někdo z okolí nepodíval, jak dělá salto a tím mu ukřivdil a on je nešťastný, nebo tam zase leží, protože ho někdo kopne, nebo tam leží, protože ho nenechají skákat. V každém případě leží a řve. Nějaké sbírání zeleniny je vůbec nezajímá, ale dnes jsem rozhodnutá dát jim dvacetilitrový hrnec a nepustit je domů, dokud nebude plný rajčat. A svěží jsem v momentě, kdy si představím svou předdvouletou běhací epizodu. Představuji si zasněně, jak si nazouvám tenisky, mizím a přede mnou dvě hodiny ticha a klidu. Chystám se na to, hned jak se má naivní představa září jako klidného a práce prostého měsíce změní na říjen. :-) Rozbalit zbytek tady»
V Čechách není příliš mnoho možností, kde zakoupit kulturu na sýr. A když už člověk kupuje kulturu a syřidlo, platí poštovný, zase by byl rád, zvláště, pokud nevlastní mrazák, kde musí být kultury uskladněné, že si koupí ty, co by si přál najednou. 
Ale je jasné, že to není tak jednoduché. Jeden e-shop prodává košer a vegerariánské syřidlo a část kultur, druhý prodejce zase syřidlo, které je živočišného původu, ale má kulturu na Nivu. A protože si děláme sýry pro sebe a nechce se nám objednávat zbytečně mnoho a nechce se nám taky stále to poštovný :-), vyhrál tentokrát obchod s vegetariánským syřidlem a velmi dobrými kulturami, jak jsem zjistila posléze. Ten druhý s nivovou kulturou si nechávám až na zimu, kdy bude v chodbě zase -14 a nebudu pro ně muset 7 km do mrazáku pod kopcem. Rozbalit zbytek tady»
Vegeta je přísada do jídla, je to směs sušené zeleniny, různého koření a soli. Pokud ale má člověk zeleniny, že zrovna neví co s ní, nechce se mu s ní nijak zásadně připravovat, zavařovat a přesto by jí měl rád celou zimu pěkně po ruce, není nad to, udělat si vlastní vegetu doma sám. Navíc lze docela slušně experimentovat. Nechat usušenou zeleninu samotnou, smíchat jí s paprikou a získat tak vegetu paprikovou, s česnekem, se solí, majoránkou, tymiánem, prostě ráj pro fantazii.
Já osobně, protože už mám plnou polici třílitrovek plných sušených čajů, sušených rajčat, fazolí, máku, hub, není málo místa a pan domácí má dost jiné práce, než dělat další polici, tak si dělám vegetu čistě zeleninovou a zbytek si podle vlastní chuti přidávám až těsně před vařením. K nějakému mixu ale určitě taky dojde. Rozbalit zbytek tady»
Jsem zcela v rozpacích, kam dnešní moučník zařadit. Sladkost to evidentně není, moučník ano. Není ovocná, zeleninová spíše. Tak je to 
více zeleninový nákyp než sladké muffins. Vyhlašuji regulerní výběrové řízení na název !
Nezříkáme se doma cukru, naopak má u nás většina sladké ráda, ale také si docela často říkáme, že je zbytečné dávat cukr tam, kde ho netřeba a tak se tím pomaličku začínám prokousávat a zkouším a ostatní zatím netrpí :-). Naopak, panu domácímu chutná – ale nebudu lhát, děti si tento moučník dávají jemně namáznutý marmeládou nebo džemem. I přesto je to docela příjemný pocit.
Jedná se tedy o původní, vlastní recept na muffins nebo o nákyp z formy na biskupský chlebíček- tam putovala zbylá várka těsta, co se nevešla do formiček. Na těsto je třeba : 4 vejce, 250ml mléka, 100g rozinek,200 g oleje, lžíce dobrého kakaa, 50g lískových oříšků, 250g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 170 g čerstvé mrkve, 210 g čerstvé cukety, lžička jedlé sody, citronová kůra a dvě lžičky skořice.
Neprve je nutné rozšlehat celá vejce a k nim, když jsou pěkně našlehaná, přidat rozmixované rozinky v 120 ml mléka. Rozinky udělají pěkný krém. K vaječné hmotě, ušlehané s rozinkami v mléce, pak přidávám olej, nasekané lískové oříšky, kakao, skořici, citronovou kůru, mrkev nastrouhanou na jemno a rozmixovanou, cuketu strouhanou na jemno- tu už nemixuji a nakonec mouku s jedlou sodou a zbytek mléka. Těsto nalévám do formiček na muffins, ne úplně plné, hezky v troubě vzejde a peču při 170-180*C trochu déle – je potřeba hlídat.
Hotové vyklápím, lze ozdobit právě marmeládou pro toho, pro koho je to příliš nesladké, ale věřím tomu, že kdo není zvyklý příliš sladit, chuť je více než příjemná. Věřím tomu, že s rozmixovanými datlemi-podobné muffins právě s datlemi a s pohankou místo pšenice jsem měla nedávno od irské Báry, bude moučník chuťově sladší, ale datle doma nejsou a i s rozinkami to je chutné.
O víkendu pokračovala spanilá návštěvní jízda a přijela jedna skoropražská návštěva, která jezdívá pravidelně každý rok a děti se na ní 
pravidelně velmi těší, protože to je návštěva na opačném spektru životního stylu. Když se Hugo Kvída ptal,kdo to přijel, odpověď zněla : „to jsou ty, co vozí Coca-Colu“ :-).
Bláhově jsem nabyla přesvědčení, že srpnem práce končí, vše vyroste a bude klid. Opak je pravdou. Všechno sice vyrostlo a to skutečně hodně. Prodávám, zavařuju, suším, vařím, dělám, že to tam není, omylem to opět nacházím a začínám z toho trochu koktat. Navíc zítra začíná škola. Můj letošní plán je jeden den v týdnu učit pouze v angličtině, kterýžto nápad děti pojaly tak, že budou mít volno :-)). Přišel mi můj objednaný balíček z aukra, totiž vlhkoměr, ph-metr a kapesní miniváha na kultury- vše na sýry, sýry se daří, zrají ve sklepě, kráva dojí a já se rozhodla, že mi k životu schází celkem zásadní věc a totiž- domluvit se francouzsky. Mám za sebou intenzivní kurs s Francouzi, kteří mě plynně naučili říkat “ Jsem divoká cuketa, nebo jsem cuketa domestikovaná“, také jsem pochytila mám ráda …. a poměrně dost věcí a teď sháním audio francoužštiny od EŠKK – kdyby někdo náhodou měl doma, vyměním za kompletní audio a sešity Italštiny pro samouky – zn. sešity francoužštiny mám.
A rajský protlak
Letos je velmi mnoho rajčat a tak lze s rajčaty doslova kouzlit. Pokud ovšem nemáte chuť, čas, prostor, prostě se vám nehcce, není nic jednoduššího, než si udělat svůj domácí rajský protlak. Na rajský protlak je třeba jen veliký hrnec a rajčata. Ponorný mixér je výhodou. Protlak nijak neochucuji, ani nesolím, ani nesladím, prostě jen rozmixuji rajčata a vyvářím a vyvářím a když jsou vyvařená tak, že v nich stojí lžička, nandám je do sklenic a zavářím cca. 3/4 hodiny při 90*C.
Pokud máte zájem o shlédnutí, co lze za protlaky zakoupit na trhu, lze se podívat na tento pěkný přehled.
Dnes pokračování seriálu o domácí výrobě sýrů. Tento díl, nazvaný „mléko“, navazuje na minulý díl o materiálním vybavení.
Mléko je tekutina , bílá a dobrá, nebo naopak alergen a zahleňovač. Žádoucí či nežádoucí. To jsou informace, které spoustě lidí ve vztahu člověk – mléko – používat – nepoužívat stačí. Jsou s nimi celkem spokojeni, vzali je za své a nemíní se v životě více nořit do takových záležitostí, jako do historie mléka, do jeho složení, jeho různých druhů a vůbec dalších podrobností o mléce. Jsou však i tací, kteří by se o něm dozvědět více chtěli a tací, u nichž je to přímo žádoucí a do těch patří právě skupina sýrařů – laiků, protože podle mého názoru – nelze dělat dobře výsledný produkt, když netuším, jak se chová materiál. Nebo možná lze, jenom moje mírně obsedantní myšlení mi to neumožňuje :-) Pojďme se tedy podívat
Co to je vlastně „mléko“ ?!
Jak už bylo řečeno, je to tekutina a je biologická, což znamená, že není vyrobená, nýbrž přirozeně vyprodukovaná. Člověk používá ve své výživě většinou mléko kravské, kozí, ovčí, koňské, buvolí, velbloudí a také od samic jaka a soba. Mléko se skládá z 85% vody, z laktózy- mléčného cukru, z tuku, bílkovin, minerálních látek – hlavně vápníku a fosforu, stopových prvků, vitamínů a enzymů.
Účel mléka je evidentně jasný. Musí podpořit mládě savce a pomáhat jeho minimální imunitě na novém světě. Zajímavé je, že mléko různého druhu je různé a ještě větší zvláštností, že existuje vztah mezi tím, kolik má které mléko bílkovin a jak rychle potřebuje mládě překonat prvotní nebezpečný úsek svého života, který se počítá do zdvojnásobení jeho váhy. Jinak dlouhá doba je to u člověka, jinak dlouhá u telete a podobně. Neliší se však jen množstvím bílkovin, ale také množství tuku, kaseinu a bílkovin mléčného séra. Při výrobě sýrů se samozřejmě nejprve ptáme, z jakého mléka sýr udělat, ale hned na to je třeba si uvědomit, že sýr z mléka od zvířete z pastvy bude jiný, než stejně vyráběný sýr ze stájového vazného ustájení, kde jsou dojnice především na suché stravě, jiný ze senáže, jiný krátkou dobu po otelení ( termín pro narození mláděte u krav), uprostřed laktace nebo na jejím konci.
Konec srpna se nám pomalu blíží, ale zatím se snažím zapomenout na blížící se školu a pilně se snažím, aby až se zima zeptá, byly plné police. Navíc i domácí prostředí je celkem nakloněno tomu, aby člověk příliš nepřemýšlel a jednal. 
Kluci francouzský dostali dnes za úkol pokosit brambory, protože prý kosí často a rádi. Za chvilku však přiběhli s rukou obejmutou kolem prstu, a že je to prý moc zlé. Podíval se na to pan domácí. Já jsem srab a klidně to nechám na něm. A tak že prý mám volat dolů, jestli pro nás přijedou autem. A tak prý že jo. Ještě, že tady máme fajn lidi, kteří jsou připraveni, když k nám dorazí návštěva z Francie. Po hysterickém záchvatu je to rozřízlý palec, ale tentokrát skutečně řádně. Na x stehů. V autě cestou jsme si pak povídali, že tohle je ještě výborný, že to když u u nich- rozuměj u známých, kteří nás vezli dolů, byla jednou návštěva a brousila kosu, kosa spadla a uřízla kus břicha ! Náš Francouz z toho broušení kosy vyšel jednoznačně lépe. Rozbalit zbytek tady»
Máme mezinárodní týden- irskou sestřenici, která má syna, co má tatínka Francouze, maminku Češku, žije v Irsku a přestože mu jsou dva roky, mluví třemi jazyky. Ovšem- přichází pointa příběhu – má novou sestru a to bude teprve zajímavé sledovat tento příběh dál, jak se vyvrbí. Jak se tihle dva noví dohovoří. :-).
Do toho dva kluci francouzský, jeden typický malý černý Francouz z Bordeaux, druhý taky Francouz z Bordeaux, jehož matka je ovšem Němka z Brunšvicka, jmenuje se Gerda a tatínek se jmenuje Didier. Jako kdyby se jeden Francouz jednou rozhodl, že si najde typickou Němku a Němka, že si najde Francouze jak se patří. No a do toho Eliška navrátivší se z Rumunska a kudy chodící, tudy tvrdící, že nejlepší na světě jsou Rumuni. Rozbalit zbytek tady»
Ještě nedávno jsem byla jako vášnivý čtenář celkem nespokojená s produktivitou čtení u svých dětí, přestože jsem úporně pracovala na tom, aby mi to bylo jedno. V současné době se má situace tak, že za posledních 14 dní jsme jeli třikrát do knihovny, což znamená jednou koně, dvakrát kolo a naposledy dnes, kdy musel i Hugo jet také a vzhledem k tomu, že pan domácí seče otavy,jako můj pasažér. Hlavně do knihovny a hlavně on! Musel vrátit Maxipsa Fíka a to nutně. Až do té chvíle, dokud nebyl zcela přichystaný a nedržel se kola – to mi sdělil, že jsme ho vlastně ještě nedočetli a nesl si ho domů. To, že pojede už se tak nějak rozumnělo samo sebou. Takže kolo pana domácího s rámem, protože na něm je sedačka – tím přicházejí netušené ekvilibristické možnosti- sedačka je vpředu, nikoli vzadu- naštěstí. Znám i případ, kdy jsem jela na tomtéž kole a sedačka byla jak vpředu, tak vzadu a uprostřed rám. Velké štěstí, že v našem městě není semafor. Položila jsem to tehdy hned u baráku a to když to kolo padá do boku, mužete si to přát jak chcete, ale vzhledem k tomu, že nohu – pokud nejste gymnasta v dobré formě a nepřehodíte jí přes zadní dítě, musíte jí prostě vyndat tím prostředkem, což jde při padajícím kole do boku věru blbě, tak ať chcete sebevíc, to kolo prostě jde dolů i s dvěma dětma i s vaší nohou pod ním. Je tam okamžik, takový malý excentr, kdy to kolo i s dětmi ve vzpřímené poloze držíte těsně nad zemí, ale nakonec povolíte.
Dnes byl sám, za to o 10 kg těžší a navíc- navíc v tý zelenině měli stále ještě ta báječná polská rajčata, takže cesta zpět, s 30kg na kole, v netušeném vedru- ráno cestou tam bylo celkem snesitelně, s batohem plným knížek a jedním dítětem daleko, předaleko vpředu, vyslaném, aby sdělilo panu domácímu, že nám má přijít naproti a pak potkavší úplně nahoře na kopci pana domácího, jak právě dosekal a divícího se, že Ester řekl, ať to kolo nechám u silnice, že pro něj dojde, dítě však už to nepovažovalo za nutné jít sdělit mě :-) a šlo si číst novou knížku, jsem se zařekla, že čtení je fajn, ale že bude nezbytně nutné pořídit čtečku !
A taky mám skluz, moc nepíšu, nacházím fotky různých jídel, která zapomínám pověsit, protože všechno roste, Eliška je pořád někde v Rumunsku, navíc řekla dětem, počítejte dny, za deset jsem u vás a my trpíme, protože lhůta dávnou uběhla a děti vyžadují Elišku, měsíček, zelí, kapusta, fazole, všechno vyžaduje Elišku a ona si nezodpovědně kdesi cestuje se svým březím psem. Rozbalit zbytek tady»