Co noveho na kopci

Pokud člověk sejde z kopce sporadicky a je závislý – samo, že ne úplně, ale snaží se o to alespoň na tom, co je ve chlívku, ve sklepě a na pastvině, případně usušené na polici, nemůže se už dočkat jara. Toho opravdového – plodícího ! Takže dnes konečně !!!  Řeřicha a křen. Oboje tedy řízné, jak se patří.  Řeřichová první sklizeň skleníková- řeřicha na chlebu s tvarohem. První vitamíny, první zelené – na pampelišky a jitrocel si člověk tady, kde hledí přímo na stále ještě zasněženou Sněžku, ještě počká. Křen už je venku, ale teprve tento týden rozmrzla půda natolik, aby šel vykpnout :-)

Řeřicha setá, zahradní je rostlina jednoletá, která se vysévá ze semene, jenž je v dostání v každém semenářství. Pytlíček stojí cca 8 kč. Řeřichu lze buď pěstovat na jemném podloží- vata, piliny, klíčící misky :-), ale to vyrostou takoví malí chcípáčci. Pro byt dobrý, ovšem kdo má jen tochu možnost půdy, ať už záhon ve skleníku, pařníku, fóliáku nebo truhlík na okně, doporučuji vřele toto. Zanedlouho vyrostou krásné zelené rostlinky, které lze použít jak na chleba do pomazánek, tak do polévky, na sypání salátů, těstovin, rýže, prostě první zelené.Řeřichu sázím do řádku, ale na široko- prostě řádek je asi 20 cm široký. Pytlíček semínek vysypu na záhon a jemně přihrnu. Zalévám denně. Lze sbírat už úplně malinkou nebo si počkat na delší šlahouny. Tento výsev není nutné dělat jen na jaře, lez s úspěchem pěstovat po celý rok, ovšem v době zrání všech ostatních salátů a ředkviček už je to trochu kontraproduktivní práce a čeká zase až na podzim a zimu.  Rozbalit zbytek tady»

Tato ořechová buchta je velmi jemná, je trochu zdlouhavější v tom, že se dělá sníh a teprve do sněhu se vmíchávají ořechy- ovšem vzhledem k tomu, že mám tento týden za sebou už asi pět pokusů na makronky- každý je lepší a lepší, ale ta noha…. tam zatím prostě není a když byla noha, byla zase makronka nízká a rozpláclá, tak mě nějaký sníh v buchtě nemůže vůbec rozhodit. K makronkám už začínám přistupovat jako k chlebu z kvásku- cena za trpělivost, tudíž dokonalá makronka není v mé režii a musím prostě jen péci a péci a jednou to klapne a od toho okamžiku už to poklape na vždy :-)). Navíc mi pan domácí koupil sedlo, já se sice bez sedla cítila skvěle, jako hrdina, ale kobyla chudinka trpěla, protože bez sedla, když to jeden neumí, jsou otěže fakt jediné, co člověk může chytit jako madlo a ty bohužel na druhé straně končí v hubě koně, což má za následek, že je člověk sice hrdina, ale za cenu likvidace citlivosti koně. Dvě děti jsme dali na hlídání našemu oper, co se vrátil ze sběru oliv, pozvali ho na degustaci naší výhry z Provence nature a pak mu vrazili dvě děti. Byla to paráda !

No a tak, když člověk takhle hezky sportuje :-)), tak dá koni jako bonbónek tvrdý chleba a sobě si upeče pěkně ořechovou buchtu     Je na ní potřeba : 4 vejce, 190g cukru, 1/2 prášku do pečiva, 200g oleje,150g vlašských ořechů,  tři kapky esence hořké mandle, 250g celozrnné pšeničné přesáté mouky, 125 ml mléka, lžíce kakaa. Rozbalit zbytek tady»

První chléb upečený podle knihy Dana Leparda-The art of hadmade bread , který jsem si vybrala, je 100% žitný chléb.  O tomto chlebu Dan Lepard píše jako o jednom z těch legendárních chlebů, které se povedou, pokud pochopíte metodu jejich pečení.  Důležité je zde spaření jemné žitné mouky horkou vodou, která dodá těstu elasticitu a udělá těsto posléze plastičtější.

Kvásek odpočívá ve skříni v chodbě, žito je v kyblíku pod mlýnkem a vůbec nic nebrání tomu, aby tento chléb přišel na svět.  Dan Lepard používá na rozdíl od jiných kuchařek nejen gramáž a to velmi příjemně i v metrických jednotkách, ale také percentuální zastoupení surovin. Píše v úvodu, že pekaři rádi používají právě procentuální vyjádření surovin v receptu. Upřímně se s tím setkávám poprvé a přijde mi to naprosto logické. Procenta v tomto případě znamenají to, že váha mouky je vždy 100%. Rozbalit zbytek tady»

Máme nejlepší, nejhodnější , prostě nejúžasnější tetičku, která dokáže dokonale skloubit dárek s touhou obdarovaného. Dostala jsem tedy dvě knihy – The art o hadmade bread a The best-ever book of bread. A pak jsem také díky Daniele získala k pročtení a půjčení  knížku od Petera Reinharta. 

foto: ukázka z knihy Dana Leparda

Jednoznačně jsem příznivec vlastních podmínek, což znamená, že mé vlastní podmínky a možnosti a mnoha lety zkoušením vytvořené recepty na dobrý chleba jsou pro mě velmi důležité. Ale nedá se žít věčně z kapky vody, někdy má člověk elán a energii a pro vlastní okolí je asi dost dobrá volba, když ta energie zůstává v kuchyni a neodchází z chalupy pryč :-) Proto jsem vděčná za tyto tři nové zdroje a proto bych o nich velmi ráda něco napsala. Rozbalit zbytek tady»

Několikrát do týdne dostávám otázku „můžu si dát piškoty s mlíkem?“ a dnes k tomu ještě přibyla ranní hádka dvou dětí, co je to chuť a co je to hlad. Hugo byl ale nekompromisní. Piškoty s mlíkem jsou hlad. Dort je chuť. :-)) No a protože je spotřeba piškotů obrovská a slepice snáší ostošest, zase jsem se jala hledat další recept.

Mám zde už jeden, z předvánoc, podle kterého dělám piškoty už x let. Ale nejsou tak pěkně nadýchané, prostě chtěla jsem zkusit recept jiný, zda nebude lepší. A našla jsem v Anuši Kejřové, ve zlaté a úsporné kuchařce. Recept je oproti mému původnímu v jiném poměru cukru a mouky na vejce, je tam obého ke gramáži vajec méně.

Tyto piškoty předčili naše očekávání a pan domácí se nechal slyšet, že upéct piškoty je poměrně jednoduché, a že tedy odmítá už další kupovat :-)) – rozhodně to bude prý práce dětí. Pytlíků ubyte, místa v batohu taky a chuťově prý zatím nejlepší.

Tak tedy piškoty

Na piškoty podle Anuše Kejřové je třeba 5 vajec, 120 g cukru krupice, 130g mouky pšeničné celozrnné přesáté, trochu citronové kůry nebo lžíce kakaa.

Postup je velmi jednoduchý. Oddělíme žloutky od bílků, vyšleháme žloutky spolu s cukrem – podle knihy je třeba šlehat 3/4 hodiny, vzhledem k tomu, že šlehal robot a na vysoké otáčky, nechala jsem ho šlehat cca 10-15 minut. Pak se přisype buď citronová kůra z půlky citronu nebo lžíce kakaa. Na kakaové jsem použila kakao Venchi a děti, když si měly vybrat, které chtějí raději, upřednostnily piškoty kakaové.

Následuje lžícování mouky a úplně nakonec tuhý sníh.

Piškoty sázím lžičkou na pečící papír na plechu, posypávám moučkovým cukrem přes cedníček  a dávám péci do 150 st. vyhřáté trouby. Pečou se poměrně rychle. Zhruba pět minut po vyndání z trouby už sundavám z papíru a dávám do mísy. Piškoty jsou vynikající, rozplývají se v puse a obávám se, že jejich spotřeba bude veliká :-) Rozbalit zbytek tady»

Dnes ráno zase šok, otevřu stránku a tam jen bílá stránka a databáze error. Pro nás, technické samouky, kteří při každém problému se stránkou mají okamžitě kopřivku, je to vždy zkouška psychické odolnosti :-))Naštěstí jsem si tentokrát byla jistá, že jsem do stránky nijak nezasahovala, nic naštěstí nepřidávala, ale vždy jsou věci mezi nebem a zemí, kdy se něco stane, i když člověk nijak negativně nezasáhne. Tentokrát jsem ale zavolala na webhosting, sdělili mi, že to prověří, kterýžto termín ve mně zase nevzbuzuje až tak velikou důvěru, protože co když to prověří a nic se nestane? :-))) ale zhruba za 5sekund od telefonátu stránka začala jít. Takže může i v klidu dojít na ochucený polotvrdý sýr. Rozbalit zbytek tady»

Máme na internetu pár oblíbených stránek. Třeba  zlaté stránky :-)),nebo Idos,  tam chodíme dost často. Nebo i-faunu, aukro, prostě takové samé praktické věci. Těch ostatních, které člověk pravidelně sleduje díky této stránce, která člověka internetově vytíží naprosto zásadně, velmi ubylo.  Ale jedna z těch, kam chodím pravidelně  a mám jí velmi ráda, je „Cuketka“. A právě tam byla v půli února vyhlášená soutěž od Provence nature o recept s francouzským nádechem, uvařený z alespoň jedné suroviny vážící se k Provence.  Jsou věci, které v životě po narození čtyř dětí přestane mít člověk na sto procent ve své režii. Prostě někdy musí poslouchat a podlehnout nátlaku většiny, zvláště, když ho to samotného někdy i dost láká. A to byl přesně tento případ.  Uvařili a nafotili- nafotili – tedy pan domácí fotil a já netušila co a zjistila jsem to až na pc a s obličejem zhruba 7 cm od monitoru jsem zjišťovala, co že je to za fotky focené skrz olivu a jak jsem prohlížela jednu olivu za druhou, přilepená na počítači, očekávajíc další fotku zase miniaturní něco v díře olivy- vykouklo na mě toto :-))) Rozbalit zbytek tady»

Teď jenom rychlovka- venku je příliš hezky :-)). Někdy se něco prostě nepovede, ale ze zásady to nemusí znamenta, že je to na nic. Včera jsem pekla na rychlo housky k večeři a těsto jsem udělala moc řídké. Housky z něj byly placaté a nic moc. Tak jsem po jednom plechu housek vzala těsto a šoupla ho do vymazané a vysypané formy na biskupský chlebíček. Vršek jsem polila rozšlehaným vejcem a rozetřela a posypala sezamem se lněným semínkem. Pekla nejprve v poměrně nehorké troubě, tak 150, až v druhé polovině to trochu přihřála.  Chlaba, ač bílý je výborný, s velikými bublinami a s jahodovým džemem z léta je prostě vynikající ! Takže až se vám nebude chtít motat housky, stačí udělat těsto na housky řidší, tak aby se  něho houska těžko motala, aby při dobré vůli vznikla prostě jen hrouda, nandat do formy a zvolna upéci. Krájí se výborně, plátky také drží a nevidím důvod nezkusit z něj udělat jakékoli toasty. Rozbalit zbytek tady»

Žloutkové věnečky jsou spolu s labutěmi poslední ze sobotních zákusků. Zmizely jako první a jsou jednoznačně nejoblíbenější. Na věnečky je třeba odpalované těsto, které ovšem není nijak složité. Naopak, je celkem jednoduché, musí se však dodržet pár fíglů. Nesmí se prvních 10 minut otevírat trouba, aby nafouklé těsto nespadlo a pak také já osobně po upečení těsta  do růžova, vyndavám plech a dávám dosušit do sušárny na ovoce pod troubou. V troubě bych to řešila snížením teploty tak na 50 st. C. Takto mi nikdy nespadnou a hlavně po vyndání nezměknou. Drží tvar a zůstávají křupavé. Pokud je pouze upeču, jsou křupavé v troubě a pak je pouze bez sušení vyndám, během pár minut změknou.

Na žloutkové věnečky je třeba: na těsto… 90g oleje,1/4 litru vody, 150g celozrnné pšeničné mouky přesáté, 4 vejce a špetku soli. Na krém pak 125g másla, 1/4 litru mléka, 30g maizeny- kukuřičného škrobu, vanilka, 2 žloutky, 30g cukru.  Na polevu pak 1 bílek, 200g moučkového cukru a šťáva z půl citronu. Dále 250 ml šlehačky a lžička kvallitního kakaa.

Nejprve ze všeho je dobré si věnečky upéci. Odpalované těsto má jasné zákonitosti. Do hrnce na kamna se dá voda, která se osolí špetkou soli a když je voda horká, přidá se olej. Následuje nasypání mouky a pečlivé míchání. Utvoří se jakási hrouda, kterou je nutné neustále míchat – odpalovat a to tak dlouho, dokud není hrouda těsta hladká a nepotrhaná. A i potom ještě alespoń pět minut. Na této fázi dost záleží následný vzhled věnečků.

Když máme tedy těsto pěkně hladké a nepotrhané – kompaktní, sundáme hrnec a za stálého míchání necháme těsto vychladnout. Pak postupně vmícháváme vejce a to tak, že vmícháme jedno a teprve když je velmi pečlivě promícháno s těstem vmícháme další. Stejný postup se všemi vejci. Rozbalit zbytek tady»

Jste suverénní a jistí si sami sebou? Nebo jste nesuverénní, ne příliš sebevědomí a proto vám většinou každá podpora víc pomáhá  utvrdit se v pocitu, že co děláte, má nějaký smysl? Mě osobně podpora docela zásadně pomáhá. Proto taky každý komentář je nejen velmi příjemným (většinou:-) prostorem k diskuzi, ale také jakousi podporou. A včera jsme natrefili na podporu, která potěší mnohonásobně více, protože přichází z  míst, odkud by jí člověk rozhodně nečekal :-). totiž z fóra o domácí výrobě klobás :-) Když máme prasklou kosu na sekačce, nebo se nějak porouchá motor na potrovi, tak občas nahlížíme do fóra „naše traktory“ a právě na tomtu fóru jsme si včera přečetli tento odkaz, který je navíc dost vtipný :-)