Jak už jsem psala u cibulových kroužků, diskuze u pana Cuketky o cukrářských kouscích vyprovokovala u mě chuť upéct nějaké zákusky. To moc často nemíváme. Ale jeden druh, to mi přijde takové neefektní, tak jsem si ležíc a sníc o zákuscích :-)) vymyslela dva- kokosky a punčák. Ale zbylo hodně krému z kokosek, tudíž jsem přidělala ještě věnečky a když už se dělají věnečky, je zase efektnější udělat je jen z půlky, zvlášť, když už jsou kokosky a punč a z druhé půlky labutě. Navíc přišel pan domácí s kyblíkem a už ode dveří volal, „ženo, budeme muset šetřit, docházejí vejce“ a předal mi jich za dva dny 22!:-)) Nejdřív ve mě hrklo, ale vidouce ten počet, zase jsem se uklidnila. Přestanou až za 14 dní, hned jak se přiblíží Velikonoce.
Pan domácí nemá rád,když se dělá něco na efekt a proto jsou ty zákusky dvojitý bonus. Nejen, že jsou, ale navíc nemá přijít návštěva. Nikdo nic neslaví. Není neděle. Prostě jsou jen- tak.
Nejprve recept na mé oblíbené kokosky. Byla jsem s nimi spokojená 15 let. Dokud jsem neviděla fotky kokosek Vesky. Vypadaly velmi podobně, ale moje, které jsem odjakživa dělala podle receptu jedné paní z Říčan, byly vždy trochu placaté. Protože však byly chuťově vynikající, smířila jsem se s tím, že to tak prostě má být. Ale vidíc Vesciny fotky, byla jsem nucena svůj postoj přehodnotit a zjistit příčinu. Moje kokosky měly příliš mnoho bílků na málo kokosu a místo strouhanky trochu mouky. Ty dnešní nebo lépeřečeno včerejší jsou už podle receptu pozměněného – nenaznaly žádné změny na chuti a vzhled o 100% vyšší :-)). Rozbalit zbytek tady»
Včera jsme tak trochu doma řešili fair trade obchod a na stránce fair trade jsem si stáhla pdf pro žáky prvního stupně. Prvních deset minut měly děti psát kolektivně na papír, co by si představovaly, aby měla či naopak neměla obsahovat jejich práce a následně si měly prohlédnout fotku a napsat vše, co se jim nezdá a na co se chtějí zeptat.
foto: Wikiedia commons
To, jaká má a nemá být jejich práce, co jí má chybět a co ne, to nebudu publikovat, rozhodně se tam však objevuje odraz rozhodnutí rodičů nenechat se zaměstnávat ale žít na sebe. A k otázkám. Nejdůležitější otázka byla, proč mají ty krávy modré rohy, proč má ta pani voj nahoru, jak to, že přejíždí plečkou i po řádku a přesto ho nevypleje , jestli ta síťka je proti žraní trávy nebo je místo udidla a na dotaz jaký je tam rozdíl mezi životem v naší době tady u nás a živote paní na obrázku – tak to se zamyslely a pravily, že má větší pole, že plečkuje s krávama, když nám stačí jeden kůň a že je to černoška. :-). Netuším zda mělo smysl po tomto entréé vysvětlovat Fair trade. Rozbalit zbytek tady»
Diskuze u pana Cuketky pod jedním článkem a především Kami a její australský jogurtovač mě opět přivedli k dopsání pár informací o domácím jogurtu. Stěžejní stále zůstává tento článek – jak děláme domácí jogurt, ovšem celou dobu, co jogurt dělám, neustále přemýšliím o jogurtovači. Používám, jak již je zmíněno v článku tento jogurtovač. 
Tedy používám- spíš nepoužívám, protože má několik negativ – pro mě několik negativ. Jednoznačně je na malé množství. Když dělá jogurt, tak většinou minimálně ze dvou litrů mléka. No a jiná negativa vlastně nejsou :-)), ale vzhledem k tomu, že je na elektřinu- rozhodně na zanedbatelné množství a jogurty, které dávám pod peřinu jsou udělané naprosto stejně, tak jogurtovač používám víceméně na odchov kuřat, když někdy máme jednodenní :-)) Rozbalit zbytek tady»
Když prší, je nutné dobrat energii .-) a když navíc den před tím bylo tak zdravé jídlo – špenátový nákyp, není vůbec třeba se obávat nezdravé smaženiny. Navíc jsem si neprozřeteně přečetla diskuzi pod článkem pana Cuketky – Kokino a dostala neutišitelnou chuť udělat hezké páteční zákuskové odpoledne, zvlášť, když nám přijede naše pražská oper Eliška. Už má na jaro slíbený prostor v našem kurníku, který si však musí hezky zútulnit, za to, že bude mít takovej bejvák. Mě to možná čeká taky, protože dneska našel pan domácí takovýhle hezký článek, balzám na jeho duši – dřevěný podzemní dům . Ukazoval mi fotky pro jistotu odspodu. Pak jsme došli až nahoru, kde je kalkulace a já zkusila ještě jeden pokus, když jsem tvrdila, že 3000 liber je milión osmset tisíc :-)). Neprošlo to. 180000 už bylo neargumentovatelných. Je tam taky ale ještě napsáto tisíc hodin lidské práce a protože my jsme dost pohodáři, dá se to převést 1hodina na tři hodiny kopcové práce, tudíž 3000 hodin práce a to už snad možná je argument, že nám stačí, to , co máme :-)).
Zákusky na zítřek jsou v plném proudu a dnešní jídlo už není, ale děti začaly skvěle loupat brambory a tak mi to není zase až tak líto :-)) Na cibulové kroužky jsou potřeba dvě až tři veliké cibule, podle počtu členů u stolu. Dále olej na smažení, voda, sůl a hraška. Druhá varianta- na talíři jsou obě dvě je místo hrašky použít vejce a strouhanku.Navíc ještě sladká paprika. Rozbalit zbytek tady»
Po koláčích a sladkostech je potřeba se trochu umírnit a zařadit nějaké zdravé, ne moc vzhledné, ale přesto celkem chutné jídlo. Pipky 
snáší ostošest – většinou s nadcházejícími Velikonocemi stabilně stávkují, ale letos- letos prostě mráz nemráz, tma netma, letos jim to šlape holkám. A tak toho využívám a snažím se dělat jídla nikoli vajecprostá, ale vejcíplná! Včera to byla rychlá tvarohová buchta v trojitém provedení a k mé radosti byla ještě dnes na snídani :-). Dnešní večeře je trochu do barevna, červená mrkev, zelený hrášek a s trochou turmeriku byla rýže červeno-zeleno- žlutá. Příloha jí pak dodala patřičnou tmavě zelenou, která svou vizáží vyloženě sváděla myslet si, že to musí být zdravé jídlo :-)
Na barvnou rýži jsou třeba dva hrnky rýže celozrnné, 4+1/2 hrnků vody, trochu soli, trochu oleje, lžíce turmeriku a asi 300g mrkve a asi 250g hrášku.Black caraway – lžíce. Na špenátovou omeletu pak dva mražené špenáty, sůl, osm vajec, 250 g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 250g tvarohu, 2 stroužky česneku a jedna větší cibule.Na posypání balkánský sýr.
Nejprve je třeba vložit do hrnce olej, vložit rýži, chvíli restovat, pak posypat turmerikem,černým kmínem, zamíchat, osolit a přilít vodu. 2,5 x více vody než je objem rýže.Zároveň s vodou přisypávám zeleninu- mrkev na kostičky, hrášek celý- nepůlený :-) a zamíchám. Rýži uvařit do měkka. Rozbalit zbytek tady»
Bylo to k večeři, bylo to celkem zdravý, celkem dobrý, celkem sytý. Dalo se to za tepla i za studena. Co to je? Ta fotka k tomu prostě svádí .-)
Je to jednoduché. Když jde někdo za selku a má mít v ruce ošatku, je potřeba taky něco do ní. Máme doma nádhernou nůši, tak jsme chvíli přemlouvali, že ještě ušiju bílý čepec a půjde za pekařku místo selky, napečem housky a bude prodávat jednu za 3 kč, tudíž spojíme příjemné s užitečným, ale Ester se to nelíbilo .-)). A tak nezbylo, než se pustit do koláčů. A protože zrovna v sobotu bylo málo máslo, bylo třeba vymyslet nějaké bezmáslové, což není u koláčů zrovna lehké, ale nakonec pomohla Veska a její recept na vynikající olejové koláče. Nádivku jsme udělali trojitou, jednu tvarohovou, makovou a také povidla. Rozhodně se s olejovým těstem velmi hezky pracuje, krásně kyne, je vláčné – není třeba ho příliš podsypávat, prostě nádhera.
Na olejové koláče je třeba: 100g cukru, 4 žloutky, 40g droždí, 1/2 litru mléka, 3 dcl oleje, 800 g celozrnné mouky pšeničné přesáté, lžička soli, trochu vanilky a trochu citronové kůry.Olej na potření koláčů. Veska dělá koláče plněné tvarohem a sypané drobenkou, ovšem já potřebovala nutně klasické české koláče a tak žádný tvaroh zabalený, jen nádivka a bez drobenky.
na nádivku tvarohovou: 500g tvaroh, cukr dle chuti, moučkový cukr s vanilkou, trochu citronové kůry a 3 žloutky. na nádivku makovou: mák 200g, asi 5 lžic cukru, trochu moučkového cukru s vanilkou, 3 kapky hořkmandlové Rozbalit zbytek tady»
Jak říká pan domácí, nebýt dobrých známých, co nám přinášejí dobré zprávy a co inspirují naše děti k bohulibým společenským akcím, asi by se náš život velmi zúžil na náš kopec. Ale když už někdo přijde a přinese informaci, že se v malé vísce za kopcem koná karneval, tak se nejprve ohlédneme doufajíc, že děti nejsou na blízku a pokud jsou, je nám jasné, že není úniku. Byly. Ale samotné maškarní nebylo všechno. Děti se navíc rozhodly, že pan domácí musí s nimi.
Nedalo to zase tak mnoho přemlouvání a rozhodnutí za jakou masku – to bylo vcelku také jednoduché. Horší to měly děti,které to měnily z hodiny na hodinu, jen nejstarší se rozhodla, že půjde za selku a to mě zase jímala hrůza, protože bylo nezbytně nutné najít prostěradlo na halenu a nějakou látku na sukni a vytáhnout šicí stroj. Ti mladší byli mnohem méně náročnější, ostříhali jsme pár per slepicím na čelenku, našli princeznovské šaty made in USA od tetičky, co odpočívají ve chlívku, nenašli medvěda made in USA, co už odpočívá někde na pravdě boží a tak místo medvěda byl malý pirát- Jackova posádka. Rozbalit zbytek tady»
Tak jsem asi ten poslední z posledních, kdo by mohl psát o kávě. Nejsem kávový barbar – nikoliv, protože za svůj život jsem vypila zhruba 5 šálků kávy. Možná i méně než pět. Takže barbarem těžko se nazvat někdo, kdo kávě nedělá špatné jméno- já jí nedělám žádné :-). Nicméně vlastnictví domácího vševěda z roku 1929 mi dává prostě hroznou chuť – nemůžu odolat, napsat o kávě, co je psáno tam. Je to kávová poezie a moc by mě zajímalo, co si o zmíněných informacích myslí kávomilci a kávoznalci :-) totiž jak se liší ode dneška- doby téměř o 80 let pozdější
Víte jak se káva získává? Co je to kofein? Co je to káva syrová? Co je káva černá a káva bez kofeinu? Jak se káva praží, vaří, skladuje a porušuje? Je toho mnoho, z mého pohledu dost zásadní informace a neradno nějakou vynechati, takže vřele doporučuji si před přečtením článku uvařit dobrý šálek kávy, sednout do křesla a začít… :-)
Co je to káva?
Káva náleží k nejrozšířenějším kulturním požitkovinám a pěstování kávovníku nabylo jejím rozšířením v různých zemích 
zaoceánských takových rozměrů, že kávovník náleží dnes k rostlinám světové kultury tak jako obilniny, třtina a cukrovka nebo brambory. Obecně má se za to, že byla káva odedávna nápojem Východu , ale není tomu tak, neboť i Arabové, od nichž ji ostatní, zejména evropští národové kulturní dostali, poznali ji sami teprve počátkem 15.století, dostavše ji z Habeše, kde od nepamětných dob byla již známa. Ovšem Arabie byla pro země Západu po celá staletí jediným pramenem nákupním a i dnes nevyrovnatelná mokka, jež zůstala ideálem kávy, tam výhradně v provincii Jemenu se daří.
I na východě netěšilo se požívání kávy nijak rychle, neboť teprve v polovici 16.století dostalo se do Cařihradu a potřebovalo celé století, aby odtud rozšířilo se do ostatní Evropy, kamž kávu zavedli nejprve Benátčané. Obecně rozšířilo se požívání její nejprve v jižní Itálii, Londýn měl svou první kavárnu r. 1652, v Marseillu zřízena roku 1671, v Paříži r. 1672, ve Vídni, Norimberku a Řezně r 1683, v Hamburku r..1684, v Stuttgartě r. 1712 a v Berlíně r. 1721. A trvalo opět století i déle, nežli se káva rozšířila do širších vrstev lidových. Bedřich II. učinil v Německu pražení kávy státním monopolem; ve státních pražírnách platilo se za kávu šestkrát tolik co u kupců a jen osoby duchovní a vyšší úředníci dostávali dovolení zvláštnímilisty k pražení kávy ve vlastních domácnostech. Mělo se tím vůbec brániti požívání kávy v širších vrstvách, aby za ni mnoho peněz do ciziny se nevydávalo. R. 1744 pila se káva při většině evropských dvorů a ve vyšších kruzích společnosti, pro svou drahotu platila však za lahůdku jen pro bohaté. Rozbalit zbytek tady»
Takový malý závdavek příštímu příspěvku, na který se fakt, ale fakt těším – tedy já se z něj těším už teď, v době přípravy, ač nejsem jeho veliký příznivec. A právě „Fidžán“ se objeví v příspěvku. Znalci věci jistě budou vědět o čem se píše, když se píše o „Fidžánu“. Má to co společného s gastronomií, není to žádný chyták, je to prostě a jednoduše název pro ,…. tak se moc těšíme na odpovědi .-))