Dnes měla přijet po dlouhé době půlka mé rodiny, chlapi pracovali, tak jen maminka, Verunka a dva synovci. Co uvařit? říkala jsem si 
a protože pro tolik dětí se mi nechtělo připravovat stůl a talíře – jsou všechny dost malé – nemyslím tím, že dokud jsou děti malé, tak je nekrmím z talířů :-)), ale vzhledem k tomu, že šest malých dětí už je pěkný bugr a jedna místnost a člověk chce mít občas taky klid a po dlouhé době si něco říct, tak je potřeba udělat něco, co strčí do pusy a nebudou tak moc hluční :-)). A tak padla volba na koblihy. Chtěla jsem zkusit něco nového a tudíž vyndala prvorepublikovou kuchařku Anuše Kejřové a nalistovala – ale ouha- pět receptů na koblihy. Volba padla na koblihy obyčejné kynuté. Na rozdíl od těchto mých koblih je tam ušetření trochu vajec a jsou přesto jsou výborné. Rozdíl jediný je v tom, že používám mouku celozrnnou pšeničnou místo normální a na smažení na koblihy se nevzdávám své oblíbené kombinace, kterou mi kdysi poradila jedna starší paní, a že prý je to nutné- namixovat půl na půl ztužený tuk a olej- to že je prý ta finesa, která způsobí úspěch. Anuše Kejřová doporučuje smažit ve 3/4 litru přeškvařeného másla. Navíc doporučuji koblihy rozvrhnout tak, aby se koblihy dělaly vícekrát za sebou, protože tuk lze použít na koblihy ještě jednou, je škoda se ho zbavit jen pro jedno pečení koblih. Omlouvám se všem odpůrcům přepalovaného oleje, ovšem dělám to jen s koblihami a zase na koblihy.
Tak suroviny: 1/2 kg mouky, 40 g práškového cukru, 220 ml mléka, 30g droždí, citronová kůra z jednoho citronu, 3 lžíce rumu – dávám o dvě více než Anuše, 4 žloutky, 60g másla, marmeláda, zrníčka z jednoho lusku vanilky, 1/2 litru oleje a 125 g ztuženého tuku.
Nejprve vložím do mísy mouku, udělám v ní důlek a do důlku rozdrobím droždí. Přidám trochu cukru, trochu mléka, zamíchám a nechám vzejít kvásek. Když vzejde, přidám žloutky, rozpuštěné máslo,rum, zbytek cukru, mléka, vanilku a citronovou kůru. Vše řádně uhníst na ne úplně tuhé těsto, těsto je spíše řidší a musí se hníst opravdu dlouho, dokud se v něm nedělají jemné bublinky.
Těsto i s mísou přikryji a přendám na teplé místo. Zhruba po hodině začne těsto vylézat z mísy ven. Dnes to bylo jen tři čtvrti hodiny. Těsto vyndám na pomoučněnou desku, rozválím docela tence, méně než půl cm a druhou stranou hrníčku- tedy hrdlem vykrajuji kolečky. Na kolečka ihned kladu marmeládu, přiklopím druhým kolečkem, jemně namačkám okraje, aby se kolečka spojila Rozbalit zbytek tady»
Už dlouho jsem ho chtěla zkusit, pročítala různé diskuze, jaký recept na ten pravý a nakonec stejně tím,že je z celozrnné mouky, nemůže to být přesně ten pravý, jemný a tak nadýchaný jako z bílé mouky, ale to vůbec nevadí. Inspirovala jsem nakonec volně receptem z apetitonline, ale jak uvedeno výše, mouka je celozrnná pšeničná přesátá, mouky je o 200 g více , protože jinak bylo těsto velmi řídké a do krému přidávám tvaroh. S těste se velmi hezky pracuje a je pravda, že majolka ho opravdu nadýchá více, než je normální kynuté těsto. Takže pro milovníky celozrnných koláčů jeden příjemný recept- tedy trochu kalorická bomba, ale to občas musí být… Rozbalit zbytek tady»
Jste rodiče spořádaní, pečliví a precizní? Doporučuji, buďte. Já nejsem. Jsem matka nespořádaná, která nevede žádný deníček, žádné zápisky, když vypadne první zub, či zazní první slovo nebo padne první krok, vždy si říkám, to je jasný,to si přece musím pamatovat. Prd. Teď mám děti čtyři,tedy čtyřikrát víc možností si tu kterou emocionální chvilku vybavit a nic. A pak vám přijde naproti,když vyvážíte kolečko od slepic dítě, které má pusu celou od krve, a když se ptáte, co se stalo, odpoví, že nic,že jen spadla z kola. A odkud jsi jela? Odnikud, stála jsem. :-)) Tak proč tolik krve, říkáte si v duchu a za chvíli zjistíte, že v puse chybí zub. Kdybych byla matka spořádaná, hned bych koukla do deníčku, tuším, že něco podobného rozdávají i v porodnici, ale to je ta potíž, my máme totiž tolik dětí, protože když první dítě pobralo rozum a zjistilo, že s druhým dítětem přišel domů i jakýsi kufřík růžový, bylo neodbytné :-)), kdy že ho zase dostane :-)), takový ideální PR projekt :-)), tak prostě a jednoduše bych koukla do toho deníku, který nemám, na zápisky, které nedělám- a už to asi nedoženu a zjistila bych, jestli se jedná o zub první nebo druhý. Čtyři děti totiž blízko sebe znamenají, že to normální člověk absolutně nemůže stihnout, maximálně jen vyndavá pořád nějaké dvacky pod polštář- tuhle tradici vůbec nevím kdo vymyslel, zvláště, když osmiletému vypadl první zub před dvěma měsíci a šestiletá už jich má venku šest. To musí mít člověk neustále připravenou portmonku a někdy si i říkám, jestli těch zubů nevypadlo už nějak moc :-). Tak se celé odpoledne ubezpečuji, že druhý by se při pádu ze statické polohy na zem tak hezky nevylomil, doufám, věřím…..a pak jdu rychle udělat pražský koláč-…. na nervy… protože tahle třená bábovka je už zase snědená :-) Je to bábovka podle prvorepublikové kuchařky Anuše Kejřové a je vy-ni-ka-jí-cí :-))
suroviny na bábovku- na jednu pěknou velkou formu: 240g másla, 6vejce, 450 cukru, 450 g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 1/8l mléka- dala jsem o něco více, skoro 200 ml, citronová kůra, 1 prášek do pečiva, trochu cukru s vanilkou
Nejprve utřeme máslo do pěny, přidáme žloutky, cukr, vanilkový cukr a třeme lopatkou na tření velmi dlouho, nejlépe půl hodiny. Do utřeného přidáme mléko, mouku s práškem do pečiva a tuhý sníh z bílkůl a citronovou kůru. Vše zlehka promícháme a těsto vložíme do formy vymazané a vysypané moukou nebo strouhankou. Dáme péci do dobře prohřáté trouby a pečeme 3/4 hodiny. Vychladlé vyklepneme a pocukrujeme. Rozbalit zbytek tady»
Dnes jsme měli hodně vtipné ráno :-). Po dlouhém rozmýšlení a kupování kakaa v místním obchodě- vždy zásoba před vánoci a pak 
průběžně během roku jsme se rozhodli, že zkusíme opravdu kakao. Většinou jsme si přečetli jaký je obsah tuku zda je nízkotučné nebo alespoň trochu tučné a zda obsahuje lecitin a brali ta bez. Nějak zásadně jsme se tím nezabývali, ale někdy přijde moment, kdy se člověk najednou něčím chce neodbytně zabývat :-)) a bezesporu k tomu přispěla i diskuze právě o kakau a čokoládě . A tak jsme začali číst a našli si jeden internetový obchod kde prodávají tři kakaa ze čtyř, které jsme se rozhodli zkusit. Jedno jsme tedy na úkor poštovného oželeli a zatím zkusili udělat takový malý domácí test. Večer jsme s Ester upekli čtyři perníky- mimochodem zcela ideální množství. Poprvé po dlouhé době mi nějaký moučník vydržel déle než na jedno jídlo :-)) Perník je podle receptu na kyprý kakaový perník a všude jsou stejné suroviny, stejná gramáž jen jiný druh kakaa. Čtyři proto, že jsme k těm třem vybraným, které přivezla ppd a jejíž řidič nás nejprve hodinu hledal, pak to vzdal a vezl kakako do depa, pak jel druhý den a čtyřikrát volal a pak se ptal pana domácího přijezdivšího k silnici na koni “ tak vy si tu takhle žijete v pohádce jako jo?“ :-), tak k těm od řidiče jsme si upekli jeden hezky i z tradičního pytlíku z obchodu pod kopcem za 10 kč. Trochu of topic – když nám vezl jiný řidič něco v zimě, já zaplatila a chystala se jít zase hlubokým sněhem do kopce domů a on otevíral dveře do vyhřátého auta, které chtěl otočit a odjet po celkem čisté silnici zpět -tak se zeptal“ ale nebudete objednávat nic často , že ne?“ :-))
Takže nejprve ke kakau. Můžu tady dělat chytrolína a opisovat a opisovat informace, ovšem než nám pan Zmrzlina osvětlil v pár větách něco o kakau, věděli jsme odkud pochází, jakou má barvu, a že je dobré. Teď už jsme o těch pár vět a odstavců chytřejší a po přečtení všeho toho navíc ještě chytřejší, ale pořád to není na to, aby tady člověk psal jako odborník. Jsme amatérští pijani a uživatelé kakaa. (to nám nicméně nebrání chtít pít kakao co je opravdu kakaem) a tak vložím pár odkazů tam, kde je dost informací pro další natěšené laiky :-)
První je tady– trochu reklamní od nescafe, nicméně celkem výtěžný , druhý neméně zajímavý zde. Rozbalit zbytek tady»
Včera u nás proběhla taková milá hra na hodnou a zlou manželku. 
Včera večer jsem byla manželka hodná. Vrátili jsme se z finančního úřadu, kde jsme podávali daňové přiznání. Letos jsem zaznamenala rekord, protože jsem ho nevyplňovala až u stolků ve foayer Fú, ale už předvečer doma. Našla jsem nejen usb k tiskárně, čisté papíry, ale i jsem dohledala díky bance všechny zisky :-)). Takže další den zcela v klidu a nikoli s nabalenýma a křičícíma a honícíma se dětma v šíleném vedru na úřadě – vůbec nechápeme, jak v tom vedru na těch úřadech můžou existovat. Spočítali jsme si, že teplotní rozdíl mezi naším záchodem a jejich kanceláří je minimálně 30st. C :-)))
Ve vlaku, hned jak jsme dosedli, jsme potkali pána, který okamžitě odložil časopis a celou půlhodinovou cestu bavil nejen děti, ale i nás. Neagresivně, vcelku příjemně. A kde je teď východ? A kde je západ? A jaká je definice zázraku? Pak kolik je v souvětí záporů, co je číslo, číslice a cifra a poslední hádanku- což je hádanka velmi stará a je určena dětem pro páté třídy- podotýkám, žádný chyták- Tak tedy – devět kuliček a klasické váhy.Dvě misky na rameni. Jedna kulička je o jednu miliontinu těžší. Chápáno -není možné jí poznat pohledem. Dva pokusy vážení a při druhém pokusu je nutné ukázat na tu těžší. Těším se na výsledek – nikoli řešení, – je to přeci pro děti páté třídy :-), ale čas, za jak dlouho k němu došlo. Pán se rozloučil, respektive my s ním- on nevystupoval a užili jsme si okresního města. Rozbalit zbytek tady»
Brambory v hrašce jsou jakousi variací na brambory ve smetaně . Proč dělat variace, když je prvotní jídlo vynikající, jedno z nejoblíbenějších a jednoznačně chutná ? Ono by tady šlo dost populisticky začít psát o tom, jak je hraška na rozdíl od smetany nutričně mnohem lepší, jak je to jídlo lehčí, zdravější a zajímavější. Všechno by to byla bezesporu pravda, ale nemůžu to napsat, protože nemám ráda kult zdraví a naopak líbí se mi přirozenost. Takže důvod proč brambory v hrašce je jednoznačně „změna“ a to, že hraška je zajímavá, a že brambory ve smetaně přesto, že nejoblíbenější, nedají se jíst každý den. Změna je důležitá a pokud hrašku neznáte – je to směs, která supluje vejce a lepek ovšem sama bezvaječná a bezlepková, rozhodně jí doporučuji vyzkoušet.
Brambory vařené v hrašce jsou velmi jednoduché a rychlé jídlo. Navíc netřeba ani mnoho surovin : brambory- podle strávníků, u mě zhruba kilo, 5 mrkví, 3 střední cibule, trochu oleje, 3 stroužky česneku, 2 lžíce sladké papriky, sůl a hraška pikantní – zhruba pět lžic+ voda.Zhruba 100g sýra a červená řepa na oblohu.
Nejprve je třeba oloupat a omýt brambory a nakrájet je na kolečka, ne úplně tenká, ale 1cm je už moc. To samé s mrkví- tady však Rozbalit zbytek tady»
Jak jsem psala už ve tvarožníku, sýrařství je velmi stará záležitost. Tvaroh se na rozdíl od sladkých sýrů dělá z mléka kyselého, sladké sýry pak logicky z mléka nezkyslého, tedy sladkého. Ovšem na to, aby se oddělila syrovátka od pevné hmoty, je nezbytné použít syřidlo. V dřívějších dobách používali syřidla nejprve z různých rostlinných šťáv a posléze z žaludků dosud jen sajících přežvýkavců. O prvních sýrech se zmiňuje jak už jsme psala již Homér, ovšem také v Bibli je zmínka o sýrech. Živil se jimi král David, dokud byl ještě pastýřem. Staří Řekové, jak píše Česká strava lidová, dokázali sýřit sýry za pomocí šťávy z fíků. Také ve starém Římě bylo 
sýrařství na takové úrovni a tak oblíbené, že vyráběli sýry jak doma, tak je i dováželi z ciziny. Sýry znali ovšem i staří Slované, jak už napovídá i název, pocházející od staroslovanského „sur“, což znamená kyselý. O tom, že sýry byly u nás dávno používány,svědčí i to, že byly používány jako obřadní pokrm. Sýr byl staročeskou obecnou krmí a tak již ve středověku se u nás dařilo zvláštní živnosti, jež se nazývala „syrníci“, a ti obchodovali výhradně se sýrem. Sýry se tehdy prodávaly na trzích v mnoha druzích a velikých kotoučích, jimž se Rozbalit zbytek tady»
Tvaroh je pro mě jednoznačně superpotravina .-)). Protože vydrželo mnohem déle mléko kyselé než čerstvé, převádělo se zcela 
přirozeně sladké nadojené mléko k větší trvanlivosti tím, že se smíchalo s již kyselým mlékem, aby se rychle srazilo. Tvaroh spolu se sýry patří spolu s medem k nejstarším potravinám lidstva. Vlastí sýrů a tvarohu je podle České stravy lidové pravděpodobně Orient, neboť v teplém podnebí lidé pocítili asi nejdříve potřebu uchovat mléko na delší dobu. Již ve starověku dokázali získávat primitivním způsobem tvaroh z kyselého mléka a již tehdy vyráběli sýry i ze sladkého mléka pomocí různých přírodních syřidel – moruše, kopřivy, šťovíku a pak i syřidly živočišnými ze žaludků nedospělých přežvýkavců – to líčí již Homér. Ale tvaroh je a byl vždy jednodušší formou zpracování mléka.
Tvaroh se získával a získává tímto způsobem, popsaným ve článku domácí tvaroh.
Po jeho úspěšné výrobě nosily získaný tvaroh hospodyně na trh, ale hlavně jej spotřebovávaly ve své domácnosti a to jednak čerstvý,sladký a pak také různě konzervovaný. Čerstvý tvaroh, tuhý se solí a kusem chleba, zastal často svačinu nebo večeři. Obyčejně se však rozdělával se smetanou, kyselým mlékem neb novým máslem. Takvýto míchaný se mazal k svačině na chléb nebo jídal jako předobědek a jmenoval se v některých krajích „eliška“ a jinde zase „bryja“. „Rozhuda“ nebo „toleranc“ kořenila se sekanou pažitkou a když se tvaroh posílal na pole, namíchal se někdy i říznější s cibulí, paprikou a třeba i s kvašenou okurkou. Takový se však dělal jen tehdy, když bylo hodně pití nebo studánka nablízku. Jinak se jen slabě solil a míchal se smetanou, aby nebudil žízeň, ale v horku spíše chladil. Takový míchaný sýr představoval na Hané ještě r. 1870 obvyklou snídani. “ Všední den byl chlíb a sejr k snídani. Jednou ten sejr byl stařenej (nechá se starej a kmín a sůl do teho ) a někdy byl tfaroh s trochu smetany nebo mlíka rozmíchanej “ Rozbalit zbytek tady»
Další z životních změn. Jeden kůň a čtyři děti je jen jeden z důvodů, proč pořídit dalšího. Nejsou to jenom děti, ale i samota toho malýho. Sležští norici jsou pro něj moc velcí a on se jich bojí. Je bokem a drží se sám. Ale koně nejsou narozeni pro samotu a člověk jim koně nenahradí ani náhodou. Možná si to myslí, ale jak přijde kůň, člověk jde bokem. A tak jsme se dostali až k Bakarovi, kterému je devět, je velmi klidný a naučený do tahu. Rozbalit zbytek tady»
Dlouho už se chystám na tvarožník od Saši a teprve nyní na ní došlo. Ale je pravda, že Saša musela trochu škytat, když jsem ho dělala. Prostě mi nešlo na mysl, jak by bylo možné, aby se upeklo něco, v čem je jako náplň smícháno kilo tvarohu s 200g oleje a 800 ml!!! mléka. Stála jsem nad tím a říkala si- fakt Sašo? To není možný. Ale bylo. Saša dělá recept do klasické formy od dortu, tu ovšem nemám a chtěla jsem ho na pekáč. Dostala jsem jasné upozornění, že je to až 4cm vysoké a proto musí být vysoký okraj. Zvolila jsem trochu špatně, protože jsem z toho pochopila, že se má do boku vytáhnout i těsto, ale myslím, že ne, že příště to chce těsto jen na dno. Nicméně nijak zásadně na stěně nevadilo :-)). Je to hodně sytý koláč patřící do čeledi tvarohovitých a chystám se pomalu na malý speciál tvarožník, protože tvarohové recepty už si to pomalu zaslouží.
Přidávám tedy gramáž na formu dortovou, velkou dortovou a fotky jsou z dvojité várky. Pekáč je tedy nutné použít s vysokým okrajem alespoň čtyři cm. Suroviny jsou: 250g celoozrnné mouky pšeničné přesáté, 150g másla, 80g cukru, 1 vejce, 1/2 prášku do pečiva,kůra z jednoho citronu, vanilkový cukr. . Na náplň potom 500g tvarohu minimálně polotučného, 400 ml mléka, 1 vejce, 100 ml oleje, 150g cukru, 40 g maizeny – kukuřičného škrobu, kůra z jednoho citronu a vanilkový cukr. Tuk a mouku na vymazání a vysypání formy. Rozbalit zbytek tady»