Co noveho na kopci

Dnes nám přijela pražská oper Eliška a jeli jsme dámskou jízdu na kole k zubaři. Ne , že by Eliška taky potřebovala, ale jela zkouknout svůj letní apartmán a tak jsme si to dali spolu a ještě s Ester. Trochu pršelo, trochu sněžilo, ale byl to moc hezký zubařský výlet :-) Moje nemocná šestka se konečně po pár návštěvách rozhodla demaskovat a ukázala se  v plné kráse. Do dnes se totiž chovala jako nemocná pětka, která sice možná taky byla špatná, ale nakonec byl jako zásadní zdroj potíží usvědčen zub jiný. Ono, jako by to nebylo jedno. Jeden špatný a druhý taky :-)). Není nad to, mít v jídelníčku hodně, ale fakt hodně vápníku. A tak jsem nakoupila spoustu nezdravých dobrot na zajíce, protože do Velikonoc už možná dolů nepojedeme, jenomže jsem neprozřetelně poslala děti vyndat věci z tašek na kole. Někdo to má v hlavě, někdo prostě v zubu :-)) Koupila jsem taky zásobu bobů na to-fu, protože domácí bylo vynikající  a má to ty dietetické účinky :-))) a taky výbornou italskou rýži parbolied a dva nové rýče a pak taky máme vynikající obchod, kde se Elišce moc líbila jedna sádrová houba :-) a já se svými trapasy zazářila u pokladny u krabičky plné plastových kroužků, když jsem vesele prohlásila, že vypadají jako kroužky na slepice. Paní prodavačka mě ujistila, že to taky jsou kroužky na slepice :-) a já nakonec k těm plastovým čudlíkům na fóliáček , které nesmí vidět pan domácí, protože tady někde ještě jsou staré v kyblíku :-),ale prostě je nemůžu najít-  koupila pět slepičích kroužků na nových pět slepiček – jen byla veliká mela, jakou barvu. Vyhrála to zelená.

Tedy k té cizrně a polévce- cizrnová polévka je prostě výborná !:-))

Na polévku je třeba jedno balení cizrny – 500g, olej, cibuli,  sůl, pepř, nové koření, bobkový list, dvě vejce, zelená řeřicha.

Nejprve je nutné namočit cizrnu v hrnci, aby byla ponořená alespoň dva centimetry nad cizrnu. Druhý den se cizrna slije, v  hrnci rozpálit olej, osmahnout cibulku a vložit cizrnu, osolit, opepřit, vložit nové koření a zalít vodou. Necháme vařit, dokud nebude cizrna měkká- jemná- nebude úplně měkká :-)). Když je měkká, přikvedlám dvě vejce, rozmíchám a nechám chvilku povařit. Nakonec přisypu hrst zelené nakrájené řeřichy.

Cizrna beraní- takzvaný římský hrách  a je to opravdu takový veliký světlý hrách.  Není zcela kulatý, spíše trochu hrbolatý a má jeden takový hezký zobáček, je to prostě taková sympatická a roztomilá luštěnina.

Cizrnu můžeme vypěstovat buďto tmavou a ta má menší semena nebo větší a tam jsou právě semena větší a barvy světlejší. Cizrna je rostlina teplomilná a pochází ze Střední Asie a Indie, ale pěstuje se i v Americe, Austrálii, Jižní Evropě a byly doby, kdy pěstovala i na Jižní Moravě a Slovensku. Podle wikipedie byla zřejmě vyšlechtěna před 7000 lety v oblasti jihovýchodního Turecka nebo Sýrie. Ovšem velmi zřídka zplaňuje, víceméně se jedná o pěstovanou rostlinu. Rozbalit zbytek tady»

A je to zase tu. Už snad nevratně. Už snad nenasněží!! A jako každé jaro, vzbouzí se ve mně netušené síly, o kterých si na podzim vždy myslím,že už se nikdy neobjeví :-) . To je ta nádhera přirozeného roku v hospodářství- i když upřímně, my se zase moc nepředřeme :-)) A spolu s jarem vstávají panu domácímu vlasy hrůzou na hlavě, protože každý podzim proklamuju, jak příští rok bude klidný, nic nechci, vůbec nic. Nic nebudeme dělat a budeme se jen kochat a jen tak si občas něco zasadíme :-)). Pak však přijde leden, kdy se už nosí domů ze skleníku hlína a začíná se vysévat celer, následují papriky a z trošky už jsou dvě bedničky celeru a pár truhlíčků paprik, takové a makové a ještě nějaké. Pan domácí obrací oči v sloup, ale druhým dechem objednává v zahradnictví muchovníky, kustovnici a jednoho chlapa a několik ženských rakytníku. Projíždí inzeráty a nakupuje sazeč brambor- sama se divím- vždyť letos máme sázet jen trošku :-)).

A pak přijde únor, papriky i celer začínají vylézat, ale není zatím kam sázet, ruce svrbí, inzerátů na různé stroje za koně přibývá, ale naštěstí není auto, které by je dovezlo :-) a pak , pak je tu konečně březen. Jenomže i když to vypadá, půda je pořád zmrzlá, nejde nikam kopnout, i kdyby člověk chtěl a tak je taková zvláštní vyčkávací nálada. Rozbalit zbytek tady»

Když už jsem tento týden v sojovém rozpoložení, muselo zákonitě dojít i na „Tofu“, sojový tvaroh.  Kupované tofu je pro šestičlennou rodinu celkem ekonomicky náročné, navíc člověk nemá příliš velikou kontrolu nad tím, z jaké soji je vyrobené. Tak jsem se rozhodla, že si zkusím domácí a zjistím, jak je to náročná operace. Výsledek předčil mé hluboké očekávání. Soja je mou nejneoblíbenější rostlinou :-) a proto to nebylo až zase tak složité- předčit mé očekávání, ale to, co se mi vyrobilo stojí rozhodně za námahu s tím spojenou. Nejen, že se vyrobí velmi dobré, vláčné tofu, ale také ještě poměrně veliké množství okary- sojové drti na další zpracování – tu my ovšem dáváme slepicím, protože nám nechutná vůbec .-)

Podle wikipedie pochází tofu z Číny, kde se začalo vyrábět již dvě století před naším letopočtem. V sedmém století našeho letopočtu se povědomost o tofu rozšířila do Japonska a posléze také do Vietnamu, Koreji a Thajska – některé zdroje však prvotní výskyt v Číně zpochybňují a před Japonsko staví Koreu. Ale tak jako tak,  ve všech těchto zemích patří dnes k tradičním jídlům.  V západních zemích bylo poměrně neznámé až do poloviny minulého století, ale postupně se začalo rozšiřovat. V současné době lze tofu nejen koupit zcela běžně, jako balíček zabalený ve vakuových obalech, ale také lze velmi jednoduše a celkem nenáročně na čas a peníze vyrobit i doma. Rozbalit zbytek tady»

Taky už vám doma ledacos kvete? Podběl, petrklíč, sadanky, bledule a…. ještě další a další. Poznáte co kvete takto krásně tady nám? :-) Je to malá hádanka na víkend, ale je poměrně lehká, takže víceméně hádanka na příští sobotní hodinku :-)

Dnešní recept je původní. Chtěla jsem jen podle chuti udělat bábovku více chutí. Říkám si, nebudu troškařit, na jednu formu alespoň 6 vajec. Jenomže… vejce se s cukrem nespojila do pěny a tak mi nezbylo, než vzít znovu čtyři, ušlehat pěknou pěnu a těch původních šest s cukrem tam zašlehat. Není to tedy zase bábovka jen tak na snídani s kupovanými bio-vejci. Je z deseti a to by jen na vejcích byla docela náročná :-)). Nicméně je velmi chutná, hodně nadýchaná a čtyřchuťová.

Na tuto bábovku je třeba tedy : 10 vajec, 1+1/2 hrnku cukru, 400g celozrnné přesáté mouky pšeničné, 1 prášek do pečiva, 125 ml mléka, 3/4 hrnku oleje, lžíce cukr

u s vanilkou, lžíce kakaa, 2 lžíce kokosu a 2 lžíce uvařené silné bílé kávy.

Nejprve je nutné vyšlehat žloutky s cukrem do husté pěny. Poté se pomalu přidá vanilkový cukr, po částech olej, mouku, mléko a tuhý sníh z bílků. Nakonec se nalije část těsta to pečlivě vymazané a vysypané formy a zbylé těsto se rozdělí na tři díly. Do jednoho se zamíchá kokos, do dalšího kakao a do posledního silná bílá káva. Rozbalit zbytek tady»

Prarodiče pana domácího žili dlouhou dobu  v Bavorsku a u nich jsme si také zvykli na klasický německý chleba s lněným semínkem. Ale dlouho po změně režimu se přestěhovali zpět do Čech a bylo po chlebu :).  Rodiče vozili do Čech z německých návštěv nejen chleba, ale ten u mě bodoval jako číslo jedna. Byl vynikající nejen čerstvý, ale i úplně totálně ztvrdlý. Miluju tenhle chleba a za těch pár let, co už není jsem na něj docela zapomněla. Ale pak přišla knížka Dana Leparda a já tam pod stránkou Německo, našla právě jeho. Okamžitě se mi vybavila jeho chuť a s ním spojené libé situace :-) A tak jsem se do něj konečně pustila. Jediný rozdíl od receptu je ten, že do Danova receptu patří dvě lžičky prášku z naklíčeného ječmene. Má tento proces moc hezky popsaný a rozhodně se na něj chystám, ovšem nyní nemáme doma ječmen, takže tentokrát je to bez něj.  Pamatuji se, že originál chleba byl v poměrně malých a úzkých šiškách. Dan Lepard má recept pouze z 250 g mouky. Já dělala čtyřnásobné množství na dvě šišky. On dělá dvě šišky právě z těch 250 g a je pravda, že to bude asi správná gramáž i originálního chleba.  Rozbalit zbytek tady»

Konečně jsem se k tomu dostala. Ale zdaleka není výsledek i po spoustě dlouholetých pokusů takový, jaký bych si představovala. Ale nevadí, určitě napíše někdo, kdo má podobnou zkušenost a dostal se dál. Nemám ráda soju, raději pšenici a pšeničnou bílkovinu, ale pokusy s pšenicí, ať už spousta moučných či z naložené a rozemleté čerstvé a  posléze vařeno ve vodní lázni, tak tyto pokusy vždy dopadly — prostě moučně.Takže nakonec nejlepší výsledek je  ze sojových bobů a seitanu, který si dělám sama. Výsledek je takový, že konzistenčně se nejvíce podobá lunchmeatu nebo paštice. Příliš nechutná samotný, jako třeba rostlinné kupované párky, ovšem jako paštika na chlebu a zvláště opečený jako lunchmeat nebo jako pomazánka na chleba je vynikající.

Na dost veliké množství, stačí bohatě dělat z poloviční dávky, je potřeba pytlík sojových bobů- 0,5 kg hlavně vřele doporučuji kontrolovat, aby to byly boby ne GMO.  Dále pak malý pytlíček agaru, 4 lžíce kukuřičného škrobu a 150g pšeničného seitanu. 4 lžíce slunečnicového oleje. Obrovské množství oblíbeného koření :-) – sůl, paprika, pepř, nové koření, majoránka, česnek, prostě jak libo. 250 ml vody a nemám žádná střívka ani salámový papír, takže hrníčky, klasické čtvrtlitráky.

Nejprve ze všeho si večer předem naložím sojové boby. Druhý den je rozmixuji čerstvé tyčovým mixérem, přidám agar, nakrájený seitan na kousíčky, kukuřičný škrob , vodu a olej, Samozřejmě koření. Vše znovu spolu se seitanem promixuji a hmotu nandám do hrníčků a vložím přímo do vodní lázně, tak aby voda dosahovala těsně pod okraj. VAřím zhruba hodinu. Vyklápím až po vychladnutí. Rozbalit zbytek tady»

Takže spanilá jízda kopřivy pokračuje. Zatím doma všem chutná a kopřiva nikomu nevadí – zatím :-). Včera  mě napadlo, že když můžou být těstoviny ze špenátu, není jediný důvod, proč by nemohly být z kopřivy. A tak jsem to prubla a tak to vyšlo :)

Jedná se o těstoviny domácí, které jsou udělané podle tohoto receptu ovšem s tím rozdílem, že se vůbec nepřidává voda a mouky celozrnné pšeničné přesáté není 450g, nýbrž 600g, protože přidaná rozmixovaná kopřiva těsto jemně zřídne. Suroviny jsou tedy: 600g mouky celozrnné pšeničné, 4 vejce, 55 g kopřivy čerstvé, trochu soli. Nahoru pak 100g buráky, 1 větší cibule, trochu řeřichy, olivový a slunečnicový olej.Cca 50g oliv na ochucení. Oregano.Malý svazeček řeřichy.

Nejprve se omyje a to řádně kopřiva. Poté se kopřiva tyčovým mixérem rozmixuje, přidají se k ní vejce, trochu soli a mouka. Vše se uhněte do nelepivého avšak nedrobivého těsta a těsto se buď rozválí válečkem na vále nebo se použije strojek na těstoviny. Těstoviny se nařežou, opět nožem nebo strojkem a vloží ihned do vroucí osolené vody.  Mezitím, co se vaří těstoviny se v pánvi bokem nechá rozpálit olej, přidají  se na něj na proužky nakrájené cibule a rozsekané buráky. Vše se jemně orestuje, okoření oreganem a přidá se trochu oliv na dochucení. Nakonec se vše ochutí olivovým olejem.

Uvařené těstoviny se slijí a prokapou olivovým olejema posypou nasekanou čerstvou řeřichou. Posypou se burákovým pestem a mohou se podávat. Rozbalit zbytek tady»

To je motto pana domácího. „Nač spěchat, život je dlouhý a pokud ne, tak nač bych stavěl barák “ :-)) a jemně parafrázuji, „Nač pěstovat, když to roste samo !!“ a to je ta krása jara, že si člověk najde zelenej lupen kde to jen jde, protože už to prostě chybí a ne , že ne. A protože saláty jsou tak malý, že bych musela na jednu porci obětovat celou sadbu, řeřicha je super, ale chce to taky změnu, tak vítězí jednoznačně kopřiva. Ta je sice taky malá, ale je jí tolik, že se dá nasbírat dostatečné množství.  Včera jsem nejela na velikou projížďku na koni a přenechala koně našemu česko-španělskýmu oper, protože bylo moc práce a nikdo mi s ní nechtěl pomoct. (Lépeřečeno, měla jsem pocit, že je moc práce :-))Byla jsem tentokrát neoblomná a čekala, že to třeba pochopí, pomůžou a pak pojedeme všichni. No, nepochopili to :-)) A chvíli po tom, co odjeli, tak dorazila návštěva, bylo po úklidu, po koni a já se sama sobě mohla akorát smát. :-) Dnes jsem to s odstupem začala rozebírat, abych tak trochu nastínila, že když mi doma nepomůžou, nebudu s nima moct jezdit a všichni se na mě podívali a sdělili mi, že se nemám bát, že dnes jsou koně tak hotoví, že si dají pauzu – rozuměj – dnes si můžeš vše udělat do foroty !!!:-))) No a tak nakonec všichni přijeli z vyjížďky, návštěva s pivem, džusem a vínem byla ještě na místě a hodila se moje kopřivová nádivka. K mému velikému překvapení všem dost chutnala, bylo to prostě dobrý !:-)

Na nádivku na celý pekáč je třeba 12 vajec, 150g strouhanky, 150g celozrnné mouky pšeničné nepřesáté, trohu soli,1 větší cibule,  2 lžíce majoránky, 250 ml mléka, 100 g kopřiv.

Nejprve ze všeho je nutné nasbírat kopřivy a pečlivě je omýt od zbytků hlíny. Potom je tyčovým mixérem rozmixovat na kaši. Přidat postupně žloutky a spolu s kopřivami ušlehat. Přidat postupně sůl, cibuli na kostičky,  majoránku, strouhanku, mouku a nakonec do tuha ušlehaný sníh. Rozbalit zbytek tady»

Máte úporné ekzémy a nemáte rádi kortikoidy? Máte akné, špatné vlasy?  Tak na to je teď na jaře docela zajímavá pomoc. Určitě každý, kdo se občas projdete nebo projedete na kole nevydlážděnou cestou, narazíte na ten prevít, který je obalený chlupatými ostnatými kuličkami, kterými jste pak po projetí i jen docela daleko od něj obaleni celí vy. Jasně, je to lopuch. Grandiózní bylina. Nejen co do objemu, ale i do účinků na lidské zdraví.  Lopuch je prevít, který ohromně zplaňuje a každý se ho rád zbaví, nejraděj hned pěkně začerstva zjara. A to je právě ta nejideálnější chvíle spojit příjemné s užitečným. Kořen se odsekne, donese domů, omyje, očistí a použije na olej a tinkturu, což jsou obě věci, které v zimě jako když najdeš. Především tedy, pokud má člověk v okolí nějaký kožní problém. Samozřejmě lze koupit i lopuchovou mast v lékárně, ale jsou tak strašně přeparfémované, že podle mě ten parfém naprosto vyruší všechno pozitivní působení mastičky – mluvím samozřejmě o komerčně vyráběných lopuchových mastech.

Lopuch je dvouletá bylina a nacházíme ho především a rumišťích, v křovinách, hradních zříceninách, pustých místech, okolo plotů na paloucích a lučinách.  Sbírá se především kořen a to buď na podzim nebo na jaře. Dále se sbírají semena koncem léta a lze také sbírat i listy.

Kořen obsahuje především polysacharid inulín, složky silně fytoncidní(rostlinné antibiotikum) a fungicidní (látky proti růstu hub a plísní).Dále obsahuje sliz, třísloviny, silice, minerální látky, hořčiny, glykosidně vázané látky a minerální soli.

Droga podporuje látkovou výměnu a patří k nejlepším přírodním léčivům v dermatologii. Je močopudná, má tudíž své uplatnění i v urologii, podporuje činnost ledvin, odstraňuje z těla zplodiny a podporuje růst vlasů.

Lopuch podávaný v prášku celkově posiluje, čehož lze využít při rekonvalescenci. Při vypadávání vlasů používáme lopuch jako silný odvar nebo tinkturu, kterou vtíráme do suchých, umytých vlasů, čerstvé, naklepané listy používáme na špatně se hojící rány a semeno jako výborný prostředek na žaludeční potíže. Rozbalit zbytek tady»

Pan domácí nám udělal radost a koupil z druhé ruky antik- vaflovač.  Je to hodně podobná forma jako na oplatky , ale je probranější a vyšší, tudíž je určena místo oplatek na vafle. Forma má i svůj vlastní kruh, který se dává na kamna místo originálních kulatých prostředních plátů, jako by byla dělaná pro naše kamna :))

Takže nastala fáze hledání a přizpůsobení si receptu. Pamatuji se na polské vafle, se šlehačkou a s borůvkami a jahodami, křehké, vysoké a přitom vzdušné. Zkusila jsem jich mnoho a výsledný ortel pro to, aby vafle nebyla měkká, ale křupavá a křehká je ten, že těsto musí obsahovat tuk- buď máslo, rostlinný tuk nebo olej, škrob a to výhradně bramborový a buď jen vodu, nebo místo části mléka vodu. Nakonec to jsou dva recepty, které jsou opravdu křupavé. První je z másla, druhý pak z oleje.

Na recept z másla je třeba :250g másla nebo margarinu, 200g cukru, trochu vanilky, 4 vejce, 500g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 200 ml vody a jeden prášek do pečiva.

Nejprve je třeba ušlehat vejce s máslem a cukrem a postupně přidat mouku s práškem do pečiva a vodu a vanilku. zdroj na tento recept jsem našla v tomto vaflovém speciálu.

Na recept z oleje pak : 4 vejce, 200 g cukru, 200ml oleje, 200ml vody, 300g celorznné mouky přesáté, 1 prášek do pečiva, vanilka a citronová kůra. zdroj na tento recept jsem našla zde a použila celozrnnou mouku.

Nejprve se ušlehají vejce s cukrem do husta, chvíli to trvá. Pak se přidá vanilka, postupně se zašlehá olej, těsto je stále husté a pak se pomalu přidává voda a mouka s práškem do pečiva a citronová kůra.

Těsto se nalije do vaflovače který poctivě vymazávám máslem před každou vaflí , až po vršek celé spodní části, přiklopí se a peče pár minut- otevřením lze zjistit, zda už je vafle hotová či nikoli. Pekla jsem na přímém ohni a proto vzalo pár vaflí za své, byly trochu více upečené, než je zdrávo :-)), ale vše chce svůj čas na vychytání. Vafle je nejprve po upečení vláčná, ale do chvilku zkřehne a zůstává křupavá.Celkem je ze 4 vajec zhruba 8 vaflí.

A protože nejsme příliš příznivci šlehačky, tak jen s marmeládou. Určitě bude vynikající i s našlehaným ovocným tvarohem. Rozbalit zbytek tady»