Když odjel Vítek a Hugo se ptal, zda k němu může na chatu, řekla jsem mu, že může, ale že Vítek odjel. Jóóó´?Dneska? “ ptal se 
Hugo a já přisvědčila. Druhý den jsme se o něčem bavili a padlo slovo „dneska“. Hugo okamžitě zareagoval a pravil “ takže Vítek odjel, když je dneska“ ? A ráno jsme jeli na kole od zubaře a Hugo nám přibíhal vstříc. “ Kde ste byli ? ptal se a já na to “ dneska jsme byli u zubaře“. Hugo okamžitě – “ dneska? a to odjel Vítek? a proč je pořád dneska?“ :)) Očekávám dostatečně důvtipnou odpověď, jak tříletému dítěti vysvětlit, proč je pořád dneska a proč tudíž neustále Vítek odjíždí :-)). Budu za ní velmi vděčná :)
Druhé dítě bylo dnes zase chloubou rodičů, když sedělo na křesle a bez pípnutí si drželo kapesník v ruce, pusinku oteklou až k uchu a čekalo, až mu pan zubař, který musí na šestileté dítě díky svým dva a něco metrům působit ještě více dramatickým dojmem než samotná představa vrtačky :-), tak až mu vyvrtá zub. Poslušně držela a držela beze slova, i když se pustil ještě do druhého zubu. Já v noci taky moc nespala, ale pohled na tvář Jentl ráno vytlačil mé zuby z hlavy – ovšem hledíc na ní na křesle, sebrala jsem odvahu a zmínila se i o svém problému :-)). Za odměnu, se mohla dívat na to, jak se na křesle posunuji vzhůru pod vrtačkou já :). Pak naložit na poště krabici s jahodama, zvládnout ve dvou objet správně kruhový okruh na kole, aby Jentl opět jako ráno nejela přímo a zastavit se v bazaru, kde prodává velmi hezká a štíhlá prodavačka, jednoznačně o sebe pečující a navíc příjemná. zapředli jsme rozhovor a paní prodavačka pravila, že obdivuje, že máme zvířata, protože ona se bojí i slepice a pak mi sdělila, že to pro nás musí být taky hezký, žít takhle venku, prohlédla si mě od hlavy k patě včetně mé ulomené dvojky a dodala, že to je dobrý, když manžel pracuje v lese, že tam mám jistotu, že tam ho nikdo neklofne ! :-)) Snažila jsem se vymyslet, jak to myslela a už jsem neměla sílu sdělit, že v lese ani moc nepracuje. :-)
No a pak už jen vymyslet jak nejlépe a nejradostněji po tom kopci domů zpracovat ty dva litry kefíru, co se mi tu nashromáždily :-)Kefírová buchta je jasná a jako to před ní vyhrály bramborové noky s bylinkami a žampionová směs. Rozbalit zbytek tady»
Díky Radkovi a Jessice se k nám po pár letech dostala opět „kefírová houba“. Dávám do uvozovek, protože pan domácí neúprosně tvrdí, že to nemůže být „houba“, ale o tom později :-). O pár let starší a o čtyři děti chytřejší, což je dost důležité, jsem hotova si tento poklad nyní hlídat mnohem pečlivěji než kdysi. Zároveň ale zase začal kolotoč zjišťování toho, co je to skutečně kefír, co že je to ta „houba“ a jaká je nejlepší příprava. Na internetu koluje ve velmi podobné verzi několik návodů. Např. wikipedie, jejíž výklad je nejvíce podobný tomu, který jsem posléze našla v Domácím Vševědovi praví, že Kefír je kvašený nápoj původem z Kavkazu a také z Tibetu. Nejčastěji se při jeho výrobě používá ovčího, kozího a kravského mléka a „kefírového zrna“ – se zrnem už souhlasí i pan domácí :-). Původně byl podle wikipedie kefír vyráběn v kožených vacích, které byly zavěšeny u vchodu, a když kolem někdo šel, zaklepal na vak, aby mléko zůstalo smíchané s kefírovými zrny.
Podle Domácího Vševěda je pak kefír – kyfír nebo kyppe – kvašený nápoj, neboli přirozeně peptonisovaný produkt z kravského mléka, obvyklý na Rusi a připravovaný v novější době ve větších nebo lázeňských městech evropských jakožto nápoj lehce stravitelný a živný, který předepisuje se často rekonvalescentům. Pohříchu kefír obyčejným způsobem připavený mění rychle svou povahu, takže jednak jen tři dny je poživatelný, jednak účinek jeho podle postupu kvašení každého dne je jiný. prvního dne působí prjímavě, nejlepší je dvoudenní a třídenní již vyvolává zácpu, starší však zejména v teple se rychle rozkládá a jen v ledu ještě dá se zachovati. Rozbalit zbytek tady»
Jak to vše začalo slepicemi
Je to už nějaký čas, kdy jsem reagovala na dotaz ohledně chovu slepic. Dávám ho tedy na náš web, protože chov slepic tak, jak ho znají ti, kdo vyrostli v hospodářství je bez drobných nuancí, které se mohou !!! vyskytnout těm, kteří berouce chytrou knihu do ruky, opustivše právě město,jsou naprosto přesvědčeni o tom, že co chtějí, stane se !!!
bez předních zubů, trochu koktal a byl nesmírně příjemný. Posléze jsme se dozvěděli, že je to pan Inženýr starosta místního města, toho času ve výslužbě a že vyměnil místo starosty za stodolu s kuřaty, která dovede do stáří 8 týdnů a prodá – a nejsou ledasjaká -jsou to americká nosná !!!Inu zajásali jsme a koupili jich tehdy 20. Ještě než jsme je ale přivezli, tak jsme si v hlavě a posléze snad i na papíře namalovali, jak jim uděláme luxusní kurník. Úplně to vidím jak dnes – sedíme u stolu a povídáme o tom, jak bude mít kurník na jižní straně skleník, dokonalá krmítka, samospadávací dvířka na kukaních, kolik musí být kukaní, dotékání obilí, dotékání vody – kapénkovou napáječku, popeliště, pískoviště a spodní část odsouvací na kompost, no prostě slepičí ráj na zemi. Inu začali jsme stavět. Během jednoho odpoledne jsme z přivezených krajinek, pod kterými málem klekl vozík i auto, protože pan domácí řekl, že krajinky co váží 1000 kg se na vozík musí naložit a k nám že to není zase až takový kopec – jsme postavili budovu, dva metry vysokou, metrdvacet širokou se čtvercovou základnou. Střecha plochá, mírně zkosená – takový trochu větší záchod, ale měl okénko :-) . Pardon – dvě. Vycpali jsme ji polystyrenem a ten pak překryli lepenkou. No a bylo hotovo, koza se nažrala…. slepičky měly kde bydlet a my si nezničili svůj sen. Budova dostala své jméno, protože jako mnoho dalších budov zde jsme po dokončení zjistili, že mírně padá k jihu (nevadí, však tam bude skleník )) jsme jí dali jméno „pipíza“ Rozbalit zbytek tady»
Velikonoční týden probíhá celkem klidně a monotónně. Každý den sem jezdí pes, aby zkusil, jak je na tom fenka a včera, 15. den, když už jsme to téměř odepsali, a kdy stále majitel psa neztrácel naději, fena štěkala na psa jak jen to šlo, kdykoli se přiblížil, my leželi v internetových informacích, jaká barva krve, jaké štěkání,na jakou stranu ocas atd. atd. a podle všeho – tedy konec – tak na tuto chvíli oba čekali. Včera to tedy konečně klaplo a nás čekají za dva měsíce možná krásná chlupatá štěňata. My!! chceme jedno. Děti chtějí také každý jedno :-). Vzhledem k tomu, že ale přijdou ještě kachny, nových dalších pět slepic, kobyla pojede k hřebci – vyhlašuji konkurs na případné nové majitele těch úžasných štěňať, které zbydou, a které ještě nejsou na světě- možná třeba ani počaty, ale my tomu věříme :-) Pes si dal nakonec koupel, po tak výborném výkonu a my se mu několikrát omluvili, že jsme ho podceňovali .-)) Bohužel je zrovna foťák v záruční opravě a fotíme jen takovým, co nám taky na opravě řekli, že je plný písku, a že to je nesmysl opravovat :-) a tak máme koupel ženicha všude trochu mázlého :-)
A místo tradičního mazance dnes vzhledem k počasí vynikající zmrzlina. Z těch všech domácích je to jednoznačně číslo jedna. Dostali jsme jako dárek palmový cukr fairtrade a pokud ho na zmzlinu nepoužijete, vězte, že to bude obyčejná vanilková, ale takto- to je tedy něco ! Rozbalit zbytek tady»
Kráva se má telit za dva měsíce a my začínáme mít trochu problémy s máslem. Druhá kráva sice stále ještě dojí, ale už toho není mnoho. Na sýr, tvaroh i mléko habaděj, ale másla tak na chleba a sem tam nějaké pečení a tak se snažím si vypomáhat ostatními tuky, což znamená žádnými nebo olejem :-). A znáte to, někdy chcete udělat recept a ne a ne najít ten, ve kterém chcete jednu surovinu mít a druhou nikoli. Stejné je to s tvarohovým beránkem. Umínila jsem si, že musí být tvarohový, když je tolik tvarohu, ovšem potřebuji, aby zároveň splňoval podmínku – žádné máslo, nýbrž olej a to jsem nenašla. Tvarohové těsto, které jsem dělala s olejem se mi většinou zdrclo. A tak jsem se rozhodla, že si recept udělám :-). To je další, mnohem lepší dimenze vaření. Vytváření receptů.Vzhledem k tomu, že mám domácí vejce, tvaroh, obilí na pytle, tak jsem to prostě riskla a obávám se, že vzhledem k výsledku, bude se to opakovat častěji a častěji :-). Vařím většinou dle fantazie, ale základní věci, jako těsta například, jsem v podstatě poměrově dodržovala podle receptů. Dnes tedy vlastní beránek s bábovkou- velmi jemný, díky tvarohu vláčný, rozhodně nesražený a hlavně – je toho hodně .-))
Tato várka vyšla na jednu velikou formu beránka a jednu velikou formu bábovky. Bylo třeba 10 vajec, 0,5l oleje, 500 g celozrnné mouky pšeničné přesáté, citronová kůra, dva prášky do pečiva, 500g cukru krupice,lžíce moučkového cukru s vanilkou, 300 g tvaroh , dvě lžíce kakaa a žádné mléko ! Rozbalit zbytek tady»
Jak jsem psala ve Velikonocích, v tuto dobu se časo a na mnoha místech pekli velikonoční ptáčci. Obyčejné sladké pečivo, které symbolizovalo příchod jara. A to, že je obyčejné se odráží i do těsta, které není tučné, není příliš překombinované, jen obyčejné kynuté těsto. Na oči ptáčků někdo pužívá pepř, jiný pak hřebíček. Děti volily hřebíček, že se jim více líbí a je pravda, že hřebíčkoví ptáčci jsou hezky provonění. Nicméně moji s pepřem za nimi příliš nezaostávají .-)
Na ptáčky je třeba 1250 g celozrnné mouky pšeničné přesáté, 4 lžíce oleje slunečnicového, 4 vejce, špetka soli, 250 g cukru, 1/2 litru mléka, 60 g droždí, lžíce rumu a trochu citronové kůry. Vejce na potření.
Nejprve si připravím do mísy mouku, důlek v mouce , nasypu droždí, špetku cukru, 125ml mléka a udělám v dálku kvásek. Ihned jak vzejde, což je v tomto teple v podstatě hned .-)- cca 5 minut, tak přidám droždí, olej, kůru, cukr, rum a nakonec mléko. Pozor, těsto je třeba dlouho hníst. Nejprve je hrudkovaté, teprve po nějaké době hnětení krásně nadýchá, zjemní a zhládne .-)
Těsto nechávám kynout asi hodinku na teple a po této době si přichystám vymazaný plech, na který kladu pomazané ptáčky rozkvedlaným vejce. Motání ptáčků je velmi jednoduché. Stačí ulomit kousek těsta, udělat v ruce dlouhý váleček, který se jednoduše zauzluje. Jednoduchý klasický uzel. Předek uzlu je hlavička na které vytvarujeme zobáček a vložíme oči- buď tedy zmiňovaný pepř nebo hřebíček a ocásek mírně rukou zplacatíme a nožem na 3x nakrojíme- to bude ocásek. Ptáčci nemusí příliš dlouho chladnout a přesto, že nejsou plněné žádnou nádivkou, jsou výborné. Rozbalit zbytek tady»
Je jaro a k jaru patří naprosto samozřejmě rozmnožování. A protože nechceme, aby tady jediný singl byla naše psa, tak jsme se rozhodli, že jí spojíme s nějakým psem. Ženicha už máme vyhlídnutého nedaleko. Naše psa je z velmi luxusního páru Bernského salašnického, který si majitelé koupili pro další chov. V sedmi měsících fenka poprvé hárala, tak zavřeli psa- Berňáka a ve správný den přeskočil sousedův Leonberger 2,10 vysoký plot a fenku zvesela oplodnil a ta ve svých 10 měsících porodila 9 štěňat :-). Byla to štěňata z toho nejlepšího- nejcenějšího prvního vrhu :-). Majitelé štěňata rozdávali a my si zavolali už s křížkem po funuse. Paní mi do telefonu sdělila, že kdyby jich bylo třináct, za dvě hodiny jsou pryč. Druhý den ale milá paní volala, a že si pro poslední štěně nepřijel pán a nás má poslední číslo v telefonu a tak jsme si přivezli domů Paše- P jako Pikinky a jako adoptivní š jako štěně.
Teď jí jsou čtyři a našli jsme jí na nedalekém nádraží nádherného Leonbergera, který pouští hrůzu vždy, když běžíme kolem. Majitel byl hrozně rád a první tři správné dny jezdil k nám, ale nechtělo se ani fence, ani psovi. Třetí den jsme vzali milou fenku k pánovi do auta, a že to zkusíme u psa, protože ona už se zdála svolná. Pes ale stále nic. Zkoušela jsem ještě volat VErunce, jak to je, když pes nemá zájem, že fena už stojí, dává ocas na stranu, u pc seděl naše španělská oper, aby mohl vidět gambrinus ligu a u nohou mu ležel jeho desetiletý labrador, kterému se také zatím nikde nezadařilo. A VErunka neznalá situačního rozpoložení v místnosti – telefon je nahlas, říká- Rozbalit zbytek tady»
U nás je to podobné jako o Vánocích. Jako nekřesťané Velikonoce neslavíme- tedy tak jak je jejich slavení obvyklé. Přirozeně se do této doby ovšem odráží odcházející zima, snášející slepice ostošest, vyrůstající první byliny a tak vlastně tak nějak přirozeně Velikonoce slavíme :-)) Víceméně je to takové přivítání jara, ale protože děti rozum pobraly a mají rádi mazanec a beránka, tak u nás tyto nezbytné atributy nechybí. Navíc k nám každý rok chodí zajíc, který po lese poschovává spoustu nezdravých věcí. Děti si pověsí na strom večer svůj plátěný pytel a druhý den na stromě buď visí, nebo ne. Už zhruba tři neděle počítají, jak dlouho ještě ? :-) Máme i malovaná vajíčka, protože na umělé hodiny výtvarné výchovy a pracovního vyučování nezbývá příliš času ani chuti, tudíž tyto předměty se doma odehrávají za pochodu díky přirozeným ročním svátkům. Moc rádi bychom v dětech pěstovali jakýsi alespoň minimální vkus a zapomněli tak na průmyslové barvy – bohatě by nám stačila cibule a cibule a cibule, ale děti to vidí jinak. :-)) A tak je zelený stůl, červená kuchyně a podlaha modro-žlutá.
Podle české stravy lidové byly Velikonoce za pohanských dob oslavou jarní rovnodennosti, tedy vzkříšení celé přírody ze zimního spánku. Jako jiné výroční svátky s sebou přinášejí mnoho starých zvyků, z nichž některé, např. vynášení Mořeny- Morany, spadají právě do pohanského období. K pozdějším zvykům pak patří stavění máje, pouštění věnečků a velikonoční pomlázka.
Ale zpátky k jídlu :-) Právě o Velikonocích se spolu setkávají dvě krajnosti – Křesťané začínají nejdelším a nejpřísnějším půstem, který vrcholí právě na Velký pátek a dále se pokračuje hojností a štědrostí v jídle . Půst na Velký pátek byl nejpřísnější v celém roce. Jak píše Miro Zlatúš z Letovicka “ Na ten deň každé, e ten névečí spoščenec, keré celé rok nende do kostela, de do kostela líbat křížek“.
Důležitou součástí tohoto velkého pokání za celý rok byl ovšem i přísný půst, tak přísný, že sám hospodář obyčejně nejedl celý den nic, jen vajíčko po slunce západu, a také nekouřil ani nešňupal – myšlen tabák pravděpodobně :-)) Rozbalit zbytek tady»
Venku je nádherně, ve skleníku roste Bok choy – cože to je? No, tak to by mě taky zajímalo :-)), ale na obrázku to vypadá velmi hezky, a roste to zdárně, minimálně tak 500 sazenic. Už je tady zase také můj megalomanský sklon, cokoli co alespoň trochu vyroste- přesadit a využít. A do toho tady je Eliška, která mi pomáhala zrýt fóliáky a přesadit do nich saláty, které když přesazovala, tak pravila „Ježíši, to je roztomilý – a nebude jim takhle rozesazeným od sebe smutno? „:-)) Podotýkám, že Eliška je vystudovaný bakalář zemědělský :-)) Šlo nám to moc hezky. Hugo si mezitím půjčil velké nůžky a ostříhal všechny šlahouny ostružin co našel a přišel nám zahlásit, jak je šikovný a jak nám pomáhá. Pan domácí byl naštěstí někde hodně daleko :-))
Už jsou tu také velikonoce a jak se to pozná? Jednoduše- přirozeným zavoskováním a zabarvením červeno-modro – zeleně dřevěného stolu – nikoli v rámci velikého předvelikonočního úklidu, ale v rámci malování vajec :-), a protože už tady kolem chodí děti jako hladoví psi a neustále říkají dokola- beránek, mazanec, jidáše, beránek, vajíčka, mazanec…… a protože na kraslice je potřeba vejce vyfouknout a tudíž jsou smíchané žloutky s bílky, které na výše zmíněné potřebuji oddělené – no na mazanec ani snad ne:-), tak dnes jen taková malá, obyčejná, dvojbarevná buchta.
Na buchtu je třeba na jeden plech- 4 vejce, 1+1/2 hrnku cukru krystal, 3/4 hrnku oleje, 2 +1/2 hrnky mouky celozrnné pšeničné přesáté, 1 prášek do pečiva, trochu citronové kůry, 2 lžíce rumu, 2 moučkového cukru s vanilkou, 1 hrnek mléka a 1/8 l podmáslí. Dvě lžíce kakaa a na polevu bílek a moučkový cukr 200g.
Na této buchtě je velmi důležité zpracování. Nejprve je nezbytné napěnit co to jde vejce s cukrem. Měla by to být velmi nadýchaná pěna. Pak se postupně přidá vanilkový cukr a pomalu olej. Přidá se rum a citronová kůra. Rozbalit zbytek tady»
Díky Janě 85 v tomto příspěvku ve fóru jsem se neodbytně pustila do něčeho, co jsme už přes jedenáct let neochutnali, totiž k 
tlačence. Byla jsem upřímně zvědavá, jak bude chutnat tláča bez masa :-) a šla rychle na to. Navíc, Veska mi obratem poslala do schránky pytlíky na salám- na širší salám, do kterého jsem klidně tlačenku byla ochotná zabalit a tak už tomu nic nebránilo. Bylo to tedy trochu složitější, protože neznám šmakouna, tak jsem si trochu pozměnila složení a toto složení si ve většině dělám doma, takže taková domácí tlačenka se trochu protáhne. Zatím jsem jí dělala dvakrát, výsledek chu´tový je pro vegetariána naprostá paráda, s cibulí a octem prostě vynikající- ale ta estetika. Jana jí má kompaktní, průhlednou, jednoduše hezkou. Moje je rozplizlá, nekompaktní a jednoduše nehezká :-). Při druhé várce jsem i zvětšila množství agaru, ale obávám se, že to ničemu nepomohlo. Proto upozorňuji vřele na tlačenku Jany a přijímám jakoukoli radu na rozplizlost- budu na tom pracovat samo nadále i já :-))
Do své tlačenky jsem koupila dva pytlíky sojových kostek, dále jsem udělala 200g seitanu, 200g tofu , tři lžíce hrášku, dvě lžíce sterilované červené papriky, a v jednom případě sůl, česnek, nové koření, bobkový list ,shoyu a pepř na vodu, ve které vařím jak kostky tak seitan, v druhém případě jsem uvařila kostky i seitan v dršťkové omáčce z hlívy ústřičné.Dále nezbytný sáček agaru, či dva. Rozbalit zbytek tady»