Archive for the ‘Jak jde život’ Category
Stalo se vám někdy, že jste si strašně, ale strašně přáli být Němci? :-) Celkem neobvyklé přání, zvláště v Čechách. Na mě to ale padlo! V této oblasti totiž nemáme šanci a Němci to vyhrávají na plné čáře. Ptáte se v jaké? Je to jazyk. Němci totiž, když napíší list papíru a napíší ho Češi, tak se v podstatě v ničem neliší, krom toho, že jeden je česky a jeden německy samozřejmě, ale …. Němci použijí nespočetně nebo i se to dá spočítat, více velkých písmen jak my. Prostě jejich podstatná jména začínají na velké písmeno, a když se kromě čtyř dětí, malého hospoářství, velmi nenáročného ale velmi zásadového manžela, běhání a pečení vánočního cukroví stane vaší vášní „krasopis“, kde největší důraz je kladen právě na písmeno velké, přijde vám to prostě líto! :-) Zjistíte to hned jak listujete kuchařských sešitem jedné z praprababiček, kterou jste nikdy neviděli, neznali jí a v důsledku zvláštní vlastnosti generace našich rodičů – totiž jejich nevoli k historické sentimentalitě se toho ani mnoho nedozvíte. Část je psána německy, část česky a to máte okamžitě obrovskou chuť upéci právě ten německý recept :-). A protože píšu ráda, je mi to líto, že nepíšu tak hezky a tak jsem se do toho pustila. Není to příliš složité, vzpomínám na období, kdy začal táta chodit na japonštinu do ÚKDŽ a během té velmi krátké doby co si zašel se učit mě stihl nakazit touhou po nejdůležitějším umu na světě, totiž umět japonsky – a já podlehla dříve, než to u něj vystřídalo něco jiného a doma se učila ka, ki, ku, a jak se píše chryzantéma. Read the rest of this entry »
Večer když se rozsvítilo světlo před vchodem, vejít do dveří bylo jen pro odvážné nebo reálií znalé. Read the rest of this entry »
Dnes večer jsme po dlouhé době sami. Eliška odjela v sobotu na rodinný oběd a také trochu popracovat za peníze, Karol dnes ráno stopem
do svého přechodného působiště a my jsme osiřeli. Škoda, protože Eliška se tak nedočkala výsledků naší započaté práce, která zdála se býti v počátcích velmi úsměvnou – ne tak na konec – dnes večer naopak vyvolává na tváři úsměv příjemný a sebeuspokojující. Read the rest of this entry »
Jak moc by si asi nevegetarián přál, aby seděl u stolu, podíval se ven a tam se mihlo bílé zvíře. A protože je tady ten malý, bílý, hluchý pes, hlavu by zase odvrátil, zcela logicky, aby jí za pár vteřin opět zvedl, uvědomiv si, že to bylo zhruba dvakrát tak veliké, než ta malá potora, dvakrát tak dlouhé a vůbec se to tomu nepodobalo. A že to u ohrady slepic stojí …. „kozel“. 
Ti, co nám přáli další hezké historky v životě, podobné té s telefonem a suchým záchodem, ti mají své myšlenky intenzivní…. Vyběhli jsme ven a už v chodbě jsme ho cítili. Smrděl strašně – prostě jako kozel. Byl bílý, měl krásné, velké – — pohlavní orgány a byl strašně hodný. Pan domácí ho zavřel ke slepicím a v tom přijíždí motorka a na ní vzdálený soused, který zdravil „tak dorazil ?“ My stále vyjevení díváme se střídavě na souseda i na kozla a říkáme – no dorazil. :-) Pak jsme se shodli, že ale není náš a on zase odjel, že ho prý vyhnali z pastiny směrem k nám. Read the rest of this entry »
Myslela jsem si, že už je to tu ! Zima, odpočinek, lážo, plážo. A ono ale ani náhodou. Vyrostlo toho tolik, že pořád vozíme něco do sklepa a do kuchyně, jablka k loupání neustále v plné pohotovosti, všude hromady plevele, do toho se zatepluje kurník pro Elišku, aby mohla 
přijet v zimě a měli kde spát rodiče :-), mlíka moře a přijel Karol. Karol je Karol. Vloni nám po přečtení článku „Konec wwoof systému v Čechách napsal, že už 14 dní sedí nad fotkama a mapou a hledá kde bydlíme, aby mohl přijít jako náhodný kolmejdoucí, ale se pokorně přiznává, že to nenašel. A tak píše. Nedostudovaný sociolog, má rád Led zeppelin, a že tedy dorazí, když napíšeme kam. Tak jsme napsali a on dorazil. Pomohl na střeše, pobyl pár týdnů a odjel domů na Slovensko. Teď je zpátky, což je jasné – když je děvečka, je nutný čeledín. Karol je ale jen víkendový čeledín, zatímco Eliška je k dispozici neustále. Ještě týden. .-) Read the rest of this entry »
Taky máte občas období, kdy člověk propadá sebelítosti, nebo naopak nějaké aktivní období, nebo melancholickou náladu či pro změnu uvolněnou? Pak někdy narazíte na hudbu, která přesně opisuje to, co lze tak těžko slovy vyjádřit. Každý asi máme nějakou takovou svou. Pan domácí jich má spoustu od Jiřího Schmitzera :-),nebo alespoń téměř neustále už po mnoho let slyším “ to je přesný“! Já tuhle jednu
Máte nějakou svojí ?
http://youtu.be/mWH4avHgie0
Dýně se zadařily ! Je jich trochu – o dost – více, než spotřebujeme do jara a tak dávám na vědomí informaci, že máme dýně na prodej. Máme Hokaida, Kabochu, VEltruskou obří, Paprikovou menší, nějaké patizony. Kromě obří dýně, ze které je výborné kandované ovoce, jsou to především zimní druhy, které velmi dlouho vydrží a jsou proto vhodné na přezimování do sklepa.
Jejich působnost je hlavně v oblasti polévek, zapékání, ale i na zavaření, pyré, restování a grilování. 
Cena je dlouhodobý problém. Už jsem si udělala i seznam, co co stojí, podle cen dole v zelenině. Měsíc na to jsem začala dokonce používat váhu. Ale pak ten květák na váhu položím, vidím kolik váží a stejně se mi to v hlavě překalkuluje nějak zcela jinak. Prostě mi to všechna ta zelenina přijde zbytečně moc těžká. Read the rest of this entry »
Tak je to tu! Dvě zbyly a kupodivu ty nejhezčí. Je dost potřeba, aby si je někdo vzal, protože Eliška začíná vážně uvažovat, že by si jedno tedy nechala a to vzhledem k tomu, že jí Špulky začínají značně vyčerpávat, není úplně ideální situace.Špulka to zvládá skvěle, i když si taky asi oddychne, až si mrňavce něko odveze, ale Eliška….. prostě taková úžasná nabídka se nenabízí tak často. Jsou to dva psi, jeden je krkonošský plnofous, jeden je pražský ohařovitý fousek …. pořád lepší než, když se štěńata narodila našim a ty je pojmenovali – zaltý „retardrívr“
Mají krásnou mámu, krásnou babičku, určitě mají i krásného otce. Jejich velikost v dospělosti bude zhruba- hlava na úrovni kolene.
Cena je více než shovívavá – přidáme k nim nějaký sýr, třeba i tvaroh, rohodně nějakou zeleninu……
Tak máme za sebou druhé narozeniny. Když si Kvído vzpomněl, že chce jet na vodu, zdálo se mi to jako moc dobrý nápad. Pan domácí ale pravil, že to vůbec není špatnej nápad a v tom momentě jsem zbystřila. Při postupném narůstání vody a nadstavu Orlice metr a půl jsem začala ztrácet jistoty. Ale pan domácí, který tyhle světské radovánky zvládá výborně byl nad věcí a porobený zemědělec, který jel s námi a přibral si k ženě ještě jejich čtyři děti byl taky zcela nad věcí. Ale co já? A druhá matka?
Každý výjezd z chalupy by měl člověk brát jako odpočinkový den. Většinou je to však zcela naopak. Budíček ve čtvrt na pět- po zaspání až v pět a pak super rychlý maraton dojení a zároveň oblékání dětí. Celkem svižná cesta na vlak
Read the rest of this entry »
Člověk slovy Jonathana Swifta – nikoli „rozumný“, ale „rozumu schopný“ udělal obrovský zábor. Patří mu v Evropě v podstatě všechno. Poprvé si svou devastační roli lidé uvědomili až v roce 1872, kdy byl vyhlášen jako první národní park na světě Yellowstonský národní park v USA. V naší blízkosti to pak byl rok 1909 a devět národních parků ve Švédsku- a Češi vyčkávají a debatují ! A to až do roku 1963, kdy byl vyhlášen KRNAP.
Read the rest of this entry »