Archive for the ‘Jak jde život’ Category
Připletli jsme se shodou okolností k debatě jedné známé ohledně výběru dopravního prostředku pro první dítě. A když jsme Lucce vybírali a posílali fotky toho, jakou značku kočárů, sportovních vozíků a šátků jsme používali my, napadlo mě, že to sem pověsím. Byla to pestrá paleta a třeba někoho i příjemně rozesměje. :)
U nás to bylo tak, že děti byly v tom, co bylo po ruce. S kočárem to u nás bylo jako s pračkou. Na rozdíl od pračky však kočár u nás nečekala zářná budoucnost. Tři děti jsme mu odolávali, při čtvrtém dítěti se kočár naskytl a můj odpor byl tentokrát menší, než Klářina touha vozit konečně své dítě. Ale mnoho si ho neužila. Během prvního týdne po svém návratu z porodnice letěl Hugo dvakrát přes řidítka. Nebyla to prý úplně snad reallye, říkaly děti, ale kočár šel na Mísečky a my se vrátili k osvědčené klasice. A tak malý vhled do minulosti našeho vozového i nevozového parku.
Nejprve zcela zásadní dopravní prostředek ve více variacích tzv. M1 a H2 (malý modrý a velký hnědý) a já si půjčil pro své srovnání recenzi vozíku Chariot a musím říci, že si tedy ten náš v mnohém nezadá. Posuďte sami
M1 a posléze jeho upgrade na větší verzi H2
-M1 a H2 představují nejvyšší třídu ve vývoji a inovaci dětských vozíků na světě. Jsou úhledné a stylové a mají všechny rysy a vlastnosti, které si vy a vaše dítě můžete přát. Nabízejí dokonalé odpružení, je vybaven nejlepší brzdou na světě, totiž vaší rukou, obsahuje velmi komfortní sedadlo, promyšlený systém větrání a doživotní záruku. Pokud opadne lak, stačí koupit barvu.
- Vezete-li dvě různě těžké děti, nastavte každému odpružení na míru! To znamená, že jedno dítě musíte posadit dopředu – to lehčí a jedno dozadu – to těžší. Zcela prosté
- * Vylepšený „2 v 1“ potah do každého počasí s integrovanou sluneční clonou a UV filtrem je vybaven bočními větracími klapkami pro maximální kontrolu teploty. Prostě když prší – přikryje se plachtou. Větrá za každého počasí velmi dobře.
- * Měkce polstrované komfortní bezpečnostní pásy se skrytou přezkou, chráněnou proti nežádoucímu rozepnutí – to je skutečně potřeba – někdy. Verze s pásy vypadá takto: Read the rest of this entry »
Tak po dlouhé době zase jeden článek pro přihlášené. Blíží se dvouleté výročí naší stránky a tak jsme tak v přišedší zimě a mírné depresi bilancovali.
Za ty dva roky jsme se ocitli v dost jiném světě, než na který jsme byli zvyklí. Získali jsme spoustu příjemných duší, kteří chodí pravidelně na stránku, někteří komentují a tím přispívají mnohem více, než sami tuší, protože každý komentář je potenciální rada někomu, kdo se ocitl ve stejně svízelné situaci. Stejně velký dík i těm, kteří čtou a nepíší. Je to motivace – člověk má pocit, že je to k něčemu. Nepopírám, že ten pocit může pseudopocitem být, ale neberte mi ho :-). Read the rest of this entry »
Došlo k tomu, že nazrál čas na koupi kámoše. Koně nikoli na práci, ale koně pro mě. Postavil jsem se k tomu zodpovědně :). Vytýčil si podmínky – že chci kobylu a tmavá kopyta, musí to být trošku inteligentnější plemeno, nerozuměj poslušnější a zároveň nesmí být už moc inteligentní, tzn. tarpan a hucul už je moc. To už by bylo na příliš hlubokou filosofii. Živější, ale zároveň klidnější :) že pro ní budu mít čas, a že spolu zestárneme. 
Ponořil jsem se do internetu a hledal, protože každý koněprodávající server má svá specifika a byla to dřina to denně projíždět :). Projížděl jsme já, děti i Klára, ale také Petra a Saša. Petra je dávná známá a Sašu jsme sice neznali, ale znala jí Petra a to dobře. Je to koňačka odmala, koně mají obě jejich rodiny, momentálně bez mužů, kteří odjeli na koni dobývat Ameriku. Zatím ho tam nesehnali, ale to přijde :-) Read the rest of this entry »
Konečně slezla většina sněhu, tzn. dostaneme se do skleníku :) a tak jsme vozili hnůj – za pomoci pana domácího, přerývali skleník, zalepovali prasklá skla, zalévali sadbu celeru a těšíme se moc, že už se bude brzy vysévat. A tak otevíráme opětně náš přebytkový prodej ze dvora – zatím jen s měsíčkem, který nás provází už téměř rok, kdy jsme ho zasadili, po sběr, sušení, sklizeň, třídění semínek a teď zase nastane jejich opětovné vysetí.
Měsíček je na březen zatím jediný přebytek. Co to vlastně je měsíček, lze mrknout tady . A samotný prodej ze dvora je opět otevřený na horní liště jako předposlední záložka. A pomalu se tu kocháme pytlíky s pěti druhy špenátu a sedmi druhy dýní, se saláty a kapustami a těšíme se těšíme, až už to začne :)
Začíná to být takový folkór, že si napíšu menší článek o něčem, co bouřlivěji probíhá v komentářích předešlých článků. Přeroste to formu komentářů, navíc člověk začne na základě diskuze zajímat názor ostatních a tak dávám k dispozici tento článek jako hlásnou troubu pro vyjádření zkušeností s farmářskými trhy. Náš názor nejde vyjádřit zcela lehce, protože ho máme velmi rozporuplný a v současné chvíli si připadáme trochu jako černá ovce. Farmářské trhy se nám líbí. To v první řadě. Líbí se nám jako další prostor pro prodej vlastní produkce. Je obrovská škoda přerušení tradice trhů, na kterou se velmi špatně navazuje, nicméně vytáhnout z popela je samozřejmě lze. Read the rest of this entry »
Včera večer přijela Eliška a my přednesli Pipiin komentář k minulému příspěvku a tímto Pipi moc díky za inspirativní námět :-) a protože je toho celkem hodně, co z diskuze vzešlo, přenáším to sem pro inspiraci ostatním, jak je to v zemědělství. Vůbec si nedělám iluze o tom, že je to úvaha hrozně zjednodušená, ale v každém případě lépe alespoň zjednodušená než žádná. A předesílám, úvaha o chovu nikoli průmyslovém, nýbrž malochovu, něco více, než chovu zájmovém. Jde o to, že pokud budou potraviny stále tak maximálně podhodnocené jak jsou, není možný zásadní standard pro zvířata a naopak, pokud budeme ochotní platit alespoň o něco více za kvalitní potraviny vyprodukované v eticky přijatelném prostředí, ve kterém žijí zvířata, je celkem logické, že se najde více a více producentů a čím více bude producentů a čím více bude nás lidí, kteří budeme tuto etiku vyžadovat i za cenu o něco vyšší ceny, budou se eticky produkované potraviny stávat normou a cena půjde logicky alespoň v rámci konkurenčního boje trochu dolů.No možná dolů stejně nepůjde, protože se nikdy nenajde tolik lidí, kteří jsou schopní se postarat sami o sebe. A nadnárodní koncerny a průmysloví giganti budou vždy vymýšlet, jak získat zisk i z tohoto malého trhu.
Jde o to, že by si měl každý uvědomit, že práce se zvířaty je vždy prací s živým materiálem, je to práce celkem náročná, v případě malého a středního chovu slepic i fyzicky, protože je celkem prostá techniky a obstarává jí jen jeden element – a to člověk. A většina lidí, žijících na venkově má za cíl vydělat peníze a dostat se na standard lidí, žijících ve městě, ovšem nikoli přes etiku, řeší většinou ekonomiku, nikoli etiku. Je to otázka používání techniky, tudíž zadlužení, dotací atd. atd. V tomto videu
je velmi hezký moment, kdy farmář mluví o ceně pšenice, která je v dnešní době nižší, než cena posypové soli na silnice.Od připojení do EU říká farmář ve filmu, klesl počet farm o 1/4. FArmáři šli dělat něco jiného nebo šli do důchodu a není nikdo, kdo by to dělal. Jeho otec měl 12 hektarů a bez problémů s tím uživil celou rodinu a tento farmář musel farmu zvětšit šestinásobně, aby zajistil své rodině daleko větší standard. A to se týká RAkouska, kde jsou daleko větší dotace než v ČR. Read the rest of this entry »
Když jsem byla naposledy u zubaře a viděla převoz slepic z kamiónu do místní drůbežárny, uvědomila jsem si, že je to zhruba rok, co jsme přijali poslední koupené vajíčko. Většinou se tak dělo na základě návštěvy rodičů, kteří bydlí 2 km od Makra a bývalé Hypernovy, nevím, jak se jmenuje nyní. Většinou je udolala nízká cena či akce, ale vzhledem k tomu, že to vždy mysleli jen dobře, dlouho nedošlo k tomu, že bychom dokázali stát tvrdě za svým. Postupně jsme vysvětlovali, že nepotřebujeme květáky za 25,- ze Španělska když máme svoje, či vejce za 1,50 s trojkou na začátku, když máme svoje a pokud dojdou, nedojde až do doby, kdy opět budou k ničemu horšímu, než že je prostě nebudeme mít – a tak postupně došlo k vzájemnému pochopení :-) a rok jsme bez vajec ze systému. (i bez květáků :-)
Jak jste na tom s vejci vy? Jíte je? A pokud berete do ruky vejce, víte vlastně co to je? Víte jakým způsobem žije slepice, která ho pro vás snesla? Možná si myslíte, že ano, ale možná tomu tak úplně přesně není a tak jsem vytvořila malý test, který by měl napomoci dalšímu prohloubení orientace v základních potravinách. Read the rest of this entry »
Takže jsem chtěla napsat – je to přesně rok, ale o den jsem to prošvihla – co jsme se přestěhovali do vlastního virtuálního doma z pronájmu, zatím rok spíše příjemný než nepříjemný. Báli jsme se báli, že nás na stránkách budou navštěvovat lidé typově ne úplně souznělí, a že občas někdo zaprudí. Opak je pravdou. Lidé chodí různí, pestrá společnost to je, všichni zatím dost korektní a ku vzájemnému prospěchu se tu virtuálně vídáme. Tedy doufám, že prospěch je i na druhé straně obrazovky :-).
Dokonce si někdo objednal svou stránku přes náš banner blueboardu v levém menu, čímž nám pomohl mít levnější webhosting náš a to nás neskonale těší :-). Díky všem za to -těm odtajněným, co přispívají do komentářů a do fóra, ale i těm, co to čtou inkognito.
Pan domácí se nekonec vzedmul k nadlidským výkonům a zprovoznil fotogalerii, i když vkládání fotek – opět vázne:-)), tam objednávka prostě nefunguje, já jsem si přes oblíbené zkoušení neshodila stránky,které mi daly takovou dřinu naučit se, jak se vytváří a tak si tu tak dál v poklidu žijeme a vypadá to,že se naše stránka vydá do druhého roku svého života – lépeřečeno – už se asi vydala.
Abych upřesnila neupřesněné, co se hromadí porůznu a v mailu a co občas vypadá jako informační infekce – tak ano, pan domácí platí sociální a zdravoní pojištění, ano k Elišce máme vztah blízký a kdo Elišku zneužívá více,to zatím s dovolením neodtajníme. Psát recepty v přehlednější verzi nedokážu – bohužel a kdyby někdo náhodou chtěl pomoci a napsal mi, jaký kuchyňský nůž fakt stojí za to, může sem – nebo kam chce. Budu mu neskonale vděčná.
Jste unavení, uondaní, štve vás to právě teď, musíte a musíte a musíte? Nebo je hlavně klid, je vám dobře a máte čas na přemýšlení? 
My osobně Vánoce úspěšně více než deset let neslavíme – nejsme křesťané, na slunovratu není v období elektrifikované domácnosti příliš co ke slavení, slevili jsme z cukroví a stromečku- špičky, kterou každý rok najdeme – když nenajdeme,došlo už i na padlý kmen bez jehličí (nepopírám, že takto provokativně to panu domácímu ladilo nejvíce:-) – dárky jsme uhájili- nebyly a nejsou. Děti se tedy těší na cukroví a perníčky a na zdobení a na rachejtli – jednu od jednavacátého až do štědrého dne -jsou v krabici čtyři. Těší se na pohádky z počítače, které si postupně nashromáždily během roku, těší se hlavně na sníh. Těší se na to, jak si napíší na okno dopis o nehmotné přání. Zatím převládal každý rok zamrzlý rybník, sníh, nebýt nemocný a letos přibylo Hugovo – prosím, chtěl bych umět číst! Na případnou námitku odpovídám ihned protinámitkou – nikoli, nešťastné na Vánoce nejsou. Read the rest of this entry »
Chtěl bych touto cestou pogratulovat všem, kteří si stihli objednat cukroví od Kláry- protože to je pevně doufám naposledy- dříve, než jsem zaujal postoj zlého muže a tím jí donutil pozastavit proud Read the rest of this entry »