Archive for the ‘Bezlepková jídla’ Category
V sobotu přišla návštěva, tudíž definitivně přišlo jaro. Kdyby přišla – vyjela s vozíkem na dítě za kolo ten kopec až k chalupě. Když je někdo takto namakanej, svaly mu koukají z rukávů, má smůlu, dostane hned palici a jde mlátit kůly :-). My s Ester sázíme ve skleníku, pikýrujeme, objednali jsme si konečně sadbovače, těch -2 mě donutilo poptat i polystyren v rolích, který se dělá přímo na skleník, ale to až v samostatném článku o jarním vyšinutí po vyjítí sluníčka a o sázení. Taky jsme se po mnoha dotazech na nějakou brigádu rozhodli dát na stránku o virtuálním kopci nabídku pro dobrovolníky, co to obnáší a jaká je zrovna práce – podotýkám, finančně ze strany zájemců to neobnáší nic, naopak – nezvyklé prostředí může být mentálně trochu náročnější.
Dnešní jídlo je jen obyčejné z té zeleniny, která zbyla a jako malý předzávazek, protože například brokolici zavařuje asi málokdo a je fakt pro zimu celkem dobrá, navíc kdo jí pěstuje ví, že jde velmi rychle do květu a její zavaření tím pomůže značně ve sklizni.
Potřeba je : 3 větší cibule, 1 zavařená sklenice jedlého jeřábu, 2 zavařené sklenice brokolice ve slaném nálevu, 2 zavařená sklenice zelených fazolek ve sladkokyselém nálevu, dvě mrkve ze sklepa, jedna sklepní červená řepa. Olej, sůl, tymián, rozmarýn a 250 g slaného sýru.
Nejprve je nutné oloupat a nakrájet cibuli na plátky, vložit do hrnce či pánve na rozpálený olej, přidat jeřáb bez šťávy – tedy slitou zavařeninu, přidat na proužky nakrájenou červenou řepu, přidat obsah dvou sklenic zavařené brokolice – opět slité, přidat na proužky nakrájenou mrkev, slité a na půl nakrájené zelené zavařené fazolky, osolit, přidat sušený tymián a rozmarýn a za občasného míchání dusit. Dusí se, protože naložená zelenina obsahuje poměrně dost vody. Když je zelenina už celkem měkká, přidá se na kostičky nakrájený slaný sýr – mozarella, balkán, jádel. Ještě chvilku míchat a pak podávat s uvařenými bramborami smíchanými se lžící másla a nakrájenou cibulovou natí.
Vyhlašuji zaměstnání roku! Za mě jednoznačně vítězí stomatolog! Před dvěma dny jsme jeli koňmo na nákup a k zubaři. Zavřít pětku, nasadit upadlou provizorní korunku na čepu na dvojku. Jak prosté. Ten den nevykazovalo mé hobby žádný důvod k neklidu. Nějaké čištění kanálků mě už vůbec nevyvádí z klidu, přesto, že křečovitě zatínám pěsti v momentě dosednutí na křeslo, čímž často musím zneklidňovat toho, kdo mi v ústech něco dělá v momentě, kdy mu na ruce sjede zrak. Musí zákonitě nabýt dojmu, že operace není bezbolestná. Netuší, že to jsou mé mimikry, kterými obelhávám sebe sama :). „Proč však bere zubař po dokončení těchto dvou úkonů do ruky vrtačku? “ ptám se v duchu a úporně se sebe snažím přesvědčit, že to vrtačka není. Hned mi je však jasné, že na vině jsou tři krčky, které dělám, že tam nejsou. Brzy je po všem a já mám další tři zářezy v kartě.
Jenomže, pokud je něco vaše hobby, musíte si to hýčkat a dávat tomu příležitost se projevit. Což se stalo během včerejška. Dvojka se prostě rozhodla, že si bude žít svébytným životem. Máme bezva zubaře a proto se mu snažíme vycházet co nejvíce vstříc :-). Nikoli utrácením za nadstandardní služby, jak by se dalo očekávat, nebo v našem případě možná ani nedalo, ale snažíme se mu ulehčit práci. Když se ulomí kousek zubu a rozškrábe jazyk, není třeba hned zaneprazdňovat lékaře, že? Takový jemný, kulatý brousek na broušení řetězů motorových pil je naprosto ideální nástroj – velmi zdárně ozkoušeno. Pak mi pan domácí jednou chtěl ulevit a vyndat to, co v ústech podle jeho i mého názoru nemělo co dělat, byla jsem v devátém měsíci a po tom, co jsem si myslela, že jsem zcela neschopná a že nic nevydržím, jsme se dozvěděli, že se obnažila čelist a že jsme se jí pokoušeli vytáhnout. :) No a včera večer, když jsem zase chodila od skleníku domů a do skleníku a domů, zcela bezmyšlenkovitě, jen abych nemyslela na svou dvojku, napadlo mě zavolat kamarádovi, ke kterému nemám respekt. Já totiž mám obrovský respekt ke každému lékaři. Byla jsem totiž vychovávaná v rodině zdravotní sestry, samozřejmě jako budoucí lékařka a tudíž je odjakživa každý lékař pro mě něco jako Pan doktor! Read the rest of this entry »
Jsem ve svém živlu. Ještě když tu byla Eliška, snesli jsme spolu a ještě s Ester z kurníku malá kamínka, když byl pan domácí někde pryč, aby až přijede, vše bylo hezky ve skleníku nainstalováno, protože poslední, co chce člověk slyšet, když má opak tvůrčí krize – nejsem schopná najít správné slovo:) – je “ kdo to zase bude uklízet?“. Když už to stojí na místě, většinou to pan domácí spolkne a odejde kroutíc hlavou :). No a protože má v noci mrznout, poprvé topím, olalá, ze skleníku jde kouř, uvnitř bylo 16°C, už je tam jen 8, ale já nezoufám, chodím na zdravotní procházku á hodinu – přikládat, v rámci ekologické stopy sbírám všechny popadaný větve v okolí a jestli tam ráno přijdu a bude tam nula, oběsím se:).
Jinak pan domácí má novou zábavu. Hledá koně. Ne naše, ty najít není problém, stojí u bedny se senem a pokud nejsou tam, tak jsou u ohrady v místě, kde za ohradou sídlí sud se senáží, hlavou sledují každého kdo vyjde z chalupy a už od dveří ho provázejí velmi hlasitými zvuky – zní to přesně jako – “ tak dělej a otevři sud!“ Takže ty nehledá. Hledá nějakého koně, který nebude na práci, bude na něm moct jezdit bez sedla, jak to on hezky umí, bude si s ním hrát a bude ho respektovat – pan domácí koně. Ví jen, že už nechce hucula :-). Už tři dny slyším – to je on,lépeřečeno ona – hledá klisnu, tu ne, tu taky ne, ta je hezká, ale stojí všechno co máme. Ale dnes vykřikl zcela jasně, že jsem si byla jistá, že to je ono. Já říkám,“tak mi řekni co to je!“, “ ne, to musíš vidět“. No, upřímně, neošidím vás o to:-)) Jak říkala Petra, které jsem to sdělila – alespoň už nebudete mít problémy s vodou. Jednou za čas dojedete k rybníku a pak vydržíte zase nějaký čas bez vody :).
No a dneska už definitivně slezl sníh tam, kde byla vloni zelenina a kromě zaječích bobků tam je spousta spadané růžičkové kapusty z košťálů, které ožrala kráva a pórek a tak je jasný, že to musí být něco z těchto dvou surovin a navíc celý řádek cibule jsme si tam uschovali. :). A přemýšlela jsem s čím, aby to bylo jiný a tak mě napadlo, že nejlepší bude citrón a karamel. Read the rest of this entry »
Už není zima. Sice tu bude zase -8, ale zima není. To je otázka mentálního cvičení. Zjistili jsme s Eliškou, že pokud jde člověk do kurníku, má tam osm spacáků a myslí si, že je plus dva, použije jen tři, je mu krásně, i když se druhý den ráno dozví, že bylo -6. Tak to asi s naší hlavou často je. A protože není zima, může se sázet, i když jsou občas sněhové plotny, že se do nich boříme až po kolena. Dnes jsme jeli s panem domácím na koni ke schránce a on mi otevřel své srdce. Pravil – “ vy se k sobě s tím Bábelem tak hodíte!“ rozuměj – s tím koněm, který má 650 kilo a je to nejmastodontovatější ze všech mastodontů. Je mi zcela jasné, že tím myslel jeho roztomilost, ale pro jistotu jsem se neptala. :) Pan domácí jezdí bez sedla a zcela plynule a přirozeně a já jedu se sedlem a celou cestu dolů i nahoru není slyšet nic jiného než pomalu a prrrrrrr a Bábe sakra prrrrrr – s rukama až u silnice. Pan domácí mi vždy se stoickým klidem poradil, jak mám dát ruce dolů a zaklonit se, jenže kam se zaklánět, když už ležíte hlavou na koňově zadku a on pořád cválá….. naštěstí se vždy po sto metrech natolik unaví, že ho začnu vždy a znovu mít ráda. Read the rest of this entry »
Už pomalu začíná docházet na taková jídla, jako je dušená mrkev a kedlubna. Co se dá dělat, sněhu je stále tolik, že nejsou vidět ohrady, to znamená minimálně 130 cm. Jestli někde taje, prima, tady to není :). A protože je ten sníh navíc těžký a mokrý, nechce se nám nikam i přesto, že zásoby brutálně docházejí. Ale gigantů a mrkve ve sklepě ještě spoustu a tak došlo i na obyčejné dušení. Pokud člověk zkusí přidat sumach, který nevěděl jistě na co je a dostalo se mu rady, že na vše :-) a pokud přidá hrst barevného pepře a citronový pepř a tymián, nemůže to prostě dopadnout špatně. Navíc jsem Verunku dostala do nepěkné situace, protože na Scuku jsem si přečetla jednu z dalších recenzí na pana Sapíka, alias restauraci U koně, kdy scukařka píše o tom, že tak dobrou posypovou cibulku ještě nejedla. A protože rodiče bydlí velmi blízko pana Sapíka a mají dobré vztahy, proprosila jsem Verunku, aby mi v pátek, kdy k němu šla, zjistila dvě věci. 1) Jak se dělají šišky v kožichu – to se mě totiž mailem zeptala jedna paní, co čte tento blog, že to bylo oblíbené jídlo babičky, která již nežije a ona neví přesný recept. Hledala jsem všude, ve všech svých knížkách, v knihovně, ale nikde nic. Víme, že to jsou bramborové šišky polité smíchanými vejci se smetanou a cukrem a zapečené, ovšem poměry vážení, poměry…… a pan Sapík nevěděl. Je to tedy na vás, kdyby kdokoli věděl, jak se dělají šišky v kožichu, sem s tím, budu moc ráda.
No a 2) jak pan Sapík dělá cibulku. A ten se podíval na Verunku a pravil “ no prostě jí usmažím“ :-))). Tak mi pak volala, nejen, že jsem sketa, že jí píšu, že o ní píšu v článku a ona se pak natěšená dočte, že mi volá i kvůli namáčení čočky :-)), ale navíc stojí v hospodě u SApíků a ptá se na jak jí přijde po odpovědi úplně dementní dotaz a to kvůli mě :). Takže nemám ani recept na šišky v kožichu, ani recept na dokonalou cibulku, ale přesto dlužím napsat – mám nejlepší sestru na světě :), kterou tu stírám nejen já, ale udělá to pro mě i ona sama dobrovolně :-) (Ona ale nakonec podotkla, že jí jenom řekl, že jí prostě usmaží a pak prosolí, což já nikdy nedělala -přiznávám a ode dneška to tedy dělám :-)), protože fakt dobrý!) Read the rest of this entry »
Už dlouho mi nebylo tak dobře jako teď, tedy v uvozovkách, protože z Prahy z přezkoušení jsme si přivezli nějaký bacil. To je vždy daň za cestu do hlavního města. Jinak je po přezkoušení, děti spokojené, já spokojená potažmo i pan domácí a kdyby nebylo toho bílého sajrajtu, co ho tu každou 
noc připadne minimálně pět čísel, přičemž jsme právě zhruba na devadesáti číslech, tak je ráj na zemi. Z Prahy máme zážitků spoustu, překvapující množství hospod, barů, kaváren a bister, podél cesty z Hlaváku na Karlov, na Karlák, na Kampu a na Břevnov, které každoročně přirůstají, setkání se Skuprzem a filosofické dvě hodinky Skuprze a pana domácího z kontejneru na tvrdý papír, kam se schovali před mrazem, zatímco zbytek rodiny navštěvoval tchýni. Na Karlově prostě buď do policejního muzea nebo do kontejneru. Se Skuprzem je to vždy trochu o hubu, ale tentokrát alespoň včas pan domácí zakročil, zakázajíc Skuprzovi kouřit – „až venku, mám tu tchýni, kdyby to chytlo, byla by ostuda!“. Nad pobytem v kontejneru se nepozastavil ani jeden, na rozdíl od okolo procházivších kolemjdoucích. Také občas zažijete situaci, kdy potřebujete vedle sebe někoho, kdo je nad věcí, je to pragmatik a nepodléhá zbytečné ustrašenosti a on je bohužel zrovna v kontejneru?Ne? Tak to buďte rádi! :-)) Read the rest of this entry »
Protože tělo by nemělo trpět zbytečnými skoky z extrému do extrému, není od věci udržovat ho v tomto ročním období, které je tukůhojné na podobné úrovni a ubírat mu postupně :-). Ovšem dá se milé tělo také trochu očůrat a ty tuky mu sice dodat, ale takové, které tělu spíše prospějí, a které zase tak jednoznačně hned neuloží a totiž tuky ve formě nenasycenýc mastných kyselin, kterých avokádo obsahuje až 20%. A také obsahuje docela velké množstí bílkovin – je proto tedy dost vhodné pro těhotné a kojící ženy. A tak by mě zajímalo, zda -li i tu může dojít k fenoménu „Mohamed a hora“. Je možné, že když budu jíst hodně avokáda…. :-)) Read the rest of this entry »
Tak jsme konečně zamrzli :-). Pan domácí seděl velikou část dne u počítače a hledal maximo-minimální teploměr. A to mě evokovalo historku, o kterou se musím podělit. Kdysi pan domácí už takový jeden záchvat s teploměrem měl – většinou takové záchvaty nutné potřeby mívám já, u něj je to velmi neobvyklé a také jak vidno, když už, předměty se opakují, prostě nedá si pokoj :-) no a tehdy se odehrálo to, že jsme si koupili digitální maximo-minimální teploměr – jedinou elektronickou věc v chalupě. Pan domácí měl strašnou radost. Teploměr jsme pověsili na zeď u okna a jeho sondy – malé nerezové špalíčky na kabelu jsme protáhli nějakou z mnoha děr ve zdi ven nad zem. A každý den se kochali, jak nám to pěkně měří, doma a venku a doma a venku a maximum a minimum….. A pak už přišlo jaro, venku metr sněhu a my jeli vlakem s malým miminem na trhy s drůbeží – 5 km pěšky na vlak, pak 5km v tom městě od vlaku a celé zpátky. Teploměr ukazoval -2 vzali jsme si jenom tlusté svetry – při -2 to je přece normální, bundy jsme měli na -5 a níže.
A tak jsme velmi brzy ráno vyrazili. Cestou dolů na vlak nám to bylo divné, jak jsme změkčilí, jak to, že nám je taková zima. Po městě na trh jsme šli už úplně zmrzlí, navíc trh zrušili a tak jsme zase jeli domů. Cestou do kopce v mírném větru jsme si říkali, že se musíme začít asi otužovat, abychom to zvládli, až přijdou opravodé mrazy. A hned jak jsme dorazili domů, sesypala se na nás smršť telefonů, maminka a druhá maminka a švagr a švagrová a všichni se ptali, jak to přežíváme ? A my, nemající tv ani rádio jsme odpovídali zcela bezelstně “ a co jako ?“ „No všude je -18, strašná zima, máme o vás strach, jestli jste nám nezamrzli !“. Tak jsme se zasmáli, že všude mají takovou zimu a my jen -2. Ale bylo nám to divné, tváře jsme měli ještě úplně červené, ve svetru byla dost zima… Rozuzlení je velmi prosté – milá sonda byla zapadaná sněhem a my už 14 dní měli -2 aniž bychom se jen na chvilku nad tím pozastavili…. a teď je to tu znovu…..ale nepodlehneme….
Dýně, dýně, dýně – dnes opět dýně papriková. Je to v Čechách celkem málo používaný druh, ale to přijde. Bezesporu, protože papriková dýně není až tak veliká, většinou jako dvě až tři dlaně vedle sebe, ale má zcela a to naprosto odlišnou dužninu než dýně jiné. Stejně jako je dýně špagetová špagetová :-), Hokaido jemně moučná, Gigant pak celkem vodnatý a je z něj dost vody, tato dýně chutná po upečení velmi podobně a má velmi velmi podobnou strukturu jako pečená brambora. Je jinak moučná než hokaido, opravdu bramborově a přidat na pečenou bramboru lžičku cukru – máte hotovou paprikovou dýni :-)
Dnešní jídlo je velmi rychlé a obávám se, že z jiné dýně bude zcela jiné, právě kvůli výše napsanému. Je to jídlo rychlé a celkem variabilní. Read the rest of this entry »
Dnešní den byl pestrý – přírodověda, skladba – vážení, to je paráda taková skladba. Doporučuji každému rodiči zopakovat si předmět, přívlastek rozvitý, příslovečné určení a doplněk, větu hlavní a vedlejší, těším se upřímně, co se mi dnes bude zdát :-)
Také pak přijela návštěva – přijela si pro kohouta a s dovolením vkládám autorský kompliment našemu kohoutovi
“ Už jsme po práci v klidu a teple, ale předchozí hodiny byl docela šrumec, nejvíc kolem osmé, kdy jsme přijeli a vložili dědoj do ruky krabici s kohoutem. Vzal ho tedy a odnesl do chlíva ke slepicím. Slyším: „ten je ale velkej a fešák….ježíš mariá von mě utek!!!!!!!!!!“ a najednou vidím přes dvůr běží černý stín a za ním ještě větší černý stín – to byl děda a závodil s kohoutem kolem baráku. Tak jsem se nechala strhnout davem běžících a přidala se do těsnýho závěsu. Kohout pořád první. Oběhli jsme 2x barák, stodolu a za vyzývání ostatních během běhu je zvali k príma honičce. Vše ale dopadlo dobře. Děda musel v chladné větrné noci sundat kabát a po důmyslné hohoutově schovávačce se dědovi podařilo kohouta odlovit. Nyní je umístěn v teple chlíva. Všichni jsme se nahrnuli dovnitř a obdivovali krasavce. Vskutku výstavní kus. „
No ale dnes nebyl k večeři kohout, víš Rachade, dnes bylo něco mnohem jednoduššího :-)
Není každé zdravé jídlo nechutné, není každá pohanka nedobrá a tahini není jen humus. Vše má několik úhlů pohledů a dnešní jídlo je velmi rychlé, dobré a navíc dost vyvážené. Je to jídlo zcela ideální, protože je vegetariánské, veganské, je pro celiatiky i ty, kteří trpí intolerancí laktózy. Je ideálně sacharidové, bílkovinné i tučné, prostě takové akorát. Navíc nejmladší syn se mě dnes ráno po probuzení zcela upřímně zeptal, „jestli jsem taky někdy byla mladá ?“ :-) a tak předcházím jistému nadcházejícímu, totiž, až se mě zeptá, „zda jsem taky někdy byla hubená?“ a místo výborného jablečného křehkého koláče, na který dám recept hned zítra, si vymýšlím jídlo dnešní. Je to fakt jídlo lehké a oddechové, nicméně dnes vzniklo a ode dneška ho mám ráda ! :-) Read the rest of this entry »