Archive for the ‘Bezlepková jídla’ Category
Dnes se mi nedobře spalo a tak bylo spoustu času na přemýšlení. Několik věcí se mi spojilo v hlavě zároveň. Stále se mi vrací příspěvek Michala Hromase na rádiu Wave – O krušné kuchařské řeholi, přemýšlím o tom, jak je to nevděčná činnost, kdy mnoho kuchařů pracuje do pozdního večera, většinou někde hodně dole, často bez oken – to by mi chybělo velmi – okna. Je tam však nadstavba, která zůstane často jako to poslední – což je dost smutné- a to jsou peníze, i když vzhledem k její výši by asi mnozí kuchaři polemizovali, zda to nadstavba je či není :-). A pak mi přilétá obraz vaření doma, pro někoho, pro rodinu. Nadstavba peněz chybí, ego se postupně vytratí a zbývá ta nejdůležitější věc – totiž naplnění slova rodina. Přilétá mi myšlenka na rozhovor s Janem Kačerem, který mluví o své ženě, Nině Divíškové a dává k dispozici jeden ze dvou receptů na dlouholeté manželství. Vypráví o tom, jak se jeho ženě kdysi zalíbila životní zkušenost osmdesátileté babičky, jak si udržet šťastné manžeství , totiž – „krmte tu bestii !!!“ .-)
Přemýšlím o tom, jak je velmi jednoduché postupně nahrazovat domácí jídlo něčím „jednodušším, rychlejším, čas šetřícím a méně podceňovaným“, ovšem je zde jedno ale…. ustupovat z této často nevděčné činnosti – nevděčné proto, že se stává všední, samozřejmá, na první pohled často nedoceňovaná – pokud si člověk neříká permanentně o pochvalu, což spolužijícníky zanedlouho jistojistě naštve – tak ustupovat z této činnosti lze pouze tehdy, pokud se člověku dostane té výsady, že jí vůbec někdy považoval za hodnotu. A pokud to tak je, já osobně to považuji za jakýsi dar, ať to zní sebepatetičtěji a nízkocílově :-) Za mě, hýčkejme si tento dar, zvláště, pokud jsou přítomné děti, které si to pak snad přirozeně ponesou dál. Myslím tím něco, jako když jsme sledovali náš zimní evergreen na pc – totiž Četnické humoresky. Já osobně sleduji permanentně jen ty naškrobené bílé zástěry v každý čas a stále se snažím pochopit, jak to dělají, děti vyžadují další a další díly, pan domácí úpí a odchází a tudíž neslyší Huga, který pozorujíc Jarého, jenž se stěhuje na pátračku a nese si kufr a tašku – zcela vážně pronáší -„jak to, že ten číšník (rozuměj četník), si nese ty tašky? “ Všichni se otáčíme s otázkou na rtech, nikdo jeho repliku nechápe a tak pokračuje -“ no tašky pčece nosí jenom ženský“. :-)) (Pan domácí, který mě však málokdy nechá něco nosit navíc to měl tendenci vyšetřit – když si to přečetl :-)) a zjistil, že Hugo myslel tu přes rameno :-)) Read the rest of this entry »
Letos si fakt užíváme podzim. Víkendy jsou hodně návštěvní, ale poslední dobou i pracovně návštěvní, někdy i pracovní dny, někdy i celý týden. :-) Včera jsme dosklidili dýně a tu hromádku dýní pohromadě mám vůbec nejraději. Je to nádherná směs barev a už vím, že tu oranžovou měsíčkovu příští rok vyměním za více dýní a více špenátu. Měsíčku to neublíží, protože se vehementně vysévá sám a tam kde budou příští rok brambory, tam bude asi i obrovské množství této oranžové potvory, která je nádherná a samorozmnožovací. Zvláště, když jí roste 70 metrů. 
Dnešní jídlo je hodně dobré, nejen chuťově, ale také esteticky a spolu tvoří jeden dokonalý celek. Pomohla mi výborná kniha „Vegetables“ od healthy home cooking, na kterou nedám dopustit. Není to nijak komerčně vypilovaná kniha, o to v ní jsou lepší recepty a ráda jí listuji a ráda jí používám. Read the rest of this entry »
Jsme tady po delší době dnes zase sami, zvykám si na to, že tři plechy housek stačí na snídani, a že se nemusí hned jít zadělávat znovu. Mám nový provizorní sušák na měsíček a děti si začínají opět vydělávat- suší a suší a hledají sběrnu a taky máme nafasovánu cizrnu a kuskus a spoustu tahini, ale také jsem měla uvařený veliký hrnec hrachu a netušila co ještě kromě hrachové kaše a hrachové polévky, protože zavařovat se mi nechtělo a bylo potřeba rychle udělat pomazánku a tak jsem zkusila humus, ovšem místo cizrny s hrachem a nastojte, je to výborný. Po několika mnoha humusech, udělaných za poslední dobu jsem dospěla k názoru, že jednoznačně záleží na tom, nešetřit s tahinou a jemně kořenit. Římský kmín používám celý, nikoli drcený. Na svůj první humus jsem měla stacionární mixér, to když jsem si splnila malicherný desetiletý sen a pořídila si mixér kitchenaid. Jeden obchod ho zakcionizoval :-) a pan domácí pronášel jako vždy, „jak chceš, klidně, mě je to jedno“:-), což mě těch 10 let celkem odrazovalo, je to moc zodpovědnosti :-), ale nyní, po dlouhém půstu komerčního rozmaru jsme neodolala a mixér pořídila. Humus udělal velmi hladký, ale rozbil se ještě ve 14ti denní lhůtě- tedy možná byl rozbitý už od začátku, prostě mixovací nůž při každém použití vyjížděl ven a já díky tomu zjistila, že se vůbec, ale vůbec neliší od mé ponorné šestisetwatové ety, a že je úplný nesmysl, aby tu stál zase další krám a nyní je v servisu a čeká na první expertízu a já jsem celkem jednoduše vyléčená :-) Read the rest of this entry »
Celkem vzato byl konec týdne dost hektický, přezkoušení, přezkoušení průdušek jednoho dítěte, aby se potvrdila doměnka pana domácího, že je zcela zdravé, záhy vstávat a pak jít z Hlaváku až na Karlov a po celé cestě nepotkat jediného z těch mluvících, mluvícího česky. Pana domácího houkajícího á 5 minut, že chce domů, děti se peroucí o to, kdo štípne lístky, čekání na Elišku na zpáteční cestě s jejím hluchým psem – tedy čekající na různě kolem sebe mávající Elišku rukama a Špulku, totiž toho psa, který se vždy ležérně otočí a dělá, že to mávání nevidí. Příjemnou paní průvodčí, která nás z vagónu pro rodiče s dětmi příjemně vyvedla do jiného vagónu, protože ve vagónu pro děti nesmí být psi, aby nás tam vystřídali tři urostlí chlapi s dvěma lahvemi slivovice , nabízející mi místo, když jsem se vracela pro zapomenutou bandasku s tahini omáčkou.Bylo to příjemné chodit po Praze s pixlou od Balkánu v ruce. Člověk měl pocit, jako by byl právě na borůvkách. .-) Udělali jsme navíc takovou malou mezikulturní družbu. Když jsme jeli na přezkoušení, zastavili jsme se v Biozahradě, shlédli zákulisí jedné malé české příjemné kavárny a přivezli si domů právě tahini- to v té bandasce. Nejen tedy tahini, ale ta je pro dnešní recept celkem klíčová. Přivezla jsem si taky mnoho různých dalších malých bonbónků v podobě zodpovězených otázek, které se nahromadily v hlavě od odjezdu Rachada od nás. Read the rest of this entry »
Když už jsem tento týden v sojovém rozpoložení, muselo zákonitě dojít i na „Tofu“, sojový tvaroh. Kupované tofu je pro šestičlennou rodinu celkem ekonomicky náročné, navíc člověk nemá příliš velikou kontrolu nad tím, z jaké soji je vyrobené. Tak jsem se rozhodla, že si zkusím domácí a zjistím, jak je to náročná operace. Výsledek předčil mé hluboké očekávání. Soja je mou nejneoblíbenější rostlinou :-) a proto to nebylo až zase tak složité- předčit mé očekávání, ale to, co se mi vyrobilo stojí rozhodně za námahu s tím spojenou. Nejen, že se vyrobí velmi dobré, vláčné tofu, ale také ještě poměrně veliké množství okary- sojové drti na další zpracování – tu my ovšem dáváme slepicím, protože nám nechutná vůbec .-)
Podle wikipedie pochází tofu z Číny, kde se začalo vyrábět již dvě století před naším letopočtem. V sedmém století našeho letopočtu se povědomost o tofu rozšířila do Japonska a posléze také do Vietnamu, Koreji a Thajska – některé zdroje však prvotní výskyt v Číně zpochybňují a před Japonsko staví Koreu. Ale tak jako tak, ve všech těchto zemích patří dnes k tradičním jídlům. V západních zemích bylo poměrně neznámé až do poloviny minulého století, ale postupně se začalo rozšiřovat. V současné době lze tofu nejen koupit zcela běžně, jako balíček zabalený ve vakuových obalech, ale také lze velmi jednoduše a celkem nenáročně na čas a peníze vyrobit i doma. Read the rest of this entry »
Když prší, je nutné dobrat energii .-) a když navíc den před tím bylo tak zdravé jídlo – špenátový nákyp, není vůbec třeba se obávat nezdravé smaženiny. Navíc jsem si neprozřeteně přečetla diskuzi pod článkem pana Cuketky – Kokino a dostala neutišitelnou chuť udělat hezké páteční zákuskové odpoledne, zvlášť, když nám přijede naše pražská oper Eliška. Už má na jaro slíbený prostor v našem kurníku, který si však musí hezky zútulnit, za to, že bude mít takovej bejvák. Mě to možná čeká taky, protože dneska našel pan domácí takovýhle hezký článek, balzám na jeho duši – dřevěný podzemní dům . Ukazoval mi fotky pro jistotu odspodu. Pak jsme došli až nahoru, kde je kalkulace a já zkusila ještě jeden pokus, když jsem tvrdila, že 3000 liber je milión osmset tisíc :-)). Neprošlo to. 180000 už bylo neargumentovatelných. Je tam taky ale ještě napsáto tisíc hodin lidské práce a protože my jsme dost pohodáři, dá se to převést 1hodina na tři hodiny kopcové práce, tudíž 3000 hodin práce a to už snad možná je argument, že nám stačí, to , co máme :-)).
Zákusky na zítřek jsou v plném proudu a dnešní jídlo už není, ale děti začaly skvěle loupat brambory a tak mi to není zase až tak líto :-)) Na cibulové kroužky jsou potřeba dvě až tři veliké cibule, podle počtu členů u stolu. Dále olej na smažení, voda, sůl a hraška. Druhá varianta- na talíři jsou obě dvě je místo hrašky použít vejce a strouhanku.Navíc ještě sladká paprika. Read the rest of this entry »
Dnes bylo takových plánů…., ale nějak to všechno nevyšlo :-)). Chtěla jsem 
dělat řízky z hlívy, zjistila však velmi záhy, že hlívy není tolik, aby z ní bylo řízků pro šest lidí a tak to skončilo gulášem. Asi nám nezbyde nic jiného, než se pustit do pěstování hlívy. Dnes jsme si přečetli návod a je to triviální. Je to jen objednání očkovací hlívy, rozmíchání směsi, připravení špalků z čerstvého – max. šest měsíců -nikoli méně jak tři a nikoli více jak šest, špalků z listnatých stromů, lépe tvrdé dřevo než měkké,nikoli zbavené kůry, nařezání špalků min. 15 cm v průměru, nařezání zářezů a dírek 2,5×2,5 cm, naplácání hmoty do dírek – vše v naprosté čistotě – nemožné !!!- zabalení do čistých igelitových pytlů, propíchání jemně velikou jehlou, zavázání a uložení v neklesající a nestoupající teplotě 20 st. C. Pak už jen pozorování rozrůstání bílého podhoubí po celém špalku – to pozorování probíhá 4 měsíce, pak vyndání špalku, zakopání jednou třetinou do země do pečlivě vybraného vlhkého a neslunečného místa a pak už jen zalití jednou týdně a čekání na konec září až spadnou teploty pod 10st.C. Prostě pohodička.. Takže je to u nás jako vždy – nejsme přeci blázni, do toho všeho začneme pěstovat ještě hlívu ne? Po dnešním guláši však – ta hlíva, ta je fakt dobrá. Jak že se to pěstuje? Ideální, potřebujeme se zbavit dole v lese těch bříz, nařežu teda vysoký špalky a nasadíme hlívu :-)))) Takže na konci září se budeme fotit s úsměvy nad pytli usušených bylinek v kompozičním zátiší se špalky obrostlými hlívou :-)))) Vzkaz pro tenletonotho pána, jenž pečlivě připravuje housky a bramborový šišky dle mých receptů – šišky však v dvojnásobném množství napsaného receptu – 1l hlívy je na 20-40 50cm špalků :-))) řekla bych- netřeba navyšovat :-))) Read the rest of this entry »