Archive for the ‘Chléb’ Category
Takovéhle články mám já osobně nejraděj. Otevřu a zjistím, kde udělali soudruzi z NDR chybu. Ať se to týká čehokoli. A navíc články týkající se pouze chyb jsou velmi efektivní. Člověk nemusí procházet tu fórum, tu článek, tu obrázky a má to hezky po kupě. Jsou i takové chybníky, které však nepočítají s každým přostředím. Když máte v koupelně -18 a nehce prát potvora pračka, takový pěkný chybník v návodu na pračku je vaše nejkrásnější prokletí – totiž naděje, že to nemusí být úplně tím, že je na kost zmrzlá. Nejsem však žádný odborník, jen pekař amatér a také píšu z této pozice, ze zkušenosti pokus – omyl – kniha – pokus – omyl – jiná kniha…. a tak jsem prošla své zkušenosti i všechny možné knihy – Českou stravu lidovou, Domácího vševěda, ‚Chléb náš vezdejší…. a zkusila to nějak sesumírovat.
Zapojte se, budu ráda. Budu ráda za každé foto do komentáře, u kterého je vám jasné, proč to tak je. Ostatním to pomůže a třeba se podělí i oni o své nepodarky pro lepší chleby budoucí. Read the rest of this entry »
Včera to přišlo – včera jsem se definitivně rozhodla, že hrozně nutně potřebuju k životu pec. :). Obávám se, že pokud se nenajde někdo, kdo bude potřebovat prostor pro svůj workshop, aby si tam tu pec postavil, že jí mít nebudu. Jenže i tak, to by tvrdě narazilo pravděpodobně na odpor pana domácího k workshopům.( já bych svůj postoj přehodnotila:) Z toho mi vyplývá, že pec může postavit jenom pan domácí. A z toho mi vyplývá, že pec mít nebudu :)) Protože přesto, že je hrozně šikovnej, jel dnes pro koně, ten má v sobě dalšího koně, večer přijede kůň pro děti, za týden jalovice, bude stavět kruhovku, dělá ohrady a tak je logický, že pokud přijdu s tím, že bych si přála pec – budu na místě mrtvá. A Ježíška neslavíme. Co děláte, když máte nějakou nutkavou potřebu něčeho, co je tak skvělý, že efekt toho je skvělý pro všechny a oni to nedokážou dohlídnout? :-))
No a kromě toho, že chci pec, tak jsem se rozhodla udělat takový malý motivační článek pro všechny, kteří se bojí do toho skočit, vzdali to, neznají a ptají se průběžně na poměry….. prostě duben s chlebem. Za každý komentář, na kterém bude fotka chleba a pozor, poměry kvasu(kvásek, do kterého už byla přidána žitná mouka a bylo to nakvašeno) či droždí, pšeničné a žitné mouky a nebo jiné mouky, či semínek:) (voda netřeba, ta je prostě dle potřeby, ale meze se nekladou), ze kterých byl daný chleba upečen – tomu pošlu jako dík mou kopii sešitu s chlebovými recepty. Je to pdf soubor a jsou tam docela zajímavé recepty jak na chleba, tak pečivo tradiční sladké. Jedna samotná kapitola je věnována jen pečení z kvasu.
A budu moc ráda, když tam bude i kolikátý chleba to je. Velmi přibližně. Protože to spoustě lidí dost pomůže. Když někdo uvidí Víťův chleba, upadne do hluboké deprese, jakmile zjistí, že je pekař, a že je to 5000 chléb, uklidní se a skočí na to. Naopak, pokud uvidí u mého chleba číslo cca 1400, bude to veliká motivace, že toto tedy zvládne mnohem dříve :-)). A chápeme všichni, že je to číslo přibližné.
Chleba na fotce je tedy z 700g řidšího kvasu s žitnou celozrnnou moukou po nakvašení, dále 500g celozrnné pšeničné mouky přesáté a 200 g mouky žitné celozrnné přesáté, 1+1/2 pol. lžíce soli, a 4 lžíce kmínu. Voda cca 250 ml. Je to cca 1400 domácí chleba.
Návodů netřeba – tento článek nebo tato stránka je postupů plná. Jde fakt jen o poměry. Fotku lze vkládat buď podle tohoto návodu nebo může napsat komentář s poměry a fotku poslat mailem na my@conovehonakopci.cz a já jí do komentáře dovložím.
Za duben s domácím chlebem!
Na stránce jak pod domácím kváskem, tak i pod všemi chleby je veliké množství komentářů od všech, co chleba nezkusili a chtějí :), co ho zkusili a co jim zcela elementární věci pro toho, kdo peče běžně, nepřijdou vůbec základní a jasný a také věc ukázaná je většinou často názornější. Proto tedy toto obyčejné video na základní bochník celozrnného chleba.
Zhruba před deseti dny jsem odložila na kraj pracovního stolu robota a vrátila se v rámci zachování vlastní fyzické kondice zpět k veliké keramické míse, kterou mi nechal udělat pan domácí a jsem ráda, že i video je bez nějakých zásadních materiálních vstupů. Chleba je základní surovina a lze si ho doma udělat dobrý, voňavý a chutný bez všech oblíbených zbytečností.
Na výslovné přání pana domácího také vkládám video v původním znění :), bez podbarvení hudbou. Dokonalejší by to podle něj ovšem bylo, kdyby Jentl zpívala místo Sto zvířat J.H. Krchovskýho :)
Takže video není žádný pokus o umění, nýbrž pomoc těm, kdo tápou a prosím o shovívavost :)
Tyto dva chleby jsou výsledky z minulého videa, které se bohužel smazalo .
A zde vynikající výsledek diskuze a přímý link na něj, aby do budoucna nezapadl v historii dějin – totiž Víťův chleba, jakožto chleba pekaře. Pro mě osobně zásadní Víťovo prohlášení – „moc se s tím….. nebo jak se to říká jinak… “ :-)
V knížce Dana Leparda jsem našla hned na začátku pěkný recept na chleba, který obsahuje slad a samozřejmě i velmi jednoduchý recept na to, jak si slad doma připravit. Stejně tak Peter Reinhart často slad přidává do svého chleba a vůbec to má být prostě pecka. A protože nemám moc velký přístup ke sladu kupovanému, nebylo nic jednoduššího, než si ho zkusit vyrobit. Chyba lávky, že jsem odhlídla od Lepardovy kuchařky a začala iniciativně hledat ve zdrojích českého pivovarnictví. Je to hodně podobné jako s lasagnemi – „kupte hotové lasagne….“ tedy zde trochu modifikováno na „slad nedělejte, je to zbytečně zlouhavý, takže si ho kupte :)“.
A tak jsem tedy přečetla vše potřebné a vrhla se do toho. Vzhledem k tomu, jak zde psal někdo v komentářích včera, že je pro chleba bezvadné přidat opražené obilí – tak touto výrobou nemůžete vyloženě nic zkazit jen tomu opražení přidat jako bonus nasladování. Read the rest of this entry »
Dnes byl výborný den letošní zimy. Skutečné zimy. Jak říká staré pořekadlo – Na Hromnice, polovina píce, a protože je jen chvíle po Hromnicích, v podstatě jsme kousek za půlkou zimy a ta se ukazuje v plné kráse. Venku to vypadá jak na severním pólu, fouká nauvěřitelně, je dost pod nulou, mraky nízko – taková klasická zimní apokalyptická nálada. Ester co teď chodí dojit s panem domácím přišla domů jako sněhulák. A do toho zavolá řidič PPL : „vezu vám balík, za jak dlouho tam budete?“. Rozumněj, za jak dlouho nazujete boty, čepici, šálu, rukavice, běžky, rozmotáte hůlky a doběhnete si ty dva kiláky ke schránce? „Hurá, za patnáct, dvacet minut jsem tam“, slyším se vesele a jistě říkat do telefonu.
Zhruba za čtvrt hodiny mě pálí na prsou, jsem po letošní líné zimě úplně bez kondice, mám pocit na omdlení, ostrý vítr a sníh řeže do tváře a já jsem teprve na vrcholu kopce a dívám se ty necelé dva kiláky dolů k silnici. O nějakém skluzu se mi může maximálně zdát. Prošlapávám každý krok čerstvými 40cm prašanu a zhruba v polovině zahlédnu dole na silnici blikající auto a tak se podvědomě snažím alespoň aby to jako běh vypadalo, čímž se znemožním zcela, protože kdykoli se o to pokusím, lyže se zaboří o půl metru níž a já se jen tak tak udržím, abych nespadla na …… obličej :-).
A když k němu celá říčná doprošlapu, nejprve se deset minut omlouvám, že musel čekt a pak se deset minut snažím omluvit, že jsem nevypadala jako kachna vlastní vinou, že nejsem zase tak špatný běžec, ale že to fakt nešlo. Řidič, který v poslední chvíli vystoupí z vyhřátého auta, típne cigáro – řekla bych, že je asi o deset let mladší než já,no, možná o dvacet :-), usměje se a místo pozdravu mi řekne “ no to vás nechaj, v takovým nečase? Že je nepošlete někam! “ . Já mezitím popadám dech. On pokračuje – „ale, aspoň budete mít pěknej zadek“. Já v rozpacích zadrmolím – no po těch čtyřech dětech to asi už moc neklapne! A on pokračuje „ále neříkejte! Jak vás znám…. !“. Okamžitě zaháním vyvstalou otázku – on mě zná?, přistihuji se, jak platím dýžko- což zase tak běžně nedělám, loučím se a ještě drahnou chvíli po odjezdu auta prošlapávám do kopce, sněhová vichřice z boku, -6, na zádech litinový tál do trouby na chleba – čti, tento celý báječný výlet uskutečňuji proto, abych domů dovezla nástroj pomáhající mi v další PRÁCI , který je navíc těžký jako kráva a usmívám se jak idiot. Read the rest of this entry »
Tento článek se týká především chleba, při jehož výrobě se nepoužila žádná konzumní mouka ani droždí. Jde o celozrnný chléb, který je veliká potvora a když se udělá poctivě pouze z celozrnné žitné a celozrnné pšeničné mouky, většinou podélně praskne, zhruba centimetr až dva od spodu, někdy až přes půlku bochníku. Pokud jsem tedy nepekla ve formě, většinou jsem do bochníku přidala alespoň trochu hladké mouky, protože její použití vytvoření prasklin značně eliminovalo. Jenomže sekat celozrnný bochník bez prasklin stejně jako formáky, bylo mé veliké přání a tak jsem to zkoušela a zkoušela a zkoušela. Vyhledávala ve všech kuchařkách, ve Vševědovi, v České stravě lidové, v knihovně, na Google a nakonec i u pekařů a …. nic! Nic nevedlo k řádnému výsledku, pouze vždy poslední rada a to …. no, je to málo vykynutý. Tak jsem nechávala kynout, kynout a kynout, což značně pomohlo, prasklina nebyla tak veliká, někdy se stalo, že i nebyla. Bylo to však vykoupeno mnohahodinovým kynutím a tak jsem se smířila prostě s tím, že nemám pec, nýbrž troubu a tak prostě musím buď přidat konzumní mouku s dostatkem lepku u mě hladkou, protože chlebová je zbytečně drahá, nebo mám smůlu.
Vyzkoušela jsem i vsadit chleba na horkou pískovcovou dlaždičku, ale na tu se přilepil a o to více praskl. Jednou mě napadlo nahřát samotný plech a vsadit bochník na něj, s vědomím, že do pecí se přeci také sází přímo na dno, ale plech se zkroutil a já pokus přerušila.
Až dnes ráno napsal do komentáře vita a poradil přesný postup nahřívání plechů, na které se chleba sází. Překonala jsem strach ze zkroucení ne příliš drahých plechů, zadělala a řekla si, že dnes to zkusím, protože názor, že chléb praská, neb se plech pod ním nedokáže dostatečně rychle zahřát mi přijde jako naprosto srozumitelný a logický. Vždyť jak už jsem psala výše, dříve se chléb sázel vždy do rozpálené pece, přímo na dno, bez podkladu. Read the rest of this entry »
Protože pro nemocného má býti nejlepší medicínou celožitný chleba s domácím máslem a medem a protože v ořechách-ořešíš (mimochodem gramatici- právě se učíme vzory podstatných jmen a „ořechách-ořeších-hradech – nám tam dělá trochu bordel :-) je navíc ještě rostlinný tuk, a hlavně, protože mě nadchl recept a nový Blog Farfally – vřele doporučuji navštívit, která mě navnadila zase po dlouhé době pustit se do ořechového chleba, tak se do něj tedy pouštím! Farfallo – díky :-)
Čtyři chleby, čtyři různé postupy -někde něco chybí, někde přebývá, někde je mouka jiná než jinde. Všude je pouze jedno stejné a to – jsou tam ořechy ! Celožitné jsem odvážila poctivě, žitno-pšeničný už jsem házela od oka. Navíc – dnešní recept je zatím na nejčernější- nejtmavší chleba, jakého jsem zatím doma schopná, pokud nepeču vyloženě z otrub. Read the rest of this entry »
Tento chleba se liší pouze jedinou věcí a to zaděláním nikoli vodou, nýbrž černým Primátorem. Byl natolik dobrý, že jsem neodolala a dávám sem foto. Je to tento chléb, kvásek je zadělávaný večer vodou s žitnou moukou celozrnnou a ráno již pšeničná hladká zadělávaná pouze pivem. Změna je také v sázení z ošatky, tentokrát jsem sázela rovnou z ošatky na plech do velmi horké trouby, nikoli překlopit a pak ještě čekat, než se sází. Poslední dobou se mi skutečně pokaždé potvrdilo, že díky tomu, že naše trouba je schopná hřát až do 500* C- smí se ovšem jen do 350 :-) a že tedy mohu sázet bochník na 300, tak že vždy dosáhnu nikoli tvrdé, ale vynikající křupavé vláčné kůrky. Je to ohromný rozdíl- nesázet tedy už chleba do chladné trouby, bude z toho šutr!
Miluju pečení chleba. Mám ráda spoustu činností, ale pečení chleba je u mě poslední dobou v top 5 :-)). Navíc pan domácí čím dál častěji nadává na kupované cokoli, ale nadává hezky, tak, že mi to dělá dobře- způsobem- to se nedá jíst, na rozdíl od tvýho :-)). Dnes jsem potřebovala upéci čtyři bochníky chleba, protože jsem chtěla dva pro rodiče a tak jsem se rozhodla, že se na tom dá hezky demostrovat rozdíl mezi stejným těstem, gramáží, ale jiným druhem mouky, totiž mezi tím, když se použije jako pšeničná část hladká a když celozrnná.
Večer jsem si zadělala kvásek s namletou celozrnnou žitnou moukou- tu už nepřesávám. To sem ale ještě nevěděla, že budu druhý den počítat, takže jsem to nevážila. Prostě klasicky nasypat žitnou moku do kvásku, zalít vodou do konzistence lívancového těsta, nesolit, nekmínovat, přikrýt a nechat při pokojové teplotě do rána.Toto byl zhruba v 23.00 čas uvádím pro jasnost, jak dlouho to asi trvá. Read the rest of this entry »
Chléb je alespoň pro nás každodenní potravina. Nebo víceméně každodenní. Pokud to máte také tak, tak jste museli postřehnout, že chleba je extrémně rozdílný od dob minulých a spoustě výrobkům chleba se nazývajícím jméno „chleba “ vůbec nesluší, protože to s ním nemá téměř nic společného. Někdo má to štěstí, že má blízko sebe ještě kvalitní pekárnu – mimochodem doporučuji článek Petry Pospěchové z Ihned o chlebu a v diskuzi doporučované pekárny, které se právě pekárnami pečícími chleba ještě mohou nazývat. Někdo to štěstí nemá a zvykl si. A jiný si nezvykl a nezbývá mu než si zvyknout :-)) nebo si začít péci chleba sám doma. 
A právě poslední dobou se pod články o domácím kvásku a domácích chlebech hromadí dotazy na upřesnění jak na to či ono, tak jsem se rozhodla, že si udělám takový hezký den s kváskem, žitem, pšenicí, tužkou, papírem a hlavně – hodinkami :-)), abych trochu více přiblížila to, co dělá v receptech stále ještě problém.Navíc většina lidí si pod pojmem krásný chleba představí čerstvý a voňavý bochník, nikoli chleba z formy, takže vycházím vstříc a je to tentokrát bochník. Read the rest of this entry »