Archive for the ‘Buchty’ Category
Když se lidé scházejí, padají různá témata. Někdo se baví o důležitých věcech, někdo o důležitých méně. My měli návštěvu a padlo velmi důležité téma, to nejdůležitější – a totiž, jak moc je pro muže důležité, když žena odpovídá pozitivně na drobné dotyky a fyzický kontakt. Především například, jak je nepřípustné, aby muž, toužící políbit ženu zrovna, když myje nádobí, byl odmítnut tak prostou větou, jako „Myju nádobí!“ Co vzniklo z této diskuze není vůbec důležité. Důležité je, co k tématu napsala Petra. „Mně by přišlo sexy, kdyby ke mě přišel chlap, odstrčil mě od nádobí a umyl by to – to bych ho při tom nejen líbala, ale klidně i objímala!“. Jak to máte vy? Read the rest of this entry »
Děti někdy napadne šílená věc. Ale to se dá ještě přežít. To si člověk řekne – nechodí dolů často, dopřejme jim to. Horší je, pokud to napadne mě. Když mě to pouze napadne, je to ještě dobré. Ale pokud mě to napadne a hned s tím jdu na trh, to pak následuje šílený pohled pana domácího, který vypadá přesně, jako by si klepal na čelo, že právě zase nepřemýšlím, jestli si to uvědomuju? A poslední takový nápad byl, že bychom, než skončí zima, mohli navštívit Marušku dole v tělocvičně, aby si děti mohly zkusit lezeckou stěnu. Pan domácí vyvaluje oči a celý obličej půl metru před sebe, děti křičí jedno přes druhé – na stěnuuuuuu a já jsem v jednom okamžiku ráda, jak jsou děti rády a zároveň vyděšená, co zase budeme muset absolvovat. A stěna je ve středu, což je dneska a na dnešek celou noc sněžilo a abychom tam byli v devět, musíme vstávat na šestou, pan domácí nakrmit a napojit, Ester zabezpečit koně, děti se všechny obléknout, svléknout kalhoty a následně umokřené punčocháče, najít všechny šestery rukavice a čepice, vyzvednout po cestě španělskou oper Vítka na chatě a hádat se, kdo bude prošlapávat tu šílenou spoustu sněhu a proč nejde ten za tím a jde si sólo vedle. Po hodině výšlapu jak do druhého tábora v Himálaji, se dostat na autobus, sebrat Miloušův sedák, navázat všechny děti postupně na lano Read the rest of this entry »
Dnes jsme měli velmi hezký a perný den. Vzbudili jsme brzy pana domácího a vyrazili vstříc povinnostem. Už v sobotu v noci ve tři jsem se budila, kde že je tentokrát stomatologická pohotovost, ale naštěstí pak usnula a zub dal pokoj. Když se ozval, vzal pan domácí kroucené jehly – stomatologův dar a jal se čistit kanálky. Podiven, kam až tu jehlu strká, pilně čistil a dočistil až do dneška. Dneska už mi došlo, že tudy cesta nepovede a nepovedená pětka šla ven. Ptala jem se s účastí, jak moc musím plakat, abych dostala, stejně jako Hugo, rajský plyn, ale nakonec jsem ty protivný injekce zvládla. Pak měly být očkovány tři děti ze čtyř a Huga jsem vzala naštěstí do ordinace ještě dříve, než mi přestalo působit anestetikum. Po třech zcela zvládnutých dětech a po jednom zaníceném trháuní Hugova zubu jsme v ordinaci měli něco jako rugbyový zápas a pan domácí slyšel, že očkují našeho Huga asi 150 m daleko od dětské doktorky. Inteligentní paní doktorka navrhla dát injekci hned zkraje, což bylo jedině správné řešení. Díky tomu totiž pak už Hugo spolupracoval a nemá alespoň v papírech, že je ve svých 5 letech nespolupracující asociál. Poznal jak srdce, stoleček, houbu, tak i žlutou, červenou a zelenou, slyšel, viděl a dokonce pozdravil. Read the rest of this entry »
Máme doma slávu – porodily nám poprvé naše třešně! Před asi sedmi lety jsme zasadili alej a letos máme první vlastní třešně – celá tři kila! Pan domácí vybral šest různých odrůd a jsou všechny skvělé. Těším se, že přemluvíme pana domácího, že by to chtělo ještě pár třešní, aby alej třešňovkou se mohla nazývat – to by se mi moc líbilo :)
Bublanin je veliké množství, v podstatě co bublanina, to originál. Tato je náročnější na vejce, nenáročná na tuk a méně náročná na mouku. Je velmi nadýchaná a celozrnná mouka jí dodává hezkou tmavou barvu.
Dnes to přišlo – první pozimní výlet s koňma na nákup. Doma už nebylo ani kilo soli, naopak přebývalo několik desítek vajec a tak jsme se vydali na výměnnou výpravu. Cesta byla hezká. Hugo po cestě opět exceloval – na louce, kde poskakovaly dvě straky se ptal, zda jsou to tučňáci? Na 
pousmání, že nikoli, že to jsou straky, že tučňáci u nás nejsou se otočil a zcela suverénně odpověděl, že to ví, ale že těmle strakům říká tučňáci! :). Pak se po projetí protijedoucího traktoru zeptal, „kdo to byl?“. Po odpovědi, že každého řidiče na silnici bohudík neznáme se zeptal, proč ty cizí lidi, který nevíme jak se jmenujou, nepřídou k nám domu a neřeknou nám, jak se jmenujou? No, nejsem si jistá, zda má člověk mít na vše odpověď. Taky jsem dostala od maminky krásný dlouhý zelený kabát, který se hodí jako baloňák do města, ovšem má teplou kostkovanou podšívku, vzadu rozparek, jdou mu vypárat podšívky z ramenou a po této malé úpravě vypadá hodně dobře, jako přímo šitý na koňský vůz, kde zabalí nohy, člověka zahřeje a vůbec je dost praktický. Nechala jsem si taky jednou rozpuštěný vlasy, abych si zvýšila sebevědomí tou jedinou věcí, která mě neopouští :) a děti za mnou běžely a křičely —–„jéééé, ty vypadáš přesně jako Hagrid! “ Pro neznalé, Hagrid je obr z Bradavic. Read the rest of this entry »
Jsem až po uši ve sladu :-). Když jsem si otevřela knížku Dana Lepparda s chlebem před několika měsíci a vybrala si hezký chleba, měl tam jako surovinu slad. Ten nemám. Ale mám ječmen. A protože je výroba sladu celkem zdlouhavá, neustále jsem to odkládala. Jenomže – tento odkladný čas dal plně rozvinout mé obsesivní potřebě pochopit vše do detailů a dal plně rozvinout myšlence, že by to byla skoro ostuda, jako Čech a dcera pivaře-konzumenta, dělat slad podle receptu nějakého cizáka :-). A tak jsem začala
hledat a dopadlo to jako vždy. Listuji knížkou o bratru 360 stránkách, máčím, klíčím a hvozím, pšenici, ječmen, oves i žito a píšu tady závazně – pivo vařit nebudu – možná :). No a jsem netrpělivá, je to proces na dlouhé lokte a tudíž je spousta času na jiné experimenty, třeba na použítí kardamomu do buchty a věřte, byl to experiment více než úspěšný. V nadpisu je napsáno buchta skororychlá a to proto, že jí trochu zpomalí karamel, ale nebojte se toho , je to fofr :-) Hlavně se s tím moc napárat a nebát se ho. Bez něj to bohužel už není ono. Read the rest of this entry »
Bydlet na kopci má tu ohromnou výhodu, že tu nejsou extrémy – není tu šílená zima v zimě a šílené horko v létě. Má to však také nevýhody -dnes, kdy podle předpovědi všichni slaví, že se konečně oteplilo, nám to zde zůstává na svém :-)).
Je krásně, slunce, ale taková zima, že nemůžeme dělat nic jinýho, než se těšit na jaro :-) a taky si upéct něco hodně záhřevnýho, což je jednoznaně něco ze zázvoru. Nejen zázvorovou buchtu, ale taky jablečný čaj se zázvorem k tomu. Read the rest of this entry »
Asi snad už každý někdy v životě dělal prošívanou deku – rychlou tvarohovou buchtu, asi tu vůbec nejrychlejší. Nemám psát co jinýho, leda snad horečka,už bez ní, čaj se slizem, čaj na pocení, čaj, žížeň, smrkat, žížeň, -10 -12 -10 a tak se raděj rovnou vrhnu na tu buchtu
Potřebuji pouze 5 vajec, 2 hrnky cukru krystal nebo krupice, 4 lžíce kakaa, 1/2 hrnku oleje, 1 prášek do pečiva, lžíce vanilky a hrnek vody. 3 hrnky přesáté celozrnné mouky. Na nádivku pak 500 g tvarohu, 2 žloutky, citronovou kůru z půlky citronu, 3 lžíce maizeny nebo 1 vanilkový puding a cukr dle chuti. Read the rest of this entry »
Máme tady větší než malé množství cukrové řepy, kterou jsme dostali jako dárek a tak se pokouším jí zpracovat. A protože se konečně podařilo naplnit plán posledních 14 let- totiž rozesadit v říjnu jahody, letos dokonce z jara nové, dokonce 5 odrůd podle zralosti – ale zabij mě, jestli vím, která je která, navíc zasadit česnek, tak pořád odkládám sirup. On ale vydrží a jeho čas přijde :-).
Řepánky jsou tradiční buchty, které se dělávali po sklizni cukrové řepy a jeden si říká – je to s mákem, je to nádivka, co na tom je, ale je na tom mnoho. Klasickou makovou nádivku to dost zjemní, zvláční a je to výborné.
Těst na řepánky je mnoho, postupně odcházejí prababičky a babičky, které je ještě dělaly běžně a tak už jen vyhledávat na netu, kde však koluje pár stejných receptů, nebo staré kuchařky. Když to ale člověk projde, zjistí, že klasické řepánky jsou dlouhé buchty, zařízlé jako hřebeny, a že lze použít svůj oblíbený recept na kynuté – něco mezi buchtami a vdolky. A protože pracuji s celozrnnou moukou, raděj se vrhám do receptu svého, než do neosvědčených, které třeba poupravit.
Na řepánky je třeba: 1 kg mouky celozrnné pšeničné, . 2 vejce, 90 g másla, 50g droždí, trochu soli, 150 g cukru, mléka 400 g až více podle potřeby, (nedávám citr. kůru) Na nádivku pak : 400g řepy, 400g ,máku, 80 g másla, 250 g cukru, mléko 250 g. (nedávám skořici jako do klasické makoé náplně). Máslo n
a potření.
Postup více než jednoduchý – zadělám v důlku v mouce kvásek ze 180 ml mléka a droždí a přimíchám trochu mouky do důlku. Když kvásek vzejde, přidám vlahé máslo, vejce, cukr a tolik mléka, aby vzniklo pěkné, neřídké, ale ani netuhé těsto- těsto je třeba velmi dobře vyhníst, aby se nelepilo a dám kynout. Tentokrát nedávám citronovou kůru, aby vynikla řepa.
Mezitím si dělám
nádivku, protože potřebuji, aby změkla. Na másle si asi 15 minut dusím oloupanou a nastrouhanou řepu. Pak přidám mák, mléko a chvíli míchám. Nádivka je hustá, není řídká. Nádivku je třeba nechat vychladnout.
Po vychladnutí plním nádivkou těsto, zabalím jako hřeben a nožem naříznu okraj několikrát po jeho délce. Před vložením do trouby omastím a pak ještě po vyndání z trouby. Peču na cca. 190 *C a pečou se celkem rychle. Stejně tak rychle se snědí :-)
Jsem zcela v rozpacích, kam dnešní moučník zařadit. Sladkost to evidentně není, moučník ano. Není ovocná, zeleninová spíše. Tak je to 
více zeleninový nákyp než sladké muffins. Vyhlašuji regulerní výběrové řízení na název !
Nezříkáme se doma cukru, naopak má u nás většina sladké ráda, ale také si docela často říkáme, že je zbytečné dávat cukr tam, kde ho netřeba a tak se tím pomaličku začínám prokousávat a zkouším a ostatní zatím netrpí :-). Naopak, panu domácímu chutná – ale nebudu lhát, děti si tento moučník dávají jemně namáznutý marmeládou nebo džemem. I přesto je to docela příjemný pocit.
Jedná se tedy o původní, vlastní recept na muffins nebo o nákyp z formy na biskupský chlebíček- tam putovala zbylá várka těsta, co se nevešla do formiček. Na těsto je třeba : 4 vejce, 250ml mléka, 100g rozinek,200 g oleje, lžíce dobrého kakaa, 50g lískových oříšků, 250g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 170 g čerstvé mrkve, 210 g čerstvé cukety, lžička jedlé sody, citronová kůra a dvě lžičky skořice.
Neprve je nutné rozšlehat celá vejce a k nim, když jsou pěkně našlehaná, přidat rozmixované rozinky v 120 ml mléka. Rozinky udělají pěkný krém. K vaječné hmotě, ušlehané s rozinkami v mléce, pak přidávám olej, nasekané lískové oříšky, kakao, skořici, citronovou kůru, mrkev nastrouhanou na jemno a rozmixovanou, cuketu strouhanou na jemno- tu už nemixuji a nakonec mouku s jedlou sodou a zbytek mléka. Těsto nalévám do formiček na muffins, ne úplně plné, hezky v troubě vzejde a peču při 170-180*C trochu déle – je potřeba hlídat.
Hotové vyklápím, lze ozdobit právě marmeládou pro toho, pro koho je to příliš nesladké, ale věřím tomu, že kdo není zvyklý příliš sladit, chuť je více než příjemná. Věřím tomu, že s rozmixovanými datlemi-podobné muffins právě s datlemi a s pohankou místo pšenice jsem měla nedávno od irské Báry, bude moučník chuťově sladší, ale datle doma nejsou a i s rozinkami to je chutné.