Archive for the ‘Moučníky’ Category
Pečete na Velikonoce něco zvláštního? Nějaké cukroví, které nikdy jindy neděláte? A děláte perníky?
Pokud ano, vkládám a oživuji opět perníkový speciál, protože pokud vás štve to veliké množství cukru a vůbec kombinace cukru a tuků ve velikonočních vejcích a zajících a rádi byste udělali něco trochu jiného, mnohem přirozenějšího a bez rostlinného tuku, lze si udělat krásné velikonoční perníky a pro inspiraci vkládám letošní Míšiny fotky jejích perníčků. Read the rest of this entry »
Máte rádi jaro? Už je u vás? Tak to se máte. Všude slyšíme – no hlavně, že už přišlo jaro. K nám tedy jedznačně nikoli. Poslalo maximálně telegram a to se ještě na půl cesty pošťák otočil a metelil zpátky na poštu. Jaro není. Je led, děti jezdí na bobech nejrychleji za letošní zimu, je sníh, je deprese a já už bych si tak přála pověsit prádlo ven a vysít všechna semínka a vůbec….. Read the rest of this entry »
Děti někdy napadne šílená věc. Ale to se dá ještě přežít. To si člověk řekne – nechodí dolů často, dopřejme jim to. Horší je, pokud to napadne mě. Když mě to pouze napadne, je to ještě dobré. Ale pokud mě to napadne a hned s tím jdu na trh, to pak následuje šílený pohled pana domácího, který vypadá přesně, jako by si klepal na čelo, že právě zase nepřemýšlím, jestli si to uvědomuju? A poslední takový nápad byl, že bychom, než skončí zima, mohli navštívit Marušku dole v tělocvičně, aby si děti mohly zkusit lezeckou stěnu. Pan domácí vyvaluje oči a celý obličej půl metru před sebe, děti křičí jedno přes druhé – na stěnuuuuuu a já jsem v jednom okamžiku ráda, jak jsou děti rády a zároveň vyděšená, co zase budeme muset absolvovat. A stěna je ve středu, což je dneska a na dnešek celou noc sněžilo a abychom tam byli v devět, musíme vstávat na šestou, pan domácí nakrmit a napojit, Ester zabezpečit koně, děti se všechny obléknout, svléknout kalhoty a následně umokřené punčocháče, najít všechny šestery rukavice a čepice, vyzvednout po cestě španělskou oper Vítka na chatě a hádat se, kdo bude prošlapávat tu šílenou spoustu sněhu a proč nejde ten za tím a jde si sólo vedle. Po hodině výšlapu jak do druhého tábora v Himálaji, se dostat na autobus, sebrat Miloušův sedák, navázat všechny děti postupně na lano Read the rest of this entry »
Včera jsem běžela na poštu a na náměstí, tam kde mají celý rok venku vystavenou zeleninu, měli banány trochu jeté. Ono je upřímně docela málo dní, kdy zelenina vydrží venku bez újmy. A v našich mínusech je logické, že banány budou trochu přešlé. Ale bylo tam 14,90 a tak jsem se zastavila a přemýšlela, jestli je odnesu, nebo neodnesu. Protože když už je budu kupovat, nějakých šest banánů to nebude. A přemýšlela jsem dost dlouho na to, aby paní prodavačka stihla vyjít ven, sebrat cedulku, přepsat jí na 9,90 a vrátit se zpátky. Takže jsem je vzala a logicky ještě po cestě v kravíně pět a půl litru mléka, aby byl koktejl z čeho udělat. A protože tyto banány jsou ideální na bábovku, je tedy jedna banánová bábovka. Read the rest of this entry »
Přicházejí různá období během roku. Pro mě to nyní bylo jedno z těch méně snadných. Ošklivá chřipka všech členů domácnosti – pan domácí to jako vždy přešel celkem s přehledem.
Vyhlášení termínu přezkoušení, což už samo o sobě je náročné, možná náročnější než na to přezkoušení pak skutečně jet :). Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli si běhat jen tak, nebo na ten závod jít :-), zcela neadekvátní příprava na závod, na který vůbec nevím jestli půjdu – neadekvátní ve smyslu – za jak dlouho letos zjistím, že na to nemám? :). A když už jsem rozhodnutá, že nepůjdu, jen na ten lehčí, protože pan domácí se na mě mile podívá a sdělí mi, ať to nepřeháním, že se o mě bojí, tak potkám Marušku – kde jinde, než u zubaře a jen tak mezi řečí se zmíním, nebo teda ptám se jen na ten závod a Maruška mi večer napíše, že je motivovaná, a že by šla taky. A je to zase čudu. :) Pak mírné otočení kolene pana domácího a volební mentální rozervanost. Mám tam jít? Nemám tam jít? Má v tom člověk jet? Nemá v tom jet? No, takže jako vždy v tom zase pojede. Pan domácí na koni, pěšky to koleno nedá, já běžmo, děti si atmosféru voleb neužijou, protože musí být do přezkoušení fit. A jak tak večer po tom všem, navíc potom, co odjeli rodiče pana domácího, leží člověk totálně zmožen v posteli a přemítá o volbách, položí panu domácímu zdánlivě banální otázku. Kdo se dostane z prvního kola rovnou? a v podstatě očekává odpověď – ten, kdo bude mít 50%. A pak nastane moment, který se vám možná také občas stane. Zeptala jsem se! Ještě teď nemůžu pochopit jak to, ale stalo se to. Ráda bych napsala, že to bylo již v polospánku, ale nebylo. Dlouhodobá únava ano, polospánek bohužel ne. Read the rest of this entry »
Americký jablečný páj, neboli apple pie je velmi typickým americkým pokrmem. Jedním z nejtypičtějších. Američané používají jablečný koláč v mnoha svých rčeních, například „jako jablečný koláč“ což znamená „typicky americký“. Často je spolu s baseballem, hot – dogem a Chevroletem, apple pie používán v marketingu pro zdůraznění velmi americké věci či záležitosti. Ovšem otázka samozřejmě je, proč je jablečný koláč tak typicky americký.
Jablečný moučník velmi podobný jablečnému páji byl oblíbeným moučníkem za vlády Alžběty I. v Anglii, nebo klasický německý jablečný štrúdl a jablečné severské koláče na podobné bázi. Jiní jazykové tvrdí, že sehrál roli také marketing a marketingová komise Cotland z New Yorku, kde začla veliká kampaň na počátku minulého století, kvůli prudkému poklesu prodeje. Tato kampaň právě zahrnovala ustálené fráze jako “ Jedno jablko denně a nebudete potřebovat lékaře“ nebo „Tak americké jako jablečný koláč“. Read the rest of this entry »
Uběhl rok jako nic a možná si vzpomenete na perníkový speciál, kde stále platí nabídka – za recept a fotky oblíbených perníčků, jedna hezká stará knížka mailem. Ofocená v pdf. Dnešní perníčky, které přidávám do sbírky jsou velmi specifické a to tím, že je to vegetariánský recept. Neobsahuje ani vejce, ani máslo a mléko. Slepice pauzují, vejce ani jedno, krávy jsou březí a másla málo. Navíc co je, to vypíjí tele a dokud ho neoddělíme, nebude skoro nic. A tak jeden příznivý recept pro pečení bez těchto dvou surovin.
Na čistě rostlinné perníčky je třeba 1100 g celozrnné pšeničné mouky, 300 g včelí med, 100g cukr moučka, 500 g pampeliškový med. (pokud není, lze použít cukrový sirup – roztok cukr a voda). 300 g olej, 2x prášek do perníky, 3 lžíce perníkového koření, 2 lžíce kvalitního kakaa, 100 g maizeny – kukuřičného škrobu. Read the rest of this entry »
Vážení přátelé – znáte to taky? Pokud jste poctiví sami k sobě a dokážete odhadnout své schopnosti a možnosti, tak neznáte. Já to také umím,být poctivá sama k sobě, vždy do té doby, než mi okolnosti a vše kolem dají jasně najevo, že jsem zase vedle. Odbíhám z domova opět pravidelně, je mi dobře po těle i po duši a to vždy do momentu, než zjistím, jaký jsem tragéd. Včera jsem slovo tragéd zcela ignorovala a rovnou jsem se nazvala „blondýnou“. Vše je obsaženo ve dvou termínech – dlouhý běh a orientační smysl. :-). Dlouhý běh proto, že kdo má čtyři a více dětí, je mu jasné, že odběhnout či odejít někam na doslech je zcela kontraproduktivní. Orientační smysl a to dokonalý, má pan domácí. Jenže neběhá. No a včera jsem zase zabloudila a nejhorší je, že ten orientační smysl není tak katastrofální, aby se člověk někde objevil a vůbec nevěděl kde je, ale je na minimální úrovni, což je horší, protože celou dobu člověk přesně ví, kde vyběhne, přesně ví, že je to o tři a půl kiláku dál, než vyběhnout chtěl a to už má jedenáct za sebou a nemůže s tím vůbec nic dělat. Read the rest of this entry »
Včera, v pozdních hodinách přijela Eliška. Její první kroky vedly logicky k centru místnosti, totiž ke stolu. Její první slova po překřičení nadšení dětí byla “ ááá, copak to tady máme dobrýho?“ Pan domácí se smál a já vytušila, že dovolená skončila :). 
Ale Eliška mě převezla, a když jsem dnes v podvečer šla doběhnout – to je ale velmi zajímavý obrat :-), šla tedy doběhnout pro kultury do mrazáku pod kopcem, upekla tři koláče a dva chleby. Neběžela jsem to zase tak dlouho, aby to vše stihla celý, už to kynulo,:), ale pomoc to byla veliká. A taky tu byl naše španělská oupair Vítek a tak jsem ještě zapálila zase a znovu nový lis na olej. Pan domácí zase a znovu prohodil „ááááááááá, jdeme olejovat“ s očima v sloup a vylisovali jsme další pytlík sezamu a pytlík vlašáků, které ráno Eliška vyloupala. My dvě jsme křepčili kolem lisu a obě neustále zvedaly palce na znamení toho, že lis je jednička, pan domácí a Vítek stáli opodál (pokud pan domácí neběhal s francouzákem kolem lisu, neutahoval a nakonec netočil klikou) a velmi skepticky se ušklíbali. Čím byli skeptičtější, tím více jsme my dvě skákaly, ochutnávaly vlašákový olej, lily si ho na rohlík a velmi ocenily Vítkovu mimochodnou poznámku, že by mohl ze Španělska přivézt pytel oliv. Read the rest of this entry »
Dnes jsme měli velmi hezký a perný den. Vzbudili jsme brzy pana domácího a vyrazili vstříc povinnostem. Už v sobotu v noci ve tři jsem se budila, kde že je tentokrát stomatologická pohotovost, ale naštěstí pak usnula a zub dal pokoj. Když se ozval, vzal pan domácí kroucené jehly – stomatologův dar a jal se čistit kanálky. Podiven, kam až tu jehlu strká, pilně čistil a dočistil až do dneška. Dneska už mi došlo, že tudy cesta nepovede a nepovedená pětka šla ven. Ptala jem se s účastí, jak moc musím plakat, abych dostala, stejně jako Hugo, rajský plyn, ale nakonec jsem ty protivný injekce zvládla. Pak měly být očkovány tři děti ze čtyř a Huga jsem vzala naštěstí do ordinace ještě dříve, než mi přestalo působit anestetikum. Po třech zcela zvládnutých dětech a po jednom zaníceném trháuní Hugova zubu jsme v ordinaci měli něco jako rugbyový zápas a pan domácí slyšel, že očkují našeho Huga asi 150 m daleko od dětské doktorky. Inteligentní paní doktorka navrhla dát injekci hned zkraje, což bylo jedině správné řešení. Díky tomu totiž pak už Hugo spolupracoval a nemá alespoň v papírech, že je ve svých 5 letech nespolupracující asociál. Poznal jak srdce, stoleček, houbu, tak i žlutou, červenou a zelenou, slyšel, viděl a dokonce pozdravil. Read the rest of this entry »