Archive for the ‘Moučníky’ Category
Opět nastal podzim, kdy nejen, že se to kolem hemží takovými pošetilostmi, jako je spousta práce, ale navíc začíná klepat silně na dveře hluk. Čím dříve se stmívá, tím více jsou děti doma, navíc jsou doma víc, protože se více učí než o prázdninách a já i pan domácí se začínáme opět utíkat do svých uzavřených aktivit – být chvilku sám. U pana domácího to vypadá tak, že najednou z čistého klidu vystřelí od stolu a utíká pryč. Ptám se vyděšeně, kam jde? „Není tu Hugo – dodělat rychle kurník!“ :-)). Jinak se totiž v pravidelných intervalech otevírají dveře a nakukující hlavička Huga, stojícího za dveřmi z velikou gumovou palicí kontroluje – „Je tu pan domácí ?“. Když jsou s člověkem děti 24 hodin denně, nedá se nic dělat, někdy před nimi musí utéci :-). No a já jsem si vybrala na příští rok jednu moc povedenou akci, o níž je mi jasné, že jí nelze zvládnout :-), takže budu celý rok oblažovat v intervalech jednou denně, vždy po doběhu, pana domácího, zda se to dá uběhnout? A taky jsem si našla moc pěkný, asi hodinový strečink, ale řekla jsem si, že se nemůžu takhle dlouho protahovat, když je tu takovej bordel, takže nejprve uklidim, abych na to protahování měla hezkej pocit. Na protahování zatím nedošlo :-). A tak se prodlužuje trochu doba mezi články, protože buďto ta všudypřítomná práce, nebo návštěva, nebo běh, nebo touha po strečinku a články šly trochu bokem.
A navíc jsem musela do Prahy do školy a druhý den se se mnou sešel pan domácí a děti v Lysý, na výstavě Kůň. Děti to navrhly a pan domácí neprozřetelně kývnul. My tam nikdy nechtěli! Nikdy nebyli! A už taky nikdy nebudeme! Ale děti, jako by nám četly myšlenky, hned ve vlaku na cestě zpátky, s velikými koženými kovbojskými klobouky za 80 Kč na hlavě a medailonkem s koněm na krku, sdělily nám – „To bylo parádní, příští rok jedeme, i kdybysme tam měli jet sami!“ A večer při příjezdu jsme zjistili, že čtyřhektarová ohrada se našim miláčkům zdála malá a uspořádali pořádný mejdan , všechny sudy s obilím poválené, jeden Bábel dokázal otevřít – umí otevřít obruč a sundat plastové víko a všude pšenice. Koně se pásli poslušně vedel ohrady, takže jsme ještě za tmy chytali koně, lili do Slávy flašky oleje, protože jsme netušili, kdo pšenici sežral a Slávinka je na ní trochu náchylná a s hrůzou zjistili, že druhý den má Hugo narozeniny. A tak jen velmi rychlý dort. Read the rest of this entry »
Na zahradě je poslední rybízový keř a tak je třeba vynikající mák proložit ještě občas rybízem, aby se mák nepřejedl :). Takže dnes jen mřížkovaná rychlovka. Na těsto je třeba klasický křehký recept mé babičky, totiž 7-14-21. Nejméně je cukru – 70 g, pak 140 g másla a nakonec 210 g celozrnné přesáté mouky. A na tento poměr jeden žloutek, trochu citronové kůry a malinko vanilky. Osobně vše dělám minimálně v dvojité dávce.
Všechny suroviny smícháme dohromady a těsto necháme chvilku odpočinout. Pak si oddělíme třetinu, kterou použijeme na mřížky. Dvě třetiny dáme do vymazaného plechu a to tím způsobem, že těsto navlhčenou rukou roztáhneme po plechu s vyšším okrajem. Na těsto pak vložíme nádivku, která je udělaná z tvarohu, moučkového cukru dle chuti, žloutku a navíc, s dvěma hrnky čerstvého rybízu (na 750 g tvarohu 2 hrnky rybízu, ale je třeba podle kyselosti rybízu a své chuti) a také s 40 g kukuřičného škrobu, případně vanilkového pudingového prášku. Vše rozmixujeme. Na tvarohovou vrstvu položíme mřížky a již ničím nepotíráme. Dáme péci na 180°C a hlídáme. Krájíme až vychladlé.
Pan domácí ještě doposekával a tak dnes jely děti do knihovny na francoužštinu sami s Eliškou. Ohromně se těšily. Byl to prý báječný den, všichni na ně byli milí. Na poště si měla Ester vyzvednout balíček, ale neměla s sebou občanku, protože jí nevlastní a Eliška taky neměla občanku, protože jí nenosí. Tak prý stačí řidičák. „Ten mám“ – vyhrkla Eliška šťastně, ale než paní přinesla kýžený balíček, zjistila, že nemá. K čemu taky? Tak ukázaly obě paní za přepážkou kartičku do vzp a balíček máme doma :). Usměvavý řidič autobusu se přepočítal o lístek, Hugo si přinesl domů knížku „Učíme se číst“, kde některá slova nahrazují obrázky. Hned na louce jsme si otevřeli první stránku a ve větě “ a pak si dupla ….. a obrázek nohy v pruhované ponožce“ Hugo četl – a pak si dupla na ponožku!. A pak mi taky vyprávěl, že si chtěl hrozně moc koupit megafon!!! Uf – nekoupil. A taky každý, kdo ještě než otevře dveře auta, poté, co k nám dorazí, ještě než chce pozdravit, má nahrnutou krev do hlavy a má tendenci nejprve ze všeho trochu si zanadávat, tak pro ty všechny dobrá zpráva. Dnes k nám dorazil velmi hezký gabriolet a jeep to rozhodně nebyl. Nebude to cestou, bude to rukama! :-) Read the rest of this entry »
Mnoho komentářů přinesl článek „chlebová motivační na duben„, který snad dosáhl cíle, kvůli kterému jsem ho sem dávala, a to podpořit ty, kteří si nejsou zcela jistí, aby viděli, že každý někdy začínal, že lze skočit do všeho a postupně se s tím vyrovnat a další cíl – totiž na jednom místě si vybrat pro sebe nejlepší recept, nejlákavější fotku. A tak přidávám druhý motivační článek – tentokrát štrúdlový. My doma máme moc rádi štrúdl podle receptu mé babičky, který není ani tažený, ani listový, je to takový rychlý, křehký závin.
Suroviny na něj jsou následující : 250 g másla, 420 g mouky celozrnné pšeničné, 12 lžic vody. Nic jiného. Vše se smíchá, těsto se rozválí a naplní klasickou náplní pro štrúdly, potře svrchu máslem a dá péci. Klasická náplň: jablka, moučkový cukr, skořice, rozinky naložené v rumu, strouhanka.
Pokud potřebuji nasytit rodinu na déle, rozhodně se ubírám ke štrúdlu kynutému, pokud si chci hrát, dělám si doma listové těsto a závin listový, případně závin z těsta podpořeného pivem.
Ovšem klasikou základní, která dostala nový rozměr po ukázce Rachada, je jednoznačně štrúdl tažený. Na tažený štrúdl dávám vždy nejdříve do mísy cca 400 ml vody, 3 vejce, sůl, asi 50 g oleje, trochu octa a tolik mouky, aby vzniklo pěkné, hladké, jemné a nelepivé těsto – na toto množství ostatních surovin je to většinou ke kilu mouky. Mouku lze vzít jak hladkou, tak celozrnnou, ovšem z hladké mouky vznikne skutečně hodně tažený štrúdl, z celozrnné to bude vždy o něco horší s těsta táhnutím, chuťově však vynikající. Náplň stejnou, jako je nahoře. Read the rest of this entry »
Pan domácí seče otavy, jsme docela utahaní a tak byl výhled na 17 km túru na narozeniny naším osobním strašákem. Naštěstí pro nás pršelo a v takovém případě je jednoznačná záchrana nedaleké muzeum a bowling s koňma. Ohromně báječný, odpočinkový den.
Ti dva nejmenší a pan domácí mají novou, velmi záživnou zábavu. Učí se dobré stabilitě na koni a na rozdíl ode mě, nepovažují například silnici za jakýkoli problém. Děti mou námitku “ že i na silnici ….“ nechaly zcela bez povšimnutí a jen otočily hlavy svorně na pana domácího, který pouze zvedl obočí. Tímto se u nás řeší většina mých neopodstatněných problémů, proseb a strachů :-)). Ovšem na silnici to bylo zajímavější, než jsme si mysleli, neboť když člověk jede pouze s vozem s koňma, většinou prázdninová auta s dětmi zpomalují, ale když na těch koních ještě jedou děti, stalo se nám, že se auta na celkem přehledné a volné silnici málem i srazila. Tentokrát pozorovalli své okolí i oba protijedoucí řidiči.
Narozeninový dort jsem uchránila, aby ho nikdy neviděl, přemýšlela jsem, jak moc mám před fotkou umývat ten upatlaný talíř od čokolády, ale nakonec jsem ho nechala autentický. Je to recept na dort od Petry, který se nevyskytuje v komentářích mého prosebného dortového apelu, který ještě třikrát využiji :) a je to dort vynikající. Většina ochutnavších ocenila, že není sypký, ani hutný. Je velmi příjemné konzistence. Původní recept bude mít možná malinko jinou konzistenci neboť ponechávám všechny bílky a dort je tak v konečné fázi lehce vlhký, není sypký. Z vlastního popudu je to dort neplněný – nechávám pouze základní korpus a čokoládový vršek a právě proto, že je neplněný, přidávám na dort vršek z domácího hrubého marcipánu. Read the rest of this entry »
A je to po roce tu. Kdysi, ještě než pobralo rozum první dítě, usmysleli jsme si s panem domácím, že dárky jsou blbost, když se vzájemně obdarováváme po celý rok. Plánované myšlení na někoho se nám nelíbilo a tak jsme zavedli hlavu rodiny. Děti i my jsou na své narozeniny hlava rodiny. Zatímco my plánuje nepouštět celý den počítač, jít na třešně, nebo nedělat vůbec nic, děti jsou plné elánu, nechávají se téměř utopit na kánoi, jezdí na kole 45 km, letos si první vybralo pěší túru na 17 km a my to tedy trpíme :). Postupem doby, jak děti braly rozum, přibyl k hlavě rodiny ještě dort. Akceptujeme to jako jejich přání a nevyslovenou dohodu o tom mít k hlavě rodiny, která si nesmí přát movité věci takové malé překvapení, neboť celý den na túře či vodě se přou, zda dort bude, či nikoli.
Vloni byly dorty poprvé ( nebo podruhé?) a já dělala rychlé piškotové nepečené i pečené a letos bych si s tím ráda pohrála. Představuji si něco jako klasický Sacher nebo Harlekýn – v celozrnné verzi, s čokoládou bez lecitinu a kvalitním kakaem, ovocem, nebo i něčím nekonvenčním, co nebude příliš barevné :). Nebo ovocný dort nebo něco úplně jiného:)- Nepředstavuji si potahovou hmotu ani obrázky a píšu to proto, že mám chuť nechat se inspirovat někým jiným, nějakým osvědčeným rodinným receptem a pevně doufám, že se recepty, které se v komentáři sejdou, budou hodit i mnoha dalším.
Zatím mám letos dva tipy více než přitažlivé a chybí mi tedy ještě dva :). Kdo máte chuť a čas, napsat do komentáře svůj oblíbený recept na rodinné dortové zlato, budu moc ráda.
Máme doma slávu – porodily nám poprvé naše třešně! Před asi sedmi lety jsme zasadili alej a letos máme první vlastní třešně – celá tři kila! Pan domácí vybral šest různých odrůd a jsou všechny skvělé. Těším se, že přemluvíme pana domácího, že by to chtělo ještě pár třešní, aby alej třešňovkou se mohla nazývat – to by se mi moc líbilo :)
Bublanin je veliké množství, v podstatě co bublanina, to originál. Tato je náročnější na vejce, nenáročná na tuk a méně náročná na mouku. Je velmi nadýchaná a celozrnná mouka jí dodává hezkou tmavou barvu.
Mám jednu obrovskou výhodu – mám velké množství surovin, mám chuť je kombinovat a tak už se pár dní potýkám s tou nejlepší kombinací surovin, aby vznikly ty nejlepší sušenky :). Dopřávám si takový luxus, že si k tomu pouštím muziku, protože absence dětí po dvou letech znamená, že muziku slyším. Odbíhám na záhon, stihla jsem udělat pro nás dva zbylé oběd – a přísahám, udělat rychlý oběd pro dva není totéž jako pro šest, i kdyby vám tisíc lidí tvrdilo že je!
Vlaková verze sušenek – pouze rozinkových s kakaem, tedy sušenky jednoduché, ne tak příliš surovinově náročné. Na fotce dvě verze – nízká i vysoká. Na talířku jsou ještě v nízké verzi jedny světlejší, ale nejsou tak povedené chuťově, proto nedávám recept.
Na tyto sušenky je třeba: 550g mouky celozrnné přesáté pšeničné, 280g másla, 170 cukr moučka, 100g rozinky, 1 PL kvalitního kakaa, 1x prášek do pečiva, 60g naturamyl – kukuřičný škrob, 3 vejce.
Suroviny smíchám – ale pozor, míchám pouze rukou, promnu lépeřečeno. Nepoužívám ani vařečku, ani robota. Je třeba, aby těsto nebyla sametově hladké, ale pouze smíchané. Nechám zhruba půl hodinky odpočinout a tvaruji v ruce malé placičky, či o něco malinko tlustší. Rozdíl je vidět na obrázku. Peču na 180°C ale opatrně, hlídat.
a pak jedna verze hodobožová, která je opravdu surovinově náročná, ovšem stojí za to. Dlouho jsem přemýšlela zda mám dělit, abych to všem zjednodušila a dala sem pouze mikroverzi, nebo nedělit, protože toto mé skutečné množství třeba někoho inspiruje k pořízení krávy :). Nakonec dělím suroviny přijatelným poměrem, protože sušenky z 870 g másla, to už je příliš veliká provokace :-) Read the rest of this entry »
Už dva měsíce čekáme na kuřátka, ale bohužel, pánovi z Moravy, kde máme kuřata objednaná se do toho nějak nechce. Stále oddaloval, až nám tento týden sdělil, že snad na konci června. Tak se budeme těšít a Maruška dostala nápad a přiveze nám kvočnu, protože jí kvoká mnohem více slepic, než by si přála :) a tak se dětem sen o jednodenních kuřátkách změní na celý proces i s kvočnou, což vřele vítám.
Připravujeme se hrdinně na přezkoušení na příští týden a zvláště angličtina je občas velmi zábavná. Tento dialog tří dětí stojí za to
Kvído:“ a jak se řekne člověk?“
Eliška: “ human“
Jentl: “ to nevíš jo? to už se přeci učíme ve druhý třídě!“
Ester k Jentl:“ a nemyslíš náhodou woman?“
Jentl :“ jo, woman, a co to vlastně je?“
No, takže tak nějak. A protože vždy před přezkoušením probíhá tzv. obalování nervů, dnes je to něcojakochalva – trochu marcipánová :), ovšem s upozorněním, že to opravdu není lehký zákusek. Je velmi, ale velmi výživný. Jak říká Eliška, prý nejlepší na noc. Eliška totiž svůj pobyt zde bere trochu jako nabírací kůru a vždy po určitém čase přinese váhu a spolu s panem domácím se váží, zda už dosáhli kýžené mety. Já tuto hru nehraji, protože to není fér, bojovat s někým, kdo je přírodou obdařen, tudíž ve výhodě :-) Read the rest of this entry »
Právě jsem doseděla s naší děvečkou Eliškou v záhoně a ona se nám málem rozplakala, že kdybych jí nechala plejt mrkev vloni, že by už letos nepřijela :). Že je z mrkve zcela v depresi a nechápe, jak se to dělá. Do toho přišel pan domácí a navázal na naší odpolední debatu o komunitách, které bohužel fungují velmi těžko, protože ti z nás – kteří mají ten dar (to mluvil pan domácí o sobě a Elišce) a dokáží zcela bez výčitek prokochat na louce odpoledne, těch si komunita neváží a vykáže je ze svého středu jako nepřínosné. Eliška mu notovala, že se úplně vidí, jak jí ženou vidlemi a jak je nedoceněná a pak se sebrali se slovy na rtech, že jdou předstírat práci a vyrazili každý po svém. Eliška chudinka na mrkev. A po čase se k ní pan domácí přidal, když viděl jak je nešťastná a ponotovali si, že pro něj taky toto není vůbec vhodná práce. Shodli se, že vždy u keříku udělají konkurs, hluboce přemýšlí, kterou z těch mrkví vyhodí, kterou ještě ponechají a než se dostanou na konec řádku, první vypletá mrkev jim opět zaplevelí a jejich humanismus způsobí obrovskou depresi.
Pan domácí pro změnu dnes sedl na koně a jel mi do schránky pro dárek. Pro formy na sýr od Milana. Čekal na pošťačky, četl si sedmou generaci a přijel zádumčivý právě z článku o komunitách a jal se ho rozebírat horem dolem, přesto, že nikdy v žádné komunitě nebyl a být nechce. Nicméně – dovezl dárek a protože se mu nevešel do batohu, musel ho rozbalit a už zdálky z koně křičel – „to zase bude, to jsi zase dostala záhlavek, muhehehe, to uvidíš. To nebudeš zase tři dny spát ! :-)“ Nadšeně jsem rozbalila formy a jako dárek – výseč tvrdého alpského sýra. No, dělá se toto? Kdo se o to prosil ? :-)) Dodnes mi bohatě stačilo to, co si uděláme doma. Vůbec nevadilo, že to nemá kůru. A do toho se vrátí domů děti, podívají se na sýr a s vytřeštěnýma očima se nevěřícně ptají – “ to jsi dělala ty? “ Dodnes jsem byla celkem spokojená. A pak přijde dárek a jsem zase na začátku a v depresi. Jeden má mrkev, druhý komunity a třetí Milanův sýr :-). Hlavně, že nám to tak pěkně šlape pospolu ! Read the rest of this entry »