Archive for the ‘Moučníky’ Category
Nikdy jsem si nemyslela, že bych byla ochotná, byť jen pomyslet na to, že bych si dobrovolně s někým vyměnila křeslo u zubaře. Dokázala bych si vybrat spoustu nehezkých situací a obětovat se :), ale zabař by mě nenapadl. Až do včera. Hugovi natekla z ničeho nic tvář až k uchu, musel přežít noc a my museli celý večer věnovat strategii, jak donutit Huga, který vždy přišel s námi všemi do ordinace a nikdy dobrovolně nesedl na křeslo – tedy tam nesedl vůbec, protože nutit jsme ho nechtěli, aby tak učinil nyní. Na naší straně byla logicky bolest. Přesto jsme byli trochu nervózní a hotovi skoro losovat o to, kdo s ním pojede :).
Hugo byl skvělej, sestru, která se ptala, zda si ho dám raděj na klín přehlédl s pokořeným odstupem, že to zvládne sám. Byl moc rád za doktora syna, protože ten nemá roušku :), otevíral, zavíral, injekce, kleště co nešly úplně lehce, obrázek a pak už jen podarování hrdinovi. Že potřebuje nutně „hřebelec“ na koně, že mu všechny děti vzaly. Po delší chvíli jsem pochopila, že se jedná o hřbílko na čištění. Tvář měl nateklou tolik, že nás auta stopem vzali hned jak tam, tak zpátky a rychle zub pod polšťář, ujištění, jestli zoubková víla nezapomněla cestu k nám, když už tu dlouho nebyla a jestli si sama otevře dveře a radost, že v nás děti mají pořád důvěru.
Doma nás pak čekala odležená roláda, kterou si Hugo nemohl večer dát. Obyčejná. Plněná marmeládou a našlehaným tvarohem s vanilkou. Množství je na jednu roládu. A potřeba je tedy 5 vajec, 120 g cukru krystal, 120 g celozrnné mouky pšeničné přesáté, kůra z půl citronu, tvarohová náplň a lžička kvalitního kakaa, pečící papír.
Postup více než jednoduchý. Stačí našlehat žloutky s cukrem a postupně přidávat mouku a tuhý sníh z bílků – opatrně vždy po lžíci mouky a sněhu.
Těsto naliji na plech vyložený papírem, přisypu na povrch těsta kakao a stěrkou ho rozetřu do celého povrchu, aby byl mramorový, lehce uhladím a rozteřu, aby bylo všude stejnoměrné a dám péci na 200. Nepeče se dlouho – je třeba hlídat.
Po upečení hned vyklápím vzhůru nohama na pracovní stůl a pokládám na papír namočenou čistou utěrku, sundám, strhnu díky navlhčení papír a roládu zatočím. A takto zatočenou nechávám až do doby, dokud nevychladne, kdy jí naplním. Lze naplnit např. i šlehačkou s banánem. U nás je to našlehaný tvaroh s vanilkou a cukrem.
Všechny svátky roku jsou u nás tak nějak přirozeně minimalizované do jídla. Tentokrát jsou to, jak je asi evidentní Velikonoce. Děti mají svátky spojené s tím kterým určitým jídlem a toho se náruživě drží a pobíhají za mnou vždy zhruba dva měsíce před daným svátekem a několikrát denně se táží, kdy že už to bude. Včera už jsem začala být trochu nevrlá, když nám přivezli novou jalovici, druhá kráva má říji, prorazila ohradu a krávy se vydaly na výlet. Já naháněla krávy, pan domácí opravoval ohradu a děti jedno po druhém postupně vykukovaly z chalupy a pokaždé se ozvala stejná věta “ Kláro!, můžeme uvařit hodně vajec natvrdo?“ „Ne!“ na to 4x já, protože chleba byl teprve v troubě a máslo bude až ráno. A také mě už týden terozizují, že potřebují nutně kraslice, tak abych pekla něco, kde je potřeba hodně vajec :). Klasický mazanec a beránky si nechávám až na víkend. A dětské teroristy jsem připravena pro tentokrát umlátit argumenty : obrovským mazancem na stole! 
Kváskové pečení se mi líbí a mazanec mi přijde jako sladký chléb, takže se na něj těším už 14 dní. (Také vás zmínka Marušky ve svém receptu na chleba a její fotka okamžitě inspirovali k tomu, že není od věci mít doma taky formu na mikro beránka? nebo to je jen moje obsese, pořizovat si nedůležité věci do kuchyně, která i vždy měsíce před tím daným svátkem nedá spát? :-)) Read the rest of this entry »
Dnes to přišlo – první pozimní výlet s koňma na nákup. Doma už nebylo ani kilo soli, naopak přebývalo několik desítek vajec a tak jsme se vydali na výměnnou výpravu. Cesta byla hezká. Hugo po cestě opět exceloval – na louce, kde poskakovaly dvě straky se ptal, zda jsou to tučňáci? Na 
pousmání, že nikoli, že to jsou straky, že tučňáci u nás nejsou se otočil a zcela suverénně odpověděl, že to ví, ale že těmle strakům říká tučňáci! :). Pak se po projetí protijedoucího traktoru zeptal, „kdo to byl?“. Po odpovědi, že každého řidiče na silnici bohudík neznáme se zeptal, proč ty cizí lidi, který nevíme jak se jmenujou, nepřídou k nám domu a neřeknou nám, jak se jmenujou? No, nejsem si jistá, zda má člověk mít na vše odpověď. Taky jsem dostala od maminky krásný dlouhý zelený kabát, který se hodí jako baloňák do města, ovšem má teplou kostkovanou podšívku, vzadu rozparek, jdou mu vypárat podšívky z ramenou a po této malé úpravě vypadá hodně dobře, jako přímo šitý na koňský vůz, kde zabalí nohy, člověka zahřeje a vůbec je dost praktický. Nechala jsem si taky jednou rozpuštěný vlasy, abych si zvýšila sebevědomí tou jedinou věcí, která mě neopouští :) a děti za mnou běžely a křičely —–„jéééé, ty vypadáš přesně jako Hagrid! “ Pro neznalé, Hagrid je obr z Bradavic. Read the rest of this entry »
Včera jsem psala, že topím poprvé přes noc ve skleníku. Pokud tady občas někdo napíše, že mu to popisování skutečnosti připomíná Vejce a já , tak věřte tomu, že já se tak včera přesně cítila. Ještě o půlnoci jsem si tam zaskočila :). Už jsem rezignovala na větve okolospadlivší a normálně jsem ukradla panu domácímu u cirkulárky kyblík pilin. Že z těch našich kamínek – super devil – udělám piliňáky.
Máme doma teď takový pěkný konsenzus – pan domácí vůbec nemručí, vždy se jen vyrovněně pousměje a prohlásí jako včera například, „hraj si, hraj“ a já si jdu na ten píseček s radostí, že mi to úplně nezakázal a s malou nadějí, že když to nezakázal, nerozčílil se, nepodíval se na mě s výrazem, kdy je každému naprosto jasné, že nepřemýšlí o ničem jiném, než o IQ člověka na něhož se dívá, že si třeba myslí, že by to mohlo být k něčemu. Pak tam ráno ve čtvrt na šest přijdu, je tam -1, smrdí to tam kouřem od těch pilin (no, já ty papriky pro jistotu o půlnoci donesla domů – už jsem tušila :), a člověk zase, po kolikáté už? pochopí, že to věděl, ale má mě tak rád, že mi tu radost nezkazil. Zastrčený pocit, že se uchýlil poslední dobou k tomuto chování, aby měl pokoj mě sice napadne, ale nepřikládám mu žádnou důležitost :). Kdyby to mělo klapnout, tak se toho zúčastní, ale díky tomu, že mi vlastně dodává optimismus před akcí, přijdu spokojeně domů a jsem ráda, že mrzlo, protože dělám croissanty a ty mají v receptu pořád nějaký mrazák a lednici a tak vlastně by to bez mrazu vůbec nešlo. Zkusím se ještě letmo zmínit o tom, že místo těch kamen starý válec na vodu…. ale to fakt jen letmo… :) Read the rest of this entry »
Dnešní den by byl býval byl protivný – zase sněží, místo toho, aby to co je stále ještě občas někde na zemi roztálo. Fouká. Vůbec není hezky. Navíc jsme měli jet na FÚ, ale jedno z dětí skočilo z balíků a narazilo si něco na noze a nebylo by tak schopné dojít čtyři kiláky na autobus a čtyři z něj. Ale přestal být protivnej hned dopoledne, protože padlo rozhodnutí, že děti zůstanou doma a půjdeme sami s panem domácím. Navíc, dnes nám jakýsi mail připomněl, že je MDŽ – tedy ne, že by to pro nás byl nějaký důležitý svátek, ale byl to den, kdy mě jako čtrnáctileté dovolil pan domácí, abych s ním šla na horách nakoupit pro bandu ostatních lidí na chalupě – pokud jste tedy dodnes měli za to, že romantický začátek vztahu, který trvá dalších 24 let je dle amerického scénáře v koktejlových šatech u vína ve stopce, s načechranými vlasy, luxusním menu a jiskrou v oku, tak věřte, že může začít tím, že jdete někam, kde házíte do kletru sto rohlíků a pán nad penzí se na vás dívá a praví “ no jo, mladá si to nakoupí a mladej, aby to odtáh:-))! Read the rest of this entry »
Jsem až po uši ve sladu :-). Když jsem si otevřela knížku Dana Lepparda s chlebem před několika měsíci a vybrala si hezký chleba, měl tam jako surovinu slad. Ten nemám. Ale mám ječmen. A protože je výroba sladu celkem zdlouhavá, neustále jsem to odkládala. Jenomže – tento odkladný čas dal plně rozvinout mé obsesivní potřebě pochopit vše do detailů a dal plně rozvinout myšlence, že by to byla skoro ostuda, jako Čech a dcera pivaře-konzumenta, dělat slad podle receptu nějakého cizáka :-). A tak jsem začala
hledat a dopadlo to jako vždy. Listuji knížkou o bratru 360 stránkách, máčím, klíčím a hvozím, pšenici, ječmen, oves i žito a píšu tady závazně – pivo vařit nebudu – možná :). No a jsem netrpělivá, je to proces na dlouhé lokte a tudíž je spousta času na jiné experimenty, třeba na použítí kardamomu do buchty a věřte, byl to experiment více než úspěšný. V nadpisu je napsáno buchta skororychlá a to proto, že jí trochu zpomalí karamel, ale nebojte se toho , je to fofr :-) Hlavně se s tím moc napárat a nebát se ho. Bez něj to bohužel už není ono. Read the rest of this entry »
Včera jsem se ukrotila, nezadělala na chleba, ale na bramborové vdolky. Já kdykoli nyní otevřu internet, ať je to téměř jakákoli stránka jakéhokoli zaměření, všude mám pocit, že se o objevují články o dietách. Jsem celkem „krvomléčný“ :-))typ, tedy ideální adept na nějakou dietu. Problém je, že máme doma pana domácího, který atakoval jako horní hranici váhu 70 kg pouze když jsme vlastnili potraviny a on permanentně kontroloval kvalitu potravin s obsahem 50 a více procent sacharidů a tuků a protože přebývaly často jogurty, klasickou večeří byl valašský smetanový jogurt. V podstatě se už narodil s buchtama na břiše a nikdy pro to, aby vypadal dobře nemusel nic dělat. A tak kdykoli já se rozhodla, že bych měla vypadat lépe a radostněji, lakonicky se otočil na děti a pravil “ tak děti, Klára bude zase protivná!“. Nebo – „vezmi si fotku svojí babičky, podívej se jak vypadala a neblbni!“ a tak jsem se postupem let naučila brát více věcí s větším nadhledem. Nedávno jsem třeba četla o krabičkové dietě, inzeráty na ní atakují člověka velmi často a když jsem šla od schránky na běžkách domů, napadlo mě, proč vlastně lidé platí tak obrovské peníze za pět krabiček přivezených až domů. Proč si za stejné, ne-li menší peníze nepořídí domů na každý druhý den hospodyni, co jim krabičky uvaří, nakrabičkuje a ještě po sobě uklidí? Je to ale divný, ten náš svět:-). Read the rest of this entry »
Bydlet na kopci má tu ohromnou výhodu, že tu nejsou extrémy – není tu šílená zima v zimě a šílené horko v létě. Má to však také nevýhody -dnes, kdy podle předpovědi všichni slaví, že se konečně oteplilo, nám to zde zůstává na svém :-)).
Je krásně, slunce, ale taková zima, že nemůžeme dělat nic jinýho, než se těšit na jaro :-) a taky si upéct něco hodně záhřevnýho, což je jednoznaně něco ze zázvoru. Nejen zázvorovou buchtu, ale taky jablečný čaj se zázvorem k tomu. Read the rest of this entry »
Asi snad už každý někdy v životě dělal prošívanou deku – rychlou tvarohovou buchtu, asi tu vůbec nejrychlejší. Nemám psát co jinýho, leda snad horečka,už bez ní, čaj se slizem, čaj na pocení, čaj, žížeň, smrkat, žížeň, -10 -12 -10 a tak se raděj rovnou vrhnu na tu buchtu
Potřebuji pouze 5 vajec, 2 hrnky cukru krystal nebo krupice, 4 lžíce kakaa, 1/2 hrnku oleje, 1 prášek do pečiva, lžíce vanilky a hrnek vody. 3 hrnky přesáté celozrnné mouky. Na nádivku pak 500 g tvarohu, 2 žloutky, citronovou kůru z půlky citronu, 3 lžíce maizeny nebo 1 vanilkový puding a cukr dle chuti. Read the rest of this entry »
Když hlásí orkán nad Anglií, noční vichřici u nás, ale nejen hlásí, nýbrž i celou noc bouchá nad hlavou a za hlavou vše co jde, šustí fólie, padají stromy a tak, tak nejlepší je vědomí, že otevřený zub je zavřen, kanálky vyčištěny a vichřici si mohu v klidu užít – ovšem – nesmí se ulomit korunka na dvojce. Zubař se opět stal mou diářovou náplní a já tedy musela do toho úžasného počasí. Samozřejmě na stopa, ale bohužel mě museli vzít až pražáci, protože všichni ostatní se asi báli nebo co. Ve městě se mi povedla jedna velfare fotka, jak si jezdí pipky na výlet a pak stopem opět domů. Tentokrát jsme se málem vybourali, pán naproti to do nás „málem“ naboural, ale smyk nakonec bravurně vybral. A to se mě nedávno někdo ptal, proč necestujeme, že bychom zažili hodně dobrodružství. Není nad to, chodit občas k zubaři. Read the rest of this entry »