Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Venku pořád sněží, dochází dřevo, dochází elán, dochází slušná nálada. Probíráme neustále vyjmenovaná slova, zapojujeme elektrické obvody, děti se naučily pájet a pomalu nám začíná letošní zima lézt krkem. Včera jsem běžela s první várkou koření a byla šílená, ale šílená zima. Foukal vítr přímo do k… obličeje, v mp3 Dick Francisův sympatický detektiv, právě si lebedící na californské pláži a já měla na jazyku poslední třetinu cesty neustále chuť štrúdlu. Miluju štrúdl. Já tedy bohužel miluju každé jídlo. Ale nejvíc ze všeho chleba a štrúdl. Těsto odpočívalo u kamen a hnalo mě posledních pět kilometrů silou několika koní. Před chalupou jsem minula jedno dítě sedící na suchém záchodě, zpívající si a vidouc mě, utichnuvší a zvolající – huráááááá a spěchající domů. A já byla tak ráda, že mají radost, když se stejné hurá ozvalo i uvnitř chalupy a všichni sborem volaly – Klára je tu, Klára je tu! Ale pak jsem zahlédla pana domácího sedícího u stolu, potutelně se usmívajícího a nenechajícího si ujít přivítání vlastní. „Si asi myslíš, jak se na tebe těší co? A máš z toho radost co?“ a pak jen významně ukázal za kuchyňské okno. Poklesla mi brada a smutně jsem jen odvětila – no jo, tak to vyndejte! Read the rest of this entry »
Včera jsem běžela do našeho města pod kopcem, koupit pytlíky na zip, protože nám zase přišlo objednané koření. Protože je dobré udržovat sociální kontakt, protože má kolem sebe člověk pár fajn lidí, občas nakupujeme komunitně. Včera byl vrchol jedné takové komunity. Dorazily dvě bedny koření od Samuela. (Tato reklama je za dobré služby – není placená:) Každá po patnácti kilech a dorazily samozřejmě jen k silnici. Já nakoupila pytlíky, pan domácí musel k silnici a vzhledem k tomu, že není příliš komunitní typ, budu to mít ještě drahé. Navíc si dnes všimnul, že má u vozíku upadnuté kolo, u vozíku, který je dimenzován na jedna a půl tuny a všiml si toho dnes, když se vrátil s Hugem a přivezl pět velkých žoků vlny, protože už občas vidíme mezi trámy, že vychází slunce. |No, nebudu lhát, častěji vidíme, že zapadá :). No a tak je jasný, že to upadlo kvůli těm dvěma bednám po patnácti kilech a teď bude muset shánět zase nějakého dalšího komunitního typa, který mu to svaří. Nebo vysoustruží novou poloosu. Z města jsem to vzala oklikou, protože naše španělská oper zůstala jednou cestou z hospody u žebříku ve skalách, poměrně dlouho tam zůstal a okolnosti tomu chtěly, že zapíchl lahváče, co si nesl domů do sněhu a lahváč tam zůstal.
Takže jsem měla pytlíky, lahváče, jako bonus i ztracený zapalovač a celý večer jsme pytlíkovali. Byl to takový hezký, skořicový astmatický večer. To je zajímavý, jak je člověk stále v pokušení sníst tu lžíci skořice :-), když jí balí. Jen to zkusit.:) A poslední díl komunitního seriálu, totiž rozvoz, respektive roznos mě čeká. Dnes první. Do Prahy a do Plzně neběžím, to si počká zde. Ale napadlo mě to už v pátek, když jsem takhle byla na malém ranním výletě naproti rodičům pana domácího, že je strašně neefektivní, že skuteční sportovci netrénují třeba tak, že je nezaměstnává pošta. Já běžela jeden, asi 7 km kus tím způsobem, že zastavilo auto, vyšly dvě pošťačky, zazvonily u domu, já je předběhla, oni nasedly, předjely mě, ujely padesát metrů, zastavily,vystoupily, já je doběhla – předběhla a takto po celou dobu. Takový ruční a nožní – tedy běžečtí a koloví „mesenžři“ by ohromně naplnili trh práce :-).
No a když už jsme zase u koření, je nezbytné odkázat na jeden fakt prima článek Michala Hromase na jeho Rozinkách a mandlích. Máte vy osobně nějakou opravdu oblíbenou kombinaci koření? A nacopak? A nějakou opravdu vlastní směs? Sem s ní ! A taky – u nás zvítězil na plné čáře Badyán. Které je vaše nejhezčí koření?
Pečete na Velikonoce něco zvláštního? Nějaké cukroví, které nikdy jindy neděláte? A děláte perníky?
Pokud ano, vkládám a oživuji opět perníkový speciál, protože pokud vás štve to veliké množství cukru a vůbec kombinace cukru a tuků ve velikonočních vejcích a zajících a rádi byste udělali něco trochu jiného, mnohem přirozenějšího a bez rostlinného tuku, lze si udělat krásné velikonoční perníky a pro inspiraci vkládám letošní Míšiny fotky jejích perníčků. Read the rest of this entry »
Není tvaroh. Nejsou suché housky. Mák se na to nehodí. Tak co šoupnout na jablečné knedlíky? Jaká byla vaše nejbizarnější pokrývka na knedlíky?
Pokud se vám líbí sladké recepty na této stránce, lze si stáhnout e-knížku se sladkými recepty – čisté vařivo bez fotek.
Máte rádi jaro? Už je u vás? Tak to se máte. Všude slyšíme – no hlavně, že už přišlo jaro. K nám tedy jedznačně nikoli. Poslalo maximálně telegram a to se ještě na půl cesty pošťák otočil a metelil zpátky na poštu. Jaro není. Je led, děti jezdí na bobech nejrychleji za letošní zimu, je sníh, je deprese a já už bych si tak přála pověsit prádlo ven a vysít všechna semínka a vůbec….. Read the rest of this entry »
To počasí je naprostá rána pod pás. Já, člověk tabulkový a plánovač, který nejvíce času tráví plánováním, které ovšem velmi záhy bere za své a tak musí plánovač sednout a udělat plánování nové, což mu zabere většinu času a nezbývá již na samotnou aktivitu :), jsem si naplánovala, jak a kolik a na jak dlouho budu vyrážet ve svých teniskách a teď toto. Hugovi je to po ramena, my se brodíme nad kolena v těžkém sněhu, z dlouhých výletů jsou výlety kratší a někdy stojí člověk nešťastně na kopci, deset kilometrů od domova, dívá se z toho kopce na kopec domovský, všude mlha, fouká, sněží a přešlapuje několik minut v obrovské závěji a přemýšlí, jestli to ještě půjde dopředu, nebo to otočí a poběží zpátky. A pak člověk přiběhne úplně promočený a nejraději by odemkl dveře třeba v Mánesce v Praze, skočil do koupelny, nahodil páčku, vlezl do vany a pustil horkou vodu až po bradu. Zatím však na něj od stolu ihned po návratu křičí Hugo, že má hlad,( to Hugo křičí průběžně, každých deset minut během celého dne, jen tak cvičně) pan domácí i děti sice poctivě přikládají, ale koupelna je mimo dosah kamen a tak už je pěkně promrzlá a tak si člověk musí nechat zajít chuť. Ale tentokrát si řekne – že ne, že bude horká vana a basta. A vezme velkou černou vaničku od koňů, pan domácí nanosí vodu na kamna a člověk má hned pocit, že je na Vinohradech. A do toho přestane Hugo křičet, že má hlad, odchází ve svých pěti letech ladným krokem pro stativ, ten si beze slova šteluje, pak jde pro foťák, připíná ho na ten stativ a začíná fotit po místnosti. Zcela konsternovaně ho pozoruju z vany a pak, ještě než se ponořím, tak slyším, jak říká Kvídovi – hlavu uříznem, prsa necháme ….-). Má to srovnaný už v pěti hoch, za deset let to bude vše mnohem náročnější :) Read the rest of this entry »
Děti někdy napadne šílená věc. Ale to se dá ještě přežít. To si člověk řekne – nechodí dolů často, dopřejme jim to. Horší je, pokud to napadne mě. Když mě to pouze napadne, je to ještě dobré. Ale pokud mě to napadne a hned s tím jdu na trh, to pak následuje šílený pohled pana domácího, který vypadá přesně, jako by si klepal na čelo, že právě zase nepřemýšlím, jestli si to uvědomuju? A poslední takový nápad byl, že bychom, než skončí zima, mohli navštívit Marušku dole v tělocvičně, aby si děti mohly zkusit lezeckou stěnu. Pan domácí vyvaluje oči a celý obličej půl metru před sebe, děti křičí jedno přes druhé – na stěnuuuuuu a já jsem v jednom okamžiku ráda, jak jsou děti rády a zároveň vyděšená, co zase budeme muset absolvovat. A stěna je ve středu, což je dneska a na dnešek celou noc sněžilo a abychom tam byli v devět, musíme vstávat na šestou, pan domácí nakrmit a napojit, Ester zabezpečit koně, děti se všechny obléknout, svléknout kalhoty a následně umokřené punčocháče, najít všechny šestery rukavice a čepice, vyzvednout po cestě španělskou oper Vítka na chatě a hádat se, kdo bude prošlapávat tu šílenou spoustu sněhu a proč nejde ten za tím a jde si sólo vedle. Po hodině výšlapu jak do druhého tábora v Himálaji, se dostat na autobus, sebrat Miloušův sedák, navázat všechny děti postupně na lano Read the rest of this entry »
To byla dosti náročná volba, dát sem tento článek, nebo nedat? Obyčejná Kollathova snídaně. Snídaně pojmenovaná po známém lékaři, který se narodil v roce 1892 v Gollnově, jako syn praktického lékaře George Kollatha. Před válkou odmaturoval a po válce dostudoval medicínu. Po druhé sv. válce stál v popředí hygienického institutu, z Rostocku, z východní zóny emigroval do Hannoveru a zde publikoval své stěžejní knihy. Pro výživu je důležité Kollathovo rozdělení potravin do šesti hodnotových úrovní. Čím nižší je stupeň zpracování, tím má jídlo vyšší hodnotu. Rostliny mají vždy vyšší hodnotu než zvířata, a syrové potraviny vyšší hodnotu než vařené jídlo. Zásadně důležité je tedy zpracování potravin a ideální jsou potraviny tepelně neupravované. Takto připravené jídlo, smíchaná netepelně upravená celozrnná mouka s ořechy, sušeným ovocem a ovocem je tedy zcela ideální výživný prostředek, který, pokud se jí jako snídaně, připraví tělo na minimálně 4 hodiny bez hladu, pomůže v detoxikaci a spoustu dalších pozoruhodných věcí. Jakmile otevřete kdekoli na ineternetu stránku s termínem „Kollathova snídaně“, všude je rozepsán základní recept Andre von Lysebetha a jeho základní jogové knížky. Všude je tento recept přepsán i s pozitivy, která Lysebeth uvádí právě v souvislosti s používáním Kollathovy snídaně. Read the rest of this entry »
Dnes jsem složila maturitu z managementu, když jsem po dobu tří dnů zaměstnala všechny známé, kteří mohou mít na návštěvě nějakého cizince, který by mi mohl zaplatit z jeho internetbankingu startovný a já mu to mohla poslat v českých korunách, protože naše banka si za takovou transakci v neeurech, jen za poslání peněz z ČR do ciziny, účtuje 500,- a to odmítám zaplatit už z principu. Naštěstí známe pár lidí, kteří jsou velmi ochotní, ale problém je, že ne často mají takového cizince po ruce. Jeden měl. David. Ten zase ale žije v Praze s kozama a nemá notebook, intenet, natož internetbanking. Zase ale má u sebe na návštěvě dva vstřícné cizince, jejichž účet mi přijde ohromně vhod. A tak bylo třeba najít ještě jiného společného známého, kterému poslat ty české peníze. A taky bude muset David zítra najít v Praze nějakou internetovou kavárnu. Tak jsem mu nabídla ještě rodiče pana domácího hned nedaleko, i s volnou návštěvou krásného parku vedle a přemýšlela, jak mám rodičům pana domácího sdělit, že zítra ráno je navštíví náš známý s dvěma přátelli, vezme si od nich voucher do parku, na chvíli navštíví jejich počítač a zda by mu mohli rovnou zaplatit?:). Ale to mě minulo, protože David napsal, že to je trochu z ruky. Vše se úspěšně tedy podařilo a teď už se může stát maximálně to, že zjistím, že jsem úplně mimo plán těhotná a dlouhé běhání tudíž padá. To je možná Caso mnohem jistější než brašny na koně a potenciální vožení dětí v nich.
Pan domácí je zcela logicky proti každému organizovanému závodu, takže mou revoltu každý den (přestává až když začnu plakat, že mě vůbec nechápe) komentuje přáním, že mi tu uspořádá maraton soukromý. Petra na to odpověděla – „Myslí tím, že pojede na Sáře a požene tě před sebou s plným batohem z Penny?“ Takže až uvidíte někde dvojici, jak jeden běží s batohem podle fáborků, druhý za ním na bílém koni a bude blízko Penny market, pak to znamená, že platba od Davida nedošla, cizinci se ztratili, platba šla tak dlouho, že dalších x přihlášených navíc nad limit mě předběhli a já utíkám před jásajícím panem domácím, který bojkotuje každou organizovanou akci. Read the rest of this entry »
Včera jsem běžela na poštu a na náměstí, tam kde mají celý rok venku vystavenou zeleninu, měli banány trochu jeté. Ono je upřímně docela málo dní, kdy zelenina vydrží venku bez újmy. A v našich mínusech je logické, že banány budou trochu přešlé. Ale bylo tam 14,90 a tak jsem se zastavila a přemýšlela, jestli je odnesu, nebo neodnesu. Protože když už je budu kupovat, nějakých šest banánů to nebude. A přemýšlela jsem dost dlouho na to, aby paní prodavačka stihla vyjít ven, sebrat cedulku, přepsat jí na 9,90 a vrátit se zpátky. Takže jsem je vzala a logicky ještě po cestě v kravíně pět a půl litru mléka, aby byl koktejl z čeho udělat. A protože tyto banány jsou ideální na bábovku, je tedy jedna banánová bábovka. Read the rest of this entry »