Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Zimní období je prý ideální doba na nabírání kilometrů a tak máme spolu s Ester novou zábavu – “ Tour de okolí!“. Já po svých, ona na svém koni. A protože ho nemůže zatím moc nacválávat, máme naprosto ideální tempo. Oběma vyhovující. Z kopce mu to nandám, protože Ester se trochu bojí rychle, což je pochopitelný, když je všude sníh a led a do kopce mu ten obrovskej náskok odpouštím. Jsou oba ještě mladí a nepoučení! 
A taky jsem si dnes vzpomněla, jak mi kdysi Lenka sdělila, že lidstvo se dělí na dvě poloviny. Jedna jsou Potterovci a druhá Pratchettovci. Já se přiznávám – jsem kovaný Potterovec. O HP vím asi úplně všechno, i to, co Rowlingová nenapsala a vím i tak důležitý věci, jako kde jsem přesně běžela, když jsem tu samou kapitolu slyšela minule. Pan domácí, jak asi tušíte, je Pratchettovec a Pottera samozřejmě považuje za znak duševní nedozrálosti. U Pottera jako jediné plus vidí, že paní Rowlingová vyzdvihla tzv. nepřizpůsobivé obyvatelstvo. Ale my, tolerantnější část rodiny, která své nedostatky zná a váží si jich (občas), tak necháváme pana domácího, aby nám hlásil své oblíbené pasáže a hlášky. Tento týden vede “ Pokud chceš porozumět muži, musíš začít myslet egovarlaticky!“. Děsím se dne, kdy mi pan domácí sdělí, že konečně zcela potlačil své ego :-). Jaké máte oblíbené hlášky z Pratchetta vy? Případně teda, co nevíte o Harry Potterovi no:) Read the rest of this entry »
Sladový květ je to, co se stává odpadem při výrobě piva. Při sladování obilí. Je to strašně zdravá věc, která se kupuje v pytlích pro skot a koně, hlavně pro zvířata v laktaci a v rekonvalescenci. Pro zvířata podvyživená, pro lepší výživu. Vypadá to jako piliny, má to spoustu vitamínů a chutná to velmi, ale velmi aromaticky. Velmi aromaticky. No a když je to tak zdravá věc a tak to tady leží a dostávají to koně a budou i krávy po otelení ( při březosti není vhodné), říkala jsem si, „co je dobré pro koně, je dobré i pro člověka“. A tak jsem se na něj vrhla. Tentokrát jsem přidala sladový květ do housek a přináším dva recepty, na housky tmavší a více celozrnné a na housky světlejší a celozrnné méně. Read the rest of this entry »
Někdy člověk fakt spěchá. Nechce žádný instatní blafy, ale musí dodělat různý věci, které nepočkají. Například pošťačky. Ty nepočkají. Jezdí k nám k silnici, což je dva km od chalupy a vždy napíší zprávu, že vezou balík. Ale chtěla jsem se proběhnout a tak jsem tam naběhala 12 kilometrů kolem schránky, než nepřijely. Naše milá poštovní doručovatelka je na horách, zpráva nepřišla, mě bolely nožičky a ponorný mixér, naše spotřební zboží, leží na poště. A tak jsem se vrátila, musela udělat tu majolku ručně a taky nějaký oběd a to rychle, protože nečekaných 12 kilometrů vezme trochu víc času, než ke schránce a zpátky. ( Ve čtyři pak zapípal telefon a na něm zpráva “ Bohužel se nepodařilo váš balík doručit, leží na poště tam a tam….Takové zprávy miluju.) A tak přišla na řadu superrychlá kaše. A bez mléka, protože holky se otelí až za měsíc a půl. Ovšem je to recept pro mlýnkaře. Ten kdo ho nemá – tedy mlýnek na obilí, musí si dát času více na rozvaření rýže. Read the rest of this entry »
Tak nejprve – co to je vůbec graham, potažmo grahamová mouka? Graham není odrůda žádného obilí, i když si to člověk myslí podobně, jako když říká špalda, nebo dvouzrnka. Ale chyba lávky. Graham není druh obilí. Je to přímo druh mouky a také pána, po kterém je tato mouka pojmenována. Tato mouka svou strukturou připomíná něco mezi hrubou moukou a krupicí a v Čechách tomu odjakživa říkáme „šrot“. A co je důležité – není to mouka vymílaná, nýbž celozrnná a nepřesátá. Takže celozrnná mouka, mletá nahrubo – tedy česky namletý šrot – převažuje v mouce zvané graham.
Tak jsme se radovali, jak se nám zima blíží k jaru a šup, je to tu. Venku zima jak v Rusku. Naštěstí nás hřeje poslední týden před přezkoušením, který pravidelně trávíme navyšováním učebních hodin. Dnes to bylo pokračování dějěpisné hry – neméně vypečená hra zeměpisná – na stejném základě. Děti vytvořily kartičky, na téma Evropa. Kartiček je kolem stovky, možná více, jsou esteticky i obsahově velmi zdařilé. Například hned pilotní karta „Itálije“ nás vzala za srdce. Pak následovalo pár stejně hezkých a prim slaví karta „Fincko“, která tak trochu na první pohled připomíná úplně jiné slovo :). Ovšem svůj účel hra splnila – děti se v evropském zeměpisu orientují po několika hrách o minimálně 200% lépe. Read the rest of this entry »
Tak to máme za sebou paní Müllerová! První kolo je za námi. Plán se trochu pozměnil, po sto metrech běhu jsem to otočila a šla se obléknout do podkopcového a vedle pana domácího na Sáře šla hezky po svých. Škoda, že s ní nakonec nejel až k urně, ale nechal jí před volební místností :). Read the rest of this entry »
Přicházejí různá období během roku. Pro mě to nyní bylo jedno z těch méně snadných. Ošklivá chřipka všech členů domácnosti – pan domácí to jako vždy přešel celkem s přehledem.
Vyhlášení termínu přezkoušení, což už samo o sobě je náročné, možná náročnější než na to přezkoušení pak skutečně jet :). Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli si běhat jen tak, nebo na ten závod jít :-), zcela neadekvátní příprava na závod, na který vůbec nevím jestli půjdu – neadekvátní ve smyslu – za jak dlouho letos zjistím, že na to nemám? :). A když už jsem rozhodnutá, že nepůjdu, jen na ten lehčí, protože pan domácí se na mě mile podívá a sdělí mi, ať to nepřeháním, že se o mě bojí, tak potkám Marušku – kde jinde, než u zubaře a jen tak mezi řečí se zmíním, nebo teda ptám se jen na ten závod a Maruška mi večer napíše, že je motivovaná, a že by šla taky. A je to zase čudu. :) Pak mírné otočení kolene pana domácího a volební mentální rozervanost. Mám tam jít? Nemám tam jít? Má v tom člověk jet? Nemá v tom jet? No, takže jako vždy v tom zase pojede. Pan domácí na koni, pěšky to koleno nedá, já běžmo, děti si atmosféru voleb neužijou, protože musí být do přezkoušení fit. A jak tak večer po tom všem, navíc potom, co odjeli rodiče pana domácího, leží člověk totálně zmožen v posteli a přemítá o volbách, položí panu domácímu zdánlivě banální otázku. Kdo se dostane z prvního kola rovnou? a v podstatě očekává odpověď – ten, kdo bude mít 50%. A pak nastane moment, který se vám možná také občas stane. Zeptala jsem se! Ještě teď nemůžu pochopit jak to, ale stalo se to. Ráda bych napsala, že to bylo již v polospánku, ale nebylo. Dlouhodobá únava ano, polospánek bohužel ne. Read the rest of this entry »
Tak tento článek je pro mě velmi dvousečný. Já osobně totiž nemám ráda náhražky. Samozřejmě je vždy diskutabilní, co je to náhražka. Zda se jedná o náhražku, nebo samostatný produkt. Pro mě osobně jsou jednoznačnou náhražkou produkty, které jsou průmyslově vyrobené, nepřirozeně a s přídavkem zbytečností, které v podobném, leč přírodním produktu logicky chybí. Proto jsem za poslední půlrok, kdy jsem zcela vyloučila jakékoli živočišné produkty, zcela a jednoznačně odmítala margaríny. V jakékoli podobě. Ne tak oleje. Miluju olivový olej, slunečnicový a své ořechové doma udělané. Vařím proto takové věci, které jsou tuhých tuků prosté a nedělá mi to žádný problém. S mlékem je to naprosto identické. Vzhledem k tomu, že jsem se nenaučila pít kávu, nemám potřebu mléka do kávy a všude jinde lze mléko nahradit vodou. Dobrovolně se vzdávám kakaa :-).
Je to ale pár dní, co se mě zeptala Lucka na rostlinné mléko a přišla samozřejmě s vodou na můj mlýn, protože já ráda výzvy. Zkusila jsem mléko ovesné a ze syrové rýže a po zadělání několika mís, mixéru, času stráveného tím, že jsme cedila a vařila a cedila a vařila, zjistila jsem, že mléko a jako mléko – výsledný produkt, který mi vyšel, jednoznačně nestojí za tu snahu. Pan domácí ochutnal ovesné mléko a zcela nediplomaticky ho vyprskl z úst se slovy, to raděj budu žvejkat oves. Mně chutnalo prostě jako oves prostý a tak jsem si říkala, že nevidím důvod, pokud bych ho použila například na ovesné vločky, proč si nedat oves s vodou, když je to mnohem jednodušší, než oves s ovsem v jiné konzistenci..
Ovšem pak došlo na poslední mléko a i když neměním svůj názor a mléko pravděpodobně i nadále dělat nebudu, toto mléko by jako náhražka na zahuštění například kulajdy, místo mouky či na smíchání s kakaem už stálo za to. Je od domácího ovesného a rýžového ze syrové rýže velmi husté. Nemá výraznou rýžovou chuť. Po smíchání s mandlovým mlékem 2:1 je dá se říci i skoro lahodné. A jak tedy na něj? Read the rest of this entry »
Tak bohužel to není chleba ani od Dolomita – miluju jídlo, které získám tím, že ho někdo uvaří nebo upeče. Není to ani chleba pro Dolomita, protože cestu do Jižních Tyrol by nezvládl. Dolomit má s tím chlebem společný nápad. Nechává si ho totiž péci jen pro sebe, protože ho má rád. Čímž tedy netvrdím, že tento je tentýž, nicméně do té doby, než mi vloni o něm Dolomit vyprávěl, nenapado mě dát do chleba celé – nepůlené a nemleté ořechy. Měla jsem za to, že musí vypadnout. Ale nevypadly. Drží pevně ! Read the rest of this entry »
Ovocné knedlíky, to je naše. A ty podle paní Machové! Kdo je paní Machová? Nebo spíš, kdo byla paní Machová? Paní Machová už nežije. Byla to modistka nebo kloboučnice? Vyráběla klobouky a to ne takové ty v řadě, nýbrž ty na zakázku, hezky naměřené. Když jsem se podívala na tuto malinkatou paní, okamžitě mi naskočil obraz první republiky, ovšem to bych jí křivdila. Byla mladší. Byla věkem mých prarodičů, kteří se narodili v první desítce minulého století. Strašně malinká a strašně milá. Neustále vypadající o dvacet let mladší, než skutečně byla. A její dcera je naše jakobabička, která vozila svou maminku s její sestrou, o pár let starší – rozuměj tedy kolem 85 a více, na každoroční zájezd do letních Krkonoš. Tam obě dámy na jejich apel zanechala – vypadaly naprosto jako dámy, a ony si užívaly zasloužený odpočinek, tak tato dcera jezdí do chaty nad námi, vozí dětem čtvrtky a nedělá na ně ťu´tu´tu ňuňuňu, vozí jim beránka k velikonocům a děti u ní rády pobývají. :). No a taky nám dává ochutnat své obědy a jeden z nich mě kdysi nadchl – totiž těsto na knedlíky maminky. Těsto se liší tím, že není ani kynuté, ani bramborové, ani tvarohové, ale bramborovo-tvarohové. Poměry neznámé – „neblázni, dělám to od oka“. Read the rest of this entry »