Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Nejprve si nemohu odpustit nenapsat, vy, kdo fakt rádi vaříte, utíkejte na Rozinky a mandle, pokud jste tam dlouho nebyli. Protože Michal alias Hugo Rachad Hromas se poslední dobou parádnicky rozepsal a je fakt o čem číst. Je to mé oblíbené čtení. Teď se Hugo chystá na jednu dalekou cestu a tak je bezesporu se na co těšit, až se vrátí. No a od Huga se vrátit zpět k nám a udělat si super rychlou večeři, velmi zdravou, s rostlinnými bílkovinami a zátarem, navíc to teda bylo moc dobrý.
Zátar mám díky tomu, že mi přišel od Hanaky poštou do schránky a já ho tam našla jako milý dárek. Za to Hanko moc díky. Nějak jsem si na něj zvykla :) Read the rest of this entry »
Proluka článků na této stránce je způsobena zdravotní nedostatečností. Když má člověk doma dítě, co má skoro čtyřicet, je většinou nervózní a odsune do pozadí všechny nepotřebné úkony. Když má doma ale takové děti čtyři, běhá s kapesníky od postele ke škopíčku, kde je vyváří, od sirupu k čaji a od čaje k teploměru. Mezitím taky občas k zubaři :), to se musí, to je folklór a stránka jde stranou. Zcela logicky. A pak se to tu začne u stolu řezat a hádat a lítaj kolem karty a kostky a všudypřítomné Hugovo – „já mám hlad“ a je zase dobře. Mimochodem, jak jsme byli nemocní, přišlo na řadu pár filmů a všimli jste si někdy, že pokud člověk pustí nějakou ptákovinu, je to ohodnoceno jako ptákovina. Pan domácí odchází a vy vidíte, jak jste hluboce klesli díky romantickému filmu na jeho stupínku lidskosti. Když ovšem pustíte ptákovinu, kde hraje Scarlett Johansonn, že to sice taky ohodnotí jako ptákovinu, ale neodejde? Co za tím může být? :) Read the rest of this entry »
Taková hezká každoroční dovolená v posteli nám pomalu končí – jsem skoro zdravá. Letos to byly opět pěkně proležené Vánoce. K dnešnímu jídlu jsme si říkali, jaká je škoda, že člověk leniví a nepočítá ke každému jídlu s přílohou – totiž nejen se salátem, ale také například se studeným či teplým kompotem. Nemyslím moučník, ale něco, co se jí spolu s hlavním jídlem a jídlu tak dodává složku, kterou jídlo samotné nemá. Něco navíc. U pana domácího doma byl kompot ke každému jídlu. Tato tradice přešla tak nějak přirozeně k nám do rodiny a tak nějak přirozeně vymizela -úplně sama od sebe potvora, když přibýval jeden člen rodiny za druhým. Otevírat k obědu tři velké zavařovačky znamaná nejen je nejprve zavařit, ale posléze umýt jak ty láhve, tak mističky na kompot. Ale jsem nalomená – půjdu do sebe :). Read the rest of this entry »
Přiběhnete domů, zujete tenisky a pouštíte se do salátu a máte do něj dát kyblík majonézy – no ono se vůbec nic nestane, když to není každý týden – ale můžete mít nějakou obsedantní představu, že stane a tak přemýšlíte, jak bez ní. Nebo nemůžete, případně nechcete vejce. V tomto případě lze velmi dobře zkusit odlehčenou variantu – částečně odlehčenou, protože olej k bramborám stejně přijde. Read the rest of this entry »
Zdá se to jako těžký život neživočichožravce, ale není tomu tak. Naopak, počáteční měsíce v tomto modu, přivádějí člověka do situací vypjatého nadšení, když přijde na něco, co mu zpestří jídelníček. Pak už to zná a není to taková extáze. Jsem milovník jídla a to jakéhokoli. Nejlépe takového, které mi připraví kdokoli jiný. Jsem nevybíravá a skromná. Tedy – byla jsem . Pak jsem si začala vybírat vše, co neobsahuje maso. To už je dost dávno. A ne tak dávno, před několika měsíci, začala jsem si vybírat zásadně pouze to, co neobsahuje žádný živočišný produkt. Očekávala jsem, že budu trpět. Že si projdu osobním očistcem. Že mě budou doma všichni litovat a přemlouvat. No, bohužel, chyba lávky. Nikdo mě nelituje. Nikdo mě k ničemu nepřemlouvá. Díky separační metodě se to nedotklo nikoho jiného a mně osobně tato volba kupodivu přinesla pouze samé výhody – krom jedné – netrpěla jsem a nemohla jsem se tudíž litovat :)). Nejnečekanější je ovšem ten efekt, že jsem přestala chuťovat. Mé tělo po mě najednou vyžaduje jídlo, když mám hlad a nikoli chuť. Dosud nepoznané!! :-)))
No a občas se separace, totiž oddělování nežádoucí součásti pokrmu, ne zcela dobře daří. To, když se podává například zmrzlina, která sice může být čistě ovocná, její konzistence je však jiná, než dětmi požadovaná krémová. A tak je třeba pustit se do neznámého a vymyslet si recept takový, aby byl dobrý a zároveň, aby splňoval chtěná pravidla – tedy nic živočišného. Žádné mléko, žádou smetanu, žádné máslo ani žloutek. Těžké. Read the rest of this entry »
Nečekejte vánoční recept – u nás letos milujeme Vánoce, které Vánocemi tak trochu nejsou. Letos máme trochu punkové Vánoce. Už máme tři těsta na cukroví – ale zatím žádné cukroví :-), to je veliký úspěch. Pan domácí se raduje, jak je to pěkně podle jeho gusta, protože doma je klid, naprostý klid, okna počkají, vytapetováno za dřezem je místo vánočního úklidu, sníh slézá a děti se nechtějí učit, protože to nemá cenu, když zítra vše skončí :). Také jsme byli po patácti letech v kině. Naposledy to byl Larry Flynt od pana Formana a předevčírem jsme tedy zabrousili do trochu jiných vod – byl to školní výlet – děti navštívily poprvé biograf a my respektovali jejich volbu, tedy Dobu ledovou IV. No nebyl to Larry Flynt, ale nostalgie a přítomnost pana domácího vedle v křesle a tedy taky nostalgie, mě naprosto dostatečně uspokojily. Děti jsou také spokojené, protože si tradičně přinesly 38,5 – ideální stav na ležení a dívání se na pohádky. Read the rest of this entry »
Sami uznáte, že jsou činnosti, ke kterým si člověk musí hledat motivaci. Začala jsem běhat tak nějak jinak a u toho je potřeba mít pevný střed těla, což nemám. A tak jsem se jala ještě více ho zpevňovat. Brzy ráno, před počítačem, kde mi namakaný černoch se suitou stejně namakaných bělochů a japonky ukazují, co mám dělat. Hugo kolem mě krouží a po chvíli povídá zcela bezelstně “ A víš to jo, že ti to na tom počítači jde zrychleně?“ Úplně zpocená podklesávám v kolenou a popadaje dech odpovídám – “ To ne Hugo, to já cvičim tak pomalu“ a milý Hugo se nenechal vyvést z míry “ Aháááááááááá, ale štve tě to, viď?“. On měl vůbec včera velmi dobrý den. Odpoledne přišel, že má nový homonymum. Už tato věta mě v jeho pěti letech naplňuje pýchou. „Jaký?“ ptám se. „Kotě!“ on na to. „Kotě? a jak jako?“ “ No, kotě jako kočka a kotě jako ženská čece“.:) A celý den zakončil větou, která se stane pravděpodobně zimní stálicí. Přiběhl domů a křičí, že pan domácí je sprostej.“ Jak to, co říkal?“ “ To nežeknu, ale myslim, že toho sněhu jsou čtyži pldele a ne tči!“! :-)
Takže odteď, kdykoli cvičím, nevidím se jako krásná, pevná a se sexy lehkostí, ale jako pomalá, zpocená a s jasným výrazem sveřeposti a nenávisti vůči těm na monitoru. Děti jsou tak nepěkně upřímní! Read the rest of this entry »
U nás je to vždy dost fofr. Někoho něco napadne a pak to lítá. Tedy, když napadne něco pana domácího, rád by, aby to lítalo mnohem pomaleji, ale nemá moc šanci. Když už to vysloví, většinou už akce nabere rychlé grády. Snad už si zvyknul ?! :-) Chybí nám k naší naprosté spokojenosti jeden kůň, abychom mohli vyjet všichni a Ester, protože se nebojí, postupně cestovala z poníka výš, až skončila na Slávě – slezské noričce a málem by jí i zůstala nadále, tato klidná a pomalá kobyla, kterou vyfasovala, protože si nijak nestěžovala a poslušně jezdila s panem domácím, beze slova odporu. A tak se jí pan domácí rozhodl pořídit vlastního koně. Někdy v budoucnu. Na jaře. Až sleze sníh. Jenomže nekupte to, když se namane, a když neslavíte Vánoce skrz dárky a ty se nabízejí tak nějak samy, kdy je dát a kdy ne. Když roztočíte ruletu. Buď to vzhledem k minulosti bude problém nebo to bude životní vztah. Read the rest of this entry »
Přišla zima a dnes je nádherně. Všude mráz, svítí sluníčko a naše malá slepička snesla první vajíčko. Malé, hnědé, roztomilé. Přesto nedokážu odpovědět na otázku, jak dlouho má kuře malá vajíčka :). Mám taky nový progres – protože jsem celkem veliký čtenář, nebo lépe řečeno – byla jsem, do té doby, dokud nepřišly děti a já nezačala usínat přesně pět sekund po ulehnutí, měla jsem potřebu svou čtenářskou vášeň nějak navrátit do svého života. Nyní je to v naprosto ideální kombinaci – čtečka a mp3. Jenomže mluvené slovo není vždy k dispozici a tak jsme došli i přes počáteční nevůli k programu který e-knihu načítá. Stačí si pak jen vybrat hlas, zda má předčítat muž či žena a už to frčí. Při běhu a práci mp3, večer v posteli čtečka. No a díky tomu nastal okamžik zlomu – je to totiž velmi ale velmi veselé. Program je naprogramován na češtinu, tudíž anglická slova čte česky. Proto člověk málem přeletí přes kořen v lese, když se zakucká, protože slyší Ukázka z knížky :-) Do toho se ozve velmi důrazně naprogramované „ne“ nebo velmi výrazné, vysokým hlasem vykřiknuté „ahoj“, které se vůbec, ale vůbec nehodí intonačně do okolního textu. Nicméně zatím mě to ohromně baví :-). Read the rest of this entry »
Americký jablečný páj, neboli apple pie je velmi typickým americkým pokrmem. Jedním z nejtypičtějších. Američané používají jablečný koláč v mnoha svých rčeních, například „jako jablečný koláč“ což znamená „typicky americký“. Často je spolu s baseballem, hot – dogem a Chevroletem, apple pie používán v marketingu pro zdůraznění velmi americké věci či záležitosti. Ovšem otázka samozřejmě je, proč je jablečný koláč tak typicky americký.
Jablečný moučník velmi podobný jablečnému páji byl oblíbeným moučníkem za vlády Alžběty I. v Anglii, nebo klasický německý jablečný štrúdl a jablečné severské koláče na podobné bázi. Jiní jazykové tvrdí, že sehrál roli také marketing a marketingová komise Cotland z New Yorku, kde začla veliká kampaň na počátku minulého století, kvůli prudkému poklesu prodeje. Tato kampaň právě zahrnovala ustálené fráze jako “ Jedno jablko denně a nebudete potřebovat lékaře“ nebo „Tak americké jako jablečný koláč“. Read the rest of this entry »