Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Tak bohužel to není chleba ani od Dolomita – miluju jídlo, které získám tím, že ho někdo uvaří nebo upeče. Není to ani chleba pro Dolomita, protože cestu do Jižních Tyrol by nezvládl. Dolomit má s tím chlebem společný nápad. Nechává si ho totiž péci jen pro sebe, protože ho má rád. Čímž tedy netvrdím, že tento je tentýž, nicméně do té doby, než mi vloni o něm Dolomit vyprávěl, nenapado mě dát do chleba celé – nepůlené a nemleté ořechy. Měla jsem za to, že musí vypadnout. Ale nevypadly. Drží pevně ! Read the rest of this entry »
Ovocné knedlíky, to je naše. A ty podle paní Machové! Kdo je paní Machová? Nebo spíš, kdo byla paní Machová? Paní Machová už nežije. Byla to modistka nebo kloboučnice? Vyráběla klobouky a to ne takové ty v řadě, nýbrž ty na zakázku, hezky naměřené. Když jsem se podívala na tuto malinkatou paní, okamžitě mi naskočil obraz první republiky, ovšem to bych jí křivdila. Byla mladší. Byla věkem mých prarodičů, kteří se narodili v první desítce minulého století. Strašně malinká a strašně milá. Neustále vypadající o dvacet let mladší, než skutečně byla. A její dcera je naše jakobabička, která vozila svou maminku s její sestrou, o pár let starší – rozuměj tedy kolem 85 a více, na každoroční zájezd do letních Krkonoš. Tam obě dámy na jejich apel zanechala – vypadaly naprosto jako dámy, a ony si užívaly zasloužený odpočinek, tak tato dcera jezdí do chaty nad námi, vozí dětem čtvrtky a nedělá na ně ťu´tu´tu ňuňuňu, vozí jim beránka k velikonocům a děti u ní rády pobývají. :). No a taky nám dává ochutnat své obědy a jeden z nich mě kdysi nadchl – totiž těsto na knedlíky maminky. Těsto se liší tím, že není ani kynuté, ani bramborové, ani tvarohové, ale bramborovo-tvarohové. Poměry neznámé – „neblázni, dělám to od oka“. Read the rest of this entry »
Nejprve si nemohu odpustit nenapsat, vy, kdo fakt rádi vaříte, utíkejte na Rozinky a mandle, pokud jste tam dlouho nebyli. Protože Michal alias Hugo Rachad Hromas se poslední dobou parádnicky rozepsal a je fakt o čem číst. Je to mé oblíbené čtení. Teď se Hugo chystá na jednu dalekou cestu a tak je bezesporu se na co těšit, až se vrátí. No a od Huga se vrátit zpět k nám a udělat si super rychlou večeři, velmi zdravou, s rostlinnými bílkovinami a zátarem, navíc to teda bylo moc dobrý.
Zátar mám díky tomu, že mi přišel od Hanaky poštou do schránky a já ho tam našla jako milý dárek. Za to Hanko moc díky. Nějak jsem si na něj zvykla :) Read the rest of this entry »
Proluka článků na této stránce je způsobena zdravotní nedostatečností. Když má člověk doma dítě, co má skoro čtyřicet, je většinou nervózní a odsune do pozadí všechny nepotřebné úkony. Když má doma ale takové děti čtyři, běhá s kapesníky od postele ke škopíčku, kde je vyváří, od sirupu k čaji a od čaje k teploměru. Mezitím taky občas k zubaři :), to se musí, to je folklór a stránka jde stranou. Zcela logicky. A pak se to tu začne u stolu řezat a hádat a lítaj kolem karty a kostky a všudypřítomné Hugovo – „já mám hlad“ a je zase dobře. Mimochodem, jak jsme byli nemocní, přišlo na řadu pár filmů a všimli jste si někdy, že pokud člověk pustí nějakou ptákovinu, je to ohodnoceno jako ptákovina. Pan domácí odchází a vy vidíte, jak jste hluboce klesli díky romantickému filmu na jeho stupínku lidskosti. Když ovšem pustíte ptákovinu, kde hraje Scarlett Johansonn, že to sice taky ohodnotí jako ptákovinu, ale neodejde? Co za tím může být? :) Read the rest of this entry »
Taková hezká každoroční dovolená v posteli nám pomalu končí – jsem skoro zdravá. Letos to byly opět pěkně proležené Vánoce. K dnešnímu jídlu jsme si říkali, jaká je škoda, že člověk leniví a nepočítá ke každému jídlu s přílohou – totiž nejen se salátem, ale také například se studeným či teplým kompotem. Nemyslím moučník, ale něco, co se jí spolu s hlavním jídlem a jídlu tak dodává složku, kterou jídlo samotné nemá. Něco navíc. U pana domácího doma byl kompot ke každému jídlu. Tato tradice přešla tak nějak přirozeně k nám do rodiny a tak nějak přirozeně vymizela -úplně sama od sebe potvora, když přibýval jeden člen rodiny za druhým. Otevírat k obědu tři velké zavařovačky znamaná nejen je nejprve zavařit, ale posléze umýt jak ty láhve, tak mističky na kompot. Ale jsem nalomená – půjdu do sebe :). Read the rest of this entry »
Přiběhnete domů, zujete tenisky a pouštíte se do salátu a máte do něj dát kyblík majonézy – no ono se vůbec nic nestane, když to není každý týden – ale můžete mít nějakou obsedantní představu, že stane a tak přemýšlíte, jak bez ní. Nebo nemůžete, případně nechcete vejce. V tomto případě lze velmi dobře zkusit odlehčenou variantu – částečně odlehčenou, protože olej k bramborám stejně přijde. Read the rest of this entry »
Zdá se to jako těžký život neživočichožravce, ale není tomu tak. Naopak, počáteční měsíce v tomto modu, přivádějí člověka do situací vypjatého nadšení, když přijde na něco, co mu zpestří jídelníček. Pak už to zná a není to taková extáze. Jsem milovník jídla a to jakéhokoli. Nejlépe takového, které mi připraví kdokoli jiný. Jsem nevybíravá a skromná. Tedy – byla jsem . Pak jsem si začala vybírat vše, co neobsahuje maso. To už je dost dávno. A ne tak dávno, před několika měsíci, začala jsem si vybírat zásadně pouze to, co neobsahuje žádný živočišný produkt. Očekávala jsem, že budu trpět. Že si projdu osobním očistcem. Že mě budou doma všichni litovat a přemlouvat. No, bohužel, chyba lávky. Nikdo mě nelituje. Nikdo mě k ničemu nepřemlouvá. Díky separační metodě se to nedotklo nikoho jiného a mně osobně tato volba kupodivu přinesla pouze samé výhody – krom jedné – netrpěla jsem a nemohla jsem se tudíž litovat :)). Nejnečekanější je ovšem ten efekt, že jsem přestala chuťovat. Mé tělo po mě najednou vyžaduje jídlo, když mám hlad a nikoli chuť. Dosud nepoznané!! :-)))
No a občas se separace, totiž oddělování nežádoucí součásti pokrmu, ne zcela dobře daří. To, když se podává například zmrzlina, která sice může být čistě ovocná, její konzistence je však jiná, než dětmi požadovaná krémová. A tak je třeba pustit se do neznámého a vymyslet si recept takový, aby byl dobrý a zároveň, aby splňoval chtěná pravidla – tedy nic živočišného. Žádné mléko, žádou smetanu, žádné máslo ani žloutek. Těžké. Read the rest of this entry »
Nečekejte vánoční recept – u nás letos milujeme Vánoce, které Vánocemi tak trochu nejsou. Letos máme trochu punkové Vánoce. Už máme tři těsta na cukroví – ale zatím žádné cukroví :-), to je veliký úspěch. Pan domácí se raduje, jak je to pěkně podle jeho gusta, protože doma je klid, naprostý klid, okna počkají, vytapetováno za dřezem je místo vánočního úklidu, sníh slézá a děti se nechtějí učit, protože to nemá cenu, když zítra vše skončí :). Také jsme byli po patácti letech v kině. Naposledy to byl Larry Flynt od pana Formana a předevčírem jsme tedy zabrousili do trochu jiných vod – byl to školní výlet – děti navštívily poprvé biograf a my respektovali jejich volbu, tedy Dobu ledovou IV. No nebyl to Larry Flynt, ale nostalgie a přítomnost pana domácího vedle v křesle a tedy taky nostalgie, mě naprosto dostatečně uspokojily. Děti jsou také spokojené, protože si tradičně přinesly 38,5 – ideální stav na ležení a dívání se na pohádky. Read the rest of this entry »
Sami uznáte, že jsou činnosti, ke kterým si člověk musí hledat motivaci. Začala jsem běhat tak nějak jinak a u toho je potřeba mít pevný střed těla, což nemám. A tak jsem se jala ještě více ho zpevňovat. Brzy ráno, před počítačem, kde mi namakaný černoch se suitou stejně namakaných bělochů a japonky ukazují, co mám dělat. Hugo kolem mě krouží a po chvíli povídá zcela bezelstně “ A víš to jo, že ti to na tom počítači jde zrychleně?“ Úplně zpocená podklesávám v kolenou a popadaje dech odpovídám – “ To ne Hugo, to já cvičim tak pomalu“ a milý Hugo se nenechal vyvést z míry “ Aháááááááááá, ale štve tě to, viď?“. On měl vůbec včera velmi dobrý den. Odpoledne přišel, že má nový homonymum. Už tato věta mě v jeho pěti letech naplňuje pýchou. „Jaký?“ ptám se. „Kotě!“ on na to. „Kotě? a jak jako?“ “ No, kotě jako kočka a kotě jako ženská čece“.:) A celý den zakončil větou, která se stane pravděpodobně zimní stálicí. Přiběhl domů a křičí, že pan domácí je sprostej.“ Jak to, co říkal?“ “ To nežeknu, ale myslim, že toho sněhu jsou čtyži pldele a ne tči!“! :-)
Takže odteď, kdykoli cvičím, nevidím se jako krásná, pevná a se sexy lehkostí, ale jako pomalá, zpocená a s jasným výrazem sveřeposti a nenávisti vůči těm na monitoru. Děti jsou tak nepěkně upřímní! Read the rest of this entry »
U nás je to vždy dost fofr. Někoho něco napadne a pak to lítá. Tedy, když napadne něco pana domácího, rád by, aby to lítalo mnohem pomaleji, ale nemá moc šanci. Když už to vysloví, většinou už akce nabere rychlé grády. Snad už si zvyknul ?! :-) Chybí nám k naší naprosté spokojenosti jeden kůň, abychom mohli vyjet všichni a Ester, protože se nebojí, postupně cestovala z poníka výš, až skončila na Slávě – slezské noričce a málem by jí i zůstala nadále, tato klidná a pomalá kobyla, kterou vyfasovala, protože si nijak nestěžovala a poslušně jezdila s panem domácím, beze slova odporu. A tak se jí pan domácí rozhodl pořídit vlastního koně. Někdy v budoucnu. Na jaře. Až sleze sníh. Jenomže nekupte to, když se namane, a když neslavíte Vánoce skrz dárky a ty se nabízejí tak nějak samy, kdy je dát a kdy ne. Když roztočíte ruletu. Buď to vzhledem k minulosti bude problém nebo to bude životní vztah. Read the rest of this entry »