Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Na tento recept je třeba tolik cibule, aby ideálně zaplnilo vybranou nádobu. Nejlépe keramickou nádobu.
Cibuli oloupeme, rozřízneme v půli a nakrájíme na půlkolečka. 
Cibulí vyplníme celou nádobu. Přidáme do stran nádoby sušené feferonky, přidáme hrst sušeného šípku, hrst rozinek,
hrst směsi barevného pepře, bobkový list a pár kuliček nového koření.
Vše jemně promícháme, abychom kolečka cibule co nejméně poškodili. Nyní nádobu zalijeme z jedné třetiny octem a zbytek dolijeme slunečnicovým olejem. Cibule musí být ponořená.
Přiklopíme a necháme zrát nejprve pár dní v pokojové teplotě. Posléze můžeme uložit v chladu.
Praha nás sice trochu zdravotně sejmula, ale brambory jsou brambory a pan domácí se několik dní zaobírá sazečem brambor, který jsme koupili kdysi výhodně na inzerát a od té doby se s ním zlobíme. Měl v něm běhat takový umělohmotný pás, ale neběhal. A když ho pan domácí opravil a běhal, zase ničil klíčky. Ovšem na druhou stranu sazeč sází a rovnou za sebou přihrnuje a tak vzal pan domácí rozbrušku, svářečku a udělal z něj babosed. Vypiloval to a máme bezvadný sazeč. Sice letos zase pro změnu chybí brambory, ale v neděli dojde ještě zbylá várka a tak budou dosazeny i poslední dva sedmdesátimetrové řádky.
Read the rest of this entry »
Neemigrovala jsem, neutekla, na stránku myslím, ale posledních 14 dní méně. Málo. Skoro vůbec. Jak psal pan domácí, mí bratři – stres a neklid a sestry – obavy, jsem posledních 14 dní opravdu pozvala na celodenní vzájemné soužití. Vše mělo být ukončeno přezkoušením o víkendu. Ani nejbájnější představy však nevykreslily tak barvitou skutečnost. Read the rest of this entry »
Sklízíme česnek, který jsme omylem nesklidili na podzim – prostě najednou jsou tam zase dva zelené řádky navíc – tedy nejprve je tajíme před panem domácím a pak je tajně sklízíme :). Náš roční hřebeček přišel na to, k čemu „to“ má a tak oddělujeme kobyly. Děti chodí s Eliškou a Paše za místním border-coliákem, kdyby to náhodou klaplo, že bych měla běhacího psa. Ovšem důvod je také ten, že Eliška si moc přeje baču a tam, co bydlí Borderák je také jeden bača. Problém je, že se musí jmenovat Zdeněk. Dnes nebyl přítomen a na cestě zpět Eliška prohlásila „Tak vidíte, vůbec mě nečekal“ a náš briskní Kvído jí okamžitě odpověděl „No, právě že tě čekal!“. Jak to máme hrozně těžký, my ženy, když si nás takto podává opačné pohlaví už v deseti letech!
A dneska teda drobné koláčky.
Velmi dobré. Velmi jemné a velmi tučné! Potřeba je na ně :1 kg celozrnné pšeničné mouky přesáté, 4 žloutky, 60 g droždí, 250 g másla, 250 g slunečnicového oleje, 180 g moučkového cukru, moučkový cukr s vanilkou – dvě lžíce, 200 ml mléka, citronová kůra, trochu rumu. Na nádivku: 1 kg tvarohu, 6 žloutků, 360 g cukru moučka,200 g rozinek, citronová kůra.
Nejprve si uděláme důlek v mouce, přidáme droždí, trochu cukru a trochu mléka. Rozmícháme a necháme vykynout kvásek. To celé trvá asi 10 minut. Pak přidáme vejce, mléko, vlahé máslo, olej, citronovou kůru, cukr, vanilku a zbylé mléko.
Vše řádně uhněteme, ale těsto je velmi tučné, není zcela kompaktní. Dáme přikryté vykynout asi hodinu. Po této době těsto vložíme na pracovní desku – netřeba podsypávat. Rozválíme na obdélník, nařežeme si čtverce a každý čtvereček naplníme tvarohovou nádivkou. (nádivka vznikne smícháním všech ingrediencí. Rozmixuji vše a nakonec přidám rozinky). Čtvereček spojíme rohy k sobě, jako šáteček, vložíme na plech, kde necháme chvilku dokynout. Ne příliš dlouho, pak se rohy při pečení rozvírají.
Před pečení již nepomazávám máslem, pouze vkládám na 180°C do trouby a peču do světle hněda. Lze také udělat jen malá kolečka s důlkem a naplnit nádivkou.
<Pokud se vám líbí pečivo v tomto receptu, podívejte se na ostatní pečivo a chléb v knize Domácí Pekař
Včera jsem poslala Jentl k dojení, ať se všech zeptá, co chtějí k obědu. Nadšená z toho, že mám smetanu, navrhla jsem koprovku, svíčkovou, segedin a hamburger s hranolkama. Bylo mi zcela jasné co vyhraje, ale zmýlila jsem se na plné čáře. Pan domácí chtěl nekompromisně svíčkovou a děti nakonec odhlasovaly koprovku. Byla s hamburgerem fifty fifty, že jim je to jedno a tak vlastně na plné čáře vyhrála koprovka :-). A za odměnu pro tuto báječnou volbu dnes dostaly ten burger a hranolky a domácí broskvovou zmrzlinu, kterou navíc míchal pan domácí. Tak se to u nás nějak zavedlo – pan domácí kuchyni příliš neholduje, ale míchá tvarohy a zmrzliny.
A ještě než se pustím do této krmě, mám dotaz na všechny majitelé krav a telat. Dnes nám ppl přivezla pár důležitých hospodářských nezbytností a poprvé jsme objednali k tupláku i tzv. plovací cucák – je to gumový dudlík, který má plavat v mléce v obyčejném kyblíku a tele si ho cucá No, to je záměr. Máme tři. Všechny tři jdou po vložení do vody nebo mléka okamžitě ke dnu. Dole je malý ventilek a malinká kulička – uvnitř. Ať děláme co děláme, dáváme shora, vzhůru nohama, nasáváme, foukáme, přitlačujeme, mačkáme, jakmile dudlík pustíme, je na dně. Z toho jsme na dně i my :-). Tak jsem i zavolala do obchodu, ale tam se smáli a říkali, že jsme první, kdo se ozval, že to nefunguje, což samozřejmě vůbec neznamená, že to ostatním funguje, možná se jen neozvali, ale taky je to možná takový trest za ten včerejší test a já se nyní pokorně ptám tady na webu, zda s tím někdo nemá zkušenost, jakým fíglem se to používá? Nejvíce pravděpodobné nám přijde, že dáme teleti dudlík do pusy a pak ho přinutíme i s dudlíkem vložit hlavu do kyblíku. Co uděláme, až ho upustí, to netušíme :) Je to přesně tento. Read the rest of this entry »
Dnes ráno nás vzbudil telefon v 6:15 což je vlastně 5:15 a to znamená zcela, ale zcela nekřesťanská i jiná doba ke vstávání. Pan domácí byl domluven se slečnou sedlářkou, že až pojede do školy, že mu hodí ke schránce chomouty. Na osmou. I to je celkem brzy :), ale pan domácí na to zapomněl a určitě by u silnice na osmou nebyl. Slečna však musela jet do školy dříve a tak nás probudila. Je to zvláštní takové probuzení. Neobvyklé a jiné :). Včera jsme měli také velmi brzké vstávání. Museli jsme vstát velmi brzy, dříve než děti, abychom zkontrolovali, zda velikonoční zajíc, který nosí a různě schovává různé potraviny u nás po louce, zda je čilý a zdravý a vůbec v pořádku a jak jsme ho tak hledali, přijdeme ke kravám a tam leží před boudou tele a má úplně žlutou hlavu. Pan domácí říká – Veselko? Co ti je? A v tom na nás Veselka vykoukla zpoza boudy. Nebyla to Veselka. Byla to dvojčata Máří, na která už 14 dní čekáme. No nakonec to dvojčata nebyla, ale dvojnásobný býček. Jednu nohu má jak Veselka dvě a je o hlavu větší než ona, i když je o šest dní mladší. A jmenuje se příznačně – Apríl. :) A komu ještě nemonu nezmínit hlášku Huga po návratu domů. „Hugo -máme bejčka! Jooooooó? A já myslel, že bejčka nechcete! “
Takže máme ušité nové podušky do chomoutů, můžeme zase začít jezdit pro dřevo a ještě než jsme se stačili podívat na předpověď, přišla nám zpráva od Elišky, která se k nám chystá od příštího týdne. Hezky to má naplánovaný, akorát se jí na to rozsvítí – snad. A ve zprávě byl hezký tip na hymnu letošního jara od Migu 21, protože když ráno člověk vyjde ven a vypadá to tam takto , je to přesně to pravé a je to právě tento song. Read the rest of this entry »
Už jsem tak nějak smířená. Letos jaro nepřijde. Každý večer na půl devátou a ráno na půl devátou se díváme na norskou předpověď – tedy nikoli na to, jak bude v Norsku, ale na jejich výbornou předpověď pro Čechy a každý den nám přidávají mráz na další dubnový den. Navíc za tři dny tu má napadnout dalších 20 cm sněhu. Tak jsem to včera vzdala. Svou lednovou a únorovou radost z toho, jak to bude báječný běžecký rok, vystřídala houževnatost, s jakou jsem překonávala každý den úsek od chalupy k nějakému kolejnatému místu – tedy silnici. V duchu milovala traktoristy a majitele čtyřkolek a byla na sebe pyšná. Včera mi došlo. Protože milí traktoristi se na to vykašlali. Už nemá cenu protahovat, už je tu přeci jaro!!! Všude je sníh. Všude. Je těžký a mokrý a všude se musí minimálně 2 km k nejbližší silnici a co je horší, nakonec 2 kilometry do kopce domů. Do dalšího kopce domů. Read the rest of this entry »
Toto je moje noční můra. Děti milují Marmite a my taky a tak se spotřeba této pochutiny značně prodražuje. A tak už velmi dlouhou dobu přemýšlím, jak to udělat. A samozřejmě nezůstalo u přemýšlení, došlo i na činy. Nejprve však, co to vlastne Marmite je? 
Marmite slovy prodejce je:
Vhodný je pro vegany především pro svůj bohatý obsah vitamínů B, a to hlavně B12, který se hůře získává. Dále má vysoký obsah riboflavinu a niacinu. Neobsahuje žádný tuk, ani cukry. Výborný je na pečivo (stačí malá vrstva), do polévek, či při vaření do omáček a jiných jídel. Má velice specifickou a nezaměnitelnou chuť.
Je to pochutina, která je typická pro Anglii a velmi podobný je australský Vegemite. Je to pochutina, která dělí svět na dvě části – na „milovníky“ a „odpůrce“. Má velmi specifickou chuť a upřímně řečeno, nelze mít rád Marmite jen tak trochu. Buď ho člověk miluje, nebo ho nemůže ani cítit. Existuje stránka „marmite odpůrců“ a na té je k vidění veliké množství zcela nepředstavitelných kombinací, jak si odpůrci této lahůdky představují, že se vyrábí. Vařená kočka s galonem motorového oleje je jen jedna z možností, jak si vyrobit marmite doma :).
Marmite si lze nejjednodušeji představit jako něco, mezi maggi a masoxem i v přesně takové mezi konzistenci. Je to tmavé, konzistence medové, velmi aromatické a velmi, velmi specifické. Dává se to na chléb, na toasty, na pečivo, do polévek a omáček a jeho obrovská výhoda je naprosto fantastický obsah vitamínů skupiny B.
Pro vegany a vegetariány je to navíc velmi dobrá možnost, jak si pochutnat na nějaké pikantní záležitosti. Mít možnost, dát si na chléb něco, jako je sardelová pasta, očka, nebo podobné, velmi typické pochutiny.
No a tak jsem se jala zkusit to tedy doma. Pročetla jsem obrovské množství stránek a receptů v několika jazycích, jak na Marmite, tak na Vegemite, ale stále to bylo takové nějaké doma neudělatelné. Nejvíce zajímavý se zdál postup z této stránky a tak jsem to zkusila. Read the rest of this entry »
Venku je zima a každý potřebuje svoje na to, aby se zahřál. Včera narozená jalovička potřebuje pořádnou dávku štěstí a tři matky, co se kolem ní motají, aby jí zahřály. My potřebujeme pořádné pracovní rukavice na další a další dřevo, stahovák na sundání ložiska od upadlého kola na vozíku, který má to dřevo dovézt, došité podušky na chomouty pro koně, kteří mají ten vozík s upadlým kolečkem táhnout, 12 měsíčků, aby rychle vyrostlo, požlo se, ušušilo a získala se tak další krmě pro krávy a hlavně, pořádně záživný a záhřevný chleba, aby k tomu všemu byl morál.
Už tady mám jeden recept na moskvu, kterou jsem zkoušela a zkoušela a to přesně tady. Ovšem dostala jsem mail od Halky, jeden z těch báječných, nikoli jen inspirativních, ale rovnou velmi praktických mailů – od Halky, která u nás byla před dvěma lety jako „děvečka“ na výpomoc a v mailu jsem dostala přeložených 7 ruských chlebů z ruštiny s původním odkazem, který vám samozřejmě přikládám.
Dnes jsem začala moskevským žitným chlebem, jako úplnou klasikou a následovat budou další. Obzvláště se těším na Borodina. Ale dnes tedy s kompletním postupem tmavá Moskva, která je přeložena z této stánky a mírně upravena podle citu při vaření. Read the rest of this entry »
To už vůbec není ani legrace. Mám sto chutí vynést si ven lehátko, které nemáme a k němu slunečník, který také nemáme a předstírat, že to až nehezky jarně paří. Aby bylo naprosto jasný, že nad takovýhle srandičky, jako je předpověď na příštích 7 dní pod mínus čtrnáct a až do třicátého čistě v modré barvě, jsme povznesení. Obě krávy mají po termínu a drží holky, ale jsme zvědaví, kdy jim dojde, že se to nedá držet až do května, a že telata budou muset z břicha ven. Když to bude jalovička, je jasný, že to bude Sněhurka, Sněženka nebo Závějka. Když býček, tak Mrazík. Read the rest of this entry »