Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Byli jsme konečně na borůvkách, vytáhli vůz, zapřáhli koně, usadili sebe, návštěvu i bandasky – a
hlavně svačinu a vyrazili vzhůru !!! Bylo to fajn, jen kdyby před námi neprošlo už hodně lidí , protože jen na pár zapomenutých keříčcích člověk zasedl a trhal a trhal, ale jinak to bylo pochodové cvičení od borůvky k borůvce. Navíc, když jsme odjížděli, pan domácí jen tak prohodil mezi vousy – jen aby voj vydržela !!! Když jsme dorazili na 3km vzdálené místo – stále do kopce, voj praskla. Takže pan domácí a ještě jeden chudák vybraný nešťastník slezli ze skal, vzali to domů, udělali voj a na zádech jí zase po skalách přinesli nahoru. Jde to mnohem jednodušeji,ít pod sedátkem sekeru a ruční vrtáček, jak to obvykle bývá…… ale někdy našich osm ručiček a nožiček předá energii všemu co je kolem a tak se stalo i se sekerkou ve voze. Pan domácí rozdal úkol, protože bylo ve voze dost dětí, že bez kelímu – půl litru, nikoho neveze zpátky. Bohužel to všichni vzali za bernou minci, nejen děti a když měli nasbíraný půl litr, postavili ho do vozu, lehli do trávy a sdělili mi – mám to a víc na to kašlu…….-)))), to ale jen nedisciplinovaní dospělí, děti s modrými pusami stále sbíraly :-) Read the rest of this entry »
Dnes byl zase a opět, už nevím kolikátý v řadě, den poměrně náročný :-). Přivezli beton, do toho 31 stupňů, nejvíc chtiví práce s lopatou děti a hlad :-))) Tedy ne tem pravý, neukojený, ale neustálý všech a neustále :-))) a neustále ukojovaný :-)))
Nemáme mlíko, zhruba po třech letech se vyskytla situace, kdy jsme nedokázali sladit krávy a máme měsíc pauzu. Možná moc dobře, ale už se mi bez těch kg tvarohu a másla a sýrů a mléka těžko pracuje :-)) ale já si zvyknu a pak se kráva otelí :-))) i
Děti byli dnes pracovně strašně náruživý, když jsme potřebovali nejvíce jezdit s kolečkem, stáli všichni s lopatami, případně pádly, kolem hromady betonu a nandavali a nandavali :-))
Jeden dokonce s ideálním postojem pravého pracanta – už odmalička :-))
Máme tady taky návštěvu z Prahy, jenž nám pomáhá, včera se senem, dnes s podlahou. Už včera říkal, že trochu přehodnocuje :-), z romantiky se stává po šestihodinovém balíkování na otevřené louce – sado-maso :-)), ale bojuje a vypadá spokojeně :-)Seno je nádherný, zelený, prostě úžasný a ideální rok na sečení.
Dnešní jídlo patří k ohromně oblíbeným a přesto,že dnes tady byli čtyři chlapi, nechybělo nijak zásadně maso – no, oni by to asi příliš neventilovali, kdyby chybělo, ale všichni jsme si dnes řádně pochutnali. Jako příloha byl vařený nový brambor a trhací salát ve sladkokyselém nálevu – trhací proto, že se u něj trhají jen lista a čeká se na další, které postupně dozrávají. Jinak je sice červený, ale dost podobný hlávkovému salátu. A k tomuto jídlu nezbytná tatarská omáčka. Stejná, jako podle tohoto receptu, ovšem s přidáním dvou vrchovatých lžici kysané smetany a hrsti petrželky.
No a základ dnešního jídla – smažený kadeřávek – veliká dobrota. Jsou třeba kadeřávkové listy – na každou porci pro jednoho člověka 2-3 listy. Listy opereme a vložíme do horké vody, osolené a přivedeme k varu. Chviku vaříme, zcedíme a každý list zvlášť obalíme v trojobalu, ovšem trochu vylepšeném. Mouka, vajíčko je doplněno o 4 lžíce mléka, lžíci sladké papriky, dva stroužky česneku a pepř – a sůl a do strouhanky přidávám velikou hrst nasekanýh buráků, které při smažení pustí olej a jídlo je vynikající. Tedy první mouka, pak vejce s kořením a poté strouhanka smíchaná s buráky. Osmažit. Pak už si jen pochutnat :-))
Jsem trochu zásadně na štíru s rozhodováním, co si vybrat. A protože poslední dobou čtu dost
často, jak člověk musí dělat něco „jen pro sebe“ :-)), že to je důležité, že rodina musí stranou, tak se tím rozhodně snažím řídit :-)) Ovšem problém je, že mám dost nenáročnou rodinu, řekla bych, že jsem tady asi nejnáročnější já a například střecha v původní podobě, chodba s -14stupni v zimě, nezametitelná podlaha v místnosti, to jsou všechno věci, které se dělají v podstatě jen kvůli mě :-)), protože nikomu jinému nevadily, takže bohužel blog, který si dělám taky pro sebe soupeří se střechou, která se dělá taky kvůli mě a se zahradou, kterou dělám taky kvůli sobě, protože pan domácí má životní beznárokovou filosofii, totiž,že by nikdo neměl mít na druhého nároky, jen na sebe a tudíž po mě nic nechce. A to zcela bez ironie. Zahradu děláš, protože tě to baví. Pokud si v tom nedokážeš nic najít, tak to nedělej :-)) Už asi 15 let si něco hledám v mytí nádobí, dokonce jsem doma udělala i dost zásadní workshop dětem, na téma „láska ke špinavému nádobí“ a zatím bohužel je ta moje láska k němu stále nejdominantnější ! No,tak protože tedy většinu věcí tady dělám jen pro sebe a mám z toho tu zásadní vnitřní nadýchanou svobodu, někdy zjistím, že prostě existuje něco jako čas, jenž je neúprosný a který jednoduše nezastavím a něco z toho všeho musí stranou.
A taky mi do toho občas vlezou nějaké povinnosti, které nejsou tak zábavné a dělám je i pro ostatní, ale je mi to hloupý se nezapojit :-)) a tak prostě přes léto trochu šulím tento blog.
Říkám si ale, když to děláš pro sebe, je lépe ze sebe, než z jakési vnitřně nařízené povinnosti. Pak by to asi nemělo smysl.
Včera jsem začala opalovat stará okna, aby byla hezká, nová do té nové chalupy – že si je natřu. Bohužel mi u jednoho prasklo sklo, protože jsem trochu neuřídila teplotu. Pak přišlo dítko jedno, že chce taky, tak nadšená, že spolupracuje, půjčila jsem mu horkovzdušnou pistoli a on opaloval. Vehementně. Až bylo během chvilky dřevo dost tmavé :-)). Dohodli jsme se, že tedy raději ne a pak šel kolem pan domácí. Kouká na to tmavé dřevo a já mám nutkavou potřebu začít vysvětlovat, že to jsem ale nedělala já, že to dělal Kvído. “ No tak to mi je úplně jasný“, on na to, „protože to nemá prasklý sklo ! “ :-)) Tož takovou já mám doma psychickou a citovou podporu :-))))
tak jsem si řekla, když vy na mě takto – už od večera tu leží pánev s výborným špenátem, který je smíchaný s orestovanou kedlubnou a cibulkou. Nikdo se ho ani nedotkl. Já vám dám !!!
Tak jsem tam přimíchala mouku a vejce a trochu soli a pepře, až to mělo konzistenci bramborákového těsta a dala to na rozpálený olej osmažit. Je to výborné !!!
„Ještě jsou ty placky?“ ozývalo se pak z naší improvizované ložnice ( to totiž měl být kurník, ale už je to tak daleko od domu, že tam liška vedle toho kradla slepice, tak jsme je přemístili blíž domu, pan domácí budoucí kurník trochu zvedl a dole, kde měly být slepic – to je půlka objektu, tam je kuchyně, kde měl být pes, tam je stůl a nahoře je ložnice.
Když tady byl kamarád z Prahy na pomoc se střechou, rozhlédl se a říkal “ to tak konečně budete moct jezdit na víkend na chatu ! „)
Takže pokud chcete upotřebit špenát a nikdo ho nejí, tak jednoznačně do placek.
Suroviny: 2 špenátové protlaky, 2 vejce, 1větší cibule, 1větší kedlubna,sůl, pepř, mohou být 3 lžíce kysané smetany.
Nejprve tedy osmažit na kostičky nakrájenou cibulku, pak na ní nechat restovat kedlubnu a vše bez přilévání oleje a s mícháním tak dlouho, až je cibulka i kedlubna tmavá – ne spálená ! :-)
Pak přidat špenát , nemusí být rozmrzlý, osolit a opepřit podle chuti a vše míchat a míchat, lze přidat i tři lžíce kysané smetany. Do vychladlého pak mouku a dvě vejce. Tolik mouky, aby těsto mělo konzistenci bramborákového těsta a poté už jen osmažit na oleji. Lze posypat sýrem nebo podávat jen tak.
Komentáře
Jana | Nádobí jsem začala umývat ráda ve chvíli, kdy mi v nemocnici řekli, že ochrnu. Všechno dnes dělám ráda, protože stále ještě můžu 
[1]: ano, chápu to, já taky dělám většinu věcí ráda, mám obrovské štěstí, že můžeme dělat to, co jsme si vybrali a jak si to přejeme. Jenom někdy si nad těmi svými „mandalami“ trochu postesknu, někdy nejsem na výši a nemám nadhled, ale upřímně musím říci, že zatím vše, co jsem v životě považovala za hodně špatný okamžik, byl zpětně krok, za který jsem vděčná a tak to asi je dobře.
Zima, je strašná zima – brrrr !!! Zvlášť, když chybí střecha !!!! Dnes i děti iniciativně nosily
dříví do koupelny, aby se zatopilo v lázeňském kotli, protože všude jinde je zima a vlhko !, naštěstí jen dnes. Zítra už se to snad zlepší a pak zase sečení :-))) a sušení a snad i nandavání střechy.
Dneska takový oblíbený guláš. Nevypadá to nic moc, nezní to nic moc, ale voní a chutná výborně !!! .-))
Suroviny: 1 velká kedlubna, kadeřávek – 12 celých listů i s řapíkem, olej, 3 větší cibule, 100g másla, 100g mouky, 2 větší stroužky česneku, hodně červené papriky sladké, lžíce papriky červené pálivé, mletý pepř, sůl,2 bobkové listy, 6 kuliček nového koření, trochu chilli. Read the rest of this entry »
Tato bublanina je velmi rychlá, je to obyčejná olejová buchta s čerstvými jahodami – to
množství jsem dnes opravdu udělala, je to ale neskonale málo a doteď lituji, že toho nebylo rovnou 3x tolik :-)))
suroviny: 4 vejce, 1 hrnek oleje, 1 hrnek cukru, 1 vanilkový cukr, 1 prášek do pečiva, 3 hrnky mouky, 1/2 hrnku mléka, 1/2 hrnku vody. Trochu rumu. Jahody.
Ušlehám si celá vejce s cukrem, vanilkovým cukrem a přiliji olej.Přidám trochu rumu. Když se ušlehá dostatečná emulze, přimíchávám dohromady po troškách mouku s práškem do pečiva a mléko s vodou. Těsto naliji do vymazaného a vysypaného plechu a pokladu na půlku pokrájenými jahodami. Dám péci zhruba na 200st. c asi 40 minut.
Po vychladnutí lze pocukrovat moučkovým cukrem.
Dnešní den byl jeden z těch, co vyvolávají lehce melancholické nálady :-)) s romantickým nádechem :-). Balíkování sena při západu, červánky, lehký opar nad lesem, kouř páleného sena na obzoru, jedno včelstvo v úlu a jeden roj na malém smrčku – což znamená i jeho zdárné následné setřesení do rojáčku. Včely jsme dlouho chovali jen teoreticky. Neodvážili jsme se posunout z fáze „knihy“ do fáze “ živé včely“ :-). Pak ale nastala mezifáze – „inzerát“ – koupili jsme na inzerát od jednoho starého pána vybavení na včely. Především úly, kuklu, nějaké drobnosti a vše přivezli domů a ještě více se obávali toho, že teď už musí přijít ta fáze “ živé včely“. Ale nikam jsme nespěchali. Poptali jsme se pár místních včelařů, kteří nám do teď stále říkali, „až budeš chtít, řekni, dám ti oddělek (část včelstva), abys mohl začít !“ a když to nyní nastalo, každému z nich pomřelo spousta včelstev v zimě – byla špatná zima a zrovna rozdali spoustu oddělků, takže jsme od nikoho oddělek nedostali. Na jednu stranu jsme si oddychli a na druhou nám to bylo trochu líto. Abysme si udělali radost, vybrali jsme alespoň nejlepší místo pro úly, jak nám to radila kniha a
těšili se na naše budoucí včely. Zhruba za 14 dní po postavení nedaleko od nás probíral jeden pán kus lesa a když jsme přicházeli domů, říká nám – „uletěly ti včely „!!! Tak jsme tak na něj koukali, doslova, jako by nám uletěly včely :-)) a moc mu nerozumněli. „Myl nemáme včely! “ my na to. „Jo, ale uletěly ti ! “ Ale my nemáme včely“! Pán se podíval směrem k úlům, pak k nám, a v obličeji mu zářilo za pohrdavým výrazem něco jako „pražáci !!! “ :-)))a tato konverzace vzala brzkého konce, když my jsme neústupně tvrdili, že včely nemáme a on, že nám uletěly. :-)
Nakonec pán odjel a my se šli podívat do úlů – včely fakt přiletěly ! Druhý den další a pak ještě dvoje. Tak dobré místo jsme vybrali, že jsme ty roje, co někomu uletěli nemuseli ani sbírat někde po stromech. Nastěhovali se rovnou k nám do úlů. Tak jsme se stali včelaři. Tedy stali …. Pan domácí se stal. Já stále chodila za ním jako pejsek, vozila mu důležitě vozík se všemi proprietami, protože včely máme asi 100m od baráku, hledala důležitě přes rameno královnu, protože to mě ohromně baví, když se člověk kouká na ten rámeček hemžící se včelami a hledá tu jednu jedinou větší a prostě trochu jinší – královnu. A chodili jsme vždy od včel úplně mrtví a unavení, rozhodně ne nabití energií. Ale byly fajn a med ještě víc fajn. Minulá zima ale byla špatná a včeličky nám umřely a my jsme bez medu a dnes jsme zjistili, že do jednoho úlu zase přiletěly a navíc jsme potkali jeden roj na smrčku. Vůbec tohle nesmím psát, protože podle zásad správného včelaře musíme každý naleznuvší roj okamžitě spálit, kdyby náhodou to byly nemocné včely, abysme nepodporovali takovouto špatnou věc. Ale my nejsme správní včelaři, naštěstí, takže jsme včely hezky pěkně sundali do rojáčku – tedy sundali :-))… pan domácí sklepl, já připravila klobouk a rukavice, podala přes plot oplocenky, kde se holky usídlily rojáček a držela koně, kteří právě dobalily balíky a pan domácí to vzal pěkně po cestě při jednom. Udělala jsem toho podle mě dost na to, abych mohla napsat – sundali, navíc ten rojáček jsem vezla domu já ! :-)) a právě když jsem ho vezla a byly ty červánky, zalitovala jsem toho, čeho nikdy nelituju, totiž toho, že nikam moc necestujeme, protože jsem si musela představovat, jaká by to byla nádhera, kdybych se právě teď vracela domů, ten pocit,, že jsem opravdu doma, že se mi tady moc líbí – a ten pocit jako dnes mám i bez cestování a vyjíždění, ale při tom návratu by to bylo mnohem efektnější si myslím :-)))))
Dnešní jídlo bylo tak trochu z nouze ctnost, takové zeleninové rizoto. Prošla jsem záhony a na
jednom, které má hrozně utuženou půdu a ta horka tomu ještě dodala, tak na tom roste zelenina, které říkám „zeleninové bonsaie“ :-). Je tam všechno, ale všechno je takový nějaký malý ! Tak jsem sebrala bonsai brokolice a salátu a hrášku a na druhém, normálním záhoně velkou brokolici a velký hrášek a velký květák a velký salát a kadeřávek a doma uvařila rýži – 2 hrnky a nakrájela cibuli, kterou jsem na drobno nakrájenou zpěnila na oleji, přidala k ní nakrájený salát na plátky, růžičky na množství zhruba jedné veliké brokolice, růžičky jednoho malého květáku, trochu čerstvého hrachu, na nudličky nakrájený kadeřávek a přidala do toho hrst buráků a trochu soli a trochu curry a půl kg žampionů, osolila a dala jednu plechovku kukuřice a nakonec na kostičky nakrájených 100g eidamu a vše pěkně orestované jsem promíchala s uvařenou rýží.
Rýže jak byla horká, tak hezky roztavila eidam na krásnou pavučinu, kterou na zelenině udělal a celkově to bylo dobré. Na stůl jsem dala ještě na dochucení curry a chilli, aby si každý dal sám.
A navíc mělo mít dnešní jídlo ještě výchovný efekt, který se však bohužel nedostavil :-)). Ráno jsem řekla dětem, že potřebuju plnou přepravku dříví. Přijdu ke kamnům a tam na dně. Tak jo říkám si, máte to mít ! Když jsem uvařila rizoto, každému jsme nandala na talíř zhruba jednu polévkovou lžíci na talíř hezky doprostřed a čekala, až začnou mít řeči, jak jim hezky řeknu, že to je jako s tím dřívím, co jsem po nich chtěla…… ale ani jeden z nich ani nepetl, snědl svou porci rýže a zmizel….. pan domácí seděl a popadal se za břicho. Prý tak dát jim na talíř čtvrtku porce jakékoli buchty to, že by pochopil, ale rejže jako výchovný prostředek !!!!!!!
Komentáře
Zdravím včelaře! My jsme k včelkám taky přišli tak nějak „po haluzi“. A taky se nám občas tak nějak přistěhují sami. Teď máme troje. Největší sranda je, že manžel je strašně alergický na včely, ale to zjistil až po roce včelaření, když se probral na ARU. Tak to má teď tak, že je má jako adrenalinový sport. Když jde do včel, tak já se klepu strachy, ale pryč už je asi nedáme, už to tak válčíme skoro 11 let a začínáme si na sebe zvykat!!!(to jako my a včely!!!) 
[1]: tak to máme podobné !! ) U nás jednou dostal pan domácí obyčejná 3 žihadla do ruky a pak ležel 3 dny !!! a nemohl se moc hýbat, byl oteklý, rozhodně, žádná obyčejná oteklina po žihadle. Jakmile vstal, šel pomalu k zemi. Já ruku na telefonu, neustále jsem volala nemocnici ), ale po každém “ to nic neni, prosim tě, kvůli žihadlu budu někam volat !!! “ – nakonec se to srovnalo a od té doby zase obyčejné otekliny. Taky adrenalin !!!
Tyjofka!!! Tak ta fotka s těmi včelami na smrku je úžasná…já vůbec netušila, že se takhle můžou nacházet na stromě… My si kupujeme medík od včeliček z jížních čech, vždycky tu třílitrovou sklenici, jak se do ní dávaly okurky, a máme to na celý rok. Je to pastovaný med, ten máme nejraději… Jednou jsem koukala na reportáž, nevim na čem to šlo…, a tam bylo vše kolem včel, jak se pak stáčí med, atd. Docela mě to uchvátilo, ale asi bych se hrozně bála těch žihadýlek…ještě, že bydlim ve městě, a ne někde na kopci, jako vy u vás…i když bydlet někde v přírodě je asi můj podvědomý sen! možná až trochu víc zestárnu tak se z toho města(no spíš větší vesnice) spakuju… 
JO včeličky z těch mám respekt pořád,med miluju ale nemohu je mít páč jsem na žihadlo alergik,babča je má a manža ji chodí pomáhat vymetat a práce kolem když se rojí a tak,já pomáhám tím,že med konzumuju 
takže u nás včelky když se rojí jedině na jabloni 
PS : máš to moc hezky napsané ráda tě čtu
Potřebovala jsem nějaké jídlo, které by mohlo být jak na večeři, tak na snídani, aby
nebylo extra složité, přitom bylo lehké a vzdušné a použila jsem jahody. Sice jsem koupila tvaroh, tak by to mohly být tvarohové knedlíky, ale knedlíky byly nedávno, tak nakonec padla volba na rýžový nákyp. Je zajímavý, že na rozdíl od rajský s kolínkama tady nákyp nikomu neevokuje školní jídelnu :-)
Nákyp dělám ráda poctivý, s tvarohem, nahoře se zapečenou bílkovou krustou, s ovocem a s bílou rýží. Nesmějí samozřejmě chybět žloutky rozkvedlané v mléce a vanilkový cukr. Na tato jídla nemám recepty, vařím je tak podle fantazie :-))), takže bude pokaždé trochu malinko jiný, podle nálady toho kterého dne. Nákyp je možné celý hotový ještě polít ovocnou šťávou nebo ozdobit čímkoli dle své chuti, ale u nás byl dnes jen takto, „na sucho“. Suroviny vystačí přesně na jeden velký buchtový pekáč.
Suroviny: 2-2,5 hrnky bílé rýže, 7 lžic cukru, 1 vanilkový cukr, 6 vajec, 1 kg tvarohu, jahody, máslo na vymazání , mléko – 200ml.
Nejprve je třeba uvařit si rýži v osolené vodě a to ve dvou a půl násobném množství. Lze také samozřejmě vařit rýži přímo v mléce – je pak jemnější, ale máme zasušenou krávu, takže u nás dnes ve vodě.
Když je uvařená rýže, vymažeme pekáč máslem a nandáme do pekáče první vrstvu rýže, o něco více jak polovinu.
Utřeme si tvaroh s vanilkovým cukrem a se 3 žloutky. Do tvarohu pak ještě rozetřeme 10 větších jahod. Tuto tvarohovou hmotu navrstvíme opatrně na rýži.
Na tvaroh poklademe vrstvu jahod nakrájených na plátky, tolik, aby pokryly celý pekáč.
Na jahody pak navrstvíme opět vrstvu rýže – tentokrát ještě opatrněji.
Nakonec vše zalijeme mlékem, ve kterém jsme rozkvedlali zbylé tři žloutky. Všech 6 bílků schováme.
Pekáč dáme péci do trouby při 200 st. C.
Když je nákyp upečený, je kompaktní a nevytékán nikudy ze stran mléko se žloutky, ušleháme si všechny bílky, přidáme 2 lžíce cukru a 6 jahod. Celou sněhovou hmotou pokryjeme povrch nákypu. Necháme zhruba 10 minut ještě zapéci a hlídáme. Hmota by se měla trochu zvednout a nabýt a zůstat po upečení zvlněná.
Komentáře
Tohle ale vypada uplne jinak nez to, co nam podavali ve skolni jidelne a co fakt nenavidim. Tohle bych i jedla Mozna i rada Mozna i moc rada
Hezke leto, L
vypadá náramně, úplně jinak než ve školní jídelně :) a dokonce i mnohem lépe se připravuje než u nás, s tvarohem to musí být mňamka, vyzkouším :)
Jarní květáky pomalu odrostly, ale začíná brokolice :-))). Poslední dny vůbec nepočítám
na pondělky a úterky, (což tedy většinou nevíme, co je za den :-)), ale na půlku vykopané podlahy, zavolat mix, už jsou svezené balíky, ještě otočit, ještě dosekat. Je fakt, že já tyto činnosti jen monitoruju, valím balíky k jedné kupě, dohrabuju, objednávám mix, odháním děti, když už je to příliš, nosím je ze sekačky, pohrabačky a obracečky spící a utěšuju je, když se po cestě v náručí probudí a okamžitě začnou brečet, že sečou, že nejdou spát… :-)))) a vařím. Do toho jsme už dvakrát volali inseminátora – fascinující práce. Obdivuju ty lidi, že se téhle profesi věnují s láskou celý život – jednou rukou může mít mobil u ucha, druhou ruku má po rameno v krávě :-)) Z auta vytáhnou úžasný katalog býků a dají nám vybrat – to většinou poprvé, (normálně by prostě měla zabřeznout hned) pak je za tři neděle další říje, pokud nezabřezne – u nás nepravidelně, protože kráva má cysty – a to už nechává katalog v autě. Potřetí už náš mobilní býk nadává Mařence do potvor a další a další návštěvy už mám jen bezmocný pocit, že naše krásná, tlustá, výkonná Mařenka není dobrá pro nic jiného než pro píchání hormónů a cesty na jatka.Ani jedno ale nejsme moc ochotní dělat a ono se to vždy nějak povede a devět měsíců březosti je klid a pak ještě 42 dní do první říje a dalšího potenciálního zabřeznutí taky a pak zas na novo. Ale už jí je devět a každý rok to začíná být větší a větší drama.
Mařenka nám prostě zestárla a nechce zabřeznout. Je prý tlustá !!!!Kobyly jsou taky tlustý – jsme si dnes všimli. :-))) A taky bylo vysvědčení. Včera jsem si pro něj jela a musím říct, že já a paní učitelka jsme asi jediní -ještě pan ředitel, kdo ví, co na tom vysvědčení je :-))))) Nikoho jiného to tady evidentně nezajímá. Děti měly starost, jestli pro ně vezu nahazovací a kletovací lžíci, další dítě, jestli vezu mlíko a pan domácí, jestli jsem zaplatila kontejner na ethernit :-))) Ale vysvědčení ?!
dnešní karbanátky jsou na krátkou pauzu mezi jarním a podzimním květákem poslední květákové menu :-)). Brambory byly nové, kupované, protože nové ještě nemáme a podle velikosti keříků na poli, ještě dlouho mít nebudeme a nikomu nechutnali. Byly prý nějaké divné.
suroviny: 1 květák, jedna cibule, pepř, sůl, majoránka, strouhanka asi hrnek a půl , mouka asi 3/4hrnku,3 vejce, máslo.
Květák uvařím do měkka v osolené vodě. Když je měkký, rozmixuji ho i s oloupanou cibulí, osolím,přidám vejce, koření,vejce a tolik mouky a strouhanky, aby se daly tvarovat pěkné tuhé karbanátky.
každý karbanátek opráším ještě ve strouhance a usmažím v rozpáleném oleji.
Brambory jako přílohu promíchám s máslem a sypu sekanou zelenou petrželkou.
Jahodový džem je báječný !!!!! na palačinky, na lívance, do jogurtu, na puding, prostě na
všechno !!! Kvído mi dnes říkal, že je mu jasný, proč má tak rád jahody. Ptám se – „proč?“ “ No protože z nich je všechno tak moc dob:-) Na hloupou otázku zcela elementární odpověď.
Dnes jsem si udělala džem podle dvou receptů – podle základního a ještě podle jednoho, což je recept na velmi starý džem, podle vševěda z roku 1925. Tento džem je malinko odlišný od mého základního receptu na džemy a to tím, že je tam trochu jiné složení a trochu jiný postup, ale princip je v podstatě nezměněn.
suroviny: 1200g jahod, 1200g cukru krystal (pi odle vševěda jedině homole, ale já dala hrdě krystal !), 150ml zavařeného rybízu se skořicí, sklenice vody.
Nejprve si odvážíme polovinu cukru, omyté a očištěné jahody dáme do mísy a prosypeme cukrem. Přikryjeme a necháme 12-24 hodin odpočívat.
Ráno, respektive po uplynutí doby si vyndáme větší hrnec, do kterého vložíme druhou polovinu cukru, dále naložený rybír a tolik vody, aby byl cukr schopen se rozpustit – ne byl ponořen. U mě to byla při tomto množství sklenice vody. Hrnec vložíme na plotnu a přivedeme k varu, necháme projít varem a odložíme kousek bokem nebo ztlumíme oheň a necháme půl hodiny jemně vařit.
Po půl hodině přidáme do hrnce hmotu jahod z večera. Je třeba ji však buď rozmixovat nebo přepasírovat přes cedník. Sami si volíme, jak moc chceme mít jahody rozpasírované. Měli bysme ale pamatovat na to, že alespoň 3/4 by měly být opravdu hodně jemné.
Celou masu přivedeme k prudkému varu a vaříme tak dlouho, dokud podle želírovací zkoušky nezeželíruje – viz.článek marmelády a džemy.
Poté nalijeme marmeládu do sklenic, zavíčkujeme a zavaříme v horké vodě na 96st. C 6 minut. Po uplynutí této doby nalijeme do zavařovacího hrnce trochu studené vody, čímž džemy jemně zchladíme a vyndáme je. Obracím pro jistotu ještě na víčko na pár minut. Pak už jen stačí uschovat na zimu.
