Archive for the ‘Zelenina’ Category
Neemigrovala jsem, neutekla, na stránku myslím, ale posledních 14 dní méně. Málo. Skoro vůbec. Jak psal pan domácí, mí bratři – stres a neklid a sestry – obavy, jsem posledních 14 dní opravdu pozvala na celodenní vzájemné soužití. Vše mělo být ukončeno přezkoušením o víkendu. Ani nejbájnější představy však nevykreslily tak barvitou skutečnost. Read the rest of this entry »
To počasí je naprostá rána pod pás. Já, člověk tabulkový a plánovač, který nejvíce času tráví plánováním, které ovšem velmi záhy bere za své a tak musí plánovač sednout a udělat plánování nové, což mu zabere většinu času a nezbývá již na samotnou aktivitu :), jsem si naplánovala, jak a kolik a na jak dlouho budu vyrážet ve svých teniskách a teď toto. Hugovi je to po ramena, my se brodíme nad kolena v těžkém sněhu, z dlouhých výletů jsou výlety kratší a někdy stojí člověk nešťastně na kopci, deset kilometrů od domova, dívá se z toho kopce na kopec domovský, všude mlha, fouká, sněží a přešlapuje několik minut v obrovské závěji a přemýšlí, jestli to ještě půjde dopředu, nebo to otočí a poběží zpátky. A pak člověk přiběhne úplně promočený a nejraději by odemkl dveře třeba v Mánesce v Praze, skočil do koupelny, nahodil páčku, vlezl do vany a pustil horkou vodu až po bradu. Zatím však na něj od stolu ihned po návratu křičí Hugo, že má hlad,( to Hugo křičí průběžně, každých deset minut během celého dne, jen tak cvičně) pan domácí i děti sice poctivě přikládají, ale koupelna je mimo dosah kamen a tak už je pěkně promrzlá a tak si člověk musí nechat zajít chuť. Ale tentokrát si řekne – že ne, že bude horká vana a basta. A vezme velkou černou vaničku od koňů, pan domácí nanosí vodu na kamna a člověk má hned pocit, že je na Vinohradech. A do toho přestane Hugo křičet, že má hlad, odchází ve svých pěti letech ladným krokem pro stativ, ten si beze slova šteluje, pak jde pro foťák, připíná ho na ten stativ a začíná fotit po místnosti. Zcela konsternovaně ho pozoruju z vany a pak, ještě než se ponořím, tak slyším, jak říká Kvídovi – hlavu uříznem, prsa necháme ….-). Má to srovnaný už v pěti hoch, za deset let to bude vše mnohem náročnější :) Read the rest of this entry »
Dnes jsem složila maturitu z managementu, když jsem po dobu tří dnů zaměstnala všechny známé, kteří mohou mít na návštěvě nějakého cizince, který by mi mohl zaplatit z jeho internetbankingu startovný a já mu to mohla poslat v českých korunách, protože naše banka si za takovou transakci v neeurech, jen za poslání peněz z ČR do ciziny, účtuje 500,- a to odmítám zaplatit už z principu. Naštěstí známe pár lidí, kteří jsou velmi ochotní, ale problém je, že ne často mají takového cizince po ruce. Jeden měl. David. Ten zase ale žije v Praze s kozama a nemá notebook, intenet, natož internetbanking. Zase ale má u sebe na návštěvě dva vstřícné cizince, jejichž účet mi přijde ohromně vhod. A tak bylo třeba najít ještě jiného společného známého, kterému poslat ty české peníze. A taky bude muset David zítra najít v Praze nějakou internetovou kavárnu. Tak jsem mu nabídla ještě rodiče pana domácího hned nedaleko, i s volnou návštěvou krásného parku vedle a přemýšlela, jak mám rodičům pana domácího sdělit, že zítra ráno je navštíví náš známý s dvěma přátelli, vezme si od nich voucher do parku, na chvíli navštíví jejich počítač a zda by mu mohli rovnou zaplatit?:). Ale to mě minulo, protože David napsal, že to je trochu z ruky. Vše se úspěšně tedy podařilo a teď už se může stát maximálně to, že zjistím, že jsem úplně mimo plán těhotná a dlouhé běhání tudíž padá. To je možná Caso mnohem jistější než brašny na koně a potenciální vožení dětí v nich.
Pan domácí je zcela logicky proti každému organizovanému závodu, takže mou revoltu každý den (přestává až když začnu plakat, že mě vůbec nechápe) komentuje přáním, že mi tu uspořádá maraton soukromý. Petra na to odpověděla – „Myslí tím, že pojede na Sáře a požene tě před sebou s plným batohem z Penny?“ Takže až uvidíte někde dvojici, jak jeden běží s batohem podle fáborků, druhý za ním na bílém koni a bude blízko Penny market, pak to znamená, že platba od Davida nedošla, cizinci se ztratili, platba šla tak dlouho, že dalších x přihlášených navíc nad limit mě předběhli a já utíkám před jásajícím panem domácím, který bojkotuje každou organizovanou akci. Read the rest of this entry »
Zimní období je prý ideální doba na nabírání kilometrů a tak máme spolu s Ester novou zábavu – “ Tour de okolí!“. Já po svých, ona na svém koni. A protože ho nemůže zatím moc nacválávat, máme naprosto ideální tempo. Oběma vyhovující. Z kopce mu to nandám, protože Ester se trochu bojí rychle, což je pochopitelný, když je všude sníh a led a do kopce mu ten obrovskej náskok odpouštím. Jsou oba ještě mladí a nepoučení! 
A taky jsem si dnes vzpomněla, jak mi kdysi Lenka sdělila, že lidstvo se dělí na dvě poloviny. Jedna jsou Potterovci a druhá Pratchettovci. Já se přiznávám – jsem kovaný Potterovec. O HP vím asi úplně všechno, i to, co Rowlingová nenapsala a vím i tak důležitý věci, jako kde jsem přesně běžela, když jsem tu samou kapitolu slyšela minule. Pan domácí, jak asi tušíte, je Pratchettovec a Pottera samozřejmě považuje za znak duševní nedozrálosti. U Pottera jako jediné plus vidí, že paní Rowlingová vyzdvihla tzv. nepřizpůsobivé obyvatelstvo. Ale my, tolerantnější část rodiny, která své nedostatky zná a váží si jich (občas), tak necháváme pana domácího, aby nám hlásil své oblíbené pasáže a hlášky. Tento týden vede “ Pokud chceš porozumět muži, musíš začít myslet egovarlaticky!“. Děsím se dne, kdy mi pan domácí sdělí, že konečně zcela potlačil své ego :-). Jaké máte oblíbené hlášky z Pratchetta vy? Případně teda, co nevíte o Harry Potterovi no:) Read the rest of this entry »
Tak to máme za sebou paní Müllerová! První kolo je za námi. Plán se trochu pozměnil, po sto metrech běhu jsem to otočila a šla se obléknout do podkopcového a vedle pana domácího na Sáře šla hezky po svých. Škoda, že s ní nakonec nejel až k urně, ale nechal jí před volební místností :). Read the rest of this entry »
Nejprve si nemohu odpustit nenapsat, vy, kdo fakt rádi vaříte, utíkejte na Rozinky a mandle, pokud jste tam dlouho nebyli. Protože Michal alias Hugo Rachad Hromas se poslední dobou parádnicky rozepsal a je fakt o čem číst. Je to mé oblíbené čtení. Teď se Hugo chystá na jednu dalekou cestu a tak je bezesporu se na co těšit, až se vrátí. No a od Huga se vrátit zpět k nám a udělat si super rychlou večeři, velmi zdravou, s rostlinnými bílkovinami a zátarem, navíc to teda bylo moc dobrý.
Zátar mám díky tomu, že mi přišel od Hanaky poštou do schránky a já ho tam našla jako milý dárek. Za to Hanko moc díky. Nějak jsem si na něj zvykla :) Read the rest of this entry »
Proluka článků na této stránce je způsobena zdravotní nedostatečností. Když má člověk doma dítě, co má skoro čtyřicet, je většinou nervózní a odsune do pozadí všechny nepotřebné úkony. Když má doma ale takové děti čtyři, běhá s kapesníky od postele ke škopíčku, kde je vyváří, od sirupu k čaji a od čaje k teploměru. Mezitím taky občas k zubaři :), to se musí, to je folklór a stránka jde stranou. Zcela logicky. A pak se to tu začne u stolu řezat a hádat a lítaj kolem karty a kostky a všudypřítomné Hugovo – „já mám hlad“ a je zase dobře. Mimochodem, jak jsme byli nemocní, přišlo na řadu pár filmů a všimli jste si někdy, že pokud člověk pustí nějakou ptákovinu, je to ohodnoceno jako ptákovina. Pan domácí odchází a vy vidíte, jak jste hluboce klesli díky romantickému filmu na jeho stupínku lidskosti. Když ovšem pustíte ptákovinu, kde hraje Scarlett Johansonn, že to sice taky ohodnotí jako ptákovinu, ale neodejde? Co za tím může být? :) Read the rest of this entry »
Přiběhnete domů, zujete tenisky a pouštíte se do salátu a máte do něj dát kyblík majonézy – no ono se vůbec nic nestane, když to není každý týden – ale můžete mít nějakou obsedantní představu, že stane a tak přemýšlíte, jak bez ní. Nebo nemůžete, případně nechcete vejce. V tomto případě lze velmi dobře zkusit odlehčenou variantu – částečně odlehčenou, protože olej k bramborám stejně přijde. Read the rest of this entry »
Nečekejte vánoční recept – u nás letos milujeme Vánoce, které Vánocemi tak trochu nejsou. Letos máme trochu punkové Vánoce. Už máme tři těsta na cukroví – ale zatím žádné cukroví :-), to je veliký úspěch. Pan domácí se raduje, jak je to pěkně podle jeho gusta, protože doma je klid, naprostý klid, okna počkají, vytapetováno za dřezem je místo vánočního úklidu, sníh slézá a děti se nechtějí učit, protože to nemá cenu, když zítra vše skončí :). Také jsme byli po patácti letech v kině. Naposledy to byl Larry Flynt od pana Formana a předevčírem jsme tedy zabrousili do trochu jiných vod – byl to školní výlet – děti navštívily poprvé biograf a my respektovali jejich volbu, tedy Dobu ledovou IV. No nebyl to Larry Flynt, ale nostalgie a přítomnost pana domácího vedle v křesle a tedy taky nostalgie, mě naprosto dostatečně uspokojily. Děti jsou také spokojené, protože si tradičně přinesly 38,5 – ideální stav na ležení a dívání se na pohádky. Read the rest of this entry »
Sami uznáte, že jsou činnosti, ke kterým si člověk musí hledat motivaci. Začala jsem běhat tak nějak jinak a u toho je potřeba mít pevný střed těla, což nemám. A tak jsem se jala ještě více ho zpevňovat. Brzy ráno, před počítačem, kde mi namakaný černoch se suitou stejně namakaných bělochů a japonky ukazují, co mám dělat. Hugo kolem mě krouží a po chvíli povídá zcela bezelstně “ A víš to jo, že ti to na tom počítači jde zrychleně?“ Úplně zpocená podklesávám v kolenou a popadaje dech odpovídám – “ To ne Hugo, to já cvičim tak pomalu“ a milý Hugo se nenechal vyvést z míry “ Aháááááááááá, ale štve tě to, viď?“. On měl vůbec včera velmi dobrý den. Odpoledne přišel, že má nový homonymum. Už tato věta mě v jeho pěti letech naplňuje pýchou. „Jaký?“ ptám se. „Kotě!“ on na to. „Kotě? a jak jako?“ “ No, kotě jako kočka a kotě jako ženská čece“.:) A celý den zakončil větou, která se stane pravděpodobně zimní stálicí. Přiběhl domů a křičí, že pan domácí je sprostej.“ Jak to, co říkal?“ “ To nežeknu, ale myslim, že toho sněhu jsou čtyži pldele a ne tči!“! :-)
Takže odteď, kdykoli cvičím, nevidím se jako krásná, pevná a se sexy lehkostí, ale jako pomalá, zpocená a s jasným výrazem sveřeposti a nenávisti vůči těm na monitoru. Děti jsou tak nepěkně upřímní! Read the rest of this entry »