Archive for the ‘Zelenina’ Category
Ale už k pečené žluté dýni
Semínka této dýně jsme získali od Lídy, která miluje semínka, ale také miluje, když je sází někdo jiný, neboť ve své garsonce v Santa Monice nemá na sázení příliš mnoho prostoru. A tak nám je posílá, za což jsem moc ráda. Letos vyrostlo spousu krásných žlutých dýní, které vypadají jako cuketa, ale jsou to regulerní dýně , velmi dobré, s tučným masem a poměrně tvrdou kůrou, jakmile se nechají déle zrát. Jsou vynikající na zapékání a právě takový recept dnes přináším.
Potřebujeme žluté dlouhé dýně – na každého strávníka 1/4 – 1/2 jedné dýně. Skořici, olivový olej, tymián, sůl, balzamikový ocet, barevný pepř, dvě lžíce naložených zelených kuliček černého bezu a pár lískových a vlašských jader.
Dýně omyjeme a rozřízneme podél. Lžičkou vybereme semínka (usušíme pro příští rok na sadbu) a naskládáme půlky do pekáče nebo plechu s vyšším okrajem. Každou dýni prokapeme olivovým olejem, posypeme barevným, čerstvě mletým pepřem, tymiánem a skořicí. Do každé dýně nalijeme lžíci balzamikového octa. Nakonec vložíme do dýní lískové a vlašské ořechy – celá jádra lískových a půlky vlašských jader a také do každé lžíci naložených zelených kuliček bezu (nakládané v octě se solí).
Plech s dýněmi dáme péci a občas zkontrolujeme, případně znovu prokapeme olivovým olejem. Pečeme na 190 °C do měkka.
Podáváme s bramborem, bílým chlebem, zeleninovým salátem. 
Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny jako e-knížka Zelenina z Kopce a Veganské recepty z kopce– čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.
Máme doma Müllera a Thürgaua – jsou fakt krásné. Kdo si přečetl úvodník Báry Bořánkové z jarního čísla jejich časopisu Horseman, nemůže už Indickým běžcům říkat jinak, než názvy nějaké pěkné láhve (mimochodem nejvtipnější úvodník, jaký jsem kdy četla). V sobotu přijedou další čtyři kachňata a pro ty vybíraly jméno děti – Opat, Primátor, Krakonoš a Frisco. Oni fakt žerou slimáky! A jsou krásný, už jsou to holky odrostlejší a pozorovat je vydá za dvě televize. Nejlepší jsou momenty, kdy si chudinky slepí zobák slimákem se svazkem trávy a snaží se půl hodiny tu trávu zlikvidovat, aby mohly na dalšího slimáka. Indičtí běžci jsou opravdu Boží dar! Přírodní konvertor. Read the rest of this entry »
Jaro je hezké, ale hladové. Letos není pouze hladové, ale také suché a bude hůř – pravděpodobně. Není nad to, mít před chalupou malý, roztomilý rybníček. Ale také není nad to, když si člověk neplné své sny příliš rychle, když si je poctivě hýčká! To je neméně důležité. To je letošní velké téma – rybník. Ono to bylo i loňské téma a možná, že bude i napřesroční! Read the rest of this entry »
Na kopci nám začalo jaro. Když jsme začínali s touto stránkou, ani náhodou jsme si nemysleli, že tuto větu budeme psát vícekrát, než jednou. Ale tak se to nějak seběhlo, že stránka pokračuje a jara se stále opakují. Letos je to vskutku jaro báječné. Sice suché a obáváme se malinko, že bude následovat poměrně suchý rok, ale jinak poslední půlrok byl více než milostivý. To možná v květnu ani pan domácí nebude prodávat chalupu a nebude chtít někam na jih.
Dnes se mnou Hugo pracoval neúnavně ve skleníku, sázel a při tom mluvil, plnil kelímky hlínou a při tom mluvil, odnášel kopřivy a přitom mluvil a pak si sedl na bobek, dlouze vzdychl a prohlásil – „Ty se taaaaaaak mááááš!!!“ Já říkám “ Jak to Hugo?“ – “ No, protože máš takovýho pomocníka!“. Zcela vyčerpána nikoli prací, ale jeho maxipřednáškou, musela jsem se hluboce zamyslet, koho tím myslí :). Pak doma Hugo několikrát neopoměl nadhodit „Ježííši, já jsem tak strašně šikovnej!“. Děti jsou zrcadlo prý. Také sami sebe chválíte? My evidentně ano. Zvířata nemluví a někde to slyšet musel. :)
Včera jsme měli takovou rychlou večeři. Tato kombinace surovin je celkem nezvyklá, ale rozhodně není špatná. Navíc je vše uvařeno v cuku-letu. Důležitým článkem je vejce, na které jsem však použila sýrovou formu ve tvaru srdce, ale každý si jistě poradí, jak použít jako formu něco jiného,například vánoční formičky na linecké košíčky :) Read the rest of this entry »
Dnes jsme se rozhodli, že 9. leden ode dneška nazveme „Dnem zdravení“ a takto ho i nadále budeme slavit. Dnes jsme využili hladovosti amerických imperialistů, stáhnuvších si veškerou zimu na svůj kontinent a vyrazili na opožděný zimní nákup s koňma a během dne nás zcela nečekaně pozdravilo snad sto lidí. Na pana domácího v kabátu a klobouku dnes drželi spíš muži. Až z toho byl nesvůj, kolikrát mu kdo dnes mávl na pozdrav, aniž by ho pan domácí znal. Všichni dnes byli velmi milí, usmívali se, i na poště :), přesto, že pošta má nový systém, progresivní, kdy jedna z pošťaček musí každé ráno svým osobním autem dojet 30 km daleko do depa, nabrat pracovní auto a poštu a večer hezky auto a dodejky do depa zpět. Kam se hrabou všechny ty rozvozné firmy jako ppl a dpd a všechny ostatní. Progresivnímu tempu pošty nemohou stíhat. Depo, které nyní má o starost méně, protože si pošťačky jezdí samy pro poštu, nám navíc každý balík pozdrží o cca dva dny, protože tato změná zatím trvá teprve dva měsíce a oni stále ještě nevědí, kde bydíme :). Milá Lacerto, nejste evidentně sama! 
Pak jsem také dostala od jednoho známého mailem odkaz na jeden test. Dalo by se říci – celkem triviální test. Test motoriky. Jacíkův motorický test. doslova. Prostě nic nenormálního, lehnout na záda – výchozí pozice, stoupnout, stoj vzpřímený – zcela vzpřímený, lehnout na břicho, stoupnout, lehnout na záda, stoupnout, lehnout na břicho a takto skoro do zblbnutí. Tedy ne tak dlouho, nýbrž dvě minuty. Právě dvě minuty. Počítat si každou operaci, stoj, leh na záda, stoj, leh na břicho je tedy za 4 body. Jak říkám, triviální. No, upřímně řečeno, jsem ráda, že tu taky bydlí šestiletý Hugo, jinak bych si snad myslela, že jsem nemotorická. Zkuste to a pochlubte se do komentářů, ale chlubte se prosím jen vy, kdo budete mít méně než 60. Ostatní taktně mlčte :-). Read the rest of this entry »
Máme lenivý podzim a přesto mírně hektický. Nenecháváme se však ovlivnit. Peripetie s excelem, kde se mi sice zdaleka nepodařilo naformátovat vše k obrazu svému – ale učím se stále nové a nové funkce, závorky, matice a všechny ty potvory, které excel obsahuje, přešly a tak byl čas na další „úkol“. Předevčírem o půlnoci nám došel mail z našeho hostingu, že naší stránku musí odstřihnout, protože se jim neustále přihlašuje cron. Takže na nějaké včerejší maily, proč jsme zatrhli tomu a té přístup jsem odpověděla, že se omlouvám, ale že jsem na tom zcela stejně, na nějaké jsem již rezignovaně neodpovídala, protože jsem se snažila zjistit, co je to opětovné přihlašování cronu, pak jsem cron php přejmenovávala, čímž jsem ho vyřadila z provozu, jak mi bylo z hostingu nařízeno a pak jsem se domluvili, že stránku znovu spustí, a že se uvidí. Zatím se tedy vidí, ale neslibuji vám, že se uvidí i nadále :-). Žádná infekce, podle vlastních zjištění na stránce není, je proskenovaná na infekci od A až do Z, ale bylo mi doporučeno, že pokud by se nevidělo, mám si najít programátora, a ten prý snad uvidí, kde se naskytla jaká chyba. Žádného programátora neznáme, tudíž, kdyby se nevidělo, tak bude asi po žížalkách :). Ještě ráno jsem jim volala a oni pravili, že se uvidí během dopoledne. Je večer a stránka zatím funguje. Věřme, že bude i nadále, pokud jí odstřihnou, z poznávání excelu, včerejšího řešení příkladu, zda deesetikilové závaží zvednuté do metrové výšky a závaží, které nesu ve výši prsou metr, dává mi vykonat stejnou práci a po vysvětlování, co je to protonové číslo, vrhneme se na shánění nějakého šikovného programátora, co naší stránku proskenuje a najde problém. Proto také je zatím stažená fotogalerie, kterou znovu pověsíme, až budeme mít jistotu, že obrázky pana domácího nebyly právě ta bomba, která jim na hostingu dělá problém. Read the rest of this entry »
Máme tady našeho osobního pomocníka. Eliška odpočívá v Praze a má zde střídání. Včera nadešel zase po roce den, kdy jsme vyrazili na borůvky. Plán zněl – „Vzbudím vás v šest, půjdete?“ Veliký ohlas to vzbudilo, všichni se těšili, všichni křičeli ano, až na pana domácího, který zcela stoicky zachoval klid „Jděte, jen jděte“. A tak jsem je taky v šest vzbudila, vzali jsme kola a vyrazili. Honzík je velmi zdatný cyklista. A když je někdo zdatný cyklista, umí si většinou i hezky porovnat kola. Takže jakmile přijel, dostal okamžitě do rukou postupně všechna kola, na která nezbyl panu domácímu čas, možná hlavně chuť, nebo taky to považuje za zbytečný, dokud to jede, aby je porovnal. Začal s Hugem a Jentl. Hugo po vyzkoušeném porovnaném kole přišel domů s dvěma obrovskými krvavými podlitinami – odřeninami na noze a na boku a Jentl spadla na porovnaném kole nešťastně na rám, protože to kolo bylo porvnáno fakt pečlivě. Ne zcela normálně, protože naše norma například na brzdy je zcela jinde, než vykazovalo porovnané kolo. Samozřejmě jsme zvyklí na to, že kolo nebrzdí, nikoli na opak. Honzík se držel za hlavu s tím, že už raděj nic rovnat nebude, nebo když, nejprve tedy vysvětlí dětem, jak se brzdí. A Hugo si na borůvky vzal pro jistotu nově porovnané torpédo. Na opravované duši na torpédu se nic přepečlivě opravit nedá, zdá se. Přesto Hugo letěl přes pařez, protože torpédo nebylo úplně přesně vycentrováno, aby mu správně brzdilo. Hugo měl zážitek a Honzík se rozhodl, že si to s otevíráním cykloservisu ještě pořádně promyslí :). No a cestou zpět jsme mu ujeli, protože děti chtěly už domů a on potřeboval ještě dosbírat pár hrstí. Však nás dojede. Když tedy vyjel, sjel v té naší sudetské končině z protějšího kopce, jede si tak pustinou, kde by nikoho nehledal a najednou vidí, jak sedí v kopřivách myslivec, kalhoty na půl žerdi. Honzíkovi okamžitě naskočí vlastní vzpomínka na Francii, kde, nejsa nikde ubytován, respektive všude doma, používal takto po ránu na osobní hygienu také okolní přírodu a jak byl tak jednou v jedné rokli, také v pustině a nikoho nečekaje, objevil se nenadále jogger se psem. A jak tak probíhal kolem Honzíka, který se mu omlouval, jen blahosklonně pokynul a pravil „C’est la vie!“ Hozník, vidouce myslivce, také se psem, také s kalhotami na půl žerdi, také v kopřivách, takové malé „dejavu“ – vzpomněl si tedy okamžitě na tuto svou historku a pravil, jedoucí kolem “ Bonjour!“. Podotýkám, že má sice náš Honzík velmi francouzský vzhled, navíc se vkusně, snad až francouzsky obléká a navíc má na hlavě skorobaret, nicméně francouzsky umí opravdu jen c’est la vie, bonjour a Tour de France. Starší myslivec v oblékacím tanečku, poskakujíce kolem projíždějícího Honzíka se rozzářil, podíval se na domnělého Francouze s pusou tmavně fialovou od borůvek a začal na něj mluvit plynně francouzsky. Honzík ze sebe vyrazil pouze ui, ui, ui, šlápl do pedálů a ujel. :-) Občas si člověk naběhne, ani neví jak :) a tak nyní už na báječný tatarák z lilku Read the rest of this entry »
Ptát se zcela tendenčně „Jak se máte?“ je v současné době velmi ošemetné. My bydlíme naštěstí na kopci a voda u nás způsobuje to, že jdou velmi dobře likvidovat buližníky, Read the rest of this entry »
Dolomit by vůbec neměl radost. Sýry jsou už přes rok v solné lázni a nemůžu a nemůžu se dostat k pokračování sýrového seriálu. Místo toho máme 60 litrů mléka denně a sýry dělám. Stejně tak pečlivě zkouším různá nová zákoutí místní krajiny, vařím co mě napadne, děláme různé jarní medy, nepouštíme počítač a je nám dobře. Až na tu práci a Elišku někde v lese, kde sází stromky a dostala interní přezdívku „sekeromotyka“. Taky jsme pořídili nový rýč a nové rycí vidle, které pan domácí vzal, zabral a bylo po vidlích. Pan domácí jednoznačně vlastní to, čemu se říká cit, tudíž tím, že by cit nebyl na místě to nebylo. Zem byla taky celkem kyprá. Nebyly to rycí vidle z žádné supermarketové akce, tak zase na násady a do bedny se starým železným nářadím. Někdy se člověk nechá zlákat no :-). Read the rest of this entry »
Na tento recept je třeba tolik cibule, aby ideálně zaplnilo vybranou nádobu. Nejlépe keramickou nádobu.
Cibuli oloupeme, rozřízneme v půli a nakrájíme na půlkolečka. 
Cibulí vyplníme celou nádobu. Přidáme do stran nádoby sušené feferonky, přidáme hrst sušeného šípku, hrst rozinek,
hrst směsi barevného pepře, bobkový list a pár kuliček nového koření.
Vše jemně promícháme, abychom kolečka cibule co nejméně poškodili. Nyní nádobu zalijeme z jedné třetiny octem a zbytek dolijeme slunečnicovým olejem. Cibule musí být ponořená.
Přiklopíme a necháme zrát nejprve pár dní v pokojové teplotě. Posléze můžeme uložit v chladu.
