Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Archive for the ‘Zelenina’ Category

Včera se nám narodil druhý býček, takže máme dva – měsíčního a denního. Oba pijí jak o život a včerejší rodička měla dnes 15 litrů mleziva na jedno dojení. Kdyby byl v okolí případně někdo, kdo by kvůli revmatitidě, imunitě, Bechtěrevově nemoci nebo dalším různým neduhům byl zvyklý na podpůrnou léčbu panáky mleziva, nechť se ozve a následně si dojede. Zazásobíme mu rádi mrazák na příští rok. Kromě dvou porodů jsme také absolvovali první třídní schůzky v životě a po měsíci první školní docházky se náš pošramocený navyklý denní systém začíná vracet do normálu. A protože každé dítě je úplně jiné, musíme využít toho, že jedno z těch dalších se ochotně učí z frausovských učebnic, které nám ale na devítku chybí a z osmičky chybí dějepis. A protože nepotřebujeme novou knihu, naopak, rádi bychom popřispěli tomu, kdo si je už koupil a nyní již nepotřebuje, kdo byste měl doma a rád prodal (nepotřebujeme pracovní sešit a učebnice nemusí být v dobrém stavu), neváhejte se ozvat. Read the rest of this entry »

 

Také máte rádi moc hezké pacibulky česneku? Ty se většinou uštipují, aby zbytečně nevysilovaly právě česnek v zemi, který chceme sklízet, ale také je někdo sbírá a následně je používá při pěstování. A také je někdo u některého česneku zapomene vylomit.

Read the rest of this entry »

Je horko, takže žádné topení, žádné vaření a pečení (kromě pečiva a chleba). Přežíváme na grilované zelenině, grilované venku na grilu – starém spodku od lázeňského kotle a na rybníku. Read the rest of this entry »

Nejprve uvaříme brambory a lehce orestujeme. Během restování brambor osmahneme cibulku, pokrájenou na plátky na slunečnicovém oleji, přidáme omytý čerstvý špenát, pokrájená rajčata na kolečka a nakrájené omyté ředkvičky. Osolíme a po cca 5 min vyndáme z pánve, promícháme s olivovým olejem a balzamikem a uložíme na talíř. . Na pánvi následně orestujeme marinované tofu a jedno vejce.

Hotové brambory promícháme s růžovým pepřem a na talíři posypeme čerstvě mletou směsí pepřů.

Máme prázdniny.  Je po přezkoušení, po přijímačkách a doma se vymýšlí ptákoviny. Pan domácí s dětmi nedávno u stolu nahlas přemítal, že každé dítě, které jde poprvé do školy, mělo by mít s sebou doprovod, případně kornout s bonbóny pro spolužáky, kytku pro paní učitelku, přezuvky a velikou svačinu. Naše děti by o to prý neměly být ochuzeny. A tak, až půjde to nejstarší v září poprvé do školy, do prváku, měly bychom mu to také dopřát. Možná i sériově. Že by vždy nakoukl do třídy někdo z nás a upozornil na to, že svačinu má v pravé kapse a další, aby nezapomněla hodně pít, nebyla drzá a zda má obalené sešity! A jak doplnil rychle Hugo – „a pořádně jí tam ztrapníme!“  Read the rest of this entry »

Doma se nám to trochu vrátilo do zajetých kolejí. Jestli se to tak dá nazvat. Pan domácí hezky literárně ztvárnil náš ostravský zážitek, a chtíc mě chránit, opomněl dodat, že domácí reakce, totiž od našich dětí byly zcela pragmatické a racionální. Těšíc se na jejich reakci a volajíc jim ještě z Ostravy, dozvěděla jsem se od Ester – „no dobrý no, ale i kdybych to shlídla 5x, sýr podle toho teda neudělám“.  Po příchodu domů se mě zeptaly, proč mám pod očima monokly, proč jsem tam vypadala hezčí, než vypadám normálně a taky hubenější, že jsem ani moc nešišlala a že mají hlad. A já si včera uvědomila, že nám tu doma vyrůstá několik dalších panů domácích. Měla jsem telefon, kde osoba téměř vzlykala, že taky půjde do televize, aby jí někdo řekl, že jí to sluší, a že je milá, prototže se právě vrátila z psychotestu svého dítěte, kdy malovalo rodinu jako zvířata a maminku, tedy jí namalovalo jako tasmánského čerta. Nevědoma si toho, že jablko nepadá daleko od stromu, chtěla jsem jí potěšit a říkám to Ester a ta se zamyslela a hrajíc reakci na domnělé televizní vystoupení oné osoby reagovala:“no, připadáš mi běžně docela normální, ale v tý televizi jsi člověče vypadala jako tasmánský čert!“.  Bezprostřednost dětí je parádní, ale kam se hrabe na bezprostřednost snoubící se se sarkasmem.

A dneska trochu racionální večeře, totiž Read the rest of this entry »

dscn2229okRok 2015 u nás započal, dá se říci, zcela tendenčně. Je tu zima. A pomalu se blíží duben, tedy pracovní špička, tedy zaječí úmysly. Touhu po odjezdu na jachtu, s koňma kamsi bez návratu, případně pan domácí pokukuje po padáku na půdě a mě jímá hrůza. Jsem moc ráda, že můj menší padák je prodaný a nečeká tam na horší časy, případně na to, až povyroste Kvído. Zatím došlo vždy k vystřízlivění dříve, než se jakákoli akce uskutečnila. Nabízí se otázka, proč by to mělo vadit mě, ale odpověď je vemi jednoduchá. Poctivě jsem absolvovala všechny rodinné aktivity a jsem to právě já, kdo zařídil negativku na kluzáku a koně, který reaguje na myšlenku, dostal i se sebou ze srázu do potoka. Pevně doufám, že tuto tendenci letošní rok také zachová a já se na pokročilá kolena nebudu učit třeba s kitem.

Vloni jsem to hodně zanedbala, ve víru knížky jsem opomněla mnoho zahrádkářských aktivit, ale Petra, moje dobrá duše mě letos nenechává na pochybách, že to napravíme. Zakládá velikou praktickou zahradu a bezelstně mě pečlivě informuje o svých plánech, což zase ve mě vyvolává potřebu zasít celer – už je nejvyšší čas!, vzír rýč a skočit do skleníku a foliáků a tuším, že tady zase pan domácí otáčí oči v sloup a pevně doufá, že nadšení vyšumí dříve, než dojde k akci (většinou je k ní v určité fázi nezbytně potřeba).

A tak před tím, než najdu truhlíky a půjdu na ten celer, doporučuju Read the rest of this entry »

Některé dny jsou jako na potvoru. Ale vše je relativní a zase jsem si vzpomněla na ten báječný příběh od Anthonyho De Mella

o jednom sedlákovi, kterému utekl nádherný hřebec a všichni ho litovali, řkouce – „ to je ale smůla“ a milý sedlák na to  odpovídal „smůla nebo štěstí, kdo ví?“  Hřebec se mu za pár dní však vrátil a přivedl s sebou stádo divokých koní. A vesničané přicházeli se svým „ to je ale štěstí “ a milý sedlák na to  odpovídal „štěstí nebo smůla, kdo ví ?“  Zdatný sedlákův syn začal divoké koně krotit a jeden z koní mu ošklivě zlomil nohu. A přicházeli vesničané to je ale smůla“ a milý sedlák na to své „smůla nebo štěstí, kdo ví?“  O pár dní později projížděli krajinou vojáci a verbovali do války, ale brali jen bojeschopné mladíky a tak byl syn sedláka ušetřen a vesničasné přišli se svým štěstím, na které jim sedlák odpovídal se stoickým klidem „štěstí nebo smůla, kdo ví? “

Včera jsem jela na poštu s knížkami plateb, které se uskutečnily až nyní a už dva km od chalupy se mi nějak zatavily brzdy do ráfku. Kdyby mě v tento moment měli rozdělovat do dvou skupin – pro chytré a pro silné, vyhrála skupina – pro silné. Brzdy jsem od ráfku nějak dostala a dojela dolů téměř bez brzd. To téměř je tam důležité. Jakmile jsem je, už naštěstí, nedaleko pošty použila, kolo mi bouchlo a já byla bez stěžejního dopravního prostředku. Ale protože tu máme kraj cyklistů, kterým jejich stará a nepotřebná kola dělají doma v kolové kůlně nepořádek, odmítají taková kola prodat, neboť by se za prodej styděli, přijde jim vhod, že si tedy po chvilce přemlouvání někdo jejich kolo odveze. A tak jsem se zpátky domů vezla na úplně luxusním specializovi, jehož jedinou vadou bylo příliš tvrdé pánské sedlo a to, že mi ho po přijetí domů okamžitě rozebrali. Není úplně špatné žít v oblasti plné nadupaných sportovců. Read the rest of this entry »

Když je říjen, je jasné, že dýně je na denním pořádku. S tím se nedá nic dělat. Je jí hodně, dá se připravit na spoustu způsobů, dá se použít spoustu druhů dýní, patizonů, tykví vůbec. Dnešní jídlo je obyčejná kabotcha, neboli zelené hokaido, která má tvrdou kůru a světlejší dužninu. Kromě poloviny jedné velké dýně Kabotcha, potřebujeme ještě dvě cibule, 200 g celeru, 100 g petržele, 4 papriky, nejlépe různě barevné, 4 větší rajčata, sůl, pepř a olej. Na brambory jsou pak třeba brambory, olej, olivový olej, balzamikový ocet, sůl, pepř, palice česneku, čerstvá saturejka, dobromysl, máta peprnná, tymián a rozmarýn.
Read the rest of this entry »

Letošní úroda není nic moc. Brambory vyorala prasata, skleníková a fóliáková rajčata konzumujeme, máku a česneku hodně, ale ostatní trochu vzalo za své. Co však přežilo s úspěchem několikaměsíční absenci zájmu o zahradu a nasměrování veškeré energie do připravované knížky (mimochodem, není to už v mých rukou, což je náročné, ale pevně doufám, že těm druhým rukám mohu věřit a vše je otázka pár dnů… 3) – tak mou letošní laxnost naprosto bez problémů přežily dýně a patizony.  A tak toho nyní, když čekám a koušu si nehty, využívám. Dnešní formu patizonu vřele doporučuji. Read the rest of this entry »