Archive for the ‘Zelenina’ Category
Slíbila jsem v komentáři článek o všech dýních, se kterými pracuji, k čemu jsou a nejsou, ale musí to počkat. Neříká se nadarmo – sliby chyby a 
kolem mě se to hemží vším možným, co od dodělání tohoto počinu neustále odtahuje. Ale bude :). Zatím přidám jeden podzimní dýňový recept na guláš. Než jsem šla vařit, skládali jsme s Hugem cibuli a vázali jí do copů. Když přišel k cibuli, vykřikl – „Tý jo, to je ale cibule!“ já na to “ Však musí být na celou zimu“ a Hugo „No jo, ale já nejim cibuli, protože je pálivá a česnek taky ne“. „Jenže jako chlap by ses měl naučit trochu pálivý jídlo vyrdžet!“ Následovalo zamyšlení a pak vítězoslavný pohled „No joooooo, to jooooo, to chlap musí, já taky ťik – ťaky vydržim !!“ :-) Read the rest of this entry »
Září je velmi zapeklitý měsíc. Než se doma vše zajede do správných kolejí, než si každý večer uvědomím, že dělat policajta je nesmysl, že je mnohem lepší připravit se na další učící den nějakou zajímavou motivací a sedět pak nad tou motivací, aby jí děti okamžitě sepsuly, prokoukly, udělaly a já se s vnitřním brekem a venkovním naštváním vrhla na to, být zase na chvilku policajtem, aby se to celé večer opakovalo .), když vidím ty drobečky nebohý, jak upřímně spí. Jenže jak se vzbudí, dělají takový bugr, že často na svou pracně udělanou motivaci zapomenu ještě dřív, než na ní vůbec dojde. Neumím si představit mít ve třídě víc než čtyři děti. Byla bych vyprahlá, vynervovaná stará panna. :)
No a poslední dobou se toho u nás kumuluje nějak mnoho. Stále jsem přemýšlela, jak setřást děti při běhu. A tento týden se to podařilo. Hurá!!! Vlk se nažral a koza zůstala celá. Já vyběhnu, a nařídím dětem hodinky na 40 minut odpočet. Pak vyjede pan domácí s Ester na koni a když zapípaj hodinky, vyběhnou zbylý tři nejmenší děti nám naproti. Je to bezva. Hugo má pocit, že stíhá, tedy on stíhá a akorát to zvládne. Ostatní taky a všichni jsou spokojení. Jen Ester přijíždí pravidelně cca 30 minut velmi rozvážnou chůzí po panu domácím, který se i po hodinovém běhu vřítí domů šílenou rychlostí a Sára stále cválá i na místě a pak to doma bonmotuje tak, že Sára a Esteřin Charlie jsou jako já a on. Jeden žene šíleně dopředu a cválá na místě, druhý nespěchá. Zásadně nikam nespechá :-)).
No a po příjezdu tedy další večerní pomazánka. Tentokrát falešná lososová. Opět velmi jednoduchá a zdařilá. Stačí na to jedna mrkev, 3 lžíce rostlinné majonézy , sůl, pepř, jeden list suché řasy nori trochu citronové šťávy. A vše se rozmixuje mixérem a je to!
Včera jsme naložili první zelňák, tak nějak v poklidu. Má být prý velmi tuhá zima, takže u prvního jistojistě nezůstane. Domeček pro slípky už se blíží dokončení. Z jedné Araukany se nám stala sova a panu domácímu se vrátil foťák ze záruční opravy, kterou mu neuznali. No je to logické. Neotevře se sama lamela na objektivu a musí se do ní klepnout. U dražšího foťáku by si člověk řekl, takovou drobnost, která nešla od prvního použití, by měli opravit, případně vyměnit. Vyměnili, opravili – už dvakrát. Lamela se hodinu po příchodu foťáku odmítla sama otevírat znovu a tak šla na opravu třetí a zde přichází logika. Pokud to nikdy nefungovalo, dvakrát to servis opravil a opět to nefungovalo, předpokládá člověk, že se tak stane i potřetí. Ale chyba lávky. Tam už jde o peníze a potřetí je to vina prachu v objektivu. Poprvé a podruhé za to mohl výrobce, potřetí prach. Lze zaslat reklamaci reklamace, ale tu opět dělá Nikon. Nezbývá než lamelu vycvakávat rukou, být zásadový a Nikon už nekoupit a být rád, že zase pan domácí může dělat svoje hezký fotky, a že se nebude rozčilovat pokaždé, když vezme do ruky foťák, který jinak používám já a děti. No, ten funguje potvora, ovšem přivádí ho k šílenství, že vždy je na objektivu řádný otisk prstu, v lepším případě potní stopa. V horším případě je nastopě mouka, olej, o zbytcích těsta na spoušti ani nemluvě :). Read the rest of this entry »
Další snídaně a další pomazánka. Je to falešná rybičková a taky hlavně a především dýňová. Určitě je však dobré volit druh dýně, protože ne každá dýně je vhodná. Lépe je volit dýni s tuhou, nemoučnou a světlejší dužninou. U nás to vyhrává Kabocha.
Pomazánka je velmi jednoduchá, stačí okrojit od kůry dýni a nakrájet jí do misky – 150 g, přidat 50 g slunečnicových semínek, 20 g semínek sezamu, jeden stroužek česneku, trochu soli, trochu citronové šťávy a jeden list sušené řasy nori – je to přesně 3,7 g.
Následující úprava už je velmi jednoduchá, vše se rozmixuje a namaže a chleba. Pokud někomu nestačí rybí aroma z jedné řasy, lze přidat ještě trochu, ovšem i s řasou s její denní dávkou opatrně.
A právě dnes mi to nedá a zkusím napsat něco o složení potravin. Tato pomazánka je velmi dobrá. Pokud jí člověk nabídne přímo na nakrájeném rohlíku, toastu, případně ozdobí ještě bylinkou, rajčetem, kouskem citronu, ten, kdo ochutná, nebude mít pravděpodobně vůbec problém hotovou jednohubku sníst a dát si další. Ale pokud vaříme čistě rostlinné jídlo častěji, případně ho častěji nabíhzíme, přijde 
dříve či později moment, kdy se zamyslíme, jak je to s nutriční hodnotou, zda stačí bílkoviny, atd. atd. 
A zrovna tato pomazánka, čítající málo surovin a tudíž nedávající mi takovou práci to spočítat, je velmi dobrý příklad, jak se občas zbavit nějakých předsudků. Read the rest of this entry »
Měli jsme doma já, pan domácí a Eliška bouřlivou debatu, když přišel tento komentář. Nejen, že jsme se vrátili do školních let, zavzpomínali na mléčné svačinky, kdy ve čtvrtek byl termix – čokoládový, ovocný s šíleně růžovou barvou nebo nejméně chutný vanilkový, ale Eliška prohodila -“ Chlap a zkouší dělat termix?“. Byla to genderově zcela nekorektní poznámka a vydržela nám na debatu na docela dlouhou dobu. Pan domácí se tvrdě postavil za, „Samozřejmě, to je přeci výzva ne? Něco zkoušet a zas a znova a zase. „. Eliška se nedůvěřivě dívala a korunu tomu nasadil film „Last night“ kde se manžel vzbouzí ve dvě v noci, jde si udobřovat manželku a udobřuje jí tím způsobem, že jí pozve do kuchyně kde jí posadí na barovou židli a uvaří jí pozdní večeři. Tak to nám pak vydalo na ještě delší debatu:)) Eliška pak vyrazila s dětma na návštěvu nahoru na chatu, kde byl zrovna náš španělský aupair, který tam měl další tři kámoše a Eliška šla dělat možná sociologický průzkum, jak je to s těmi vařícími chlapy ve dne v noci a já se pustila do večeře i termixu. Termixový článek teprve přijde, potřebuji pilovat :), ale dnešní cuketový je možné udělat neprodleně. Je to osvědčená metoda, jak změnit trojobal a přitom udělat rychlé a dobré jídlo. Read the rest of this entry »
Jak tady tak Eliška hledá práci ve Francii, napadlo mě, jak to, že mě vlastně nikdy nenapadlo, že bychom měli zcela regulerní oupair? Jasně, peníze, pak taky nějaké ty zásady, možná by asi taky neměla kde bydlet, možná by jí bylo trochu zima, ale je to celkem zajímavá volba, jak se děti co nejjednodušeji naučí cizí jazyk. Uvažuju, co bych vyplnila do kolonky – potřeba drobná pomoc v domácnosti… :) Asi by mi ani nevadilo, na rozdíl od francouzských domácností, kdyby byla kuřák, nevadilo by mi, kdyby za měsíc zmizela, ale bylo by fajn, kdyby nebyla moc hezká:). Kvůli dětem smozřejmě. Read the rest of this entry »
Kdysi, když mi bylo asi šestnáct, jeli jsme z hor a v autobuse se vyprávěl vtip: „Vojáci, na koně! Já nemůžu, já mám vlka! Tak na vlka!“ a já se sice smála, ale musel mi až pan domácí vysvětlit, co vtip znamená. A pak jsem na milého vlka na douhá léta opět zapomněla. Jenomže, když máte aktivní a schopnou občasnou děvečku, totiž Elišku, může se vám stát, že v přítomnosti návštěvy za vámi přijde vaše čtyřleté dítě a tiše vám šeptá do ucha “ Kláro, já mám vlka!“. Já na něj nevěřícně koukám a v hlavě mi pracují mozkové závity, co tím myslí, že tím asi nemůže myslet, co tím může myslet. „Co že máš?“ „Že mám vlka!“ a protože jsem stále vypadala asi konsternovaně, začne mi, už vůbec ne tak tiše, jako zcela natvrdlému posluchači, který už měl dávno konat a nikoli nevěřícně zírat, důrazně vysvětlovat “ No, že mě bolí prdelll!“. Pořiďte si oupair, která jedno dítě doučuje francouzsky, druhé naučí, co je to vlk, třetí naučí dokonale punkovou písničku, nechává jí chladnou pan domácí, není náročná a kdykoli je připravena sníst cokoli, co je poblíž. Jenže druhá Eliška není! :-) (mimochodem, právě shání práci oupair ve Francii, tak si tak představuju, až přijede někam jako oupair, jak s ní budou moc spokojení, minimálně, než zasedne k prvnímu jídlu:-)
Bláhově jsem si myslela, že srpnem to končí, ale to jsem zapomněla na loňské září, kdy všechno dozrává, vše se musí zavařit, všude máku jak naseto a dozrávají dýně. A tak letos se konečně dostávám k receptu na výbornou špagetovou dýni a špagety z ní. Je to opravdu velmi zeleninové jídlo, proto ten, kdo není zvyklý na čistě zeleninová jídla, lze si přimíchat i těstoviny pšeničné.
Potřeba na toto jídlo je rozhodně špagetová dýně, rajčata, pórek, sůl, pepř,olej, olivový olej, tymián a hlavně zelené fazolky. Nahoru pak strouhaný sýr. Všeho dle vlastních potřeb a chuti. Read the rest of this entry »
Konec srpna je, stejně jako ostatní srpny, velmi hektický. Mnoho fazolek, mnoho dýní, mnoho kečupu, mnoho milých návštěv :).
Našeho Huga začal bolet zub, a že tedy pojedeme k zubaři. Statečně si nechal píchnout injekci. Neplakal. Ale pak si vzpomněl, že to první tahání minule díky zánětu dost bolelo a tak spolupráce skončila. Rozhodně nám po injekci sdělil, , trhat už ne! Náš shovívavý zubař, který je asi často přítomen spadávání ega hrdých rodičů na své méně statečné děti, než si představovali, tedy nechal Huga dýchnout trochu rajského plynu, ale v momentě, kdy mu sundal masku, Hugo se na něj podíval a pravil zcela jasně a racionálně “ trhat ne“. Toto se opakovalo několikrát a my tedy naznali, že Hugo bude jistojistě po tatínkovi a jen tak lehce se o racionální vědomí nenechá připravit.
Já si ho ještě zkoušela koupit různými nabídkami – snažila jsem se o nějaký výhodný obchod, vysvětlova zarputile na lavičce, že to bude doma bolet, on vytrvale poslouchal a přikyvoval, a když jsem se vždy po výkladu zeptala, “ tak půjdeme tam?“, zaznělo jen jednoznačné „ne“. Doma pak každému sdělil, že injekci už nechce, trhat taky ne, ale dýchat, že půjde. :)
Dnes tedy jen velmi obyčejné zeleninové jídlo, které mají rády děti. Pokud se dělá s předstihem 12 hodin, stihne dýňové pyré v chladu ztuhnout a lze ho krájet na kostky. Pokud se připravuje přímo, jednoduše se nandá horké.
Na dýňové pyré je třeba krásná, šedivo modrá dýně „Crown prince squash“, která je vnitřkem velmi podobná dýni Kabotche. Jé méně moučná než Hokaido a je velmi dobrá. Samozřejmě lze použít i dýni jinou. Dýně 2200 g. Dále je třeba 1 hrnek tapioky, sůl, 4 lžíce tymiánu, trochu pepře, 3 hrnky vody. Na sekaná rajčata pak cibule, včetnězelené natě, rajčata, sůl, pepř, trochu oleje, pálivá domácí namletá feferonka, dle potřeby cukr. Read the rest of this entry »
Nevím, zda máte stejnou zkušenost, ale člověk něco vyzařuje a to něco nabádá k tomu, aby mu návštěvy kladly tytéž otázky. Pět a více let tomu zpátky se u nás stále dokola točilo jedno téma – co ty děti, až vyrostou. A my stále dokola odpovídali – uvidíme :-). Zda je dvanáct let už vyrostlé netuším, v každém případě je to více než sedm a stále to tak nějak běží samovolně, den po dni, zda se schyluje díky našemu životnímu výběru k nějaké katastrofě u našich dětí netušíme, ale právě na talíři ještě není. Pod tlakem diskuzí typu – budou nesocializované, společnost je semele, ty se vám poděkují….. se tedy upřímně neprobouzíme a neuléháme v děsu, co přinese ráno, případně večer, i na ty diskuze docela slušně zapomínáme, ale přijdou na mysl v takových momentech, jako je tento, kdy se Ester zcela nekompromisně rozhodla, že se musí začít učit francouzsky. Uf. Jakýkoli jiný „běžný“ jazyk by neměl být příliš velký problém, ale francouzsky umím jen “ jsem divoká nebo domestikovaná cuketa“, co mě naučili známí vloni, od Jentl “ jsem do tebe blázen“, což jí naučila Eliška a od Báry “ mám rád + cokoli se naučím“. A tak jsme od Marušky, která si od nás občas bere zeleninu, učí právě francouštinu a právě je na mateřský, domluvili soukromé lekce. Na zahradě v létě, po skype v zimě, tak zní domluva a malý vzkaz pro pesimisty – možná půjde naplnit režim městského dítěte i na samotě, pokud si to tedy naše nesocializované dítě po dvou hodinách nerozmyslí, případně Maruška :) a pokud se do toho nevloží další tři děti, že chtějí taky :).
Dnes využití suroviny zbylých, totiž uvařených fazolí, které jsem nespotřebovala do jídla minulého. Na pomazánku je třeba tedy uvařených fazolí, jakýchkoli, pomazánka pak kopíruje mírně barvu fazole. Já měla malé bílé kombinované s velkými červenými a tudíž je výsledný produkt mírně narůžovělý. Fazolí téměř plná miska o objemu 500 ml. Dále dvě lžíce olivového oleje, 70 g strouhané cukety, sůl, dva stroužky česneku.
Návodu snad ani netřeba. Všechny suroviny se dají do misky a rozmixují do hladka ponorným mixérem. Vzhledem k tomu, že mám olivový olej se silným citronovým nádechem, při použití běžného olivového oleje doporučuji přidat ještě pár kapek citronové šťávy.
Pomazánka lze mazat přímo na celozrnný chleba, másla netřeba, případně na pita chleby.
Stavíme doma stavbu. Jsme hodně nebudovatelští – nemáme rádi jakékoli stavění, opravování, budování, ale tato stavba je tak důležitá, že se nedalo nic dělat. Řekla bych, že to bude hodně vtipná stavba :). Kdykoli pan domácí staví, tak se kolem toho není radno příliš motat a tak jsem s dětma vytřídila knížky a vůbec nevím kam s nima. Beru jakoukoli radu. Knihovna knížky nechce, antikváři jen lahůdky, aukro fotit, vkládat a chodit s tím 7 km na poštu je nad mé síly a tak co děláte s knížkama, které byste rádi, aby opustily váš život? Read the rest of this entry »