Archive for the ‘Zelenina’ Category
Lidské touhy se neuvěřitelně rychle mění. Možná se nemění touhy, jen prostředí a člověk na něj musí velmi rychle reagovat. Běh u mě začal před několika lety proto, abych utekla na chvíli z chalupy. A protože nešlo utéci na doslech, to by bylo k ničemu, stal se z toho denní, poměrně zásadní rituál. Neběhám rychle a ráda běhám dlouho. Jenomže letos tento důvod padl, neboť děti to myslí s tím, že budou běhat se mnou, zcela vážně. A tak jsem si včera řekla, počkejte, já vám dám. A šli jsme na osm kilometrů. Po šesti jsme se blížili domů a já tasila zbraň – půjdu ještě nahoru jeden kilák a pak zpátky. Oni, že ne, že už jsou unavení. Juchůůů, zajásala jsem v duchu. Ale když odbíhám, Jentl se otočí, a že jde taky. No a když jde Jentl, tak musí i Kvído. A tak mám zase průvod. Jenže po kilometru jim asi naběhly endorfiny nebo co, začaly mávat ručičkama, a že tohle je teda bezvadný, že teď se jim běží tak lehce, že by to běžely klidně ještě hodinu. Schizofrenní situace – když takhle malé děti v naprosté euforii běží a úplně upřímně je to baví, volají že už nehtějí běhat krátce, jen dlouho a zároveň vědomí toho, že už asi nikdy nebudu sama :-) Read the rest of this entry »
Máme za sebou náročný den – třetí ze čtyř narozenin. Vstávání na pátou, cestu vlakem do Pardubic, cestu na lodích v totálně mělké Chrudimce – díky Bohu, neboť po loňské vodě s dvěma dětmi na lodi, po obratu do Orlice a po tom, co jsem včera byla nejsilnější lodí – já, po druhé v životě vzadu a na háčku s Hugem – po tom, co se přiblížily vrbičky, děkovala jsem Bohu za podstav. Nemám ráda takovou zodpovědnost. Jsem ochotná následovat pana domácího jako jeho háček třeba do rozvodněného Dunaje, ale se čtyřletým dítětem v lodi mi bohatě stačí absolutní podstav Chrudimky. Však mi to Hugo na té krátké cestě hezky odplatil. Po necelé čtvrt hodině pádlování se otočil a zeptal se, jestli může na chvilku přestat, že už je unavenej hrozně, a že hned u toho dašího vodopádu mi pomůže, protože bych to sama nezvládla. Pak už jen stačilo, aby mi dítě známých zcela vážně oznámilo, abych si dala pozor, že před námi je pařez – podotýkám, že to byl pařez stromu, co měl asi tři metry v průměru a nevidět ho, případně najet do něj, by byla už známka stoprocentní demence, ale já se neurazila :-)) Read the rest of this entry »
Dnes splňuji včerejší slíbenou – totiž použití poloviny těsta na briošky. Upekla jssem si včera brioškové housky na zeleninové burgery a zároveň se zbavuji části kadeřávku a zelených fazolek. Tento letošní nezmar využívám k vytvoření výborných karbanátků. Kdo by řekl, když vidí zelený dlouhý lusk, jaký z toho může být dobrý karbanátek :).
Na dnešní večeři je tedy třeba: 650 g kadeřávek, 450 g zelené fazolky, 450 g celozrnná mouka pšeničná, 400 g strouhanka, 4 vejce, sůl, tři stroužky česneku. Na oblohu pak cibule, domácí kečup, okurka, rajče, hořčice.
Kadeřávek vložíme do osolené vody a uvaříme, stejně tak zelené fazolky, kterým ořízneme kraje. Vyndáme z vody, procedíme, rozmixujeme ponorným mixérem nebo přepasírujeme. Přidáme zbytek všech surovin a vytvarujeme pěkné karbanátky. Vložíme do rozpáleného oleje a osmažíme. Housky pak už plníme dle chuti.
Nedávno jsem vyprávěla Petře naší nejoblíbenější historku, která přesto, že existuje google, a člověk může najít už téměř cokoli, může zamávat rodinným životem, neboť základní informace, která je pro naší historku stěžejní, google nenajde.
Kdysi k nám přijela jedna slečna, přítelkyně známého a protože studovala genetiku, měla potřebu nám povyprávět o tzv. malém testu rodičovství, což nás samozřejmě zaujalo. A tak vám to taky hezky naservíruju. Člověk má totiž pár schopností, které jsou, ač se to nezdá, závislé na jeho genetické výbavě. A mezi jednu takovou schopnost patří rolování jazyka. Totiž vypláznutý jazyk dokázat srolovat podélně do jakési vaničky, ruličky. To se nepodaří tomu, kdo k tomu nemá náležitou genetickou výbavu.
Zmíněná slečna nám to vysvětlila následovně : od každého z rodičů dostane gen, vlastní tedy nakonec pár – od každého dostane jedno „a“. Buď malé a nebo velké A. Má tedy šanci, že v konečném důsledku získá „aa“ od každého z rodičů malé. Neumí pak rolovat jazyk, ani nemůže předat tuto možnost dál. Nebo získá „AA“ oba geny dominantní. Pak roluje a předává dál. Nebo poslední možnost „Aa“ roluje také a předat může či nemusí. Znamená to, že pokud má někdo „aa“ jeho dítě jednoznačně rolovat nemůže. Pokud „AA“ roluje a jeho dítě bude rolovat. Pokud „Aa“ roluje, jeho dítě rolovat může či nemusí. Nyní jistě tušíte, co přijde. Já i pan domácí patříme do 7 % lidí, kteří jazyk rolovat neumí, což znamená, že oba máme „aa“. A naše tři ze čtyř dětí rolují jazyk. Po té, co se u nás tento malý test rodičovství probíral, stalo se, že přestaly jen tak rolovat jazykem, ale začaly rolovat vyzývavě ! |Především tehdy, když jsem trávila čas před zbytkem našeho zdrcadla a snažila jsem se pečlivě genetickou nedostatečnost dohnat pílí ! Proto pokud zavítá na tuto stránku nějaký genetik, pevně doufám, že znalosti zmíněné studentky byly značně nedostatečné, a že nám to tedy fundovaně vysvětlí :-) ( Pevně doufám, že toto osvětlení pomůže i tomu, kdo se již léta snaží být poctivým jogínem a rolovat jazyk a stále mu to nejde :-) Read the rest of this entry »
Po dlouhé době jsme sami. Eliška suší seno v Rumunsku, Honza částečně pobitý si týden po úrazu vzpomněl, že nemůže zvednout ruce a odjel domů odpočívat – došel si při té příležitosti na traumatologii, kde mu diagnostikovali zlomenou klíční kost. Možná si jí dolomil, když zvedal balíky a ještě to tak moc nebolelo :), ale život není jednoduchý a tak teď může sedět v křesle, dívat se na Tour a těšit se, že přijede posléze, až mu sundají křidýlka. Slepice rostou a nám začíná starost, kde je ubytujeme :). S hrůzou sleduji, jak měsíc a půl prázdnin začíná dělat své a děti si třídí učení, dokonce si ho už i vytahují na stůl, třídí do tašek, do poliček, Hugo, kterému zbývají ještě dva roky, protože je zářijový, ten se učí nejvíc. Vymalovává, obkresluje, nutně potřebuje tašku do školy a já stahuji a stahuji, protože máme díky Frausu experimentální e-učebnice pro první stupeň a když jsme zjistili, že jsou bezva, zakoupili jsme i sadu pro Ester pro sedmou třídu a atlas k tomu. Učebnice se musí stáhnout a nainstalovat, lze to pouze na jeden počítač a volím kdo dostane černého Petra a bude mít na notebooku dětské učebnice a kocháme se mediální učební smrští, ovšem tak jako vždy, tento zájem pevně doufám rychle odezní s novým náporem slunce a znovu nastane v září.
Dnes je to recept na výbornou okurkovou omáčku.
Dnešní omáčka je z čerstvých, právě sebraných nakladaček a vřele doporučuji dát omáčce malinký odstup. Pokud budete dělat ráno, dát jí k večeři, pokud přes den, nechat do druhého dne. Lze podávat i přímo, ovšem odstátá omáčka je lepší.
Na omáčku je třeba – 1 kg čerstvých okurek, 3 cibule, olej, lžíce obyčejné hořčice, 250 ml smetany, mouka celozrnná přesátá – asi půl hrnku, pepř, sůl, nové koření, bobkový list.
Nejprve si dáme rozpálit olej, na který vložíme dvě ze tří očištěných, omytých a na kostičky nakrájených cibulí. Jednu cibuli je nutné schovat na opražení do omáčky. Cibulku necháme zhnědnout a přidáme do ní mouku, kterou necháme jemně zapražit. Přidáme trochu horké vody a strouhané okurky najemno – necháme si 200 g okurky na orestování do omáčky. Pečlivě rozmícháme, přidáme koření a podlijeme horkou vodou – celkem cca 2 litry vody. Přiklopíme a necháme vařit. Když omáčka zhoustne, je nutné ochutnat, přisolit, připepřit, přidat 2 lžíce octa, lžíci plnotučné hořčice. Rozmícháme a přidáme smetanu. Ještě chvíli zavaříme a necháme v chladu odstát. Read the rest of this entry »
Krásně roste zahrada, je velké množství hrášku a dýně o sobě dávají znát velmi jasně. Nejen obrovskou plochou, kterou pokrývají na všech stanovištích listy, ale také krásnými květy. Dýně má však nejen samčí, ale i nádherné květy samičí, jasně rozeznatelné.
Samičí jsou spojené s jasným plodem, i když sebemenším, samčí pak vévodí dlouhému stonku. Není nic jednoduššího, než tyto samčí květy otrhat, vyklepat případný hmyt, odstranit stonek, ale i zelený zákrov, který pokud se neodstraní, je při vložení do úst velmi hořký. Zbydou tedy jen samotné květy, které se rozloží buď na jeden plátek, nebo se obalí zavřené jako dvojplátek. Read the rest of this entry »
Letos je u nás neuvěřitelné množství ovoce, takže džemy střídají marmelády a zase džemy. Stromy a žebříky, košíky, pecky a zase pecky. A činnost, kterou ze všeho nejvíc nesnáším, a to je umývání zavařovacích sklenic. Nedá se vařit moc doma, abychom byli schopní usnout a tak, když to jde, vaříme a pečeme venku. Vaření je v pohodě, ale skóre pečení není nijak závratné. Už jsem zkusila popel, rošt, květináč, římský hrnec a je to tak padesát na padesát, kdy je to výborné, kdy trochu vyuzené a kdy úplně černé. Dnešní borůvkový koláč a kváskový chleba odmítám zkazit a budeme mít doma saunu.
Také roste poměrně hodně hezké zeleniny, musím zavařit kopr a začínají se kulatit květáky. Toto jídlo je tedy nejen dobrá spotřeba květáků, ale také lehké, pikantní letní jídlo.
Je na něj třeba květák – množství dle potřeby strávníků, čerstvá cibulka – svazek včetně natě, černucha setá, sůl, pepř, sojová omáčka shoyu, naturamyl – kukuřičný škrob, javorový sirup, trochu koření červená paprika, kurkuma, olej a Dal Makhani masala -velmi pikantní směs koření na černou čočku.
Květák je nejprve nutné rychle povařit – vložit opraný a bez košťálu, rozdělený na růžičky do vroucí osolené vody. Nechat vařit asi pět minut. Po této době nevylít vývar, nýbrž pouze růžičky vyjmout a vývar z květáku použít na uvaření brambor. Read the rest of this entry »
Kromě toho, že jsem zcela sebereflexivně zareagovala adekvátním pohybem (začala jsem šlapat senáž) na své sociálně nepřizpůsobivé děti, lépe řečeno dítě, které mi po tom, co jsem si řekla, že budu lepší matka a šla s ním skákat na trampolínu, sdělilo tuze nepěknou větu o mém pozadí, kdy použilo expresivní výraz, jaký používá o pozadí našich slezských noriků a k tomu přidalo ještě slovo „tlustou“ (velká by znělo v ten moment jako balzám), přečetla jsem si u pana Cuketky v komentáři na jeho japonské nudle o ručně tažených čínských nudlích. Chyba! S energičností sobě vlastní a za pomoci Kvída, jsme shlédli několik postupů, přečetli mnoho receptů a pustili se do ručně tažených nudlí. Měli jsme elán, byli jsme ho plní!
Byli! Nyní máme za sebou mnoho várek. Z hladké mouky, z celozrnné, z hladké mix s celozrnnou, z celozrnné krmné, která má méně lepku, z té samé míchané s hladkou…… . Jednou se těsto trhalo a nebylo vůbec tvárné. Při stejném poměru, ale jiné mouce bylo tuhé a jednou bylo skvělé a tvárné, ale jen chvíli. Jednou z toho byly nudle, které jsem nakonec strčila do strojku na těstoviny, podruhé štúdly a příště už mám najitou variantu – kapání do polívky. My se nevzdáme, je to výzva, nicméně klidně si necháme poradit. Read the rest of this entry »
Tak jsem nám trochu poničila ekologickou stopu a pan domácí mi po dvou letech mého váhání, zda ano, či ne, pořídil čtečku knížek. Přes všechna rozporuplná vyhodnocování vlastnictví čtečky v různých diskuzích jsem se stala jednoznačným čtečkovým příznivcem. Přesto, že není nad papírovou stránku a její vůni, přistihla jsem se několikrát, že se snažím mechanicky na čtečce otočit stránkou, tudíž u mě zafungovala čtečka skvěle. No a protože mám tedy čtečku, neodolala jsem a započala s vytvořením elektronického souboru receptů. Udělám si zimní souboj v kuchyni, mezi sešitem ručně vypisovaných receptů a velmi přehledným elektronickým všech. A když už to tedy dělám, vzala jsem to trochu z gruntu a ráda bych to dala ostatním k dispozici, takže Eliška dostává jako editor k posouzení fonty, panu domácímu se líbí jeden, Elišce zcela jasně ten druhý vybraný, a když pan domácí odsouhlasí, že se na jeho názor máme vykašlat, že není vášnivý čtenář ani kuchař, že je vášnivý posluchač :) a ať je tedy po Eliščině fontu, pošleme na posouzení Petře a ta nám napíše, že rozhodně patkové písmo, což je to pana domácího a nikoli Elišky. Hlavní editor Petra k tomu říká čistě pragmatické připomínky, což je nejhorší, protože jsou evidentní a člověk je změnit musí. A tak, když se všichni ostatní usadí před pohádku, zhruba dvě hodiny se snažím naučit formátovat obsah – lépe řečeno, snažím se, aby duch vyhrál nad strojem a podaří se, ale dvě hodiny pobytu pletí na záhoně vždy ukáží mnohem větší efekt, než dvě hodiny učení se správného formátování :-). Přečetla jsem asi třicet stránek o typografii a vždy to končí následným :“ vykašli se na to, děláš si to stejně pro sebe, že?“ :-). Tak to jen jako ochutnávka pro ty, kteří by rádi měli zcela přehledný soubor receptů s kompletním proklikem na web, bez veškerých nepřístojností a expresivních výrazů. Čisté vařivo:-). Ještě, že jsem nemocná a můžu ležet a číst typografii, sledovat fonty a každé ráno trpět sebelítostí, že se mě nikdo nezeptal, jak mi je :-)) Read the rest of this entry »
Taky máte na zahradě přehršel různých salátů? Přebytky špenátu? Mezi jahodama zimní pórek, ve sklepě gastronádobu plnou domácích hermelínů a zavařené jeřabiny? Bezva – ideální zpracování je tento včerejší salát. Navíc je na něj třeba ještě nějaký kvalitní olivový olej, trochu balsamikového octa, sůl, pepř a sumach, citronový pepř, lžičku másla, citron a lžičku cukru a vyjde z toho pak ideální chuťové rozpoložení.
Nejprve je nutné vše posbírat po venku a opláchnout. Samotné listy zeleného i červeného salátu vložit do mísy, prokapat balsamikovým octem a olivovým olejem, zakapat citronovou šťávou, osolit a opepřit, přidat jemně sumachu a citronového pepře, promíchat a ochutnat, zda to stačí.
Na suchou pánev vložit lžičku másla a lžičku cukru a obě nechat rozpustit a míchat do jemně hněda. Pak přidat nakrájenou pórkovou nať, osolit a když je pórek měkký, pokapat citronovou ťávou z půlky citronu a vložit na dvě minuty oprané špenátové listy.
Salát z mísy vložit na talíř, posypat nakrájeným hermelínem, jeřabinami a zcela navrch pórkovou naťí se špenátem.