Máme teď doma ještě hlučnější prostředí, než je to obvyklé. Byla doba, kdy jsem se rozhodla, že by děti, v naší ultranemuzikantské, víceméně spíše fyzicky zaměřené rodině, měly dostat nějaké hudební vzdělání. To lze však těžko, pokud jsou rodiče hudební analfabeti. Ale to, že se rodič rozhodne, to nefunguje, takže jedna flétna,kterou dostalo nejstarší dítě už leží několik let ladem. Teď ale se zachtělo najednou všem čtyřem a tak jsme poctivě chytili příležitost za vlasy a na aukru zakoupili další dvě obyčejné dřevěné flétny. Děti jsou nadšené a právě přiběhlo jedno, které křičelo radostí, držíc špatnou ruku na špatném místě, že už ví, čím bude – bude učit zpívat na flétnu !!! To je zvláštní, jak to má každý nějak nastavené. Právě tohle dítě, když mluví o své budoucnosti, vždy samo sebe postaví na nejvyšší daný post. Bude učit – jen hrát, to je pod úroveň :)))) Pan domácí má božskou trpělivost. Před zhruba sedmi roky snášel můj dvouletý nával hudební múzy a mé dvouleté učení not od píky a pak následné pískání. A teď ho to čeká znovu, ve čtyřnásobné verzi :)). Člověk má takový zvláštní dar, že se nejvíce chce věnovat tomu, na co nemá nadání :-)))
Dnes k večeři jsme měli japonský nudlový salát. Upřímně – má se to s ním jako s mým zeleninovým sushi– zaujal mě v knížce hezký recept, ale nemám na něj půlku surovin. Tahini, Tahini ocet, jiný ocet a ještě jiný ocet a vůbec. Takže zrovna nedávno jsem si četla u pana Cuketky a zaujala mě dost věta o jakémsi kuchaři, který radí – „když nemáte houby, tak tam prostě nedáte žádné houby“ :))), tak to bych nerada, aby to byla stejná situace. Proto japonský nudlový salát nebude japonský nudlový, ale japonský nudlový z kopce. Pevně doufám, že v tom každý vidí ten evidentní rozdíl :)))) A jak říká moje babička – uvařit z dobrých surovin dobré jídlo není umění. Parafrázuji – uvařit z japonských přísad japonské jídlo není ale vůbec žádné umění.. :))
Takže jak na to… nejprve je nutné prolézt spíž, špajz, špaletu nebo lednici a nanosit všechno, co se bude zdát ideální na japonský nudlový salát. :)). Pokud ale budete chtít přeci jen jakousi návodnou ztezku, která dopadla dobře a pustit se po ní, pak stačí připravit si těstoviny – nejlépe úzké a dlouhé, u mě to jsou domácí, na které jsou potřeba 2 vejce, trochu soli, lžíce vody a 
1+3/4 hrníčku celozrnné pšeničné mouky přesáté. Dále pak 4 veliká rajčata, 1 střední salátová okurka, 1/2 ledového salátu, 2 střední cibule, svazeček natí od cibule, 1 větší mrkev. Olivový olej, 2 lžíce octa, 4 lžíce vody, 2 polévkové lžíce sezamového semínka, lžička kuliček barevného pepře,stroužek česneku, lžíce medu, 2 lžíce sojové omáčky shoyu, sůl.
Nejprve ze všeho si přichystáme těsto na těstoviny a dáme vařit dlouhé nudle. Pokud budou kupované, brala bych asi zelené linguine- dlouhé tenké nudle. Vaříme je v osolené vodě a uvařené je zcedíme a prokapeme olivovým olejem. Dále je třeba na struhadle nakrouhat na kolečka salátovou okurku, na široké nudličky mrkev, nakrájet nožem na plátky cibuli, na plátky ledový salát a na tenké plátky rajčata.
Dále si připravíme omáčku – nejprvce opražíme sezamové semínko na suché pánvi. Do misky si vložíme 4 lžíce olivového oleje,4 lžíce octa, špetku soli, lžičku pepře, utřený stroužek česneku, lžíci medu, 2 lžíce sojové omáčky shoyu a vše řádně promícháme.
Nakonec už stačí kompletovací fáze. Nejprve dáme do misky z půlky co nám zbyla veliké listy ledového salátu. Do veliké mísy smícháme dohromady rajčata, okurku, cibuli, mrkev, nakrájený ledový salát, uvařené nudle a vše prolijeme a alespoň minutu mícháme s omáčkou. Je potřeba, aby se zelenina i nudle dobře vzájemně promíchaly. Vše nakonec zvrchu posypeme kousky nakrájené natě cibulové. V této kombinaci surovin byl salát výborný.
Tak jen chci říct, že je dobré si tu někdy číst, a člověk zjistí, že má doma taky někde flétnu, tak jsem ji vytáhla, zahrála běží liška k Táboru a Běžela ovečka, a ten starší mi na to reagoval tím, že chce taky zpívat na tu flétnu, tak jsem se ho zeptala ještě jednou , co že to říkal…:)))