Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Předevčírem jsem s dětmi viděli film s Ivanem Trojanem „Osmy“ a během sledování takového filmu a především po, přicházejí zcela přirozeně dlouhé tématické rozhovory, respektive odpovědi na přirozené otázky dětí. Nevím jak u vás, ale pokud se já stanu svědkem hovoru o době normalizace, chtě nechtě mi před očima putuje plující obložený chlebíček. Tedy ne, že by mi před očima různé druhy jídla nepluly tak nějak při zasnění neustále, ale chlebíček má své jedinečné a zcela specifické místo. A právě kvůli této osobní vazbě jsem chlebíček poměrně dlouhou dobu nejedla – řekla bych, že ta doba se počítá spíše na desítky, než na roky. Ale včera to bylo tak intenzivní, že jsme upekli veku, vyndali zavařené kapie a okurky, uvařili vejce, nakrájeli uzené tofu, přinesli hrnec rozleželého bramborového salátu z chodby a udělali si kulisu k tématu – chlebíčky. A je to také osobní historie, která se v hlavě objevuje pokaždé, když někdo vysloví slovo lahůdky nebo chlebíčky.

Můj dědeček, narozený v roce 1909 byl vlastníkem malého koloniálu na Smíchově a v roce 1932 získal prostory ve Veletržní ulici, kde si nedaleko Veletržního paláce otevřel Koloniál – lahůdky Šebek. A jak se lišil koloniál od lahůdek? Koloniál byl například Kulich, kde bylo  možné zakoupit brambory a mouku. V lahůdkách (jak s hrdostí vypráví babička) pak saláty, chlebíčky a konzervy – lahůdkové konzervy a rybičky (Tonda nikdy neprodával mouku, jen cukr).  Dědeček jako koloniální lahůdkář měl svého prodavače a učil se u něj budoucí prodavač. Lahůdky to byly bez donášky, zato s krásným bytem nad obchodem. To vše v devětačtyřicátém zmizelo – kapitalistům utli tipec :). Babička je ještě dnes plná vitality a o tom, jak se stěhovali z velkého čtyřpokojového bytu pod Letnou do malého bytu zcela jinde, jak putoval pan koloniálník lahůdkář následně do obchodu v Karlíně a pak do závoznického auta, vypráví celkem s nadhledem. Dědečka jsem dlouho nezažila, nevydrželo srdce, i když je to s podivem, když  mu doba přinášela netušené možnosti, jak svého obchodního ducha rozvíjet pro stranu a lid.

Historie obloženého chlebíčku se váže k počátku 20. století – k 1. republice, kdy ho zavedl na trh tehdejší pražský lahůdkář Jan Paukert, prý na popud rodinného přítele Jana Skramlíka, který měl rád jednohubky jako pohoštění. Nepleťme si ale chlebíček nikdy s jeho předchůdcem a spoluharcovníkem – sendvičem, který získal své jméno – považte od Lorda Sandwiche o 200 let dříve. Když se někdo ptá na rozdíl mezi chlebíčkem a sendvičem, okamžitě mi vytane na mysli náš pavlišovský řízek. To je totiž obalený řízek v trojobalu s knedlíkem a zelím. A když k nám jeli kdysi známí, objednali si v nedalekém hotelu pavlišovský řízek, netušíce, že se za názvem skrývá právě tato kombinace. Okamžitě si odvodili, že v hotelu už neví, jak by přebili to zkažené maso, tak ho obalí – vrchol drzosti. Takže ti co znají chlebíček a dostane se jim do rukou sendvič mohou projít podobnou mentální zkušeností. Neoprávněně samozřejmě. Není nad dobrý sendvič , přesto, že poklop zakrývá poklad mezi  i nad  dobrý chlebíček bez MDŽ a normalizace.

A pak je ještě třetí kategorie – nikoli sendvič, nikoli obložený chlebíček, ale jednoduše chleba. Poctivý obložený chleba. Tak ten mám úplně ze všeho nejvíc nejraděj!

 

 

 

 

 

 

 

10 Odpovědi to “Jen tak o obloženém chlebíčku”

  • Golda:

    Zrovna se chystám zadělat těsto na veku na chlebíčky. S tím uzeným tofu je to výborná inspirace, děkuji. Chtěla bych vám i celé vaší rodině poděkovat za celý rok, kdy mi zprávy “ Z kopce“ pomáhaly pŕekonat smutné dny a popřát vám do nového roku hodně zdraví, radosti a všeho dobrého. Golda

    • Díky moc Goldo, i já děkuju za komentáře a vzájemné spoluutváření stránky. Tofu je na chlebíčkách fakt docela dobrý, jen se trochu špatně stáčí :)a doporučuju krájet nožem na sýr, takovou tou škrabkou, přápadně na brambory. Také vám krásný celý další rok a ať je ve všech směrech pozitivní!

  • Dobrá asociace Trojanova filmu a chlebíčků. Chlebíčky mi připomněli album od Ebenů. … chlebíčky. Osmy mě udivily ukončením….. u katolíka :-) Stracha bych to nečekal. :-)Hezký den . Pavel

  • katka1:

    :-)) Ty Osmy. „Nejvíc bolí strach“ mě napadlo včera ráno při pohledu na venkovní teploměr (-12 °C)
    A chlebíčky? Moje asociace je jasná, mlíčňák v Praze na Ládví :-), ale to už je hodně dávno :-)
    Dnešní sýr je u nás polotvrdý s Iotou-M, jak dopadne, netuším, protože v dobrém úmyslu udržet sýr v teple, jsem ho skoro upekla :-)

    • Mlíčňák na Ládví bude velmi dobře znát Petra – grafička. Já znám všechny mlíčńáky, co byly na dvojce – nejlepší na Bělehradský. Výborný chleba se smaženkou a koktejl :).

  • hanaka:

    Kláro, tak toto je opravdu neuvěřitelný. Od rána mě honí mlsná a po tom všem sladkém cukroví mám chuť na chlebíčky! Dělám goudu, v pauze mezi mícháním kouknu na kopec a ha! – chlebíčky!!! Hm, tak večeře je asi jasná :-) Jinak já, normalizací příliš nedotčená mám chlebíčky spojené s oslavou Nového roku z dob, kdy jsme ho ještě slavili, což už je taky dost dávno :-)

    • Hanko bezva, je dobře, že člověk má selektivní myšlení a věci jsou pro něj někdy inspirací a jindy inspirací, jak ne :), protože kdybys dnes koukla na kopec a já tam něco napsala, bylo bylo by to o jízdě na poštu na kole – hlavní ok, ale 3,5 km k hlavní byly perlou letošního roku :). Větší množství než malé sněhu a ledu. Přesto že Nový rok neslavíme, třikrát jsem ho po cestě interně oslavila a možná škoda, že jsem před zpáteční cestou odmítla slivovici. Mohlo to být o to zajímavěší :).

      • hanaka:

        Tvoje cyklistické výjezdy mě nepřestávají udivovat, tedy hlavně to roční období, ve kterém neustále neohroženě vyjíždíš vstříc České poště :-)Přeji krásný den na kopec a v Novém roce mnoho dní se suchými povrchy :-)

        • Mě taky neustále nepřestávají udivovat :D. Kdyby nebylo včerejších objednávek, nikdo mě z místnosti nedostane. Někdy není špatný, ušít si na sebe bič. Taky moc hezký celý rok.

Přidejte komentář na Pavel