Co noveho na kopci

Většinou asi znáte kolem sebe, pokud ne přímo od sebe, nějakou pečlivou hospodyni.

( Omlouvám se za nesprávné genderové označení, není to vůbec záměr, ale ať se snažím, jak se snažím, toho chlapa tam prostě nemůžu nijak dostat. Nejsem schopná najít správný mužský ekvivalent k hospodyni-  “ hospodář“ mi okamžitě evokuje např. Radka Brzobohatého ve Všech dobrých rodácích nebo hospodáře s děvečkou na seně od Zena Dostála – nicméně žádná souvislost s hospodyní. Možná „hospodyň“ nebo „hospodin“? :-)), prostě nechám  ženskou verzi a všichni pečliví hospodyňové ať mi prosím prominou!) Tedy pečlivou hospodyni, která má vše stále pěkně přichystané, uklizené, před vánoci cukroví, vánočky a štrůdly, které sama, vstávajíc ráno v pět napeče, cukroví dokáže uschovat,aby ho nikdo nesnědl a bylo vyndáno přesně kdy má, na velikonoce má krásné bochníky mazanců, beránky a ošatky s vajíčky- je upravená, milá a štíhlá a neustále v dobré náladě.

To já  ale rozhodně nejsem a proto si můžu dovolit napsat recept na martinské rohlíky až dnes, šest dní poté. :-)) Uteklo mi to jen o fous !!!

Pan domácí je naštěstí v naší rodině ten, komu rozhodně nechybí držení tradic, je to ten, kdo se úporně snaží o jakékoli narušení klasických tradic -někdy více, někdy méně provokativně, často se mu to však podaří důsledně, neb si tradice, která chodí kolem nás, všimneme většinou až poté, co už pomalu odešla a my jí zaregistrujeme tak nějak z povzdálí…… Jsem to já, kdo většinou chybí…. kdo si ani po deseti letech přítomnosti dětí často pozdě uvědomí, že při snídani nemůže s radostí zvolat – “ dnes je svatého Martina a víte co se ten den peče?“ a čekat, že se pak nebude probouzet, snídat , obědvat,večeřet a usínat s neustálými dotazy – “ kdy už budeme péct ty martinský rohlíky?“

Letos jsem odolávala šest dní ! A pak to „naše pečení“ vypadalo tak, že všichni sedíc u snídaně, koukajíc na horké kakao a jedíc první várku sladkých makových rohlíků, na mou připomínku – v posledních rohlících bude málo nádivky – vykřikli – to nevadí – příště uděláš víc !!!

Tedy k receptu, jehož základ je podle Marie Sandtnerové,ale je upraven, protože celozrnná mouka prostě saje více a protože se mi to tak víc líbilo :-)

Nejprve si uděláme kvásek z trochy mouky, cukru, droždí a vlahého mléka. Mezitím si utřeme žloutky s vejci, cukrem, vanilkovým cukrem a máslem a do tého utřené hmoty posléze dáme citronovou kůru, kvásek, mouku a mléko. Vše pečlivě uhněteme a dáme do chladu kynout na 12 hodin. Bylo v chodbě, kde je cca 4-5st.C, takže do lednice. Těsto je spíše řidší!

Na obrázku těsto již odebrané, aby byla vidět konzistence těsta.

Ráno- či po 12ti hodinách těsto na jemně pomoučněném vále rozválíme a nařežeme velké obdélníky.

Uděláme si nádivku – namletý mák vložíme do hrnce, přidáme strouhaný perník a všechny ostatní suroviny a necháme chvíli vařit. Pokud se stane, že nádivka příliš zřídne, lze jí zahustit lžící mouky. Nádivku zchladíme ve studené vodě (hrnec do studené vody) či si jí připravíme dříve a necháme vychladnout.

Každý obdélník naplníme uprostřed po celé délce nádivkou a opatrně podélně zabalíme. Kraje přimáčkneme k sobě a uděláme v nich pět zářezů.

Rohlíky položíme na plech, ohneme a potřeme rozkvedlaným celým vejcem.

Pečeme v rozehřáté troubě na 200 st. C -zhruba 10-15 minut – až jsou hnědé – je třeba hlídat.

Upečené pocukrujeme.

Práce děveček a čeledínů končila totiž právě o sv. Martinu, 11.listopadu, kdy už byly všechny práce v hospodářství udělány, bylo po žních, obilí vymláceno, sklizeno ovoce, hotové dřevo na zimu a další práce začínala až na Nový Rok, kdy se opět nabírali do hospodářství noví čeledíni a nové děvečky.

Reklama